Víla Bubuška a podivně jedoucí auto.

12. září 2011 v 22:32 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška seděla na patníku u cesty a oddychovala. Měla za sebou hodně práce s hlídáním dětí, aby si něco neudělaly. Vzpomínala na to, jak chodila utěšovat plačící děti a zdálo se jí, že ta nynější úloha je mnohem těžší. Nedá se ale nic dělat, dostala úkol, tak ho musí plnit.

Kolem ní přejelo auto, nebylo první, ale Bubuška cítila, že u tohoto auta něco není v pořádku. Jelo nějak divně. Chvílemi zpomalilo, chvílemi vyrazilo dopředu. Jako by řidič auto neovládal. Bubuška se rozletěla za autem. Na zadním sedadle seděly dvě malé děti. Byly připoutané v autosedačkách a spaly.
Bubuška zaletěla na stranu a podívala se na místo řidiče. Seděl tam starší muž, který držel křečovitě volant a ztěžka dýchal. Byl snad opilý? Nezdálo se. Určitě je mu zle, neovládá řízení a zřejmě ho nenapadne zastavit. Co honem dělat? Kolem jezdila auta, ale všechna tak rychle, že si vůbec nikdo nevšiml auta, které se tak divně ploužilo po cestě.

Na obzoru se objevil motocykl. ,,Sláva" řekla si Bubuška,,, zkusím mu zapískat do ucha ze strany, kde je to auto, třeba se podívá a zastaví." Letěla naproti motocyklistovi a pískala na svoji píšťalku ze všech sil. Ten měl ale helmu a zřejmě ji neslyšel. Jel rychle a auto minul. V protisměru jelo auto a jeho řidič měl stažené okénko. Bubuška zaletěla k němu. Řidič zaslechl pískot , podíval se a zpomalil. Viděl podivně jedoucí auto a všiml si, že řidič sedí nějak křečovitě. Zajel na stranu, kudy auto jelo a snažil se jet vedle něho. Všiml si, že ho řidič auta uviděl, mával na něj. Zdálo se, že pán automaticky šlápl na brzdu. Auto zastavilo a také to druhé. Pak už byla otázka několika minut, kdy zavolal mobilem řidič záchranku.

Starší pán vezl domů svá vnoučata, která byla u něho na návštěvě a udělalo se mu špatně. Museli ho odvézt do nemocnice. Bubuška seděla na opěradle auta a dívala se na děti. Není možné, že tak tvrdě spaly. U babičky se unavily a tak opřené spinkaly v autě. Netušily, že byly v nebezpečí a měly nad sebou ochránkyni - vílu Bubušku. V mobilu , který měl jejich dědeček naštěstí u sebe, našel zachránce číslo na rodiče dětí, zavolal jim, aby si pro děti dojeli.
Bubuška jako obláček letěla dál...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 13. září 2011 v 17:36 | Reagovat

No, Růženko, kéž by takové víly Bubušky skutečně existovaly a mohly tak pomáhat, to by bylo krásné! :-)

2 Iveta Iveta | Web | 13. září 2011 v 18:16 | Reagovat

Ještě, že takovou vílu měla Růženka, určitě jí má pořád a já jí skoro závidím. Dovede o ní o skřítcích a jiných bytostech tak hezky psát - moc jí za to děkuji. Je to takové pohlazení po duši pro ty, kteří nemají tak růžový život, jako ostatní-:(
děkuji ti Růženko!

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. září 2011 v 18:30 | Reagovat

[1]:(2)Jste na mne tak hodná, děvčata. Vždyť
vy také dovedete pěkně psát o životě, svých zkušenostech. Já jen tak někdy ,,prchám" do světa pohádek, ale strašně poznamenaných zkušenostmi životními. :-(  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx