Hodný manžel -13.

11. prosince 2011 v 23:08 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
V dalších měsících i letech to vypadalo v rodině stejně. Eva se s Josefem sice nerozvedla, ale žili vlastně jen vedle sebe, ne spolu. Zdenička měla na tváři slabou jizvu, která připomínala nejen jí, ale hlavně Evě i Josefovi, co se stalo. Josef měl stále větší potíže se žílami na nohou, často marodil, ale v závodě nikomu asi moc nechyběl. Tehdy se hned nepropouštělo, hlavně takoví pracovníci, jako byl on. Měl ještě nějakou funkci další, na kterou se často vymlouval, když odcházel z domova do nedaleké malé hospody, spíš pivnice. Eva byla ráda, když vypadl. K mladým přestala chodit tak často, muž Jany se občas zatvářil otráveně, když tam se Zdenkou přišly. Pokud byla práce na zahradě a byly venku, bylo to dobré, ale doma o ně moc nestál.



Eva to celkem chápala. Oba mladí chodili do práce, vraceli se dost unavení a chtěli být spolu sami. Jana nic neříkala, věděla, proč maminka k nim chodí, že utíká od táty. Jednou si však povídaly a mamka se jí zeptala rovnou:
,, Jani, Karel nás tady moc rád nevidí, že? Chce být s tebou asi sám. Neboj se, budu raději doma, však tata chodí většinou pryč, nebavíme se spolu."
,, Mami, proč se nerozvedete? Co kdyby ho zase něco chytlo a ublížil by některé z vás? Mně tady nijak nevadíte, však jsi většinou ve svém pokoji a Zdenka stejně lítá s kamarádkami po venku. Podívej se na Marušu, ta je teď pořád pryč." Jana se zasmála :

,,Chodí do nějakého sportovního oddílu, má také dost učení, skoro ji nevidíme. Kdybych ji nezavolala na večeři, ani bych ji někdy neviděla."
,, No vidíš, musím ti zase dát peníze na její stravu a přidám ti i něco na bydlení. Vím, že nemáte zrovna velké platy."
Eva vzala kabelu a vyndala několik bankovek. Dala je Janě, která se sice zdráhala, ale nakonec je schovala.
Eva se zeptala: ,,Jak to má Maruška s oblečením? Nepotřebuje něco? Mám nějaké látky, ušila bych jí halenku nebo šaty, sukni. Ať si řekne."
Jana se zasmála:,, Mami, ona si vystačí s tím co má a já jí také něco dám. Dokonce se v kurzu učí šít. Jen by si chtěla koupit elektrický šicí stroj. Ten starý šlapací, co jsi tady nechala, nemá entl a nechce se jí v rukách obšívat. Už si ušila sukni, chce se pustit do dlouhých kalhot, ale tam prý je hodně dlouhých švů. "
,, No já už elektrický stroj mám, koupila jsem si ho nedávno z úspor, ale jen ať šije na šlapacím. Nakonec, kdyby chtěla, ať přijde k nám, tam si to může udělat."
,, Vyřídím jí to, ale víš, jak nerada k vám chodí, kvůli tátovi. Leda až zas nebude doma."

Eva se rozhodla vyřešit s Josefem ještě jednu věc. Bral na děvčata rodinné přídavky, měl slevu na dani z výplaty, ale domníval se, když platí byt , elektřinu a plyn, že nemusí dávat domů už nic. Stravoval se sám, chodil do závodní jídelny, jen když byl nemocný, kupoval nějaké potraviny a dokonce si i uvařil, Eva stejně byla v práci. Večeře odbýval většinou chlebem s ,,něčím" a čajem. Někdy si však Eva všimla, že z jejích nakoupených zásob něco mizí. Myslela nejprve, že si vzala Zdenka třeba svačinu, ale jednou koupila na večeři párky a když se vrátila druhý den z práce a chtěla je ohřát, nebyly tam. Zdenka se zrovna vrátila domů, tak se jí ptala, proč ty párky snědla najednou, mohla je nechat na večeři pro obě a vzít si třeba kousek salámu nebo sýra na svačinu.
,, Nic jsem si nebrala, mami. Nebyla jsem přece celé odpoledne včera doma a dnes také ne."
,,No, nic, něco se najde, asi je vzal táta."

Eva si počkala na Josefa. Nešlo jí ani tak o ty párky a jak si uvědomila, nebylo to jistě poprvé, co si něco vzal, ale chtěla, aby jí dával na děvčata nejen přídavky, ale i něco na další věci. Pokud si něco vezme, měl by koupit náhradou nové.
Z úsporných důvodů prala prádlo i pro něho, ale prací prášky kupovala ona. I další drobnosti do domácnosti nekupoval.
Tak to přece nejde.

Josef ji vyslechl, koutky u úst pohrdlivě svěšené
.,, Co si myslíš? Já rodinu nemám. Holky se se mnou nebaví, nemusím je tedy živit. "
,,Ale bereš na ně přídavky a máš slevu na dani. Nechám si je přepsat na sebe a dám do tvé práce potvrzení, že je pobírám, aby ti je nevypláceli."
,, Tak sis to vymyslela? Ostudu mi v práci dělat? Tam nikdo neví, co mám za rodinku. Nejraději bych ti jednu vrazil."
,, Jo, vraž a hlavně tak, abych vyrazila ty dveře taky. To už by ti ale neprošlo." Josef se zarazil, když viděl Evin nenávistný pohled. To tedy dopracoval! Politoval se. Bude jí muset ty peníze dávat. Ale jen ty přídavky. Víc ať po něm nechce. Nevaří pro něj, musí se živit sám. Navíc potřebuje ženu, když jeho vlastní není na nic. A milenka taky něco stojí, ne? Brblal si to pro sebe, ale tak, aby to Eva slyšela. Byla však klidná, nezáleželo jí na něm. Ať si dělá, co chce.

Josef jim dělával schválnosti. Když odcházel z domu, vypnul na chodbě jistič . Ledničku měli plynovou, tak vypnutí jejímu provozu nebránilo, ale světlo nesvítilo, nešly ani zásuvky. Než na to Eva přišla, že to je jen u nich a u jiných se svítí, seděly párkrát se Zdenkou při svíčkách. Eva se zeptala sousedů, který je jejich jistič a když světlo zase nesvítilo, šla na chodbu a jistič zapla. Nejdříve Josefovi nic neříkala, ale když to opakoval znovu a znovu, došlo mezi nimi k hádce. On jí tvrdil, že má právo elektřinu šetřit, protože ji platí a ona prý nic nenadělá. Eva byla už ale odhodlaná bránit se a tak mu řekla, že se na to u nich v práci zeptá, jak a kolik Josef platí a kolik mu má dávat, aby mohla také elektřinu používat.

Došlo mu, že by se všichni dověděli, o stavu jeho manželství. Zakládal si na pověsti vzorného manžela.
,,Ať tě to ani nenapadne. Nebudeš mi dělat ostudu. Dej si na mě pozor, měla jsi už určité potíže, udělám z tebe blázna a skončíš v blázinci." Eva mu věřila, že by byl schopen to udělat. Musela by se bránit, zatahovat do toho dcery kvůli svědectví o tátově chování vůči rodině a to nechtěla. Ohledy , ohledy, ne vůči sobě a manželovi, ale k dcerám. Neměly pěkné dětství, kolikrát byly svědky hádek, urážek a dokonce i bití, když otec zuřil a neovládl se. Ani Eva se nikomu nepochlubila. Díky Josefově sobeckosti neměla kamarádky, musela se věnovat rodině. To jí tak nevadilo, byla zvyklá být sama. Měla vždy dost práce, ráda četla, občas si zahrála na pianino, když nebyl muž doma. Z děvčat jen Maruška měla nadání, ale neměla výdrž na cvičení a tak hrála jen tak občas, pro sebe. Josef přestal elektřinu vypínat, ale nadával někdy, že se moc svítí, je velká spotřeba plynu a podobně.

Tak neradostně plynuly roky jejich manželství. Janě se narodila dcera, zanedlouho ještě syn. Maruška dokončila školu, provdala se a odstěhovala se od Jany a Karla do paneláku na sídliště. Chodily se navštěvovat, maminka nyní byla ve vilce vítaná , když hlídávala vnoučata. Ani Zdenka nebyla studijní typ a tak se vyučila švadlenou. Smály se tomu, že mají řemesla potřebná pro domácnost. Zdeničce nakonec ta jizva zůstala, na plastiku nešla a nakonec chlapec, který s ní začal chodit říkal, že jí ta jizvička docela sluší. Zdenka tomu říkala dědictví po otci. Eva měla strach z toho, až Zdenka odejde z domu. Jak bude s Josefem, který se stával čím dál protivnější, žít v jedné domácnosti?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | 11. prosince 2011 v 23:29 | Reagovat

Máš to fajn napsané. :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 23:34 | Reagovat

[1]: Normální život- vlastně takový nenormální, smutný... :-(

3 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 11. prosince 2011 v 23:39 | Reagovat

Tak, nedělní večerníček jsem si se zájmem přečetl. Jsem velmi zvědavý, kam se bude Evy život ubírat dál. Blbě se vdát, to je neštěstí! Ono blbě se oženit, to je taky tragédie. Vím to sám.

4 Zdeněk Zdeněk | 11. prosince 2011 v 23:44 | Reagovat

No je moc málo lidí,kteří ho měli veselý.Já to o sobě říct nemohu.Já těch kopanců a ran od života jako polosirotek dostal také požehnaně,dokud jsem žil s prarodiči,tak jsem žil jako v bavlnce,ale jak si mě fotr vzal později k maceše,tak jsem byl terčem svárů,někdy jsem si připadal,jako boxovací pytel,do kterého se i machecha občas trefila a dělalo jí to moc dobře. :-(

5 Zdeněk Zdeněk | 11. prosince 2011 v 23:47 | Reagovat

Tak jsme tu už tři,zdravím pana Davida Bachmanna a všem přeji Dobrou noc! [:tired:]  [:tired:]

6 týna týna | 12. prosince 2011 v 9:41 | Reagovat

vždycky se těším na další díl, jen doufám, že na Josefa také dojde, zasloužil by si to, nemám ráda takové chování

7 Lydie Lydie | 12. prosince 2011 v 12:57 | Reagovat

Už jsem také zvědavá,jak to dopadne... :-(

8 Jezurka Jezurka | Web | 12. prosince 2011 v 16:46 | Reagovat

A už zase čekat na další díl. Čte se to moc krásně, i když je to smutné. :-)

9 Ivet Ivet | Web | 12. prosince 2011 v 17:33 | Reagovat

Je to smutné, ale asi reálné. Jak píše davidbachmann - blbě se vdát nebo oženit asi není to pravé ořechové.-:(
Ale určitě je lepší se vdát či oženit, než zůstat sám - to by asi Josef nepřežil?-:)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 19:40 | Reagovat

[9]:Dočkejte času jako  husa klasu... ;-)

11 otavinka otavinka | Web | 12. prosince 2011 v 22:09 | Reagovat

No, tak jsem zase shltla pokračování a už jsem zase napnutá, jak to bude pokračovat. Život leckde není peříčko.
Někdy člověk není spokojen a lecos mu vadí, ale když čtu tento příběh, který je určitě psán podle skutečnosti, tak si uvědomím, že může být hůř. :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 23:13 | Reagovat

[11]:Podle mého, málokterá žena se dlouho nechá bít a neřeší to rozvodem. Považuji skoro za horší, neustálé sekýrování, pokořování, hlídání všeho, co žena dělá, kritizování. Pokud parner a tím myslím i muže je rád, když ten druhý aspoň na čas je v domu, něco v tom není dobré. Nebo snad ano? A není to navenek vidět a nikdo by stejně nevěřil.

13 Katashi Katashi | Web | 14. prosince 2011 v 23:13 | Reagovat

Nový, zimní design? Pěkný :) A moc mne potěšilo to ruské přísloví v "mottu" :)
Naprosto souhlasím. "Přátel" můžeme mít desítky, ale jen jeden může být ten pravý, nefalšovaný...

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 14. prosince 2011 v 23:35 | Reagovat

[13]:Také se mi líbí, to motto. Design- nevím jak dlouho vydrží, že mě popadne ,,tvůrčí" nálada a nezačnu vymýšlet a zkoušet něco nového. ;-)

15 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 26. prosince 2011 v 15:02 | Reagovat

Krásné počteníčko a jdu dál....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx