Víla Bubuška se trochu zlobila.

8. června 2011 v 0:26 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
Víla Bubuška ležela na větvi stromu a vypadala jako lehké pápěří. Nebylo ji ani vidět. Nakonec viděl ji jen ten, za kým přišla a to bylo vždycky, když slyšela někde naříkat dítě. Pláč byl někdy tichounký, lítostivý, jindy dost hlasitý, ale to plakalo miminko, které potřebovalo přebalit nebo napít. Bolelo ho třeba bříško, mělo větříky, ale s tím mu víla pomoci nemohla. Tam museli pomoci rodiče, nejčastěji maminka.


Nejhorší to bylo, když se rozeřvalo dítě, kterému se třeba nelíbilo, že musí jít spát, bylo v pokoji samo nebo bylo zrovna pokáráno, někdy i plácnuto, když neposlouchalo. Mnohdy to rodiče tak vyřešili. Podle povahy a zvyklostí v té rodině.
To se stalo v ten večer, když už si Bubuška myslela, že dnes nebude nikdo plakat a tím ji volat. Ozýval se řev, jaký už dlouho neslyšela. Honem se protáhla a slétla z větve. Plula vzduchem za tím řevem a opatrně nahlédla oknem do pokoje, kde bylo přítmí.
Musela na sebe vzít podobu dítěte, které měla za úkol uklidnit. Byl to už dost velký klučina. Tvář měl brunátnou , jak křičel. Ani slzy moc vidět nebyly. Nebyla to lítost, ale zlost. Stál v pyžamu a papučích za dveřmi pokoje, svíral pěsti. Bubuška měla co dělat, aby na sebe vzala aspoň v obrysech jeho podobu. Objevila se pak před ním tak náhle, až se zajíkl. Bylo vidět, že se lekl.

Jako by se díval do zrcadla, ale byl v takové divné barvě. A ten kluk se na něj tvářil tak hrozně, že se rozeřval nanovo. Bubušce tedy nevyšel moment překvapení, nepomohlo ani její bubu bubu, protože ji kluk přeřval. Co honem má dělat? Mohla by do něj strčit, ale to by stejně necítil, protože Bubuška byla utkaná z nitek- paprsků Měsíce, proto chodila k dětem jen večer, kdy už byla tma. Nemusel ani svítit Měsíc, byl třeba schovaný za mraky, ona si posbírala jeho paprsky a změněná v podobu toho plačícího dítěte šla splnit svůj úkol - uklidnit ho.

Přešlapovala na místě a jen kulila zlostí oči na kluka.Čekala, kdy se unaví a přestane řvát. Pokud by někdo do pokoje přišel, ji by neviděl. Kluk opravdu za chvíli jen vzlykl, podíval se na toho druhého a nakonec broukl: ,, Co tu chceš? Já nemám stejně velkého bratra. Jak to, že jsi jako já? Kde ses tu vzal?" ,,Máš moc řečí! Sám jsi mne zavolal." ,,Ne, ne, já jsem volal mámu! Ona odjela k babičce, já jsem se chtěl dívat na televizi, ale táta mě vyhnal spát. Sám asi stejně usnul, ale nemohl jsem se tam vrátit, on by mi nařezal, kdyby mě viděl."

,, Máš rozum? Když víš, že maminka není doma, proč řveš? Je čas jít spát." ,,Když maminka mi před spaním čte z knížky příběhy a táta říkal, že je moc unavený a nemám s tím otravovat. To mi bylo líto." ,,Ty ještě neumíš číst? Jsi už dost velký." ,, No, chodím do první třídy, ale čtení mi moc nejde. Paní učitelka o mě říkala, že jsem v tom opožděný. Mamka se mě snaží tím čtením každý den navnadit, či jak to říkala. Abych si chtěl sám číst. Když já raději maluju."

Bubuška by chlapci ráda pomohla, ale číst mu tedy nemohla. Byla vlastně stejná jako on a styděla se, že také moc číst neumí.Ale měla velkou fantazii, jak zjistila, když se zamyslela. ,,Víš co, lehni si, já ti budu povídat o něčem, co budeš chtít slyšet." ,, Nejraději bych slyšel o tom, jak si táta bude se mnou hrát, postaví mi autodráhu, co mi slibuje už od Vánoc, kdy jsem ji dostal." Tak to není takový problém. Bubuška si oddechla.

Posadila se na kraj postele a ležícímu chlapci začala vyprávět, jak jednou přišel tatínek z práce brzy a sotva se vyzul a převlékl do domácích kalhot, zeptal se syna, kam schoval tu autodráhu, že se na ni podívají. Pak spolu dávali dohromady ohrádku a různé malé překážky, které auta měla objíždět.

Než to povídání Bubuška dopovídala, všimla si, že chlapec spí a ve spaní se uculuje a zase vraští čelo, jako by se mu zdálo něco moc vzrušujícího. Chlapec sedící na kraji postele se začal pomalounku ztrácet, až byl zcela průsvitný a pak jako svazek měsíčních paprsků zmizel přes zavřené okno do noci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jezura jezura | Web | 8. června 2011 v 13:18 | Reagovat

Hezké! Umíš fantazírovat a to je dobře! Já ten dar nemám, já píši vlastně jen o životě kolem. Máš pochvalu! :-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. června 2011 v 13:29 | Reagovat

[1]: Dík, ale podstatné beru také ze života lidí kolem. Poznatky nassávám jako houbička a mrzí mne, že nesbírám drby, měla bych více zdrojů:-( :-(

3 Zdenka-matka Zdenka-matka | 8. června 2011 v 18:00 | Reagovat

Vidíte, jak děti touží po porozumění i ve hře se svými rodiči.
Já včera ráno psala o hříčkách a dnes to říkání u Expositora vyšlo.
Hrajeme si rádi. A dětem to prospívá :-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. června 2011 v 16:46 | Reagovat

[3]:Však jsem si to našla, zajímavé čtení. Je to na blogujeme.unas.cz :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx