Hodný manžel - 11.

27. listopadu 2011 v 22:45 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Josef se zamiloval. Eva nejprve nic netušila, ale později jí došlo, že se hodně změnil. Původně šetřílek, který nepovažoval za nutné moc obnovovat šatník. Stačily mu jedny universální kalhoty tesilky a k tomu vzorované sako, dva svetry- silnější a slabší, pár různých košil, většinou v té době silonových, takže se nemusely žehlit, ale jen šetrně prát a sušit, aby se nepolámaly a nevypadaly zmačkané. Jeden sváteční oblek tmavý a jeden světlý na léto. Nějaký kabát mu zůstal ve skříni po bývalém majiteli. Nechal si ho upravit a chválil, že je z vlny, kvalitní.

Denně vyžadoval čistou košili. Eva ji musela přepírat a než jedna uschla, vzal druhou. Naštvala se a řekla mu, že si má koupit pár nových, aby se nemuselo denně prát. Nemůže přece s malým dítětem neustále hlídat jeho oblečení. Josef se k ní začal chovat neurvale. Nejen, že chodil z práce pozdě, neuznal za vhodné ani říci, kde byl. Prý dělal přesčas. Občas jezdil na služební cesty. Eva mu jednou řekla: ,, Je zvláštní, že při tvé funkci najednou musíš jezdit. Kampak asi jezdí kádrovák a referent pro zvláštní účely?" ,, Na podnik, jsou tam nějaké změny a musím je přenášet sem. Nakonec, co ty tomu rozumíš! Starej se o holky, brzy máš jít do práce, nebudeš se přece válet tak dlouho doma. Peníze potřebuješ, to víš já ti teď moc dávat nebudu."


Na její dotaz proč, odpověděl, že musí šetřit, existuje teď spoření s vyšším úrokem a on nechce být bez peněz. Holky také něco stojí. A ještě budou. Byla to výmluva, tak velkou částku nešetřil, ale měl samozřejmě výdaje. Kupoval pozornosti jedné spolupracovnici ze závodu. Dělala vedle v kanceláři s dvěma děvčaty a díky pozornosti Josefa měla určitá privilegia. Dostávala propustku - tu k doktorovi, tu na vyřízení služební záležitosti, které využila k nákupu. Stalo se někdy, že potřebovala něco ve městě a Josef měl najednou ,, služební cestu "do města na nějaký úřad, aby ji tam mohl vzít sebou. V práci si toho všimli všichni okolo, ale nikdo si nedovolil něco říci, měli strach, aby se jim Josef nemstil. Některým byl spíš k smíchu, ale najevo mu to nedávali.


Mezitím se doma Eva starala o domácnost, dcery, hlavně tu nejmladší, která sice byla urostlé děvčátko, ale nějakou dobu měla neustále zdravotní potíže. Doktor utěšoval Evu, že to je přechodné, ale nedoporučil kolektiv v jeslích. Snad až do školky bude moci jít. To by znamenalo, že Eva bude muset zůstat doma nebo si sehnat hlídání. Aspoň na půl dne, odpoledne by se mohla postarat děvčata Jana a Maruška, které měly setřičku moc rády a nevadilo jim, že po škole místo běhání venku s kamarádkami musely být se Zdeničkou doma. Byly na zahradě, chodily s ní střídavě do blízkého okolí na procházku.


Eva se domluvila s jednou sousedkou, která byla už v důchodu, že by jí Zdeničku pohlídala. Nemusí jí moc platit, když jí občas dá něco ze zahrady nebo jí něco ušije, tak se jí vyplatí třeba na posunutou dobu jít do práce. Měla to skoro naproti, nemusela chodit na šest hodin ráno, ale až na sedm, když předtím předala Zdeničku sousedce. Jakmile přišla některá z děvčat ze školy, zašly pro ni a postaraly se. Zdenička byla hodné děvčátko, spíš připadala Evě trochu opožděná oproti Janě a Marušce. Jako by nechtěla být na obtíž, byla klidná. Začala později chodit i mluvit a zdálo se, že je pořád jako malé dítě. Eva měla starost, jestli nebude nějak postižená. Doktor ji poslal na různá vyšetření, pak i k psycholožce a ta vysvětlila Evě, že malá je normální, vnímá a reaguje sice trochu pomaleji , ale není to nic závažného. Možná by jí prospělo, kdyby mohla být mezi dětmi. Zdravotně je na tom už mnohem lépe, takže do mateřské školky může jít bez problémů.

Josef byl neustále zamilovaný, ale nějak ta jeho láska nevycházela. Mladá kolegyně se seznámila s mladým mužem a začala se Josefovi vymlouvat. Není to prý s ním perspektivní. Je ženatý, má tři děti, rozvod v nedohlednu a ona přece nebude dělat pořád tu druhou. V práci se jí už do očí smějí. Josef nejdříve prosil, pak začal vyhrožovat, sliboval nakonec, že se rozvede, ale milá kolegyně dala po čase výpověd s tím, že se bude stěhovat. Tedy nejdříve se vdá a pak odstěhuje za mužem. To byla pro Josefa rána. Doma to měl díky jedné ,,dobré" spolupracovnici špatné, Eva mu vyhrožovala rozvodem, jestli nepřestane se zálety. Odstěhovala ho do pokoje a nechtěla s ním nic mít. Přestala se starat o jeho prádlo, jen to co se pralo v pračce vyprala, ale osobní věci si Josef přepíral sám. Měl zlost, byl by dal Evě i nějakou ránu, ale jako naschvál, vždycky tam byla některá z dcer a stačil pohled nebo slovo a Josef se klidil pryč.

Zdenička rostla, Jana byla vyučená kadeřnice, kosmetička a dělala v místním kadeřnictví. Maruška se učila v zahradnické škole. Nechtěly nechat Evu samotnou a tak hledaly obor, které by byl v místě. Maruška se vyžívala na zahradě, kde pěstovala různé květiny, udělala si za pomoci Evy a Jany pařeniště, nasadila nějaké stromky a keříky. Hlavně ovocné, aby z nich byl i užitek. Malá Zdenička se k nim přidávala, hrála si na malém pískovišti, kde dělala ,,záhonky" a sázela větvičky jako Maruška. Mohlo být doma dobře, ale jak Josef přišel o svou lásku a nakonec vycítil, že je i v práci pro smích, vylíval si zlost doma. Už neměl přesčasy, necestoval tak často na podnik a tak měl čas děvčata víc otravovat.

Přišlo období, kdy nastaly ve společnosti určité změny, které se projevily uvolněním mezi lidmi. Také si víc dovolovali v práci, jak Josef občas doma utrousil. Nastal však zlom v tom roce, kdy přijela ,,spřátelená vojska" do republiky a v závodech i institucích začalo zúčtování. Josef, který se dříve žádných akcí nezúčastňoval , se dostal do prověrkové komise, která kádrovala nejen straníky, ale i ostatní zaměstnance. Hlavně administrativní. Na dělníky nemohl, tak se povozil na těch, kteří sice žádný škraloup neměli, ale byli mezi posměváčky, když on ,,tokal". Vždycky se nějaký výrok našel, který svědčil proti tomu člověku.

Posunovaly se funkce, odebíralo se členství ve straně, někteří legitimace položili sami již dříve. Přišli teď o svou funkci, dokonce někdy i o místo. Ozvěna prověrky s nimi šla i do nového zaměstnání a nedostali už odpovídající místo podle vzdělání a dosavadní praxe. Josef se natřásal, byl zase důležitý. Snažil se smířit i s rodinou. Vysvětloval Evě, že to byly samé pomluvy, chtěl jen jednomu děvčeti pomoci, aby se uplatnila v práci, tak ji zaučoval do funkce a lidi ho pomlouvali.
Nevěřila mu, chtěla ale klid kvůli děvčatům. Josef se snažil zapojit i do práce doma. Samozřejmě pokritizoval to, co udělaly holky a ne on, ale netroufl si něco předělávat. Ani se mu nechtělo, jen planě vyhrožoval, že jim ukáže, jak se udržuje zahrada a podobné řeči. Děvčata si z toho nic nedělala.

Josef měl najednou potíže. Začal naříkat na bolest v nohou. Eva, která měla po porodech dávno křečové žíly věděla, jak to bolí. Posílala ho k doktorovi a tak se Josef divil, že při jeho štíhlé postavě, nevelké váze má žíly v nepořádku. U žen to není nic neobvyklého, ale proč on? Ukázal se jako ukňouraný pacient. Fakt byl, že měl potíže čím dál větší. Záněty střídaly sníženou průchodnost. Doktor mu říkal, že je to dědičné, někdo z jeho rodiny to zřejmě měl. Nevzpomínal si.
Při jeho práci neměl zatím možnost invalidního důchodu, tak se rozhodl, že změní způsob života. Už ho rodinný dům nelákal, viděl, že být v bytě je větší pohodlí. O dům však přijít nechtěl.

Jak děvčata rostla, uvažoval o tom, že požádá o podnikový byt v nově postaveném paneláku. Nebylo to daleko od domu, ten by mohl nechat děvčatům a s Evou a Zdenkou se nastěhovat do dva a půl pokojového bytu. Měli by pohodlí. Jen o tom přesvědčit Evu. Nakonec se mu to povedlo. Ale nebyla to jeho zásluha. Jana mamince přímo řekla, že bude dobré se přestěhovat a jakmile by ji táta zlobil nebo ubližoval, bude v domě mít připravený pokoj, kam se může kdykoliv od táty nastěhovat. O Zdeničku ať strach nemá, může sice být u rodičů, ale nebudou daleko a Zdenka jim,, jako" bude pomáhat a bude víc u nich než doma. Eva souhlasila. Josefovi však řekla, že v tom novém bytě bude jeden pokoj jeho, druhý její a ten největší bude pro Zdenku. ,,To se ještě uvidí, však nějak to uděláme". Byl rád, že je ochotna se stěhovat. Bez rodiny by byt nedostal. Tvrdil v práci, že se nejstarší dcera bude vdávat a tak potřebuje někde bydlet. Navíc s ní zůstane v domě prostřední dcera. Byt mu přidělili.

Pokračování příště...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 0:42

Nějak mi to nejde dohromady. Na jedné straně je Josef karierista a člověk, kterému záleží na mínění druhých, na druhé straně má málo košil a obleků a je ochotný se odstěhovat do paneláku. Tomu nerozumím.

2 laurdes laurdes | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 16:05

Nabízím ti pomoc při shánění ozdob na tvůj stromeček/nebo v jiné soutěži. Až 100 ozdob téměř za nic. Mrkni na poslední článek na mém webu. Měj se :) ... a pokud nesbíráš, prosím, přesto mi dej hlas-odkaz,poslední článek :)

3 Jezurka Jezurka | Web | 28. listopadu 2011 v 18:02

Nějak se to víc zamotává, jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne! Bude ještě hodně pokračování?

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 18:11

[1]:Davide, zřejmě mu na tom záleží, co si o něm lidé myslí, ale člověk se léty mění. Základní vlastnosti přetrvávají a on byl především v některém směru skrblík. Také se v práci normálně nosil pracovní plášť a on ho dokonce v tom závodě fasoval, byly tam určité výhody. Proč nevzít tehdy  laciné bydlení v podnikovém paneláku? Však  dům neprodal, byl jejich, ale zároveň zajistil sobě pohodlí a dcerám bydlení. ;-)

5 Lydie Lydie | 28. listopadu 2011 v 18:59

Ružo,pěkně napsané,dobře se to čte.Ta Josefova nemoc dolních končetin možná příběhem pěkně zamává./někdy dochází až k amputaci končetin/Ať je jakýkoliv,tak mu to nepřeji.Nakonec by se to obrátilo proti"děvčatům"-ošetřování...málo peněz..nevrlý, vlastně už starý člověk..
No,třeba nebude tak zle... ;-)

6 Lydie Lydie | 28. listopadu 2011 v 19:00

Příspěvek spadl-prosím vytáhnout :-!  :-!  :-!  :-!  :-!  :-!

7 týna týna | 28. listopadu 2011 v 19:39

no hlavně aby to s děvčaty i Evou dopadlo dobře, Josef je krutý člověk, tak ikdyž otupěl, nadlouho to nebude

8 Iveta Iveta | 28. listopadu 2011 v 19:55

Zajímavé je, že co si tihle mužští usmyslí, to jim v životě vychází?-:( Těším se už na další pokračování Růženko a děkuji ti, že se zajímáš o má písmenka. Zkusim ještě vše poslat na jinou adresu,zkusím ještě jednoho odborníka.-:)

9 otavinka otavinka | Web | 28. listopadu 2011 v 21:52

No, tak jsem si zase početla a už se těším na pokračování. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 23:20

[8]: Tak jsem ráda, že už ti blog jde a můžeš zase psát. Máš to šikovného syna, že? Takže  je možno tuknout na web nebo avatar-ikonku u komentáře a jsme tam. ;-)  :-D

11 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 23:20

Tedy až ji tam budeš zase mít u některého dalšího komentáře.

12 Ivet Ivet | 29. listopadu 2011 v 6:37

Tak to vidíš Růženko, byla jsem nazvána "jelitem", který nemá psát při mé počítačové negramotnosti do Blogu! Tak reagovala na mou radost Peat ve svém komentáři na mém Blogu.
Co dodat?
Zamyslet se? :-(

13 S.aba S.aba | Web | 29. listopadu 2011 v 6:38

zajímavé.....škoda, že to nepokračuje HNED teď :-). Josef je hnusný chlap.Působí na mě bez sebevědomí a tak si ho zvyšuje ponižováním ostatních.žije někde opravdový  Josef? :-?

14 SISI SISI | E-mail | Web | 29. listopadu 2011 v 9:46

Ahojky,tento komentář není k článku,tak ho pak klidně smaž.
Jak jsi u mě komentovala,tak ty prášky já brát musím,bez nich bych nemohla existovat.Měla bych bolesti skoro každý druhý den.Kromě toho zlepšují duševní stav a bez nich už bych ležela buď na psychiatrii nebo ve futrálu. :-D

15 Lucerna Lucerna | Web | 29. listopadu 2011 v 11:28

ten manzel sa mi nepaci, ja by som sa na mieste Evi urcite nestahoval 8-O

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. listopadu 2011 v 15:43

15] To je možné, ale on by nedostal byt a ona by se ho nezbavila stejně. Dočkej času, život není jen to, co bychom chtěli. Je lehké utéci, rozejít se, ale každý na to nemá povahu možná pozůstatek výchovy- odvahu.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. listopadu 2011 v 16:17

[14]: Pokud je to tak, pomáhá ti to, není co řešit. Ony jsou i prášky proti bolesti jakékoliv návykové a po čase už ne tak účinné. Spíš tak jsem to myslela.

18 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. listopadu 2011 v 19:24

[12]:Ivetko, jedna vlaštovička... vždyť ta holka prudí i jinde. Přece ti nezáleží na nějakém rádoby hodnocení bůhvíkoho? Jsi ,,čtená, komentovaná, máš svoje čtenáře" o nic jiného nejde. Přátelé byť virtuální jsou důležitější než kdosi nepřátelský ke všem. ;-)

19 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 10. prosince 2011 v 17:43

Moc hezké čtení a ten Josef to je jak by maminka řekla prevít jedna báseň!  A už by jej hnala " sviňským krokem" :-)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx