Září 2011

Není tohle také diskriminace?

29. září 2011 v 23:24 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Malí to mají těžší!!!
Není to nic o rase, národnosti či vyznání, ale posuďte sami.
Člověk má nějaké genetické dědictví, ovlivněn je také stravou v ranném dětství (to mám vyčtené), způsobem života, když se vyvíjí. U dívek a jistě i chlapců je jeho vzhled ovlivněn i tím, jak brzy ,,dozraje". (To prý ovlivní podvěsek mozkový, který má vliv na růst člověka a časnějším dozráním se ztrácí a růst se přestává- můj případ.)

Bože, měla jsem být raději tlustá - 17.

24. září 2011 v 22:19 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Po setkání s Davidem byla Lenka celá nesvá. Pořád přemýšlela, jak se má k němu zachovat. Jestli mu dát ještě šanci nebo zůstat jen kamarádkou - známou, která má s ním jen hezké i nehezké vzpomínky a nevyhledávat jej. Pomyslela na Ludvu. Rozebírala v duchu, co k němu cítí. Poslední dobou se jí zdál posmutnělý a snažil se s ní více sblížit, jako by měl strach, že o ni přijde.

Něco málo ze 100letého kalendáře.

18. září 2011 v 21:37 | Ruža z Moravy |  Z historie života

NOVÝ POMNÍK-

V Přerově byl odhalen pomník Ivo Nuhana Bramhy, meprofyzika a zakladatele společnosti OUVEJ. Socha, která je dílem sochaře Gamula Laška, vzbudila ohlas a stala se předmětem bouřlivých diskusí.

NEČEKANÉ DOBRÉ PITÍ.

Podle zprávy, jež nám došla z Třebíčska, učinil tam náhodný chodec, který se po starém způsobu vypravil na pěší pochůzku bez jakéhokoli pomocného motorku, zvláštní objev. V místní lesní rezervaci, kterou jinak na několika místech projíždí vyhlídková visutá dráha, zabloudil tak nešťastně, že až do večera nenašel cesty ven. Trápen žízní a nevyzbrojen debakteriozačními tabletkami pro čištění jakékoliv tekutiny v pitnou, sklonil se posléze k přírodní nádržce vody, vytvořené tu dávno snad umělým, snad přirozeným způsobem.

Bože, měla jsem být raději tlustá -16.

18. září 2011 v 17:39 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
"Co tu děláš, Ivo? Snad jsi mne nesledovala? To už je vrchol! Nemyslíš, že je moje věc, s kým se scházím? Lenka se docela rozzlobila.
"Ale to ne, jen jsem tě zahlédla sem jít, byla jsem s Petrem, on si chtěl něco koupit, tak jsem mu řekla, že tu na něj počkám. Abych se přiznala, chtěla jsem vědět, jestli jsi tady s Ludvou nebo Davidem. Vím, že mi do toho nic není, ale dobře víš, jak jsi mi vyčítala, že jsem ti nic neřekla o Davidovi. Je to pro mne blbé: když ti nic neřeknu, nelíbí se ti to, když se do něčeho montuju , tak se ti to také nelíbí. Ludvy je mi skoro líto, ty jsi jako korouhvička. Nevíš , koho vlastně chceš.Tak mi to řekni!"

Víla Bubuška v supermarketu.

15. září 2011 v 21:27 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška si tak poletovala mezi lidmi a dívala se, jak někam pospíchají.,, Copak se děje, že se tam všichni tak ženou?" Viděla dva lidi středního věku, jak vystoupili z auta u velké prodejny a další a další se tam objevovali. Dospělí, děti. Na kraji obchodu, pod stříškou byly 3 řady košíků na kolech. Každý z lidí si jeden vzal. Nejdřív musel do otvoru v držadle strčit nějaké kolečko - Bubuška neznala peníze, tak nevěděla, že se dávají kovové mince, případně plastová kolečka.

Bubuška chvíli poslouchala, jestli se odněkud neozývá zvuk zvonečku, který by ji volal k nějaké události a když nic neslyšela, rozhodla se, že se podívá do toho velkého obchodu, co tam je. Když je tam tolik lidí, možná ji někdo bude i potřebovat. Protáhla se zároveň s lidmi dveřmi, protože nemohla proniknout přes sklo nebo zeď. To mohla bez problémů jen když byl třeba nějaký nutný zásah.
Nikdo z lidí ji neviděl a tak zlehýnka proplouvala kolem regálů se zbožím a divila se:,, Kdo tohle všechno potřebuje?" Viděla, jak lidé ukládají do košíků různé věci. Bylo tam ovoce, zelenina, konzervy. Jakési sáčky, těch tedy bylo! Různě veliké, barevné a plné nějakých kuliček, tyčinek, prášku. V balíčcích maso, uzeniny, sýry. Bubuška se dostala až k pultu, kde byly stejně oblečené ženy a ty cosi krájely, vážily, dávaly do sáčků a podávaly přes pult lidem.

Najednou se zaposlouchala. Zdálo se jí, že zvoní zvoneček, ale tak nějak slabounce. Sunula se pomaloučku za tím zvukem a s údivem se zastavila u regálu s cukrovinkami, čokoládami, keksy. Stál tam takový menší chlapec , vedle něho děvče o něco větší a prohlíželi si vystavené zboží. Děvče se nenápadně rozhlíželo a najednou natáhlo ruku a popadlo jednu čokoládu a šup s ní do kapsy u bundy. Kluk to zahlédl, strčil do ní a zašeptal: ,, Co blbneš, co když nás někdo vidí? " Děvče honem vzalo ještě jednu čokoládu a dalo ji do košíku. ,, Pozor máma jde." Skutečně. Jejich maminka měla v rukou nějaké sáčky a kelímky, které naskládala do košíku. Všimla si čokolády. ,,Nemohli jste počkat? Víte, že nemáte na nic sahat , když u vás nejsem." Čokoládu v košíku nechala a posunuli se všichni k dalšímu regálu.

Bubuška byla v rozpacích: komu se má podobat? Holčičce, která kradla nebo klukovi, který to viděl a nic neudělal? Šlo mu jen o to, jestli je někdo neviděl. Musela zasáhnout honem, než dojdou k pokladně. Vzala na sebe podobu kluka a jen tak jakoby náhodou strčila do děvčátka, které se loudalo na maminkou. Děvče se ohlédlo a vykulilo oči. To není možné! Bráška šel za mámou a najednou je za ní.,, Co tu děláš? Nepobíhej dokola a nestrkej do mne, jo?" ,,Víš co? Vrať tu čokoládu nebo to řeknu mámě a budeš vidět, co ti řekne. Běž, dokud nejsme moc daleko." ,,Jak to mám udělat? To bude nápadné!" Šeptem se zeptala. ,,Jdi k regálu, nenápadně se tam otoč, jako by něco spadlo, vezmi tu čokoládu a vrať ji na místo!" Povedlo se.

Děvče nenápadně vrátilo čokoládu na místo. Neviděla, že ji sledovaly oči vedoucího obchodu, který zrovna u regálu s cukrovinkami měl zasklenou kancelář a celou příhodu pozoroval. Oddechl si. Chtěl jít k pokladně a malou zlodějku chytit , ale když viděl, že tu čokoládu vrátila, řekl si, že je to dobře a nikam nešel. Snad ji poučí ten strach z toho, že ji někdo viděl. Stoupl si za sklo a přímo se podíval na dívku, která ho zahlédla a zrudla studem. Pochopila, že ji viděl. Rychle odešla za maminkou a bratrem, kteří už byli u pokladny. ,,Kde se couráš?" ptal se jí bratr. ,,Však víš, ne? Sám jsi mne tam poslal." Ohlédla se ještě jednou a uviděla druhého ,,bratra". Málem se jí udělalo špatně. Má snad vidiny? Ten chlapec jí najednou zašeptal: ,, Jsem víla ochránkyně a budu vždy tam, kde někdo dělá nepravosti, nebo mu něco hrozí. Pamatuj si to. Dobře víš, co se nemá dělat, tak si vždy rozmysli moc dobře, jestli se chováš správně."

Ještě po cestě, povyprávěla holčička všechno bratrovi. Maminka se divila, cože si tam špitají, když jindy se spíš pošťuchovali. Nechali si to pro sebe, jen se dohadovali, kdo to byl, že vzal na sebe podobu chlapce.,, Asi opravdu nějaká kouzelnice nebo víla", shodli se nakonec. Bubuška slyšela další zvonění a honem prošla sklem výkladní skříně a letěla za dalším případem.


Víla Bubuška a podivně jedoucí auto.

12. září 2011 v 22:32 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti

Víla Bubuška seděla na patníku u cesty a oddychovala. Měla za sebou hodně práce s hlídáním dětí, aby si něco neudělaly. Vzpomínala na to, jak chodila utěšovat plačící děti a zdálo se jí, že ta nynější úloha je mnohem těžší. Nedá se ale nic dělat, dostala úkol, tak ho musí plnit.

Skřítek Stromovníček a jeho starosti.

12. září 2011 v 21:43 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Kolem paneláku, kde žili skřítci bylo po nějakou dobu plno křiku. Scházely se tam děti různého věku. Byly totiž prázdniny, které mají děti, které chodí do školy. Také ty menší, které chodí do mateřské školy měly aspoň nějaký čas volno, maminky a tatínkové měli dovolenou a pokud nejeli někam k moři, na chaty, na hory, byli doma a věnovali se dětem.

Bože, měla jsem být raději tlustá - 15.

10. září 2011 v 16:57 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Lenka nevěděla, jestli má Davidovi zavolat. Iva jí tu možnost rozmlouvala:
"Nedělej to, nevyhrabávej staré city. Vzpomeň si, do jaké situace tě David dostal. Měla jsi štěstí, že tě něčím nenakazil. Jseš si jistá, že to nedělal dál? To, že tady hrál divadlo není jistota, že už nic jiného nefilmuje. Je to pěkný mužský, věřím, že to se ženami umí, ale dej si pozor!" Neodpovídala, ale nejistotu opravdu cítila.

Bože, měla jsem být raději tlustá - 14.

5. září 2011 v 21:34 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Lenka dokončila s úspěchem školu. Uvažovala o dalším studiu speciální pedagogiky, protože v posledním ročníku několikrát v rámci praxe pracovala s malými dětmi a moc se jí to líbilo. Mohla zúročit své pohybové znalosti, dovedla zabavit i ty hyperaktivní holčičky a kluky.
V osobním životě mohla být spokojená, protože vyšetření dopadlo dobře, byla zcela zdravá. Oddychla si ona, maminka i Iva, se kterou si promluvila. Zpočátku jí vyčítala, že jí měla říci, co se děje, ale Iva jí jasně řekla, že několikrát chtěla, naznačovala varováním, ale zamilovaná Lenka by jí určitě nevěřila. Jejich kamarádství vydrželo. Iva studovala, chodila s Petrem a Lenka s nimi občas zašla do společnosti, do divadla, na výstavu, módní přehlídku. Společníka jí vytrvale dělal Ludva, spolužák Petra.

Zářijová Kavárna u Ruži.

2. září 2011 v 19:36 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi
První zážitky školáků, příprava na vyučování, seznamování se se spolužáky.
Zvědavost, těšení, zklamání. Jak to bylo v průběhu let v různých generacích? Bavili jsme se už o svých zážitcích ze školních let. Říká se, že s přibývajícími lety člověk stále více vzpomíná na dětství. Víc než na další léta, kdy léta jaksi rychleji letěla, nebyl čas se rozhlížet. Jaký zážitek ze školy vám utkvěl v dobrém či zlém z t.zv. OBECNÉ školy? To zn. od 1. do 5. třídy?







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx