Hodný manžel - 6.

28. října 2011 v 23:13 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Eva ležela v nemocnici na gynekologii. Udělalo se jí zle a musela ji odvézt sanita. Josef nebyl v tu dobu doma, ale na štěstí byla u nich maminka a starší Jana. Bylo štěstím, že v té době měli telefon. Jen díky tomu, že Josef si to zařídil. Cítil se nepostradatelný a tak dokonce měl telefon služební. Nějakou částkou přispíval jen na případné soukromé hovory. K tomu účelu měli u telefonu sešitek, kam museli zapisovat každý hovor i jeho délku. Stejně ho moc nepoužívali, ale nyní se hodil. Josef to často kontroloval hlavně proto, aby věděl kam volají.


Lékaři Evu sledovali a projevili obavy, že dítě přijde na svět dříve. Doporučili naprostý klid, Eva byla dokonce sama na pokoji. Maminka jí prozíravě dala sebou knihu, jen takové lehčí čtení, aby moc nepřemýšlela nad situací. Slíbila jí, že na děvčata dohlédne. Pořádek doma udrží a ostatní musí počkat. Návštěvy nebyly dovoleny, jen do chodby a podívat se případně. Maminka za Evou jednou byla a pohovořila si s lékařem. Řekla mu, aby nedovolil návštěvu manžela, protože by se Eva určitě rozčilila. Manžel je prudké povahy a mohl by něco nevhodného říci. Zapřísahala pana doktora, že je to mezi nimi a naznačila, jaký vliv má Josef a mohl by jí dělat potíže, kdyby se dověděl, že něco proti němu řekla. Ona se musí postarat o vnučky a on by jí v tom mohl bránit. Bylo jí děvčat líto.


Josef přijel do porodnice a okamžitě chtěl mluvit s primářem. Žadonil, aby na jeho ženu dával pozor, aby v pořádku porodila. Oháněl se starostí o dcery, naznačil, že je velmi zaneprázdněný nejen svou prací, ale i funkcemi. Jednal slušně, zkroušený obličej přesvědčoval pana primáře o opaku toho, co říkala maminka pacientky. Jestli je to pravda, pak se ten pán umí hezky přetvařovat. Nebo má možná opravdu starost o rodinu. Zůstat sám by asi opravdu nechtěl.
,, Budeme dělat, co je v našich silách i možnostech, nebojte se, ale je lépe počítat se vším, vaše paní je velmi slabá a dítě se asi narodí dříve. Bude záležet na tom, ve kterém měsíci. Pokud by to bylo až v sedmém, je naděje, že se nic nestane. Také záleží na stavu dítěte. "


Ještě se ho zeptal, jak by se rozhodl, kdyby museli rozhodnout, kdo bude žít, pokud by byl ohrožen život matky nebo dítěte. ,, To ať vás ani nenapadne! Zachraňte je oba, ale podle toho v jakém zdravotním stavu bude dítě, samozřejmě matku," honem doplnil Josef. V duchu dodal, že pokud to bude dcera, tak určitě matku.
Chlapec se narodil před koncem 7. měsíce. Museli ho křísit, byl nějaký namodralý, jako by se dusil. Šňůru kolem krku ale neměl, takže to musela být jiná příčina. Eva byla tak slabá, že se ani nezeptala, co se narodilo. Sestřička jí zašeptala přímo do ucha: ,, Je to chlapec." ,,Bedříšek, to bude muž rád.." a usnula. Sledovali , jestli dýchá a jedna sestra ji musela neustále hlídat. Dali jí infuzi na posílení i proti bolestem.


U chlapce však zjistili srdeční vadu a také měl nějaké potíže s dýcháním. Měli podezření, jestli nemá nemocné plíce nebo průdušky. Dali ho do inkubátoru a byl neustále také sledován. Eva se za dva dny probrala a začala se ptát na dítě. Nevzpomněla si, že má syna. Když jí to řekli znovu, jen opět pojmenovala syna Bedřichem. Po svém tatínkovi. V tu chvíli ji nezajímalo, co tomu řekne Josef, který chtěl, aby se případně syn jmenoval po něm. Ona měla jednoho Josefa doma dost. Vymluví se na to, že by se to pletlo, kdyby na ně volala. Říkala totiž manželovi Josefe, jen před dcerami o něm mluvila jako o otci. Josef na ni volal ženo, jen někdy v dobré náladě a hlavně před lidmi jí říkal Evičko!


Do porodnice se tehdy chodit nesmělo, ale Josef si vymohl návštěvu alespoň do chodby a požadoval, aby mu syna ukázali alespoń přes sklo. Když viděl, že je v inkubátoru, vyptával se, co s ním je.,, Tam musí být všechny dříve narozené děti, to snad víte, ne?" Řekla mu sestra. Lékař ho upozornil, že dítě není v pořádku, má něco se srdíčkem, ale bude se muset počkat, až bude větší, teď by ho případně operovat nemohli, je slaboučký.,, Takže domů ho nepustíte, co žena, nepůjde domů tedy sama?" ,,Prozatím ne, včera měla teplotu a musíme ji hlídat, je také dost slabá. " Lékař si pomyslel, že to dítě neměla mít tak brzy, mluvil s gynekologem, který Evu prohlížel již dříve a ten mu řekl o jejích potížích.


Josef se doma zdržoval co nejméně. Spoléhal se na babičku. Děvčata i ona byla nakonec raději. Hospodařily spolu a docela se jim to líbilo. Byla mírná zima, venku moc práce nebylo, jen poklidit slepice, nakrmit pár králíků a tak pomohly pak i babičce. Ta byla u nich skoro pořád, dokonce si ustlala na otomaně v kuchyni a spávala tam. Jen musela občas počkat, až přijde Josef domů, dala mu večeři a když šel spát, jen po dotazu, co děvčata, jestli nezlobila a učila se, teprve mohla jít i ona. Nezajímal se, jak to samy zvládají, měl prý důležitější věci na starosti.




V závodech, podnicích probíhaly prověrky spolehlivosti. Hlavně na místech, kde něco podléhalo utajení, byli lidé kádrováni. Administrativa, vedoucí. Josefovi se hodily jeho informace na lidi z jeho okolí. Pokud se na ně někdo shora tázal, neváhal a svoje poznatky obohacené občas o dohady sdělil. Tak se stalo, že několika lidem byla jejich funkce odebrána. Buď přistoupili bez jakéhokoliv vysvětlení na dohodu a změnili místo nebo případně odešli do výroby. Málokdo z nich se dověděl a to většinou až po mnoha letech, v čem spočívala jeho nespolehlivost. Stačilo, když si z rodiny někdo dopisoval se svými známými, odsunutými do Německa, nebo odjetými do jiných západních zemí , případně se někde vyjádřil proti konání některých funkcionářů.


Soused se bál souseda, v práci se raději o ničem takovém kolegové nebavili. Hlavně pak před dětmi ani doma, aby náhodou něco nevhodného o někom neřekly ve škole. Doba kolem padesátých až šedesátých let v tomto byla nedobrá.
Konečně pustili Evu domů. Dítě však pustit nechtěli, nemohli. Poslali ho dokonce na kliniku na vyšetření, kde konstatovali, že má nedorostlou jednu plíci, nedomykavost srdečních chlopní . Operace nebyla možná a tak se vlastně dělalo, jen co se dalo. Dítě dostávalo umělou výživu, nějaké léky, nebylo však jisté, kdy se něco stane. Josef podezíral doktory, že mají syna jako ,,pokusného králíka", co vydrží. Slibovali mu, že když chlapec zesílí , zlepší se, budou ho možná operovat, ale zaručit mu zdraví nemohou. Josef doma vyčítal Evě, že se o sebe nestarala, určitě dělala něco, co neměla a tím se stalo, že je chlapec nemocný. Eva se bránila, byla nešťastná víc než on. Pokud nebyla nablízku její matka, případně ani dcery, nerozpakoval se jí nějakou ránu za odmlouvání uštědřit. A už se jí pak neomlouval....


Obviňoval i dcery, že matce nepomáhaly a peskoval je za každou maličkost. Maruška už nebyla miláčkem a tak se děvčata semkla, litovala maminku. Na občasný dotaz babičky, co se děje, raději nic neřekla. Babička by se určitě otci zmínila, vyčítala by mu to a ony by to odnesly, že žalují. Slibovaly si, že až budou větší, budou maminku i sebe víc bránit. Otci by se určitě nezamlouvalo, kdyby něco cizím lidem řekly a on by už nebyl ten hodný, pečlivý tatínek, jak před lidmi vždycky dělal. Naučily se přetvařovat ze strachu.

Pokračování....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SISI - měsíční svit SISI - měsíční svit | E-mail | Web | 29. října 2011 v 1:10 | Reagovat

AHOJ RŮŽENKO!
MOC DĚKUJI ZA KOMENTÍKY! :-)

2 otavinka otavinka | Web | 29. října 2011 v 8:52 | Reagovat

Milá Ruži, ten příběh čtu se zatajeným dechem a jsem napnutá jak to dopadne, protože podobný příběh znám i ze svého okolí. Přeji hezký víkend. :-)

3 Iveta Iveta | Web | 29. října 2011 v 9:05 | Reagovat

Doufám, že všechno proběhne v pořádku, že se chlapeček uzdraví, protože určitá srdeční vada u narozených dětí se sama může do půlroku vstřebat - vím o tom své, pracuji na takovém oddělení a vždy si moc přeji, aby miminka za půl roku přišla na kontrolu s tím, že už je v pořádku a nemusí na operace.-:) Držím mu palečky.-:))

4 Jarmila Jarmila | Web | 29. října 2011 v 11:37 | Reagovat

Tak jsem si dočetla pokračování. Hodný manžel byl pěkný zmetek, sobec. Některé úseky mi připomínají mého otce. Jsem zvědavá na další pokračování. :-)

5 jezura jezura | Web | 29. října 2011 v 16:05 | Reagovat

Růženko, psala jsi, že je to příběh, který se opravdu stal. To si tedy já nedovedu představit ani na chvíli. Hrůza taková zrůda chlap! :-)

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. října 2011 v 16:35 | Reagovat

[5]: Možná ne tak doprodrobna, něco vím z doslechu, pozorování osobního, něco je ,,domyšleno". V podstatě byl maximální sobec a těch je bohužel dost, možná jen v jiných situacích. Jsou ale horší zrůdy, ho aspoň něco drželo zpátky nebylo to takové to ,,mlácení" se zlomeninami, viditelnými modřinami a pod. To by si nemohl dovolit v té době, pokud mu záleželo na postavení na úřadě i ve funkcích. :-(

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. října 2011 v 21:07 | Reagovat

Už dříve jsem posoudil Josefa, že je pěkná paznecht a zase se to potvrdilo.
Tihleti týpci, co se mají rádi a ruce mají obě levé ( pravé jen na levotu ) dost dlouho opruzují.
Jenže v té době byla se začala vyvíjet funkcionářská nemoc. Byla docela typická. Napřed se vyměnila žena za mladší a "přítulnější", obyčejně rajdu, která mu začala dělat očistec. Potom přišel stres, protože tlak mladších "progresivnějších" a se vzděláním tlačil "zasloužilé" rychleji k nějaké činnosti.
Výsledkem byl infarkt nebo mrtvička. Mnozí také začali nassávat a když se to seběhlo vše najednou, byl to docela dobrý trest.

8 nar.soc. nar.soc. | 29. října 2011 v 21:09 | Reagovat

Oprava ...pěkný paznecht...v té době se začala...

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. října 2011 v 21:28 | Reagovat

V kolika zaměstnáních jsem byla, vždycky se podobná povaha, možná jen bez toho trápení ženy, našla. Kariérista, co nejméně pracující, donášející na kolegy a kolegyně, přitom zbabělý, když o něco šlo. :-(

10 Včelka Včelka | E-mail | Web | 30. října 2011 v 22:20 | Reagovat

Nevadí, komentář jsem si přečetla u Sisi :-)

Jinak, když už zde píšu, tak vám musím napsat, že vaše příběhy ráda čtu, i tento, i když jsem z jiné generace :-)

11 SISI - měsíční svit SISI - měsíční svit | E-mail | Web | 30. října 2011 v 22:47 | Reagovat

TAK RŮŽENKO,TVŮJ KOMENTÍK JSEM SI PŘEČETLA I U SEBE I U VČELKY. :-D A JE TO SUPER TIP! :-)  :-P

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. října 2011 v 22:57 | Reagovat

[10]: To jsem ráda, už proto, že je to o době, kdy jsi ještě asi nebyla na světě. Ale stejně jsi šikovná a zase si přijdu počíst. ;-)  :-D

13 Včelka Včelka | E-mail | Web | 31. října 2011 v 13:54 | Reagovat

Však v záhlaví jsou jen moje fotky, kromě té včeličky a ta k tomu prostě patří, patří ke mně a pro mě to hezké je, takže asi tak, 100 lidí, 100 chutí, nikdy se nemůžeš zavděčit každému ;-)

14 Shiori Shiori | Web | 31. října 2011 v 14:52 | Reagovat

Něco ti také poradím!! .. Používej oči a kdyby jsi pořádně koukala tak by jsi zjistila že v menu je nápsán datum založení blogu a zjistila by jsi že ho mám teprve od včera od večera.. tak jako sorry ale asi tam nebude hned 100 článků když se ten blog musí nejdříve upravit.. dále ti řeknu... ta červená není křiklavá... ;)) zkus si nastavit podsvícení monitoru a zjistíš že je to mnohem lepší :DDD Dík za pochopení a dřív než příště něco napíšeš.. radši pořádně koukej...

15 Shiori Shiori | Web | 31. října 2011 v 14:53 | Reagovat

btw: není to můj první blog takže nějaké zkušenosti dáávno už mám.. co se týče hodnocení... děkuju že mi dál do toho nebudeš mluvit

16 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2011 v 15:34 | Reagovat

[15]:Do hodnocení ti určitě mluvit nebudu, ani jsem nechtěla. Jsi zřejmě znalec...

17 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2011 v 17:48 | Reagovat

[13]:Chtěla jsem jen říci, že jsem se dívala na ty ostatní fotografie, ono by bylo stejně těžké vybrat, která je nejhezčí, jsou všechny pěkné. Je to tvůj blog, tak tvoje volba, ne? ;-)

18 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2011 v 17:51 | Reagovat

[14]: Všimla jsem si, že je to první den a jen jsem byla zvědavá, co už tam je. Ty sis zase nevšimla, že už to psala v komentáři přede mnou, že nic nenašla. Neboj, znám dost jiných zajímavých blogů, takže - no problem...

19 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. října 2011 v 17:55 | Reagovat

[14]:Nenapsala jsem, že je červená křiklavá, je hezká, ale tmavé písmo je těžko čitelné- tvůj výběr. Píšeš to pro druhé nebo pro sebe? Podsvícení mám dobré. Neboj, nebudu koukat u tebe, ale jinde. Pokud nesnášíš kritiku, tvůj problém. A nemusíš odpovídat na mém blogu, ale stačí na tvém. ;-)

20 Míra Míra | 1. listopadu 2011 v 12:55 | Reagovat

[19]:
Ono tam hlavně není CO číst.

21 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 14:29 | Reagovat

[20]:Je to vlastně jen připraveno ke psaní. No co, jinde je toho dost, ne? ;-)

22 Zdenka-matka Zdenka-matka | 1. listopadu 2011 v 20:30 | Reagovat

Nakoukla jsem tam, nic příjemnýho pro nás. Třeba mladým se to bude líbit. Ale brejle, abych to písmo přečetla, si brát nebudu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx