.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Hodný manžel -3.

19. října 2011 v 19:36 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Evě a Josefovi se narodila dcera. K velké radosti babičky i dědečka, k menší Josefa. Ten si myslel, že to bude syn. Snad příště. Dost netaktně, zklamaně se zatvářil , když se na holčičku podíval. Byla křehoučká, světlovlasá po mamince a babičce. Takový drobeček ! Nějak si nevšiml, že ani on ani Eva nejsou zrovna hromotluci. Navíc Eva byla dost často unavená, zesláblá během těhotenství. Josef chtěl pojmenovat holčičku Marie, prý po své babičce, ale Eva si prosadila jméno Jana. Byla ještě zesláblá, poslední měsíce před porodem měla dost práce kolem domu a na zahradě. Josef chodil po schůzích, v práci také nestíhal, tak musel dělat přesčasy. Nespěchal domů, však matka ženě pomůže, ne?

Pomáhala, co mohla, ale měla také práci na své zahradě a kolem domu a otec byl čím dál slabší. Zvládal sotva práci v kanceláři a trcchu kolem domu. Eva byla ráda, že jí občas, sedě na lavičce u domu , pohlídal malou v kočárku. Josef vyžadoval denně teplou večeři, protože prý chce aspoň jednou za den teplé jídlo. Na obědy do společné jídelny se mu moc nechtělo, ale když zjistil, že je tam cena poměrně nízká, navíc nevyžadují za měsíc ani moc bodů z potravinových lístků, začal na ně chodit. Najednou postavil Evu před hotovou věc: když on má obědy v práci, nebude vařit teplé večeře, ale obejdou se s namazaným chlebem a kouskem sýra nebo s marmeládou, doma vyrobenou. Pro Evu to znamenalo, že od večeře nezbude pro ni nic na další den, jak to dosud dělávala. Dokud Janičku kojila musela jíst, aby neztratila mléko.

Maminka zjistila, že se Eva v poledne odbývá chlebem nebo rohlíkem a tak jí donášela v kastrůlku oběd od nich. Nabídla se jí, že jí něco nakoupí. Eva však rozpačitě odmítla, že nic nepotřebuje, Josef prý po cestě z práce nakupuje co je třeba, ona mu jen napíše na lístek, co doma chybí. Styděla se říci, že nemá peníze. Josefovi si musela o každou korunu říkat. Výplatu domů nedával, prý všechno nakoupí sám. Jen na sebe a na malou si ušila a pospravila , když našla chvilku . V domě bylo ještě dost věcí po bývalé rodině a to jí v prvních letech po svatbě přišlo vhod. Od rodičů také dostávala jen praktické dárky pro sebe a na malou.

Maminka ztrácela dobré mínění o svém zeti, když viděla, jak se jí dcera ztrácí před očima a jak je posmutnělá. Vzpomněla si, jak ji přemlouvala, aby se Josefa držela a snažila se jí to nenápadně vynahradit pomocí. Josef o tom neměl vědět. Nebyl však tak hloupý, aby si nevšiml občas zbytku jídla na talířku. Jednou se Evy zeptal:,, Ty si vaříš oběd? A to nezbude nic na večeři? Tak se nešetří. Vařit pro jednoho!" Eva přiznala, že dostala výjimečně něco od matky.
,, No vidíš, tak by toho mohla dát víc, aby zbylo i pro mne. Oni toho už tolik nesní, když je táta nemocný."
Eva ztrnula. To snad není možné, on by chtěl vyjídat rodiče? Za nic na světě!

Rezolutně to odmítla:,, Nebudu přece po rodičích chtít, aby nás živili. To by sesa nestyděl? Vyděláváš snad dost, když máš takovou dobrou práci."
,,No, no, to je křiku! Jen jsem si myslel, že by to ani nepoznali. Tak k nim třeba choď na obědy aspoň ty."
,,Bylo to jen výjimečně" tvrdila Eva, ,,maminka mi donesla jen ochutnat ovocné knedlíky".
,, No vidíš, ty mám zrovna rád, mohlas mi něco nechat", brblal Josef. Eva raději odešla z kuchyně do pokoje za Janičkou.

Za nedlouho Eva zjistila, že opět čeká dítě. První se to dověděla maminka, která z toho moc velkou radost neměla. Vždyť Eva ještě kojila, jak to, že přišla do jiného stavu? Je slabá, to není dobré. Josefovi to Eva řekla jednou večer.
,,Tak to tedy ne! Druhé dítě! Jak je to možné? Tys přestala kojit? Že o tom nevím." Byl zlostí bez sebe.,, Kdys byla u doktora? Nic jsi neříkala."
,,Musím ti snad všechno říkat? Nebylo mi dobře, maminka mi pohlídala Janičku, tak jsem šla k doktorovi. Tobě to snad vadí? Já jsem si to sama neudělala." Josef měl chuť dát za ta slova Evě facku, ale pak si vzpomněl na její rodiče a že by jim to mohla říci. Neměl v úmyslu se jim znelíbit, pak by mohli zasahovat do jejich manželství a to by se mu nelíbilo. Zatím je budou potřebovat. Zatnul tedy pěsti a jen utrousil:
,,Tak takhle se mnou nemluv. Měla bys jít na potrat, je to moc brzo, to nebudeš moci jít brzy dělat. Já to sám neutáhnu. Kolik let chceš být doma?"
,, Kolik bude třeba. Na potrat je už pozdě, říkal doktor."

Josefovi se nelíbilo, že Eva dokáže odporovat. Dosud jen mlčela, případně se šla do pokoje vybrečet, když jí něco vytkl.
Však s tátou to jde z kopce, pokud by tady zůstaly jen ženské, tak si je už usměrní. Má přece nějakou funkci, postavení. Nevšiml si, že se od něj kolegové i kolegyně v práci nějak odtahují. Josef měl totiž jeden nepěkný zvyk: na každého se snažil něco dovědět, dost se vyptával a kolegové nebyli tak naivní, aby neměli strach, že to při své povaze nějak nezneužije. Mezi lidmi byla podivná nálada. Mnozí měli strach o práci, o příbuzné, o členy rodiny.

Po velkém třesku a změně vrchnosti se začaly dít nepěkné věci ve městě. Mnohým podnikatelům byly jejich provozovny zabrány, ačkoliv některé z nich nebyly tak velké a neměli 50 zaměstnanců. Někteří zůstali ve své provozovně jako zaměstnanci a jen se smutně dívali, jak se s jejich majetkem nakládá, jak lidé, kteří vůbec řemeslu nerozumí, sepisují inventář . Mezi těmi byl často i Josef, jako referent z finančního oddělení, člověk ,,spolehlivý". Neměli ho rádi, ale začali se bát jeho případné msty.

Stalo se totiž, že před ním někdo něco řekl a za čas byl volán na úřad, kde se měl zodpovídat z protistátních řečí. Na štěstí to referent ,,zametl" pod stůl, protože se s nařčeným znal, ale varoval ho nenápadně, aby si dal pozor na to, co před kým říká. Postižený věděl o koho jde, před kým mluvil. Všechny tyto skutečnosti ovlivňovaly zdravotní stav Evina otce. Před ním se kolegové nebáli mluvit a o Josefovi se dobře nevyjadřovali. Doma to otec neřekl, aby si žena nemyslela, že jí vyčítá náklonnost k zeti. Netrvalo dlouho a srdíčko mu vypovědělo službu. Stalo se to po cestě z práce a než ho sanitka odvezla do nemocnice, bylo už pozdě.

Život matky i Evy se pomalu, ale viditelně měnil a nebylo to k lepšímu.

Pokračování ...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 týna týna | 19. října 2011 v 20:03 | Reagovat

Ruženko tedy to bude smutné čtení, něco veselého tam nemáš?

2 kraken kraken | 19. října 2011 v 20:11 | Reagovat

Žena ekonomicky závislá na muži s charakterovými vadami,to je dost příšerná kombinace. Jen snad připomínka k jeho přání,aby šla na potrat. Legálně to tenkrát nešlo, ale jen tak zvaně na černo.To znamenalo najít silně rizikovou andělíčkářku, nebo doktora.

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2011 v 20:13 | Reagovat

[1]: Týnko, život nebyl vždy veselý, ale nějak se to bralo jinak. V té době jsem byla dítě- tedy malá slečna, jak se říká a dost všímavá, jinak spíš pořád v luftě, s děckama venku nebo u domu na zahradě. Podle počasí a období.Doma jsem zase poslouchala, co si dospělí povídají, ač jsem dělala, že čtu a jako nevnímám. ;-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2011 v 20:16 | Reagovat

[2]: Nevím jak přímo v té době hned po válce, ale trochu později před komisi- důvody vážné: zdravotní riziko, svobodná matka, pokud neměla zázemí, hodně dětí v rodině a co já vím co ještě. Platilo se podle důvodu uvedeného. ;-)

5 Iveta Iveta | Web | 19. října 2011 v 20:53 | Reagovat

[1]: Život není jenom veselý. Růženka píše o životě a zřejmě i o tom co kolem sebe viděla či prožívala. Píše moc hezky.

Jen musím poznamenat k tomu jak píše, že před komisi chodily "svobodné" matky - Růženko - to by dneska nebylo skoro žádné dítě na světě! Těžko uvěříš, že mi denně projde ze 100 chorobopisů 60, kde je uvedena v papírech JEN matka - ostatně i mezi VIP je takových dost! O_O

6 týna týna | 19. října 2011 v 21:16 | Reagovat

[5]: já vím že život enní jen veselý a že Růženka píše o všem, i o tom ne dvakrát příjemném a píše jistě hezky, moc se mi to líbí, i takové smutné příběhy tak nějak pohladí po duši :-) je tu relax a pohoda a už se těším na pokračování

7 Iveta Iveta | Web | 19. října 2011 v 21:19 | Reagovat

[6]: JÁ taky! :-D

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2011 v 21:20 | Reagovat

[5]:Ivetko,  to jsem uvedla i záměrně. Dnes ten důvod odpadl,  Jen poplatkem odlišili zdravotní důvody od ostatních. Tak jsem to slyšela. ;-)

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2011 v 21:25 | Reagovat

[6]:Víš Týnko, v té době také nebylo tak jednoduché ani zůstat doma. Teta byla v domácnosti od doby, kdy se znovu vdala v r. 1949, ale to už jsem byla rok u nich, poručníkem byl dědeček, ale napsaná jsem byla na strýčka, aby měl slevu na dani . A to na nás  ještě brali sirotčí důchod 130 Kč na jednoho. Bratr byl u babičky, já u tety.  No a pak byli dědeček a babička přestárlí, tak se o ně teta jako starala.

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. října 2011 v 21:26 | Reagovat

A byla vlastně už v důchodu, uznali jí výchovu 3 dětí. Měla jedno a my dva.

11 jezura jezura | Web | 20. října 2011 v 17:43 | Reagovat

Zajímavé i když smutné pokračování, ale je to opravdu ze života. Toho smutnějšího. A jak psala Ivetka, že i VIP nemají zapsaného otce? Tomu bych řekla, že je to čistá spekulace - jasně, že o penězích! :-)

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. října 2011 v 19:34 | Reagovat

[11]:Zapsaného asi ano, jak by od nich penízky vymáhaly, ale ne legitimního. ;-)

13 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 20. října 2011 v 21:37 | Reagovat

Přečetl jsem si všechny 4 díly a musím říct, že napsané je to dobře. Jen mi trochu vadí, že je ten Josef ve všech směrech negativní postavou. Svět přece není černobílý a lidé také ne.
Jsem taky ze Sudet a od babičky znám hromadu příběhů, jak se chovali přistěhovalci a můžu potvrdit, že těm lidem šlo často jen o bezpracné získání majetku. To ale ještě neznamená automaticky, že bili své manželky a neměli rádi své děti.

14 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. října 2011 v 21:54 | Reagovat

[13]:Nebyl zcela negativní, ale měl shodou okolností opravdu nedobrou povahu. Takový chameleon. To co si nedovolil v práci a mezi lidmi, kde platil za starostlivého manžela a tatínka, vynahradil si doma. To je vám snad známo, že takové povahy jsou. Hodně těch přistěhovalců do domů po Němcích byli zcela normální, hodní lidé, doma i v práci, ale jak se byty přidělovaly je dost známo. Ony všechny nebyly přiděleny, měly tam ubytování rodiny, které o byt případně přišly nebo se přistěhovaly odjinud, ale pokud projevil zájem později nějaký funkcionář, klidně toho nájemníka vystěhovali i za pomoci policie, když nechtěl přijmout náhradní domeček o dvou místnostech a soc. zařízení na druhém konci města. Toho jsem byla svědkem v sousedství.

15 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. října 2011 v 22:02 | Reagovat

Ten příběh jsem sice začala tou přijatou fackou, ale to bylo mnohem později, než je v těch 4 dílech. On si to nedovolil za života Eviných rodičů, byl vlastně zbabělec nebo spíš pokrytec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx