.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Bože, měla jsem být raději tlustá - 14.

5. září 2011 v 21:34 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Lenka dokončila s úspěchem školu. Uvažovala o dalším studiu speciální pedagogiky, protože v posledním ročníku několikrát v rámci praxe pracovala s malými dětmi a moc se jí to líbilo. Mohla zúročit své pohybové znalosti, dovedla zabavit i ty hyperaktivní holčičky a kluky.

V osobním životě mohla být spokojená, protože vyšetření dopadlo dobře, byla zcela zdravá. Oddychla si ona, maminka i Iva, se kterou si promluvila. Zpočátku jí vyčítala, že jí měla říci, co se děje, ale Iva jí jasně řekla, že několikrát chtěla, naznačovala varováním, ale zamilovaná Lenka by jí určitě nevěřila. Jejich kamarádství vydrželo. Iva studovala, chodila s Petrem a Lenka s nimi občas zašla do společnosti, do divadla, na výstavu, módní přehlídku. Společníka jí vytrvale dělal Ludva, spolužák Petra.



Časem se s ním Lenka sblížila, byl jí milý, ale necítila zvláštní vzrušení, když ji líbal. V těch okamžicích si vzpomněla na Davida.Neviděla ho již celý rok a půl, nevěděla co s ním je. Nechtěla se vyptávat , ale nakonec se od známé Heleny při jednom předvádění modelů dověděla, že David už není v Německu, pravděpodobně se vrátil, ale není o něm nic slyšet. Snad hraje někde v divadle, v jiném městě. Víc nevěděla.

Vypadalo to, že se všechno srovná, na starou lásku Lenka zapomene úplně. Po delší době se čtveřice dohodla, že zajde do divadla na novou inscenaci. Lenka s Ivou seděly vedle sebe, Petr s Ludvou z každé strany. Lenka se zamyslela, vzpomněla si, co jí říkala Helena, že David někde hraje. Napadlo ji, co kdyby ho náhodou viděla? Jak byla zamyšlená, dívala se na jeviště a náhle ztrnula. Také Iva jí najednou stiskla ruku. Podívaly se na sebe: ,, To je David, ne?" zašeptala Iva. Byl to on. Zesílil trochu, zdál se mužnější. Měl bíbra, což jeho podobu poněkud změnilo. Možná to patřilo k roli.

Lenka se podívala do programu, jestli je tam Davidovo jméno. Bylo. V přestávce odešly s Ivou na toaletu a tam se domlouvaly, že Iva nějak zdrží Petra a Ludvu, aby se mohla Lenka přesvědčit, jestli to není shoda jmen. Ale ta podoba a zvláštní pocit , který Lenka najednou měla, ji ujišťovaly, že se neplete. Podařilo se jí vymluvit na to, že zahlédla známou z předváděcí agentury, se kterou se musí na něčem domluvit, když už se vidí a poodešla do vedlejší chodby.

A pak uviděla Davida. Nebyl sám. Vedle něj šla, držíc se ho v podpaží, mladá dívka. Poznala v ní jeho jevištní partnerku.
Vinula se k Davidovi, ale on se tvářil podivně. Bloudil očima kolem, jako by někoho hledal. Lenka netušila, že ji zahlédl, když se herci děkovali po představení. V sále bylo světlo a do třetí řady, kde čtveřice seděla, bylo z jeviště vidět. David Lenku okamžitě poznal. Viděl i muže, který vedle ní seděl. Má jiného. Dalo se to čekat. Určitě na něj chtěla co nejrychleji zapomenout.

Netušil, co s ním setkání s Lenkou udělá. Svoji kolegyni měl rád, byla milá a dávala mu zapomenout na těžký úsek života, který by nejraději vymazal, tedy kromě známosti s Lenkou. Lenka stála bokem a když kolem ní David procházel skoro šeptem řekla jeho jméno. Zastavil se, něco řekl partnerce a přistoupil k Lence. Nebyl schopen slova. Dívali se na sebe a mlčeli.
Davidova společnice lehce strčila do jeho ruky:,, Nepředstavíš nás Davide? Slečna je tvoje známá? Nebo snad jen fanynka? "zasmála se. ,, Opravdu dávná známá" řekl David a zároveň podával Lence ruku a snažil se usmát. ,,Jak se pořád máš? Co vaši? Studuješ nebo jsi už zaměstnaná? Nebo dokonce vdaná? Škoda, že si nemůžeme popovídat. Nešlo by to někde se sejít? Jen tak, posedět, zavzpomínat?" Rozpačitě drmolil David. ,,Víš co? Dám ti číslo telefonu a ozvi se někdy, až budeš mít čas a náladu, ano?" Lenka nestačila ani odpovědět a vzala si od něj lístek, na který napsal číslo telefonu.
Pozdravili se jen, David odešel v závěsu se slečnou a Lenka stála, svírala v dlani papírek a dívala se za nimi.

Iva do ní dloubla.,, Vzpamatuj se, Ludva s Petrem sem jdou! Máš to vyřízené? Tak jdeme! Pak mi všechno řekneš. Před kluky ani muk. Co to s tebou je? Jsi jako v transu." Iva se v duchu zlobila. Nechápala, jak může setkání s bývalým klukem, který ji tak zklamal , působit na tak racionální dívku, jako je Lenka. Snad by se nechtěla k Davidovi vrátit? Tak to se ještě uvidí. Tentokrát Iva mlčet nebude, řekne svůj názor Lence naplno. Jen jestli to bude něco platné.

Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 6. září 2011 v 7:23 | Reagovat

Už aby se ti dva vzali a zazvonil zvonec a pohádky je konec. Teda doufám, že to tak dopadne. Jinak budou oba nešťastní.

2 týna týna | 6. září 2011 v 12:08 | Reagovat

napínav jako vždy Ruženko, už se moc těším na pokračování a docela dozfám, že ti dva se dají dohromady znovu :-)

3 otavinka otavinka | Web | 6. září 2011 v 12:11 | Reagovat

Milá Růženko, ano tak to bývá. Opravdové lásky bývají vzrušující, ale někdy je s nimi život neúnosný. To zase je napínáček. Ale už jsem věděla, že už se blíží pokračování. A tak se budu těšit na tu patnáctku. ;-)  :-)  :-D

4 SISI - měsíční svit SISI - měsíční svit | Web | 6. září 2011 v 16:14 | Reagovat

DÍKY ZA KOMENTÍK! :-)

5 Iveta Iveta | Web | 6. září 2011 v 17:56 | Reagovat

Věřím, že i tenhle příběh skončí dobře. Je to přeci jenom příběh, povídka a ty nemají špatné konce, ne? - :)

6 jezura jezura | Web | 6. září 2011 v 18:15 | Reagovat

Krásné! To jsem tedy nečekala a také věřím, že vše dobře dopadne! Ty máš ale fantazii, až ti ji závidím! :-)

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. září 2011 v 21:34 | Reagovat

[5]:Tak nevím, proč by povídka, příběh měl vždy skončit dobře? Co je dobře? Jen to vyústění ve společný život? Co když ho poznamená minulost, vzpomínka? I z největší lásky atd. běžný život může udělat peklo, ne? No, uvidíme... ;-)

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. září 2011 v 21:38 | Reagovat

[6]:Ona ta fantazie je někdy možná i na škodu a pokud je podpořená ještě  životními poznatky z tolika zaměstnání-není pak těžké různé poznatky zúročit. Poznala jsem tolik životních příběhů, to by bylo  materiálu na povídky, dá se říci i na romány. Ale kdo by to četl? Trh je přesycen a internet , televize snižují počty čtenářů. Kniha je sice pořád při ruce, ale všude je klid na čtení...

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. září 2011 v 21:40 | Reagovat

Vlastně není klid na čtení.. :-(  :-D

10 VelííQ VelííQ | Web | 10. září 2011 v 11:02 | Reagovat

Nevím, jak ostatní, ale já se nad tím pozastavila. Možná to nepíšu na blog, ale nikdo neví, jak mi bylo, když jsem to četla... ;)

11 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. září 2011 v 15:28 | Reagovat

[10]:Věřím ti, každý má svoje cítění, soucit není nic špatného, navíc nic tak zlého nikomu není možno přát. Jen toho je poslední dobou asi moc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx