Hodný manžel - 9.

9. listopadu 2011 v 19:33 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Otvíraly jeden šuplíček za druhým: v prvním byly naskládány krásné kapesníčky. Každý jiný. Jeden vyšívaný v r
Jana a Maruška položily babiččinu komodku na postel. Byl to vlastně nástavec - taková horní část starodávného psacího stolu. Po stranách byly dvě patra šuplíků s kovovými ,,sklápěcími" kroužky na vytahování, uprostřed pak přihrádky, zřejmě na nějaké listiny. Pod celou plochou komodky pak byly ještě čtyři širší šuplíky, které měly zámky. ,,Kdepak jsou od nich klíčky?" zeptala se Maruška.


,, Myslím, že je má maminka. Zeptáme se jí. Zatím si prohlédneme ty ostatní, jo?"
ohu, druhý s jemnou kraječkou, další s krásným lesklým potiskem. Byly menší, takové do kapsičky u saka.
V druhém byly dámské rukavičky. Děvčata viděla jednou podobné u maminky v šuplíku. Prý je měla na své svatbě, dostala je od maminky.Čistě bílé, pak síťované, jedny dlouhé asi po loket, další z jemné kůže, nazývané glazé. Kampak je asi babička nosila? Ve třetím šuplíčku byly korále, perličky, nějaké náramky zdobené kytičkami ze slonoviny, několik škebliček, ozdobných špendlíků, spon na kravatu a nějaké věci - zřejmě dávné dárečky. Látkové kytičky z růžiček, fialek, konvalinek se stužkami, ozdobné krabičky, prostě roztomilé drobnosti. Ve čtvrtém byla obálka nadepsaná : Pro Evičku. Jana rozhodla, že zajde pro maminku. Snad se nebude zlobit, není ještě tak pozdě.

Maminka v kuchyni nebyla, viděla tam jen odfukujícího otce. Asi bude v ložnici. Jana zaklepala na dveře. Byla tak naučená, nesměly nikdy s Maruškou bez zaklepání k rodičům vejít.
,,Pojď dál", ozvalo se. Eva věděla, že to je jedna z dcer, muž by neklepal. Seděla na posteli, měla zarudlé oči a boule na čele byla vidět.
,,Copak se stalo mami? To táta?" ,, Byla to nehoda, jen mne odstrčil, když si chtěl lehnout a já jsem zakopla a ťukla se do čela. To bude dobré." Eva raději zalhala, nechtěla dcery štvát proti otci. Již tak ho viditelně neměly moc v lásce, spíš se ho bály.

,, Maminko, našly jsme dopis pro tebe a nemáš náhodou klíčky od šuplíčků? "
,,Nemám, možná to bude napsáno v tom dopisu. Počkej, půjdu s tebou, podíváme se. Táta stejně spí, tak budeme mít klid. Zítra nejdete do školy, tak můžete ráno déle spát. Vím, že jste nedočkavé."
Seděly pak na posteli, Eva četla dopis od babičky a měla v očích slzy. Maminka myslela na všechno. Psala jí, že v těch spodních šuplíkách jsou vysunovací dna. Zvenku to není jen tak hned vidět, ale stačí zatlačit po otevření šuplíku na kovovou hlavičku vyčnívajícího hřebíčku v levém rohu uvnitř a dno se povysune ven a jde pak snadno vytáhnout.

V prvním šuplíku, od kterého přikládá klíček do dopisu, jsou rodinné doklady rodičů a dětí, doklad o prodeji domu a zahrady a v malé krabičce tři klíčky od dalších šuplíků. Každá má svůj. Jsou tam drobné dárky na památku na ni a dědečka a památníčky, do kterých Evě a pak i děvčatům psali spolužačky i dospělí veršíky, malovali obrázky. Ty poslední obrázky a říkanky napsala ona a skrývají v každém památníčku heslo vkladní knížky, kterou najdou pod dnem. Za žádnou cenu nemají o knížkách ani ta hesla říci nikomu a hlavně ne otci. Mohl by ty peníze případně ,,potřebovat" a pro ně je to dar od ní do života. Je na nich výpovědní lhůta, vyšší úrok a za pár let se jim mohou hodit. Upozorňuje Evičku, aby tento dopis spálila, důvod jí nemusí psát. Mají tam i nějaké dražší dárky, s kterými ať naloží, jak chtěji.

Na chodbě domu se ozval šramot. Otec se zřejmě vzbudil a vyšel z kuchyně na chodbu. Jana vyskočila a honem v pokoji zhasla. Bude to vypadat, že už spí. Snad otec nebude hledat matku a když, tak ji najde tady v křesle. Seděla u děvčat a přemohl ji spánek. On ale byl jen na záchodě a chrchlaje , brblal něco pro sebe a vrátil se na otoman do kuchyně.
,,Děvčata, necháme to na zítra. Po obědě bude táta spát, jako obvykle a pak zajde do hospody na mariáš. Budeme mít odpoledne pro sebe." Josef tam chodil spíš kibicovat a poslouchat, co si chlapi vykládají. Nevšiml si kolikrát, jak změnili téma a mluvili o něčem jiném, když se objevil. Byl tak samolibý, že si myslel , jak je vítán. Dělali si z něj legraci, což on málokdy poznal.

Druhý den hned ráno Eva zatopila v koupelnových kamnech, aby se ohřála voda otci na koupání. Výjimečně, jinak se koupal v sobotu. Tentokrát kvůli pohřbu se vykoupali v pátek, ale po tom jeho pití, to bude potřebovat. Holky byly jako myšky, pomáhaly mamince ochotně jak s drůbeží, tak v kuchyni se snídaní. Najedly se a zapadly do svého pokoje. Otec se zatím vykoupal a pak nasnídal. Na jeho dotaz, kde jsou děvčata Eva řekla, že se v pokoji učí a píšou úkoly.
Josef se díval na Evu, na její čelo a najednou řekl.
,,To víno jsi neměla pít, pak nevíš kudy chodíš a uděláš si bouli." Eva mu chtěla odporovat, což obvykle dělala, ale vzpomněla si, že mají s děvčaty plán na odpoledne, tak spokla svůj hněv a odešla do spižírny, aby se s Josefem nemusela hádat. Ten si vzal včerejší noviny, které nestihl kvůli pohřbu tchyně přečíst a sedl si ke stolu. Po obědě zalehl na otoman , děvčata umyla nádobí a šla s Evou ke svému pokladu.

S posvátnou úctou Eva otevřela svůj šuplík a začala probírat doklady. Děvčata ji poháněla, ať jim dá klíčky od jejich šuplíků, že se zatím podívají, Eva jim žertem řekla, ať nejsou nedočkavé, že zlato tam asi nebude. Konečně otevřely jedna za druhou svůj šuplík a našly své památníčky z dětských let. Listovaly, někdy se i zasmály nad naivními veršíky kamarádek. Většinou byly podobné jak u maminky, tak u děvčat. Obrázky malované někdy jen tužkou, jindy pastelkami, od paní učitelky dokonce perokresba. Ukazovaly si navzájem, co tam všechno mají. Na předposlední stránce památníku měly všechny stejný obrázek - přilepenou fotku rodiny. Dědeček, babička, maminka , malá Janička a Maruška v náručí maminky. Otec tam nebyl, fotil je a tu další společnou, kterou už fotil zřejmě dědeček, našla maminka ve svém šuplíku mezi doklady .


Pod fotkou byl veršík a v každém slově bylo jedno písmenko silnější. Když si je poskládaly za sebou dostaly slovo - heslo své knížky. Jak na to ta babička přišla? Stejný veršík, písmenka jiná a hesla také. Pokud by si je nezapamatovaly, znamená to, že musí památníčky opatrovat jako oko v hlavě. Suma, kterou tam objevily je překvapila. Zvláště Eva byla ohromená. Věděla, že maminka jí to dala kvůli tehdy očekávanému dítěti. Hodná maminka a zřejmě poctivý soused, který dokázal zaplatit dům a zahradu tak rychle. Nevěděla, že rodiče jeho manželky přispěli více než polovinou.


Děvčatům neřekla, že jí jednou maminka ve smutné chvilce řekla, aby netrpěla Josefovy nálady a když nebude zbytí, ať od něj odejde i s dětmi., ,To je právě to zlé, že on by zařídil, abych děti nedostala, raději by je dal do dětského domova a ze mne udělal blázna a ženu nezpůsobilou vychovat děti." Plakala tehdy Eva a vlastně poprvé tak potvrdila mamince, že je nešťastná a přitom se bojí odejít. Dům dostal přidělený Josef, pořád jí to tvrdil, on by nikam nemusel odcházet.

Z neveselých myšlenek ji vytrhlo zajásání děvčat. Našly ve svých šuplících každá zlatý řetízek s přívěskem, k tomu náušnice a prstýnek se stejným kamínkem. Jana s tyrkysem a Maruška s krásným rubínkem. Kde to babička s dědečkem sehnali? Nebylo lehké v této době koupit zlaté věci. Možná to měli ještě z dřívější doby. Maminka jim to nakonec vysvětlila. Bylo to koupené ještě před válkou a byl to dárek babičce od dědečka k různým výročím. Proto ty rozdílné barvy souprav a při bližším pohledu i tvary oček řetízků a náušnic. Je to vzácnost a měly by si to hlídat. Doporučila jim, aby si všechno schovaly zpět do krabiček pod dno, až budou starší, budou to moci nosit. Otci to není třeba říkat, chtěl by to sám schovat . Poslechly.


Eva našla jeden větší prsten, náramek, řetízek s větším srdíčkem. To se dalo otevřít. V srdíčku byly fotky chlapečka a holčičky. Evy a jejího bratra. Vždyť ta její fotka připomíná Janičku, když byla malá. Ani si nevšimla, že je jí starší dcera tak podobná. Maruška je robusnější, i když také štíhlá. Vypadá skoro starší než Jana. Dívala se na své dcery a oči se jí zalily slzami. Co je asi čeká? Co jim otec vnutí, jak je bude směrovat a hlavně jakým způsobem? Neměla souhlasit , neměla si ho brát. Jana se na maminku podívala : ,,Mami, co je? Stýská se ti po babičce a dědečkovi, viď? Nám taky, neplač..."

Pokračování...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 týna týna | 9. listopadu 2011 v 19:40 | Reagovat

Ruženko tak mi to zase vehnalo slzy do očí, těším se na další díl, ale příště bych zase taky mezi to ráda pohádku o skřítcích, ti jsou veselí a hraví :-)

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 19:43 | Reagovat

[1]:Jo, Týnko, skřítci se ukládají pomalu na zimu, ale fakt, něco napíši, už mi to leželo v hlavě a víla Bubuška taky. ;-)

3 Ivet Ivet | Web | 9. listopadu 2011 v 20:47 | Reagovat

Takovou kouzelnou komodku jsem nikdy nenašla, nepamatuju své prarodiče, umřeli brzo když jsem ještě neměla ani dva roky-:), nemám na ně ani žádnou památku, jen maminka má pár slovy dvě fotky svých sourozenců a maminky a tatínka. Staré, velmi zažloutlé, ale o to krásnější fotky! To povídání je sice smutné, ale tak to dříve chodívalo. Pamatuji si, jak mi táta vyprávěl, že se také nahřívala do necek voda - jednou za týden se všichni koupali v jedné nahřáté vodě - v neckách! První šel tatínek, pak všech sedm dětí a nakonec jako poslední se směla vykoupat v té vodě po osmi lidech - maminka! Taková byla doba! O_O

4 Ivet Ivet | Web | 9. listopadu 2011 v 20:49 | Reagovat

[3]: Myslela jsem samozřejmě tatínka mého táty - tedy mého dědy! Můj táta pocházel ze sedmi dětí! :-D
Děda šel tedy do necek jako první...

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 20:57 | Reagovat

[3]:V tom domě po odsunutých Němcích koupelna byla. Asi taková jako jsme měli v Baťově domku doma. Litinová vana, vysoká koupelnová kamna, topilo se dole a z kotle šel kohoutek a dokonce i sprcha na tyči. Takovou neměli ani babička s dědečkem v baráku. Ti měli plechovou vanu ve zvlášť postavené prádelně na dvorku. Byl tam také zděný kotel a Skratovka pračka. Vodovod vedl  z Darlingu, který čerpal vodu do sklepa ze studny na dvoře. V té vilce to tak také asi měli. Ale vím, že tam koupelna staršího typu byla. :-D

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 20:59 | Reagovat

[4]:Když jsem byla u babičky, tak do necek v zimě daných do kuchyně jsem šla první jako nejmladší, pak brácha a dále nevím, ale myslím, že pak vodu měnili, na kamnech kachlákách jí bylo dost.

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 9. listopadu 2011 v 22:55 | Reagovat

" Což mohu být dobrým manželem,
když rodina  takto mne nasere ?

... Když dneska jsem hovořil s našima,
tak všichni hýbali ušima
a posměšně mrkali !  mám jich dost !
... řekněte ?  taková nestoudnost !
Stydím se za svoje příbuzné !

( Johnn  Krawa  snad dneska neusne )
... "Jste lumpi ... abyste věděli " !

... muž neklidně hází se v posteli ...

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. listopadu 2011 v 22:58 | Reagovat

[7]: Dobré, jako byste se rozčiloval za Josefa... :-D  ;-)

9 Otavínka Otavínka | Web | 10. listopadu 2011 v 13:45 | Reagovat

Milá Ruži, to je tak napínavé, až mi běhá mráz po zádech. Ale taky znám takového člověka. To byl děs s ním žít. A navíc jen on měl pravdu. taky si asi rodina vytrpěla. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 14:01 | Reagovat

[9]:Tady se  takovým říká ,,sekýrmajstr" a znám jich pár takových. Každý trochu jiným způsobem, nevím, co to v sobě mají. :-(

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 10. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

Milá Růženko těším se na další pokračování. :-)

12 pavel pavel | Web | 10. listopadu 2011 v 20:41 | Reagovat

Dřív se koupalo v neckách a taky to lidé přežili.
Někteří muži jsou takoví, ale často ani ženy nejsou lepší.

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 21:35 | Reagovat

[12]: To je fakt a když jsou zlé, pak to stojí za to. Většinou to ale je reakce na nedobrý život, rozmrzelost, nespokojenost co z nich dělá semetriky. U chlapů se to táhne stoletími, ta jejich důležitost, nadřazenost a podceňování žen. Běda, kdyby je v něčem převýšila. Prostě: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Určité tření v názorech bude asi vždy. ;-)  :-D

14 pro Fredyho pro Fredyho | 11. listopadu 2011 v 13:44 | Reagovat

Zbrocen je potem
volá  :Můj breviář!
vidím já v okně hrůznou tvář
žena děs v oku
přebral jen moku
za oknem šklebí se
Rapoticz zelinář.

15 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. listopadu 2011 v 13:47 | Reagovat

[14]: Joj, skoro horor je tu
    nesvedu jednu kloudnou větu.
    Hrůzou ježí se mi vlas
    a někde v krku zarazil se hlas. [:tired:]

16 jezura jezura | Web | 11. listopadu 2011 v 18:10 | Reagovat

Růženko, poutavý a moc krásně napsaný příběh. Jen doufám, že to nebude mít nějak drastický konec. :-)

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. listopadu 2011 v 18:31 | Reagovat

[16]:Život není peříčko, ale neboj, moc si na  drastické konce nepotrpím. Mám předobraz v jedné rodině, takže se  těch osudů trochu držím. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx