.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Víla Bubuška má problém.

26. června 2011 v 19:34 | Ruža z Moravy |  pohádka pro děti
V jednom velkém domě se zahradou a menším domem bylo hodně dětí. Vlastně děvčat. Tomu domu se říkalo Ústav sociální péče pro dívky. Také se tomu říkalo Dětský domov - děcák. Sloužil k tomu, aby tam byly ubytovány dívky, jejichž rodiče se o ně nemohli starat. Bylo to hned po válce, kdy hodně lidí nebylo ve svých domovech, maminky byly mnohdy samy a když onemocněly, jejich děti byly na čas dány do takového ústavu, kde se o ně postarali pracovnice, ředitel ústavu a lékař.



V tom domově byla také od svých 6 let holčička Růženka , která sice tatínka i maminku měla, ale maminka byla často nemocná - měla nemocné plíce a tak než odjela do nemocnice, odvezla sem dcerku. Po necelém půlroce dostala od maminky Růženka pohlednici, kde jí maminka psala, že tatínek po krátké vážné nemoci zemřel. To byla pro holčičku smutná zpráva. Neviděla rodiče od té doby, co přijela do ústavu. Každý den hlavně večer před spaním na ně vzpomínala a tiše plakala.

Maminka jí slíbila, že hned jak se uzdraví, tak pro ni přijede. Předtím se někdy o ni starala sousedka nebo najatá chůva, která u nich dokonce u Růženky v pokojíčku bydlela, ale pak odešla, měla se vdávat a protože tatínek chodil do práce, rozhodli rodiče, že Růženka půjde na čas do ústavu. Teď tedy dokonce nemá tatínka.

Její dnešní pláč byl hlasitější a zoufalejší. Dokonce ji vychovatelka napomínala, aby už neplakala a snažila se usnout, že svůj žal zaspí. Říkejte to ale dítěti, když myslí na to, že už nikdy nebude mít domov , kde by byla maminka a tatínek.,, Kdy už se ta maminka uzdraví?" vzlykala Růženka a stulila se na posteli, obrácená ke zdi. Zdálo se jí, že se za ní něco pohnulo. Otočila se směrem do pokoje. Byl to dost velký pokoj - ložnice pro několik děvčat. Ty už dávno spaly. Směrem od okna se pohybovala světloučká postava.

Růžence se zdálo, že ji zná. Měla krátké tmavší vlásky, na sobě bílou košilku, blížila se k posteli a kývala na děvčátko. Usmívala se, ale nějak smutně, dokonce měla na tváři slzičku. Byla to Bubuška. Slyšela vzlykot děvčátka už jindy, ale býval tak tichoučký, že než zjistila odkud pochází a přiletěla do pokoje, dívenka už únavou z pláče usnula. Tentokrát to vypadalo na delší smutek a také pláč byl slyšitelnější.

Bubuška si sedla na postel k Růžence a začala jí vyprávět o tom, že je víla a chodí k dětem, které pláčou nebo i zlobí a snaží se je uklidnit. Růženka se jí šeptem ptala, jak to dělá, že ví, kam má jít. ,,Mám tak dobrý sluch, že na dálku slyším vzlykání, ale je toho poslední dobou tak moc, že opravdu nevím, kam dřív letět." ,,Letět? Vždyť nemáš křídla? Procházíš oknem i když je zavřené? To je divné."

Bubuška vysvětlila Růžence, že jsou na zemi věci, které lidé nevidí, ani neví proč to tak je. ,,To bys mohla zaletět za mojí maminkou do sanatoria a říct jí, že se mi po ní stýská a jsem smutná kvůli ní i tatínkovi, ano?" ,, Růženko, to nepůjde. Víš, mě vidí jen děti, ke kterým z nějakého důvodu přijdu. Dospělí , dokonce ani třeba ty druhé dívky, se kterými jsi na pokoji, mne nevidí. Beru na sebe podobu toho, ke komu jdu. ,,Tak jak vlastně vypadáš? Jsi jen takový stín? Jsi duch? Nemohla by ses mi ukázat ve své skutečné podobě?" Bubuška se trochu ošívala, to by neměla prozradit, že se mění do své podoby, až když se dítě uklidní a usíná nebo už spí.

Přemýšlela, jak to udělat. Viděla, že ta holčička hodně přemýšlí a navíc nevypadá na to, že by tak brzy usnula. Navíc se jí zdálo, že v dáli slyší nový pláč a bude muset co nejdříve k dalšímu dítěti jít. Kdyby ta holčička už raději usnula. Je určitě hodně smutná, ale pláčem si nepomůže, jen se vysiluje. Napadlo ji, že tentokrát udělá výjimku a domluví se s Růženkou a splní jí výjimečně přání, aby aspoň zahlédla , jak se Bubuška mění a odchází.

,,Poslouchej, Růženko, když mě chceš vidět v mé podobě, musíš se stulit do postele, položit si hlavičku na dlaň, přimhouřit oči jako bys usínala , nemluvit, neplakat a jen se dívat usínajícíma očima na mne, jak odcházím. Navíc mi musíš slíbit, že už dnes nebudeš plakat a ani v dalších dnech, když ti bude smutno nebude tvůj pláč tak drásající. Já ti za to slíbím, že někdy, když ti bude moc smutno za tebou přijdu. Bude to ale jen ve snu, protože je na světě moc dětí, které moji útěchu potřebují. Slibuješ?" ,,Slibuji" řekla Růženka , stulila se na posteli a přivřenýma očima se dívala, jak se Bubuška mění v průsvitnou postavu a zrácí se směrem k oknu. Oči se jí zavíraly. Ještě než usnula, mumlala si:,, Já jsem se té víly nezeptala, jak se jmenuje. Musím se jí zeptat, až někdy ..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 who7 who7 | Web | 26. června 2011 v 20:59 | Reagovat

Růženko kde ty víly berete? Taky bych nějakou potřebovala. :-)
Malé děti moc miluju, ony mne, pracuji v prostředí kde mám možnost je vidět, naplňuje mě to. :-) Ty fotky miminek co máte vpravo na blogu - jedno hezčí než druhé. :-) Ta povídka je smutná, ráda bych té holčičce pomohla. :-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2011 v 21:14 | Reagovat

[1]:Tak bohužel je to vlastně příběh skutečný, až na tu vílu. Vílou té holčičce byla mladá slečna učitelka, která vlastně jediná brala na city dítěte ohled .

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2011 v 21:16 | Reagovat

[1]:Honzík je vnouček Pavlíny, Vojtíšek synáček Kristýny- je tam vlastně od narození až po spánek ve stabilizované poloze- říká se tomu tak, ne? :-D

4 týna týna | 26. června 2011 v 22:08 | Reagovat

tak nevím co mám napsat, tentokrát moc smutné, tím víc, že pravdivé, což jsem poznala po první větě...

já jsem si říkala čípak je to druhé krásné mimčo :-)

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2011 v 22:21 | Reagovat

[4]:To jsem hodně přemýšlela, jestli to mám napsat, ale život není jen veselý a děti by si měly vážit rodičů a nejen rodičů. Vždyť babičky i dědové jsou vlastně rodiče jejich rodičů a bez nich by nebyly.

6 otavinka otavinka | Web | 26. června 2011 v 23:21 | Reagovat

Dobrý večer Růženko, díky za komentík. Hezká pohádka z vlastního dětství? Píšete si s Jezurkou. Mám na blogu vzkaz od ní i pokračování zlé tchyně. :-)

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. června 2011 v 23:33 | Reagovat

[6]:Díky, kouknu se. Moc hezká pohádka to není, spíš taková smutná, ale to je život. ;-)

8 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 27. června 2011 v 0:13 | Reagovat

Růženko já jsem si hned říkala,že ta víla byla asi skutečná,vždyť i v tom smutným světě musí být někdo kdo nás má rád :-)

9 who7 who7 | Web | 27. června 2011 v 18:07 | Reagovat

[8]: Není - :(

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. června 2011 v 18:37 | Reagovat

[9]:Je, možná o tom nevíte, ale určitě je. ;-)

11 Lenka Lenka | Web | 27. června 2011 v 19:02 | Reagovat

hezký blog

12 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. června 2011 v 19:06 | Reagovat

[11]:Díky, ale jsou různá hlediska hodnocení- obsah, vzhled, takže nevím... ;-)

13 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 30. června 2011 v 10:36 | Reagovat

Paní Ruženko, omlouvám se. Vaše pohádka je zatím na rozjíždějícím s eblogu přímo Nedoklubka http://pohadky.nedoklubko.cz/2011/06/29/vila-bubuska-ma-problem/. Kulíškový blog na blogu.cz zůstane. Na nedoklubí se budou dávat jen už vybrané na JIp.
Všechno to nějak doladím. Ještě tam není obrázek, zatím to s jejich novým redakčním systémamem neumím. Matěj boural na odrážedle a zarazil si dva zuby. Měli jsme dva dny úplně náročné a 14 dní se bude čekat, jaslti se zuby znovu chytnou nebo je budou msuet vytrhnout. Ale dnes už je klidný, tak budu moci něco pro všechny blogy dělat :-) Snad ?

14 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 30. června 2011 v 16:39 | Reagovat

[13]:Edith, stejně ta pohádka není moc optimistická,spíš je smutná- na JIp ji raději nedávejte. Mně to nevadí, lidé si ji přečtou třeba tady a zkusím napsat jinou, veselejší, ano? :-)

15 Petr Petr | 22. května 2016 v 22:20 | Reagovat

Na problém by mohl účinkovat korejský ženšen http://petr-boubel.blog.cz/1304/korejsky-zensen

16 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. května 2016 v 10:19 | Reagovat

[15]: Tak to sotva. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx