Hodný manžel - 4.

21. října 2011 v 20:48 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Eva pomáhat mamince. Pozapomněl na to, že je těhotná a dlouho to nebude mo
Tatínek Evě hodně chyběl. Nikdy toho moc nenamluvil, ale pokud něco řekl, mělo to svou váhu. Přestože neměl Josefa moc v lásce, nabádal Evu, aby se snažila být dobrou manželkou a matkou. ,, Život bývá často těžký, ale pokud jsme přežili válku, máme z čeho žít a jsme spolu nebo aspoň nablízku, je to dobré. Za námi můžeš, Evi, kdykoliv přijít, jen do manželství bych ti nerad mluvil. Musíte si vyřídit vše mezi sebou." Eva si na tato slova vzpomněla, když stála nad rodinným hrobem vedle bledé maminky a bratra, kterého po delší době opět viděla. Josef stál za nimi se sousedem z domu vedle rodičů. Sousedka jim hlídala Janičku, protože ji nechtěli brát sebou.


Po pohřbu bývala maminka častěji u Evy, hlavně v době, když byl Josef v zaměstnání. Doma jí to připadalo bez manžela smutné. Jen opatřila slepice a králíky a šla. Syn sice nějaký den zůstal doma, ale hlavně se snažil s něčím pomoci. Maminka se nemohla na otcovy věci ani podívat, aby jí neukápla slza a sama ho prosila, aby si vzal osobní věci po tatínkovi, všechno , co se mu hodí. Nechtěl, vždyť maminka přece bude bydlet v domě. Eva je v sousedství a kdyby jí bylo opravdu smutno, mohla by přijet i k nim. Ví, že se moc nenavštěvovali, ale to ještě tatínek dělal na úřadě. Dělalo se celý týden včetně soboty, svátků mnoho nebylo a dovolenou většinou věnovali údržbě domu a zahrady.


Josef byl v té době najednou docela pozorný. Pokud byl doma, byl neustále nablízku. Evě dokonce říkal, že maminka by mohla být docela dobře u nich. Na co budou dva domy? Bylo by dobré, aby šel na dům bratr a Evu třeba vyplatil nebo dům prodali a rozdělili se. Eva se dívala nevěřícně:
,,Dům je maminky, měla ho po rodičích, tak si rozhodne, co udělá. Do dědictví po otci to nepatří. Nebude prý nikomu na obtíž. To už říkala. Tak nebudeme do toho mluvit, že?" Josef se zarazil. Nevěděl, že je to tak. Tak to asi z dědictví moc nebude. No nic, zatím mají sami dost. Jen měl starost, jestli nebude muset pomoci doma, aby mohla ci dělat.

Netrvalo dlouho a Eva porodila další holčičku. Josef se chytal za hlavu:
,,Tolik ženských v domě!" Překvapivě mu to vadilo méně, než si myslel a Eva byla dost překvapená, že nic neříkal. Když ještě holčička dostala jméno Marie, podle jeho přání, byl docela spokojený. Zdálo se, že se vše uklidnilo. Josef občas pracoval na zahradě, při úklidu doma neměl prý čas. Eva se věnovala dcerám, byla zesláblá a doktor jí doporučoval, aby neměli zatím další dítě, mohla by dostat tuberkulozu. Byla slabá na plíce, jak se říkalo.

Jednou přišel Josef z práce a oznámil Evě, že koupí starší auto od jednoho kolegy. Bude se jim hodit. Eva se divila, kde by na ně vzali.
,, Něco mám našetřeno a zbytek by nám mohla půjčit tvá matka, jestli má nějaké úspory. Na co by měly ležet ladem? Můžeme jí to splácet. Prosím tě, přemluv ji. Něco se chystá, nemohu víc říci, ale poznáte to samy, že bude lepší něco koupit, než o úspory přijít."
,,To myslíš vážně? Proč bychom měli přijít o úspory? Rodiče mi ukládali na horší časy, zatím jsme to nepotřebovali, zeptám se maminky, kolik tam je." Bylo to na jaře toho roku, kdy pro lidi nečekaně přišla měnová reforma. Josef stačil ještě před ní, díky své informovanosti, koupit auto od kolegy, ten si koupil novější typ. Eva si pořídila novou pračku a ždímačku, Josef nakoupil nějaké nové nářadí do zahrady a nějaké tyčky z blízké pily na opravu plotu, na který dosud ,,nebylo".

Odkud se na úřadě dověděli předem, co se chystá, se dá předpokládat. Sice ještě den předtím tvrdila ,,vrchnost", že měnová reforma se nechystá, ale pak se zdůvodněním, aby se vyrovnaly různé měny mezi lidmi a zrušila konta mrtvých a odstěhovaných lidí po válce, přišla ,,výměna" - zpevnění měny. Do určité částky podle osob v rodině to bylo 1 : 5, zbytek l:50. Mnozí lidé, kteří měli peníze doma ve větším množství se styděli jít vyměnit další peníze a tak vlastně o ně přišli. Na výměnu byla určitá lhůta. Kdo měl peníze na knížce, tam to bylo lepší, automaticky se to přepočítávalo do určité částky 1:5, zbytek 1:50. ,,Vázané vklady", které byly po válce uvolňovány jen na zvláštní žádost, u příležitosti svatby a zařizování bytu ve výši 20 tisíc, vlastně padly. Pokud nebyly vybrány celé. Byly to úspory z doby I. republiky. Většinou je šetřili rodiče dětem či vnoučatům, ale nikoho jejich původ ani určení nezajímalo, tak o ně lidé přišli. Bohužel také poválečné úspory mladých lidí na bydlení a zařízení, které už nestihli koupit, se měnou scvrkly.

O nějakou částku z vázaného vkladu dětí přišla i maminka Evy. Byli s tatínkem šetrní, trvdili, že už nic nepotřebují. Když se syn ženil dostal 20 tisíc na nábytek. Eva se vdávala do zařízeného domu a mohla dostat na nábytek 20 tisíc, pomocí nákupu nějakého nábytku pro bratra a vystavené účtenky, ty peníze dostala a uložili je na normální vkladní knížku. Tak si mohla koupit těsně před měnou tu pračku, ždímačku a ještě něco pro děti. Josef měl starosti se svými ,,tajnými úsporami" a nákupem auta, tak ty drobnosti ani nezaregistroval. Maminka s Evou si ale říkaly, že pokud by tatínek žil, toto by ho asi dorazilo. Možná, pokud by to věděl, nevydržel by to a některým dobrým sousedům a známým by to prozradil, aby se mohli také postarat o úspory jako Josef. Jaké potíže mohl mít, ani nemohly domyslet. Josef to řekl jen v nejbližší rodině. Po měnové reformě se už nenakupovalo na lístky, ale lidé byli naštvaní, mnozí zklamaní.

V Josefově rodině se začalo opět šetřit, vracelo se vše do starých kolejí. Maminka byla stále smutná, ale čím dál více brávala starší Janičku k sobě, aby měla Eva více času na malou Marušku a práci v domě i na zahradě a tak neměla čas moc vzpomínat.. Josef se točil kolem auta. Leštil ho, obletoval. Moc s ním nejezdil, jen občas v neděli vyjel s rodinkou po městě a blízkém okolí, hlavně v létě, kdy mohl nechat staženou střechu, aby je bylo vidět. Většinou dojeli do 5 km vzdálené restaurace mezi lesy, kde si dali čaj s nějakým koláčem a jeli domů.

Na opravu plotu mu nějak nezbýval čas a tak se Eva domluvila s jedním sousedem, že ho po částech opraví za nějaké ovoce či zeleninu. Ten soused měl jen malou zahrádku u domu, tak mu to přišlo vhod. To však Josefovi nebylo vhod, přestože soused byl o dost starší, byl takový šprýmař, že rozesmál nejen Evu, ale často i její maminku. Josef jednou přišel domů, jezdíval na kole a jak dával kolo do garáže k autu, zaslechl smích. To už tedy dávno neslyšel! Nakoukl do zahrady a viděl Evu s Maruškou v náručí, jak se směje sousedovi, který zrovna přitloukal laťku a cosi vyprávěl. Josef zbaběle zalezl do domu a čekal, až se Eva vrátí.

Spustil na ni: ,,Kde se couráš, když víš, že mám přijít domů.
,,Dávala jsem svačinu sousedovi, za to, že nám spravuje plot, když na něj nemáš čas.
Zarazil se a rozhodl: ,, Už žádnou pomoc nepotřebujeme, dodělám to sám. Dnes jsem sice unavený, ale hned zítra, jak přijdu z práce, se do toho dám. Sousedovi to řekni. A běda, jestli ho tu ještě uvidím."
Eva souhlasila. Věděla, že chybí už jen pár latěk a ty je schopna přibít sama, pokud to Josef neudělá. Zdálo se, že se jednáním zlepšil, ale bylo to jen na tu krátkou dobu a každodenní boj o drobnosti, který Evu tak vyčerpával, opět začal.

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 týna týna | 21. října 2011 v 22:07 | Reagovat

že by klid před bouří Růženko?

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. října 2011 v 22:21 | Reagovat

[1]:No, život už takový je, ne? ;-)

3 Lydie Lydie | 21. října 2011 v 23:32 | Reagovat

Uvidíme,jak to bude dál.Na měnu si pamatuji.Vzpomínám,jak tatínek šel měnit,tak jsem vysypala penízky z krabičky,aby mi donesl nové. :-)

4 otavinka otavinka | Web | 22. října 2011 v 11:31 | Reagovat

Ano, myslím, že řada z nás si vzpomíná na různé příběhy té doby. Jakoby se člověk díval do příbytku vlastního domova. Taky přišly rodiče o peníze a o pojistky. Jeden příbuzný se díky tomu i zastřelil. :-(

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. října 2011 v 14:24 | Reagovat

"Měnová reforma" 1953, měla údajně odstranit "bezpracné obohacení". V podstatě šlo o bezpodmínečné podřízení příjmů, komunistické kontrole.
Lidé, kteří neměli jisté pravidelné příjmy, mívali překlenovací jistotu v uložených penězích. Ty jim byly ukradeny.
Na spořitelních účtech se vyměňovaly peníze do 25000.- na osobu v poměru 1:5. Další pak v pásmech, 1:10,20,30,40,50. Celková vyměňovaná částka byla omezena do 250000.-Kčs.
Neevidované peníze ( ze strožoku ) na osobu do 2500.-Kčs v poměru 1:5 a ostatní 1:50 do objemu 25000.-Kčs.
Můj děda měl dlouhodobě ušetřených 200000.- ( z toho na váz vkladu 10000.- ) a ostatní doma. Tehdejší starobní důchod pro oba dělal 197.- a přiznán byl až po pěti letech "národního pojištění zemědělců t.j. v roce 1954. Celý rok po ukradení peněz byli živi doslova z ruky do úst, ve vlastním domě z vlastních polí ( vyměněných v rámci združstevnění za neobdělané ) pouze z toho, co vyrostlo v zahradě a třech malých kouscích, které jim ponechali bezez změny. Otec byl odsouzen v r. 1953, za úmyslné maření dodávek ( na neobdělanou půdu se tři roky dodávky neměly vypisovat, ale to bolševického prokurátora nezajímalo ). Naštěstí chcípnul Gottwald a otec dostal amnestii. Tím se překazilo připravené vystěhování "vesnického boháče - kulaka"
bohatého na práci, pět děcek a staré rodiče.

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. října 2011 v 14:42 | Reagovat

Tak to máte vypsáno, já jsem to nechtěla tak vypisovat. Jeden bratranec v r. 1951 dostal po strýci z Ameriky polovinu dědictví, druhá polovina se dělila mezi  5 dětí dalšího již také zemřelého dědice. Jak to dělali, že nedal peníze do spořitelny- aby lidé nemohli závidět, dostal něco v bonech a za to se nakoupilo v Darexu- oblečení, potraviny , čokoláda, ovoce- mandarinky a pod. kožešiny, látky vlněné,hudební nástroje a co já vím, ale ty další Kčs schovala jeho máti asi někde doma. Proto to, co povyměňovali byla opravdu jen malá část toho, co měli. Proč si třeba nepořídili auto, nebo dům a pod.? Měli na to skoro 2 roky čas. To se dalo čekat, když neinvestovali. Věděli, že už přišli o majetek - pole, louky, zařízení dílny a co já vím, co všechno. Neměla jsem tehdy o takové věci zájem- holka, no.

7 Sona.K Sona.K | 22. října 2011 v 14:46 | Reagovat

[5]:Otresne a presto pravdive, nebot moje predky, zasahl stejny osud.

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. října 2011 v 14:48 | Reagovat

[3]: No, já jsem chodila do LŠU na klavír a teta dostala složenku na zaplacení školného za posledního půl roku školního roku 1953/54. Bylo to zrovna rok po měně, tak to zaplatila, ale řekla, že už nebudu chodit, když o tolik peněz přišli. Stejně jako studentka nebudu mít už na cvičení prý čas. Za rok si to rozmyslela, že bych zase mohla chodit, ale já jsem onemocněla, a bylo po chození. No vidíte, co kdyby ze mne mohla být umělkyně? (Houby jsem jen šumař- zahraji  hodně písniček, ale zpaměti podle sluchu) 8-)  :-P

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. října 2011 v 14:51 | Reagovat

[7]:Soni a to píši ty osudy jen tak zlehka- po povrchu, protože většina si to pamatuje ze své rodiny a okolí, co ovlivňovalo  životy rodin. Dnes jsou to zase jiné věci, pořád se něco děje nedobrého mezi lidmi a život jde dál. ;-)

10 Sona.K Sona.K | 22. října 2011 v 15:40 | Reagovat

[9]:Ruzi, znam jednu pani, ktera do sve smrti vzpominala na piano, zanehane v Cechach, po rychlem odchodu.
Koupila pak jine, ale stejne porad rikala, ze na tom pianu se jeji syn mel stat mistrem. Vis co...on se vazne mistrem stal, ale moc bych ji prala aby to piano jeste nekdy mohla pohladit.
Nestalo se tak nikdy nebot, nebot pred dvema lety umrela a do Cech se bala. Vzdy, kdyz ctu podobny bribeh, myslim, ze to piano je proste jeji a moc ji to preji.Pro men je to moc citlivy pribeh.

11 Jarmila Jarmila | 22. října 2011 v 16:04 | Reagovat

Jsem moc zvědavá na pokračování. :-)

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. října 2011 v 16:34 | Reagovat

[10]:Soni, to mi připomíná krátkou povídku, kterou jsem napsala v prosinci 2009- Zatoulaný klavír (nakonec v archivu ji lze najít- 2009 a pak -prosinec- bylo to 18.) Jak člověk lpí na oblíbených věcech. Taková náhoda se ale stává. :-)

13 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. října 2011 v 21:31 | Reagovat

Neumím si dost dobře představit, že si někdo koupil před "měnou" auto. Když neměl živnost nebo uznávaný důvod ( lékař ) tak měl mnoho potíží. Benzin byl na příděl ( červený pro státní voz. park ), pneumatiky rovněž i akumulátory.
Jízda soukromým autem jen na výlet byla vysoce podezřelá a závistivě sledovaná.
Mít trošku spolehlivé auto, znamenalo také každoroční předvedení voj. správě ( pokud bylo v mobilizační evidenci ). Ani vklad do koupě auta nebyl buhví co. Výrobci byli zestátnění, součástky jen pod rukou a na černém trhu, vše podezřelé a trestné.
Jistě se to mohlo stát, ale byla to výjimka, která něco potvrzovala.
Josef se zřejmě zapletl už s režimem víc, než bylo v tu chvíli vysvětlitelné.

14 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 22. října 2011 v 21:43 | Reagovat

[13]: Pokud vím, bylo to takové sportovní auto ve žluté a okrové barvě, snad majetek po Němcích, který měl v garáži odsunutý Němec, ale u jiného domu. Ten, kdo ho prodával, byl člověk, který byl v té době ve vyšší funkci a dokonce své auto k dispozici měl a asi chtěl trochu peněz získat. Za starou měnu to bylo dost. Zřejmě Josef měl trochu dříve informace než on nebo ten funkcionář neměl žádné úspory, tak mu to až tak nevadilo. Na limit se možná dostal. Nevím... :-(

15 kraken kraken | 23. října 2011 v 12:56 | Reagovat

Za německé okupace a v létech do měnové reformy vznikly velmi bohaté skupiny obyvatelstva.Byli to výrobci potravin, kteří své produkty (s rizikem potrestání) prodávali vyhadovělému městskému obyvatelstvu za horentní ceny, zlato,kožichy a pod.( často i nejbližčím příbuzným). Dále ti,kteří se podvodně dostávali k zahraniční válečné pomoci,kterou následně prodávali za mnohem vyšší ceny,pokoutní výrobci lihovin a různí jiní šmelináři.Dále to byli obchodníci,kteří zatajovali zboží,aby je rovněž mohli se ziskem prodat na černém trhu.K těmto výtečníkům je nutno přiřadit různé hospodářské správce,kteří se dostali k ohromným penězům při správě bývalého německého,ale i opuštěnému židovskému majetku tj.i továren a obchodů.S jistou licencí lze říci,že to byla doba vemi příznivá pro zlatokopy podobně jako při privatizaci po roce 1989.A zde byla potencionální klientela pro nákup automobilů, který ovšem sehnat byl malý zázrak.Měnová reforma popsanou skupinu velmi postihla,bohužel ale i drobné poctivé střadatele.

16 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2011 v 17:27 | Reagovat

[15]:Vzpomínám si, jak odváděli v roce 1947 na jaře pana správce dětského domova v Černovicích. Obvinili ho, že si ponechával po válce příspěvky UNRY pro domov. Měl auto, viděly jsme ho v něm jezdit. V kožichu. Z UNRY nám jednou dali pár tabulek čokolády na Vánoce- tedy rozdělili ji na čtverečky. Jinak o nějaké pomoci nemohla být řeč, takže něco nepravého v tom bylo. Po jeho odchodu tam byl nový ředitel, který okamžitě začal s opravami budov, nádstavbu nad přízemní budovu, vypadalo to na celkové zlepšení i se stravou. Akorát nevím, jak to vše dopadlo, protože jsem v srpnu 1948 odjela k příbuzným. :-(

17 nar. soc. nar. soc. | 23. října 2011 v 17:46 | Reagovat

[16

Pamatuji si jak donesl táta pytel plný konzerv od UNRRY. Dvanáct bylo šedozelených o obsahu 1 am.gallon= 3,6l
džusu ( z grepů ), tenkrát jsme si mysleli, že z pomerančů ). Máma jednu otevřela ( hřebíkem dvě dírky a už se čepovalo ). Ostatní nechala ve sklepě, natřené fermeží, aby nerezly. Dostávali jsme skleničky džusu až z jara proti kurdějím. Otci byly pro čtyři děcka slíbeny ještě další, ale nic už nebylo.
Po druhé jsem ty plechovky viděl při koupání v létě 1952. Když je jeden malý kluk (synek kom. funkcionáře) nosil k řece na pití s vysvětlením, my jich máme ve sklepě ještě hromadu.

18 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2011 v 18:41 | Reagovat

[17]:No, tak se k nim dostal tím, že je někomu zabavil, UNRA brzy skončila, po r. 1948 už nebyla- byla pomoc odmítnuta.

19 jezura jezura | Web | 23. října 2011 v 18:57 | Reagovat

Hezky se ten příběh rozbíhá, zajímavé! Jo, na tu měnu si taky pamatuji, ale protože tatínka "znárodnili" jako sam. osobu už dřív, tak my jsme doma neměli ani na výměnu těch 300 Kč na osobu, natož něco uloženo! Tatínek byl dříve fotograf, zaměstnával jen sám sebe a taky jim vadil. Bohužel. :-(

20 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2011 v 19:11 | Reagovat

[19]:To byla největší chyba (tedy kromě jiných), že nenechali malé živnostníky, řemeslníky a šmahem vše znárodňovali. Hodně řemesel tak zašlo na úbytě. Všechno přece nemuselo být státní,na př. v Maďarsku, Jugoslávii to tak nedělali.

21 kraken kraken | 23. října 2011 v 20:16 | Reagovat

2O ruža- máte pravdu.Nedělali to ani v
NDR. Technická zajímavost : převážná část různých konzerv měla vnitřky upravené stříbrem. To je bakteriocidní a tak se konzervy nekazily ještě řadu let po jejich garanci, tedy pokud nebyly proraženy zvenku.

22 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2011 v 20:36 | Reagovat

[21]:To je zajímavé, ale ty vojenské konzervy byly dělány z prvotřídního masa, aby nic nezpůsobovalo kažení. Bratranec i v průběhu let býval ve výrobně konzerv a říkal, že do konzerv muselo být maso vždycky nejkvalitnější, lidé si mysleli, že je to naopak. Možná v důsledku těch dovážených konzerv čínských, že tam bylo hodně tlusté maso. Později se ta kvalita poněkud pokazila, byly tam i šlachy. :-(

23 kraken kraken | 23. října 2011 v 21:33 | Reagovat

Čínské vepřové konzervy včetně luncheon meatu byly dobré a levné.Možná i proto,že jejich výrobu zavedli a v Číně kontrolovali čeští řezníci.

24 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. října 2011 v 22:25 | Reagovat

UNRRA ( United Nations Relief and Rehabilitation Administration) akce na pomoc zemím postiženým válkou, organizovaná Spojenými Národy 1945 -47.
Státy patřící ke Spojenecké koalici dostaávaly větší podím na obyvatele, než státy poražené.
Šlo o výrobu a zásoby z válečné produkce USA a Kanady, převážně darované. Teprve Marshalův plán počítal s úvěrovanými dodávkami pro obnovu Evropy.
UNRRA dodávala vše, od jehel až po lokomotivy. Byla to významná pomoc, která potvrdila vojenské vítězství nad nacismem.

25 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. října 2011 v 22:32 | Reagovat

[24]:No a Marshalův plán- tedy pomoc naše republika odmítla , počítala s pomocí SSSR. Poslal obilí, když bylo sucho a tím si nás zavázal. Tak to aspoň psali a říkali ve škole. ;-)

26 Amelie Amelie | Web | 24. října 2011 v 10:35 | Reagovat

Těším se na další díl.

27 Hanako Hanako | 24. října 2011 v 10:44 | Reagovat

Vše záleží na lidech. Od maminky vím, že se konzervy UNRA kupovaly podle přídělu u obchodníka. Mamka si psala anglické názvy na plechovce, a co byl jejich obsah, aby věděla co vybrat. Říkala, že jí ty konzervy moc pomohly, byla po válce podvyživená. Osobně si pamatuji na ten grapefruitový džus, obrovské fazole s párkem v rajské omáčce, čokoládu a snídaňovou konzervu s rozpustnou kávou, sušeným mlékem a cukrem.

28 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 24. října 2011 v 15:56 | Reagovat

[25]:

Dobrý den.
Nemám potřebu bourat iluze, ale pravda byla jiná. ČSR potřebovala v r. 1947 potravinářskou pšenici ( z domácí produkce nešlo sestavit bilanci pro potravinářskou výrobu ). Marshalův plán samozřejmě počítal s úvěrováním pro dovoz pšenice z USA a Kanady. Jenže v SSSR měli jiné záměry. Narušit stabilizaci Evropy a vychýlit cítění k dalším "revolučním" krokům v zestátňování a tím posílení komunistické myšlenky. Problémy s komunisty byly ve Franci, Italii. V ČSR se to SSSR nakonec povedlo, republika v předběžných jednáních v Moskvě už na podzim  1947 tajně přislíbila odstoupit z účasti v MP. Následně dostala asi 1,7 mil. tun obilí všeho druhu. Byl to opět lup na zdecimované Ukrajině. Obilí bylo zaschlé a naprosto nepoužitelné pro mlynářskou výrobu.

(Vsuvka ze vzpomínek mého otce, který měl dobré kontakty na zemědělské výkupní a zásobovací techniky).
Celý vlak přišel do Židlochovic a byl vyložen do "panské sýpky" na školním statku Žabčice. Odtud bylo obilí transportováno ke krmným účelům na jednotlivá hospodářství stát. statku ( krmného zrní měla republika dost ).

Potravinářskou pšenici na nutnou výrobu nakupovala za cenu na chikagské burze v zimních měsících na přelomu 47 - 48 za úvěr vyjednaný mimořádně J. Masarykem ( byla to utajená věc, poskytnutá jako motivace k dodatečnému přijetí Marshalova plánu ). Ovšem únor 1948 a brzká smrt JM vše zpečetila.  
( Volně podle vzpomínek min. Feirabenda ve vysílání Svobodné Evropy asi v r. 1958 )

29 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 16:03 | Reagovat

[28]: To víte, že hodně věcí nebylo lidem známo. Ono to je v podstatě jedno, na kom jsme byli závislí, to je nakonec vidět i nyní. Možná trochu civilizovaněji, ale kyvadlo na druhou stranu a závislost bude za nějakou dobu celá. Čím zaplatíme se uvidí. Jen ne všichni stejně, to je fakt. :-(

30 Lydie Lydie | 24. října 2011 v 18:48 | Reagovat

[24]:
Do republiky přišlo 15 lokomotiv - všechny do lokomotivního depa Č.Třebová..Byly vyrobeny v Anglii v r.1946. Jinak ještě v republice jezdily nějaké americké lokomotivy,které byly dodány během války pro potřeby armády a pak už tu zůstaly.

31 Lydie Lydie | 24. října 2011 v 18:50 | Reagovat

[29]:
Jasně,kdoví co ještě může být-teď budem asi závislí na Číně. :-!

32 Iveta Iveta | Web | 24. října 2011 v 19:11 | Reagovat

Měnu si já nepamatuju, ale příběh je opět pěkný a moc se těším na další pokračování. Ta Růženka je hotová spisovatelka, měla by ty své povídky vydat - proč né, když může 21letá blogerka, může i Růženka! :-D

33 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:19 | Reagovat

[32]:Ta má před sebou ještě léta možnosti. Takové stařence by tak jednoduché psaní nikdo nevydal. ;-)  :-P

34 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:21 | Reagovat

[32]:Nemůžeš si ji pamatovat, maximálně maminka. Tys byla ještě na houbách. :-D  :-D

35 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 24. října 2011 v 22:20 | Reagovat

[30]:

Je to odtažité téma. Mám neodbytný dojem, že kolem r. 1972 přišly do republiky parní lokomotivy z SSSR na mazut, měly upravená soukolí na jiný rozchod, tahaly nákladní vlaky a byly prý z americké válečné pomoci SSSR.
Sem přišly rovněž jako "pomoc" po kontrarevolúcii náhradou za zvýšený vývoz zdejších naftových lokomotiv ČKD (typ nevím ). Odtud prý šly ty mazutky ještě do Rumunska. Parní mašinfírové si je chválili, že byla u nich lehčí služba, než na uhelkách.

36 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 24. října 2011 v 22:32 | Reagovat

[29]:

Tak úplně jedno to nebylo, zejména tehdy.
Američanům záleželo na co nejdelším udržení prvenství v atomové zbrani. Po prostudování ukořistěných papírů v Německu, věděli, že hojný zdroj uranu je v Jáchymově. ČSR jako stát přibraný mezi spojence ( působením E. Beneše ) se brzy stala sporným partnerem, jak pro Rusy tak pro Američany. Bohužel USA si to uvědomili až po Postupimi ( Truman byl trouba ), kdy už ČSR ponechali v zájmové sféře SSSR. Celou věc viděl dopředu Churchil a am. generál Patton, který chtěl táhnout z Bavorska do Prahy a v Čechách co nejdál.
Byl ale zastaven z pragmatických důvodů.
To ještě Truman nevěděl o at. zbrani a chtěl ruskou pomoc proti Japonsku. Takže Rusům zaplatil povolností vůči zájmové sféře v ČSR a Polsku.

37 Lydie Lydie | 24. října 2011 v 23:28 | Reagovat

[35]:
Můj odborný porotce hlásí-lokomotivy zvané mazutky-byly vyrobeny v Německu-za války se vyráběly téměř v celé Evropě - asi jich bylo vyrobeno přes 6000-byly vyrobeny na uhlí-ty co byly dodány do Ruska,tak je tam předělaly na mazut.Některé pak přišly k nám-do Brna a do Zdic.Dvě pak vybouchly,tak se přestaly už používat.Jedna - v uhelné verzi-je zachovalá a občas jezdí,když jsou oslavy...

38 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 24. října 2011 v 23:32 | Reagovat

Růženko přišla jsem si přečíst zameškané, pěkně jsem si početla. Znám tu dobu z vyprávění jak babičky tak maminky.....

39 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 23:56 | Reagovat

[38]:Nerušila jsem , že u toho příběhu vznikne tk zajímavá debata. Stejně nar.soc. je správný : nevím proč mě rozesmálo že: Truman byl trouba... :-D Vážný text a takové vsuvky jsou božííí ;-)

40 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 23:56 | Reagovat

Netušila- já už z toho psaní blbnu.. :-(

41 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 23:57 | Reagovat

[37]: Správně, máš jiné informace, tak je uveď.. ;-)

42 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2011 v 23:58 | Reagovat

No, kolem toho dalšího dílu můžeme zase vzpomínat, jaké to bylo s prací žen, mateřskými dovolenými a pod., ne? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx