.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Víla Bubuška v supermarketu.

15. září 2011 v 21:27 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška si tak poletovala mezi lidmi a dívala se, jak někam pospíchají.,, Copak se děje, že se tam všichni tak ženou?" Viděla dva lidi středního věku, jak vystoupili z auta u velké prodejny a další a další se tam objevovali. Dospělí, děti. Na kraji obchodu, pod stříškou byly 3 řady košíků na kolech. Každý z lidí si jeden vzal. Nejdřív musel do otvoru v držadle strčit nějaké kolečko - Bubuška neznala peníze, tak nevěděla, že se dávají kovové mince, případně plastová kolečka.

Bubuška chvíli poslouchala, jestli se odněkud neozývá zvuk zvonečku, který by ji volal k nějaké události a když nic neslyšela, rozhodla se, že se podívá do toho velkého obchodu, co tam je. Když je tam tolik lidí, možná ji někdo bude i potřebovat. Protáhla se zároveň s lidmi dveřmi, protože nemohla proniknout přes sklo nebo zeď. To mohla bez problémů jen když byl třeba nějaký nutný zásah.
Nikdo z lidí ji neviděl a tak zlehýnka proplouvala kolem regálů se zbožím a divila se:,, Kdo tohle všechno potřebuje?" Viděla, jak lidé ukládají do košíků různé věci. Bylo tam ovoce, zelenina, konzervy. Jakési sáčky, těch tedy bylo! Různě veliké, barevné a plné nějakých kuliček, tyčinek, prášku. V balíčcích maso, uzeniny, sýry. Bubuška se dostala až k pultu, kde byly stejně oblečené ženy a ty cosi krájely, vážily, dávaly do sáčků a podávaly přes pult lidem.

Najednou se zaposlouchala. Zdálo se jí, že zvoní zvoneček, ale tak nějak slabounce. Sunula se pomaloučku za tím zvukem a s údivem se zastavila u regálu s cukrovinkami, čokoládami, keksy. Stál tam takový menší chlapec , vedle něho děvče o něco větší a prohlíželi si vystavené zboží. Děvče se nenápadně rozhlíželo a najednou natáhlo ruku a popadlo jednu čokoládu a šup s ní do kapsy u bundy. Kluk to zahlédl, strčil do ní a zašeptal: ,, Co blbneš, co když nás někdo vidí? " Děvče honem vzalo ještě jednu čokoládu a dalo ji do košíku. ,, Pozor máma jde." Skutečně. Jejich maminka měla v rukou nějaké sáčky a kelímky, které naskládala do košíku. Všimla si čokolády. ,,Nemohli jste počkat? Víte, že nemáte na nic sahat , když u vás nejsem." Čokoládu v košíku nechala a posunuli se všichni k dalšímu regálu.

Bubuška byla v rozpacích: komu se má podobat? Holčičce, která kradla nebo klukovi, který to viděl a nic neudělal? Šlo mu jen o to, jestli je někdo neviděl. Musela zasáhnout honem, než dojdou k pokladně. Vzala na sebe podobu kluka a jen tak jakoby náhodou strčila do děvčátka, které se loudalo na maminkou. Děvče se ohlédlo a vykulilo oči. To není možné! Bráška šel za mámou a najednou je za ní.,, Co tu děláš? Nepobíhej dokola a nestrkej do mne, jo?" ,,Víš co? Vrať tu čokoládu nebo to řeknu mámě a budeš vidět, co ti řekne. Běž, dokud nejsme moc daleko." ,,Jak to mám udělat? To bude nápadné!" Šeptem se zeptala. ,,Jdi k regálu, nenápadně se tam otoč, jako by něco spadlo, vezmi tu čokoládu a vrať ji na místo!" Povedlo se.

Děvče nenápadně vrátilo čokoládu na místo. Neviděla, že ji sledovaly oči vedoucího obchodu, který zrovna u regálu s cukrovinkami měl zasklenou kancelář a celou příhodu pozoroval. Oddechl si. Chtěl jít k pokladně a malou zlodějku chytit , ale když viděl, že tu čokoládu vrátila, řekl si, že je to dobře a nikam nešel. Snad ji poučí ten strach z toho, že ji někdo viděl. Stoupl si za sklo a přímo se podíval na dívku, která ho zahlédla a zrudla studem. Pochopila, že ji viděl. Rychle odešla za maminkou a bratrem, kteří už byli u pokladny. ,,Kde se couráš?" ptal se jí bratr. ,,Však víš, ne? Sám jsi mne tam poslal." Ohlédla se ještě jednou a uviděla druhého ,,bratra". Málem se jí udělalo špatně. Má snad vidiny? Ten chlapec jí najednou zašeptal: ,, Jsem víla ochránkyně a budu vždy tam, kde někdo dělá nepravosti, nebo mu něco hrozí. Pamatuj si to. Dobře víš, co se nemá dělat, tak si vždy rozmysli moc dobře, jestli se chováš správně."

Ještě po cestě, povyprávěla holčička všechno bratrovi. Maminka se divila, cože si tam špitají, když jindy se spíš pošťuchovali. Nechali si to pro sebe, jen se dohadovali, kdo to byl, že vzal na sebe podobu chlapce.,, Asi opravdu nějaká kouzelnice nebo víla", shodli se nakonec. Bubuška slyšela další zvonění a honem prošla sklem výkladní skříně a letěla za dalším případem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 16. září 2011 v 16:49 | Reagovat

Krásná pohádka! Potřebovali bychom leckde i nějakého velkého Bubušáka na zloděje, že? :-)

2 Iveta Iveta | Web | 16. září 2011 v 19:36 | Reagovat

No jo, krást se nemá, děti tomu ještě tak nerozumí, že se to nesmí, horší je to s těmi co kradou ve velkém, v milionech. Na ty by asi ani Růženčina víla nedosáhla!-:)

3 Zdenál Zdenál | 17. září 2011 v 9:40 | Reagovat

Růženko hezky napsané a pravdivě! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx