Hodný manžel -8.

7. listopadu 2011 v 17:02 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Zdálo se, že bude vše klidnější, ale nastaly problémy s maminkou Evy. Byla na tom velice špatně. Josef se začal zajímat, jak to bude s domem a zahradou. Vyptával se Evy, ale ta tvrdila, že maminka všechno zařídila a jí to je jedno, jak. Přece mají kde bydlet, dům nepotřebují a bratr také ne. Děti jsou ještě malé na to, aby je museli nějak zajišťovat. Samozřejmě mu neřekla, jak to maminka v době, kdy byla často s Evou a jejími děvčaty, zařídila.

Na jedny svátky přijel Evin bratr s celou rodinou a tak se u maminky sesedli a projednali, co bude. Zeptala se jich přímo, jestli mají zájem se někdo do domu nastěhovat. Má zájemce o zahradu a později i o dům, tak by to prodala s podmínkou jejího bydlení na dožití. Peníze by rozdělila tak, aby jí rezerva zůstala, zbytek na půl dceři a synovi. Souhlasili s tím, prý nebudou aspoň žádné starosti o dědictví. Maminka by tady mohla být raději ještě hodně dlouho.

Synovi by částku dala rovnou, ať si s ní udělá jak uzná za vhodné, s Evou to dohodne trochu jinak, aby ji chránila. Před čím nebo kým nebylo třeba říkat, syn už občas něco věděl, dokonce sliboval, pokud se doví, že švagr Evě ubližuje, vloží se do toho. Eva ani maminka to však nechtěly. Odnesla by to zase Eva, bratr bydlí jinde a nemůže ji hlídat.
Maminka si s Evou, která tehdy čekala dítě, toho synáčka, který nakonec zemřel, pohovořila a řekla jí o řešení, které vymyslela.

Založí vkladní knížky na vyšší úrok s výpovědní lhůtou a zajistí je heslem. Knížky budou na jméno - polovina na Evu a zbytek na dva stejné díly na vnučky. Pokud bude Eva chtít, může pak ze své části případně dát něco na knížku pro to další dítě.Heslo napíše děvčatům do památníčků jako věnování. Bude zamaskováno textem, o kterém budou vědět jen ony, to svoje. Maminka věřila, že z Evy by ta hesla Josef vymámil, ale děvčata mu je neprozradí. Vkladní knížky budou schovány u ní, o úkrytu budou vědět jen Eva, Janička a Maruška. Je v zájmu Evy, aby Josef nevěděl, že ona také něco dostala. Může mu pak říci jen o tom, že matka nechala všechno přepsat na vnoučata již za svého života a do jejich plnoletosti s tím nikdo nesmí nic dělat.

V době, kdy Eva byla v nemocnici a pak doma, matka opravdu dům prodala sousedovi. Zahradu stejně měl již dříve skoro jen pro sebe, o dům by se staral jako majitel, ale paní by v něm mohla bydlet na dožití nebo pokud nebude mít jiné bydlení. Podle jejího rozhodnutí. Matka si vybrala z celého domu kuchyň a jeden pokoj, vedle kterého byl záchod a koupelna a zbytek domu dala k dispozici novému majiteli. Jak dobré to bylo rozhodnutí, poznali všichni později, když onemocněla a musela do nemocnice. Eva by se o celý dům a zahradu starat nemohla, měla toho dost doma.

Netrvalo dlouho a maminka své nemoci podlehla. Odešla tiše, ve spánku a v nemocnici to zjistila sestra až ráno, když k ní přišla. Evu moc mrzelo, že maminka nezemřela doma, ale řekli jí, že maminka netrpěla, měla léky utišující bolest a doma by tak klidná určitě nebyla. Po pohřbu se sešli v jejím bytečku v domě, který jí už nepatřil a Josef se teprve dověděl, jak to s domem a zahradou je. Zůstal jako zkoprnělý. Proč mu nic neřekli? Mohl věc celou vyřídit. Určitě by za dům dostali více. Věděl o lidech, kteří by měli docela určitě zájem. Kolik ten soused zaplatil? A kde jsou peníze?
,, To snad tobě může být jedno, ne? Dědic v žádném případě nejsi," ostře mu řekl švagr. ,, Maminka je sotva pohřbená a ty se staráš jen o to, co po ní zůstalo. Věděla co dělá a udělala to dobře. Já už jsem vyřízený a to, co zde zůstalo si můžeš klidně vzít." Josef zmlkl.

Eva se pak s bratrem domluvila, že něco odstěhuje, oni také moc nepotřebují. Pokud by chtěla švagrová nějaké ložní prádlo či šaty, maminka měla všechno v pořádku, zachovalé, jen ať si vybere, je škoda něco vyhazovat. Nábytek odprodají až na nějakou maličkost sousedovi, aby to tady neměl prázdné a nemusel shánět něco nového. Eva si vzala jen jednu prastarou rodinnou komodu s několika šuplíčky- prý pro děvčata do pokoje, aby měla něco na památku. Věděla, že v té komodě, ve dvojitém dně spodního šuplíku, jsou nejen knížky děvčat a její, ale také nějaké peníze. Z těch pak zaplatila pohřeb a zbývající poplatky za maminku.

Josef to vyřešil doma nejen ostrou výčitkou, ale po posílení několika štamprlaty a jejím následném upozornění, že by neměl tolik pít, že tím nic nespraví, Eva dostala takovou ránu, že hlavou narazila na dveře. Na čele se objevila boule.
,, A běž si někomu stěžovat, řeknu, že jsi se ožrala ze smutku nad úmrtím matky a spadla jsi. Uvidíme, komu budou věřit. Nakonec, je mi to jedno, ať si myslí co chtějí, "mumlal Josef a svalil se , tak jak byl, ještě ve svátečním obleku, na otoman v kuchyni, kde zůstal až do rána. Eva si honem přikládala chladivý obklad na bouli, zatlačovala ji lžící, aby nemusela v práci vysvětlovat, jak k ní přišla. Byla ráda, že děvčata odešla do svého pokoje a začala prozkoumávat komodu. Eva jim o šuplíku neřekla, jen naznačila, že tam někde něco je schované, ať si to samy najdou.

Pokračování příště...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 7. listopadu 2011 v 17:10 | Reagovat

Přečetla jsem to "jedním dechem"-teď se nechám překvapit,co bude v šuplíku... :-)

2 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 17:38 | Reagovat

Tedy Růženko, takhle mě napínat, to se přece nedělá!!! Vy vy vy!!! No, aspoň se mám nač těšit. To se taky cení.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 17:44 | Reagovat

[2]:Překvapuje mne, že to moje povídání čtete. Takový obyčejný příběh rodiny... ;-)

4 Ivet Ivet | Web | 7. listopadu 2011 v 18:06 | Reagovat

Jo i tohle jsou muži - to by asi Ježurka koukala a toho svého ještě víc na rukou nosila! :-D  :-D
Na svém minulém pracovišti jsem takovou paní viděla denně v práci, nosila černé brýle i v zimě, aby nebyly vidět monokly od manžela, když jí bil. Je tomu 10 let nazpět a nás zbývajících 14 spolurpacovnic v hale nejmenované banky jsme se moc divily proč mu takové zacházení toleruje. Děti už měli dospělé a on se takhle choval! :-(

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

[4]: To je to, co by si neměla žádná žena nechat líbit. Jen ať to zkusí, buď konec nebo dostane na bednu (ať už od kohokoliv), takoví obyčejně bývají zbabělci, pak si to rozmyslí.
A vem si, že jsou ženy, které toto snesou od milence.. tak to už vůbec ne.. :-!

6 týna týna | 7. listopadu 2011 v 19:14 | Reagovat

já jen doufám Ruži, že nás nenecháš dlouho čekat na pokračování a  hlavně že to s děvčaty dopadne aspoň trochu dobře

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 19:54 | Reagovat

[6]: Nenechám, když to nechám déle, ,,ztrácím" to napojení... ;-)

8 otavinka otavinka | Web | 7. listopadu 2011 v 21:51 | Reagovat

Milá Ruži,
tak jsme si zase báječně početli. Opravdu se to čte jedním dechem. A už jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. :-D

9 jezura jezura | Web | 8. listopadu 2011 v 17:30 | Reagovat

Také jsem to shltla na jeden zátah a už se můžu po..., ale nešlo to jinak. A k Ivetce - jsi hodná, že na mne myslíš, ale i já vím,že existují různí muži, ne všichni jsou hodní, že? :-)

10 Sona.K Sona.K | 8. listopadu 2011 v 18:07 | Reagovat

Ruzi, tohle je hned po tvem vlastnim pribehu, to nejvice psane srdcem,co jsi kdy zverejnila. Pis dal srdcem, je to pekne.
Jen prosim nebud hlucha.

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 18:16 | Reagovat

[10]:Nějak nevím, co tím myslíš- hluchá? :-(

12 DRAK DRAK | Web | 8. listopadu 2011 v 22:20 | Reagovat

při každém zavítání sem mě zaujme švédské přísloví. musím se zeptat ve Švédsku žijící tety, zda jsou tam ženy opravdu tak...děsivé? :-D

13 SISI - měsíční svit SISI - měsíční svit | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 22:49 | Reagovat

AHOJ RŮŽENKO,OPĚT TI DĚKUJI ZA SUPER KOMENTÍKY.NĚKDE JSEM I NA NĚ ODPOVĚDĚLA. :-)  :-)

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 23:02 | Reagovat

[12]: Dnes mluvíte nějak všichni- ne - jen někteří v hádánkách. Jak děsivé? Hluchá, děsivá, začínám se cítit frustrovaná, kruciš! [:tired:]

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 23:03 | Reagovat

[13]:To nic, to víš, ženská, musí do všeho plkat- říkávala naše babička. ;-)  :-D

16 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 9. listopadu 2011 v 16:07 | Reagovat

Četla jsem jen tento článek , ale stačí , zbytek si umím domyslet. Jen se divím ženám , co se nechají od manžela či partnera bít. Ať v opilství nebo ( ještě hůř ) ve střízlivém stavu . A když by to měly odnášet a trpět tím ještě děti , tak to už tuplem ne . To bych si sbalila svých pět švestek a šla spát raději pod most. A do týdne by měl na stole žádost o rozvod.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 16:14 | Reagovat

[16]: Tak to je škoda, to je lepší přečíst od 1, protože byste se možná zamyslela. Víte, ono je jednoduché říci, jdu pryč, ale ne v každé situaci to jde. Někdy ani ti rodiče nevěří, co jim dcera říká, možná by to pro ni bývalo jako  jít z louže pod okap. :-(

18 Amelie Amelie | Web | 13. listopadu 2011 v 20:24 | Reagovat

[17]: Ano, není to tak jednoduché. Kam jít se 3 dětma, z toho 2 handicapovanými? Bez peněz. Nelze se na to dívat jen z jedné strany..ALE jednou bude líp.

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 20:33 | Reagovat

[18]: Jsem přesvědčena, že většina žen vydrží hlavně kvůli dětem hodně. Já bych jen nesnesla, kdyby mi někdo na ty děti sáhl, to jsem schopna všeho a to by byl skutečně konec soužití. Na štěstí jsem nic takového nemusela řešit. Nevšímavost, málo citu, hádky, to se přežít dá, přestože to dost ubíjí, ale jsou horší věci, ne?

20 Amelie Amelie | Web | 13. listopadu 2011 v 21:29 | Reagovat

[19]: Jsou horší věci, ale o tom nechci psát. Děkuji za Tvůj blog.

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 22:15 | Reagovat

[20]:Spíš bych doporučila tvůj ke čtení, aby lidé více chápali, co lze vydržet i ovlivnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx