.



Září 2011

Není tohle také diskriminace?

29. září 2011 v 23:24 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Malí to mají těžší!!!
Není to nic o rase, národnosti či vyznání, ale posuďte sami.
Člověk má nějaké genetické dědictví, ovlivněn je také stravou v ranném dětství (to mám vyčtené), způsobem života, když se vyvíjí. U dívek a jistě i chlapců je jeho vzhled ovlivněn i tím, jak brzy ,,dozraje". (To prý ovlivní podvěsek mozkový, který má vliv na růst člověka a časnějším dozráním se ztrácí a růst se přestává- můj případ.)

Bože, měla jsem být raději tlustá - 17.

24. září 2011 v 22:19 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Po setkání s Davidem byla Lenka celá nesvá. Pořád přemýšlela, jak se má k němu zachovat. Jestli mu dát ještě šanci nebo zůstat jen kamarádkou - známou, která má s ním jen hezké i nehezké vzpomínky a nevyhledávat jej. Pomyslela na Ludvu. Rozebírala v duchu, co k němu cítí. Poslední dobou se jí zdál posmutnělý a snažil se s ní více sblížit, jako by měl strach, že o ni přijde.

Ticho jedné noci.

21. září 2011 v 22:42 | Ruža z Moravy |  Různé ze života
Ležela jsem tiše v pokoji, kde jsem zůstala sama s třetím nejmladším synem.Manžela jsem přestěhovala do pokoje synů, aby ho nebudil případně pláč dítěte. Malý spinkal v koši na kolečkách vedle mé válendy. Ale ten malý chlapeček opakoval vlastně totéž, co kdysi, před patnácti lety jeho starší bratříček. On také v noci neplakával. Byla jsem ,, našponovaná", jak se říká stavu, kdy čekáte každou chvíli na škytnutí, zavrnění , pláč, ochotná ihned vstát. Měl tehdy jen něco přes měsíc. Kolem půlnoci se ozvalo zamlaskání. Miláček má hlad.

Něco málo ze 100letého kalendáře.

18. září 2011 v 21:37 | Ruža z Moravy |  Z historie života

NOVÝ POMNÍK-

V Přerově byl odhalen pomník Ivo Nuhana Bramhy, meprofyzika a zakladatele společnosti OUVEJ. Socha, která je dílem sochaře Gamula Laška, vzbudila ohlas a stala se předmětem bouřlivých diskusí.

NEČEKANÉ DOBRÉ PITÍ.

Podle zprávy, jež nám došla z Třebíčska, učinil tam náhodný chodec, který se po starém způsobu vypravil na pěší pochůzku bez jakéhokoli pomocného motorku, zvláštní objev. V místní lesní rezervaci, kterou jinak na několika místech projíždí vyhlídková visutá dráha, zabloudil tak nešťastně, že až do večera nenašel cesty ven. Trápen žízní a nevyzbrojen debakteriozačními tabletkami pro čištění jakékoliv tekutiny v pitnou, sklonil se posléze k přírodní nádržce vody, vytvořené tu dávno snad umělým, snad přirozeným způsobem.

Bože, měla jsem být raději tlustá -16.

18. září 2011 v 17:39 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
,,Co tu děláš, Ivo? Snad jsi mne nesledovala? To už je vrchol! Nemyslíš, že je moje věc, s kým se scházím? Lenka se docela rozzlobila. ,, Ale to ne, jen jsem tě zahlédla sem jít, byla jsem s Petrem, on si chtěl něco koupit, tak jsem mu řekla, že tu na něj počkám. Abych se přiznala, chtěla jsem vědět, jestli jsi tady s Ludvou nebo Davidem. Vím, že mi do toho nic není, ale dobře víš, jak jsi mi vyčítala, že jsem ti nic neřekla o Davidovi. Je to pro mne blbé: když ti nic neřeknu, nelíbí se ti to, když se do něčeho montuju , tak se ti to také nelíbí. Ludvy je mi skoro líto, ty jsi jako korouhvička. Nevíš , koho vlastně chceš.Tak mi to řekni!"

Víla Bubuška v supermarketu.

15. září 2011 v 21:27 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška si tak poletovala mezi lidmi a dívala se, jak někam pospíchají.,, Copak se děje, že se tam všichni tak ženou?" Viděla dva lidi středního věku, jak vystoupili z auta u velké prodejny a další a další se tam objevovali. Dospělí, děti. Na kraji obchodu, pod stříškou byly 3 řady košíků na kolech. Každý z lidí si jeden vzal. Nejdřív musel do otvoru v držadle strčit nějaké kolečko - Bubuška neznala peníze, tak nevěděla, že se dávají kovové mince, případně plastová kolečka.

Víla Bubuška a podivně jedoucí auto.

12. září 2011 v 22:32 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška seděla na patníku u cesty a oddychovala. Měla za sebou hodně práce s hlídáním dětí, aby si něco neudělaly. Vzpomínala na to, jak chodila utěšovat plačící děti a zdálo se jí, že ta nynější úloha je mnohem těžší. Nedá se ale nic dělat, dostala úkol, tak ho musí plnit.

Skřítek Stromovníček a jeho starosti.

12. září 2011 v 21:43 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Kolem paneláku, kde žili skřítci bylo po nějakou dobu plno křiku. Scházely se tam děti různého věku. Byly totiž prázdniny, které mají děti, které chodí do školy. Také ty menší, které chodí do mateřské školy měly aspoň nějaký čas volno, maminky a tatínkové měli dovolenou a pokud nejeli někam k moři, na chaty, na hory, byli doma a věnovali se dětem.

Bože, měla jsem být raději tlustá - 15.

10. září 2011 v 16:57 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Lenka nevěděla, jestli má Davidovi zavolat. Iva jí tu možnost rozmlouvala: Nedělej to, nevyhrabávej staré city. Vzpomeň si, do jaké situace tě David dostal. Měla jsi štěstí, že tě něčím nenakazil. Jseš si jistá, že to nedělal dál? To, že tady hrál divadlo není jistota, že už nic jiného nefilmuje. Je to pěkný mužský, věřím, že to se ženami umí, ale dej si pozor!" Neodpovídala, ale nejistotu opravdu cítila.

Bože, měla jsem být raději tlustá - 14.

5. září 2011 v 21:34 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Lenka dokončila s úspěchem školu. Uvažovala o dalším studiu speciální pedagogiky, protože v posledním ročníku několikrát v rámci praxe pracovala s malými dětmi a moc se jí to líbilo. Mohla zúročit své pohybové znalosti, dovedla zabavit i ty hyperaktivní holčičky a kluky.

V osobním životě mohla být spokojená, protože vyšetření dopadlo dobře, byla zcela zdravá. Oddychla si ona, maminka i Iva, se kterou si promluvila. Zpočátku jí vyčítala, že jí měla říci, co se děje, ale Iva jí jasně řekla, že několikrát chtěla, naznačovala varováním, ale zamilovaná Lenka by jí určitě nevěřila. Jejich kamarádství vydrželo. Iva studovala, chodila s Petrem a Lenka s nimi občas zašla do společnosti, do divadla, na výstavu, módní přehlídku. Společníka jí vytrvale dělal Ludva, spolužák Petra.

Zářijová Kavárna u Ruži.

2. září 2011 v 19:36 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi
První zážitky školáků, příprava na vyučování, seznamování se se spolužáky.
Zvědavost, těšení, zklamání. Jak to bylo v průběhu let v různých generacích? Bavili jsme se už o svých zážitcích ze školních let. Říká se, že s přibývajícími lety člověk stále více vzpomíná na dětství. Víc než na další léta, kdy léta jaksi rychleji letěla, nebyl čas se rozhlížet. Jaký zážitek ze školy vám utkvěl v dobrém či zlém z t.zv. OBECNÉ školy? To zn. od 1. do 5. třídy?


Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx