Hodný manžel -7.

3. listopadu 2011 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
V domě Josefa a Evy vládl smutek. Lékaři jim sdělili, že syn je v nebezpečí života. Josef je žádal, aby ho operovali za každou cenu, Eva stále doufala, že se to u tak malého dítěte spraví a operaci budou moci provést až bude větší. Lékař jí totiž řekl, že na 99 procent by syn operaci v současném stavu nepřežil. Plíce není dorostlá a má ještě víc nedostatků v drobném tělíčku. Upřímně jí řekl, ač to tehdy nebylo zvykem, že to dítě nebude nikdy v pořádku, pokud toto období zdolá.

Eva nakonec Josefovi řekla, co o synovi ví, protože pořád vyhrožoval, že se na to podívá, nechá syna převézt jinam, má přece konexe. Než stačil zařídit převoz, sdělili jim z nemocnice, že malý dostal záchvat a přes veškerou péči se ho nepodařilo oživit. Měl opravdu dohled, ač o tom hlavně Josef pochyboval a přímo zuřil. Nakonec mu však zpráva o provedené pitvě, se kterou Eva nesouhlasila, ale on ji vyžadoval, potvrdila, že syn byl opravdu tak nemocný, že se nedalo nic dělat. Na Josefovi bylo vidět, že je opravdu smutný. Chodil po domě po návratu z práce jako tělo bez duše. Mrmlal si něco pro sebe. Eva i dcery mu raději šly z cesty.

Smutek, který cítila Eva, se nedal srovnat s ničím, co dosud zažila. O synovi, kterého nosila a nedonosila díky svému zdravotnímu stavu se jí zdávalo, během dní na ně stále musela myslet. Přestala na sebe dbát, nejedla pořádně, seděla stále v dětském pokoji, který připravila namísto ,,služebního" pokojíčku pro služku bývalých majitelů, mnohdy i v noci. Kdyby dcery neměly babičku, která se o ně postarala, byly by snad hladové. Eva onemocněla a musela dokonce na nějaký čas do nemocnice.
Byla zesláblá. Dali ji tam do pořádku, dokonce se jí musel zabývat psychiatr, který ji nakonec přesvědčil, že opravdu za postižení a smrt syna nemůže.

Vrátila se domů a horečnou činností se snažila napravit, co zameškala. Upnula se na domácnost, na dcery, ale co nemohla, být ,,manželkou" Josefovi. Cítila k němu náhle přímo odpor. Vinila ho z toho, že ji přivedl do jiného stavu v nevhodný čas, přes její odpor. Také Josef se začal od ní odtahovat, dokonce se přestěhoval do pokoje s výmluvou, že špatně usíná a nechce ženu rušit. Byl flegmatický, čím dál více byl mimo domov.
Matka Evy před ní vyslovila domněnku, že si našel jinou ženu. Nebyla to tak docela pravda. Ač Josef nebyl svatý a při různých příležitostech se vždy nějaká ochotná podřízená našla, která ho byla ochotná utěšit, nikdy to nezašlo tak daleko, aby se zdiskreditoval. Bál se o svou pověst neúplatného šéfa, vzorného manžela a otce.

Oběma manželům bylo časem jasné, že se už o dítě pokoušet nebudou. Napětí se časem uvolnilo, ale diktátorská povaha Josefa se znovu projevila. Eva si skoro zvykla, že občas, sice už ne před děvčaty, Josef reaguje na její odpor k jeho připomínkám ránou, samozřejmě s dodatkem, že by si zasloužila víc. Nikdy ho moc ráda neměla, ale nyní ho začala nenávidět. Časem se fyzicky uzdravila, zesílila a díky mamince, která na rozdíl od ní byla čím dál slabší, přímo rozkvetla. Děvčata byla již větší, kus práce zastala a paradoxně k Josefově despotické výchově se z nich stávaly příjemné, šikovné dívky. Josef samozřejmě čekal, že budou ve škole excelovat. Budou studovat třeba i na vysoké škole. Nechaly ho při tom, ale v duchu si říkaly, že budou jednou dělat něco úplně jiného, než si otec přeje.

O ženách nikdy neměl Josef vysoké mínění, ale jeho dcery, to bylo něco jiného. Vychloubal se v práci, jak jsou chytré, nemusí se ani moc učit a jde jim to samo. To ovšem doma neříkal. Tam děvčata kontroloval, Evě zdůrazňoval, aby holky hlídala, když on musí být pořád v práci a na různých jednáních, musí se dobře učit, aby mu nedělaly ostudu, když už nemají syna. Eva chodila znovu do práce. Do školky však nemohla, pohled na malé děti na ni působil tak, že nebyla schopna se na ně dívat, jak si hrají. Stále myslela na jejich chlapečka, který si nikdy hrát nebude.

Šla raději dělat manuální práci do Dřevařských závodů. Dělala v dílně, kde byl o pár let mladší mistr a tak se stalo, že se do něho zakoukala. Eva vlastně lásku nepoznala a mistr byl sice přísný na práci, ale když viděl, jak se Eva snaží, byl k ní ohleduplný. Věděl z doslechu o tom, že jí zemřelo dítě , muže má tyrana a bylo mu jí líto. Byl samozřejmě ženatý, otec dvou dětí a nemyslel na to, že by si s ní něco začal. Eva byla zvyklá na hrubé chování manželovo a milé chování mistra Václava vzala jako náznak přízně. Chodila ráda do práce, ochotně brala i práci navíc. Zdůvodňovala to potřebou peněz do rodiny.

Starší dcera Jana chodila do střední školy a mladší do 5. třídy, takže byly už celkem samostatné. Jen s Evinou maminkou to bylo zlé. Onemocněla a nakonec musela jít do nemocnice. Tak se Eva musela postarat o její dům. Vyřešila to jednoduše. Slepice a králíky vzala k nim, zahradu stejně obhospodařoval soused a dům občas vyvětrala, utřela prach a uklidila za pomoci dcer, aby nebyl zanedbaný, až se maminka vrátí. Život rodiny se zdánlivě zklidnil, dokonce Josef ztrácel nějak zájem o to, aby jejich práci doma kontroloval. Měl poněkud jiné starosti. Mělo se toho udát víc, co jejich život ovlivnilo.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | Web | 3. listopadu 2011 v 12:08 | Reagovat

Ani nevíš jak držím palce hlavní hrdince, aby jí bylo aspoň v myšlenkách s tím kolegou v práci "hezčí". Vždyť vztah není jen o sexu, ale i o pozornosti, něze, mazlení, či jen přítomnosti toho druhého.
Už aby bylo pokračování! Takhle si jen domýšlím, co se uděje.-:)

2 Lydie Lydie | 3. listopadu 2011 v 12:12 | Reagovat

Tak jsem zvědavá,co bude dál...

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 14:14 | Reagovat

Čekala jsem, že mne budete odsuzovat za smrt toho syna, ale bohužel to bylo a nemohla jsem to měnit. Dávám jen klíčové situace ze života- ostatní je podobnost náhodná.

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 16:37 | Reagovat

Tak si zase napjatě počkám na devítku. Nikdy bych nevěřil, že já budu číst seriál. Jsem odpůrcem těch televizních, ale tahle blogonovelka mě zatím baví.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 17:09 | Reagovat

[4]:Jsem ráda, že vás to zaujalo. Vaše psaní je také zajímavé.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. listopadu 2011 v 18:23 | Reagovat

Před 40 lety přišel vedoucí v práci dost přepadlý s prosbou. Hoši prosím Vás, kdo můžete darujte krev. Proč?
Mám 7mi letého synka a má srdeční vadu otvor mezi komorami. Jak roste, roste dírka a krev šptně obíhá plicemi i velkým krevním oběhem. Jediné řešení je operace srdce, dírka bude překryta přišitou záplatou. Jinak už  ve 12 letech bude chlapec jen ležet, potom s kyslíkem a v 15 zemře.
Na operaci chce nemocnice 10 konzerv krve. Šla většina, operaci vedl profesor Navrátil, povedla se. Za tři dny nastaly komplikace a na trombus chlapec zemřel ( nebyly potřebné léky tehdy ze Švýcarska ). Byla to jedna z prvních operací tohoto druhu v Brně. Prof. Navrátil později odešel do Vídně.

7 otavinka otavinka | Web | 3. listopadu 2011 v 19:41 | Reagovat

Milá Ruži, už jsem se těšila na pokračování. Moc paní Evě fandím! :-)

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

[6]:Když jsem byla v r. 1956 v dětské sanatorce, byl tam z Valtic Honza Vachut. Měl 15 let a promodralé rty a nos takový nafialovělý jako alkoholik, ale hrozně prima kluk to byl. Skamarádili jsme se přes šachy. Naučil mne hrát šachy, dokonce jsem ho, juniorského mistra republiky jednou porazila (asi omylem). Psali jsme si ještě po mém i jeho odjezdu ze sanatorky. Kromě nemocných průdušek měl i srdeční vadu- nevím jakou, ale z toho ty nafialovělé rty. Měl jít do Brna na operaci srdce. Pak mi měl napsat, jak to dopadlo. Napsal jen pohlednici prý dobře, ale odmlčel se a dodnes nevím
jestli ještě žije.

9 týna týna | 3. listopadu 2011 v 22:01 | Reagovat

Ruži to jsem neměla číst, ne dneska, ježíši já mám dneska náladu, blbou, omlouvám se :-( jinak čtení hezké

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 22:24 | Reagovat

[9]:Nepovažuji to za hezké čtení, už ten obsah je dost deprimující. Je to život, no. Neber si to tak, Týnko. :-D

11 jezura jezura | Web | 4. listopadu 2011 v 12:38 | Reagovat

To je život, krutý život, ale co se dá dělat. Také doufám, že aspoň něco pěkného čeká tu naši hlavní hrdinku. :-)

12 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 20:16 | Reagovat

[11]: Neměla to lehké, ale existují i horší vztahy.

13 Jarka Jarka | Web | 4. listopadu 2011 v 21:57 | Reagovat

Jejda, to jsem si hezky početla. Naskočila jsem do čtení v nelehké rodinné situaci a okamžitě jsem byla vtažená do děje. Nadpis Hodný manžel, mi na Josefa moc nesedí, jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál. Evě a jejím dvoum dcerám, moc držím palce.

14 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 22:12 | Reagovat

[13]:No, to je myšleno spíš ironicky. Ono to chce přečíst si to od začátku. ;-)  :-)

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 22:17 | Reagovat

[13]:Nemyslíš si, doufám, jako otavínka u ježury, že mám skoro,,hororové" příběhy o lidech? To mě tedy docela pobavilo. :-)  :-D

16 lady \blue lady \blue | Web | 5. listopadu 2011 v 18:39 | Reagovat

nádherrr mmoc krásnoučký příběh lepší něž oridinace nebo ulice moc krásně i když smutné má to děj a tím je to velmi zajímavé doufám že bude spousty dílůůůů

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. listopadu 2011 v 19:03 | Reagovat

[16]:To snad ne , tolik chvály si to opravdu nezaslouží. [:tired:]  ;-)

18 SISI - měsíční svit SISI - měsíční svit | E-mail | Web | 5. listopadu 2011 v 23:02 | Reagovat

AHOJ RŮŽENKO,U TEBE URČITĚ ZAMRZLÁ AKTIVITA A KOMENTÍKY NEHROZÍ. :-D  :-D NEBOJ! JSI I NADÁLE V MÝCH OBLÍBENÝCH. :-)  ;-)

19 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. listopadu 2011 v 23:04 | Reagovat

[18]: Tak díky, však máš zajímavé  náměty, každý si u tebe něco může najít zajímavého, takže na shledanou zase... ;-)

20 LaDY bLUE LaDY bLUE | Web | 6. listopadu 2011 v 12:19 | Reagovat

[17]: ALE ANOOO moc

21 Lady Blue Lady Blue | Web | 6. listopadu 2011 v 14:14 | Reagovat

tohle by vás mohlo zajímat mám kamarádku která dělá rozhovor takovej paparazzi blog a její rozhovory jsou super ptá se vás jen ohledně blogu...atk. její blog je www.paparaci-paparaci.blog.cz je celkem dobrá a schání lidi na na rozhovory tak kdybyste si to tedy rozmyslela tak její email paparaci-paparaci@seznam.cz ona o vás už ví a bude ráda když se jí ozvete na email a potvrdíte souhlas :-D

22 Zumira Zumira | Web | 6. listopadu 2011 v 14:17 | Reagovat

Nene já jsem ráda že mi někdo něco takového řekne ....moc lidí se nenajde co by vám takto poradili...řeknou si co budu radit někomu koho neznám

tak díky.. :))

23 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. listopadu 2011 v 19:47 | Reagovat

[21]:Nemyslím, že bych byla objekt na rozhovor. Za mne hovoří na blogu články, příběhy, nejsem osobně nijak zajímavá. Koho  mladého by zajímal rozhovor s bábinou? ;-)  :-)

24 Zumira Zumira | Web | 6. listopadu 2011 v 20:58 | Reagovat

Děkuji :-)

25 Lady Blue Lady Blue | Web | 7. listopadu 2011 v 16:57 | Reagovat

dobrá je se se ptala a myslím si že by to nikdo nepozal kámoška se nějak neštourá kolik ti je let ptá se jen na blog a myslím že je to fuk ale když n e tak to nevadí já jí to vzkážu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx