Vzpomínka a věnování.

4. května 2011 v 21:27 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Byla tak mladá. Zamilovala se do muže o 13 let staršího, který ženy uměl okouzlit. A Jaroslav se do Jožky opravdu zamiloval. Byla hezká, přitom prostá, šikovná, pracovitá. Obětavá ke své rodině, hlavně k nemocnému otci. Netušili, že právě tato péče v rodině, jako nejstarší dcery, se stane pro ni osudnou.




Vše se odehrálo poměrně rychle. Dospělý muž, 30 letý, lehce zamilovanou dívku získal a tak , sotva dosáhla 18 let a vzali se, za pár měsíců se narodil syn. Byla to doba nedobrá, protože byli zaměstnáni oba u fy Baťa, která měla jeden z provozů na Slovensku. Slovenský stát nestál o občany, kteří měli domovskou obec v Čechách, či dokonce na Moravě v Sudetech. Před tou dobou , kdy se museli vystěhovat do Čech se narodilo druhé dítě, vytoužená dcera.

Bylo to moc brzy- s ohledem na celkem chatrné zdraví matky a tak se stalo, že dalších 8, 5 roku Jožka střídavě strávila v sanatoriích, nemocnicích a chvilkami doma. Jaroslav ji neopustil, musel dělat, aby mohl živit ženu a dceru. Syna se ujala babička s dědečkem na Moravě, aby nemusel v průběhu dalších let, jako jejich malá dcera třikrát , jít do dětského domova. Připomínal jí syna a byl ,,držitel" jména. Jinak to nelze vysvětlit.

Co říci než to, že mladého života byla škoda. Nejhorší bylo, že manžel jí zemřel po velmi krátké nemoci, kdy přešel chřipku, dostal zápal plic a nakonec v sanatoriu na t. zv. rychlé souchotě zemřel - dva roky před ní. Děti vyrůstaly rozděleně až na krátký čas, kdy byla rodina pohromadě. Po jeho smrti, další dva roky, Jožka bojovala o život v sanatoriích a v nemocnici, kde ve svých 28 letech zemřela s prosbou k příbuzným, aby se ujali i dcery a nenechali ji v dětském domově, kde po celou tu dobu byla.

Letos více, než kdy jindy, na svoji maminku vzpomínám a věnuji jí známou báseň :

Svatopluk Čech - Věnování.

Za tu píseň, jíž jsi mne uspávala, za ty kyvy prosté kolébky,
za ten křížek, jímž jsi mne žehnávala, za ty tiché vroucí polibky,
za ty dobré oči, plné lásky, za mateřských ctností řídký zjev,
za líc ubledlou a v ní ty ( od bolesti) vrásky, přijmi matičko, můj chudý zpěv.

Jen jediné chci tímto všem dětem říci: važte si rodičů, dokud je máte, ať na ně s bolestí jen nevzpomínáte.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 4. května 2011 v 22:31 | Reagovat

Život dokáže být krutý.

2 kraken kraken | 5. května 2011 v 14:34 | Reagovat

Muselo být těžké pro malou holku unést tolik nepřízně osudu najednou.Je moc dobře,že dále probíhal život již normálně a že se můžeme setkávat s příjemnou blogerkou Ružou z Moravy. Zdravím. ;-)

3 Zdenál Zdenál | 5. května 2011 v 16:20 | Reagovat

Krakene,vrať se do hrobu a neopruzuj na slušném blogu! 8-O  :-?

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. května 2011 v 16:27 | Reagovat

[3]:Zdenku, nepochopil jsi možná, že kraken to nemyslel ve zlém , jen chtěl říci, že ví o koho jde. Je od tebe hezké, že mne chceš bránit, možná sis to spletl s Pajdou. Toto opravdu nebyla ironie. Díky oběma. :-)  :-)

5 Zdenál Zdenál | 5. května 2011 v 16:41 | Reagovat

Omlouvám se krakenovi,bral jsem to chybně-jako rýpanec.Jeětě jednou krakene-SORY ...! :-D  :-D

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. května 2011 v 17:14 | Reagovat

[5]:Určitě omluvu kraken přijme, tedy doufám, že nepřestane  komentovat. Člověk není neomylný, občas se spletu také. ;-)  :-)

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. května 2011 v 17:17 | Reagovat

[2]:Děkuji, někdy moc příjemná nejsem, ale jen občas - jak se do lesa volá, tak se ozývá, že?
Víte, co je na tom všem nejhorší, že si člověk celý život promítá , jak by asi šel životem, kdyby se mu smrtí rodičů nezměnil. Takových lidí je ale hodně a musí žít. A  měli nebo mají to možná mnohem horší. :-(

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. května 2011 v 18:28 | Reagovat

[7]:

Dobrý večer.

Paní Ružo, ten pocit z časné ztráty rodičů nejde překonat, jen přetrpět.
Co by kdyby, neplatí.
Moji rodiče měli také své představy o 5 děckách, které přivedli na svět. Dělali co mohli, celý těžce život pracovali, ovšem prospěšné ( materiálně ) rady do života jsme si musili hledat každý sám. Právě rozpory mezi představami rodičů a dětí vedou nakonec k odcizení, které se překoná většinou až odchodem rodičů. Snad jediné poučení je, jednat s vlastními dětmi lépe, držet své názory na uzdě, připravit se na vlastní ústup v rodině s přiznáním dominancí dětem včas a uvážlivě. To je vzor pro rostoucí generaci (vnuček a vnuků) aby si nenásilně vštípili mezigenerační vztahy a odpovědnost.

9 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. května 2011 v 18:42 | Reagovat

[8]:Napsala jsem tento článeček právě proto, aby si lidé uvědomili, jak se změní dítěti život, když rodiče zemřou, ale víte, že to platí většinou i v případě, když se rodiče rozejdou- rozvedou.Uvádím oba případy, protože nesezdaných rodičů je čím dál více a rozchod se zdá snažší. Pokud jsou děti, je to stejné, možná ještě horší.

10 sarinka1703 sarinka1703 | Web | 5. května 2011 v 20:03 | Reagovat

Ahoooj!Jak se máš? :)

11 sarinka1703- tvééé SBééénko!:-* <3 sarinka1703- tvééé SBééénko!:-* <3 | Web | 5. května 2011 v 20:23 | Reagovat

To si myslíš správně a na prázdniny se těšit nemusím, mám brigádu, ale i tak!:)

12 VelííQ VelííQ | Web | 5. května 2011 v 20:38 | Reagovat

Je mi to moc líto. Svých rodičů si vážím, a neumím si představit, že by tu nebyli.

13 Vendy Vendy | Web | 7. května 2011 v 1:05 | Reagovat

Mně umřel táta, když mi bylo devět let.
A dodnes přemýšlím, jestli by můj život nešel jiným směrem, kdyby se to nestalo.
A myslím, že by šel jiným směrem.
Ale to bych třeba nebyla tady na blogu?
Hm... zajímavá myšlenka. Byla bych š´tastně vdaná a měla děti? Byla bych rozvedená? Nebo žila za hranicemi? Měla bych stejnou práci? Udělala bych stejnou školu? Měla bych víc sebevědomí?
Těžko říct... bohužel, musíme nějak přijmout, co život přináší, včetně hořkostí a smutků.
Tvoje báseń na rozloučenou je moc smutná, ale krásná.

14 Drak Drak | Web | 7. května 2011 v 19:44 | Reagovat

[9]: Děkuji za výstižné komentáře na mém blogu. Pobýval jsem tři dny v našem hlavním městě, tak můj blog trochu zahálel...nové fotky přidám zítra, dnes už jsem tak nějak do křesla a do postele ;-)

15 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. května 2011 v 21:40 | Reagovat

[13]:Když odejde blízký člověk, vžd se život změní, už jen tím, že s námi prostě není. Vidíš, že vztah k ostatním lidem ovlivní, člověk si jich více cení.

16 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. května 2011 v 21:41 | Reagovat

[14]:Ačkoliv rád fotografujete a poskytujete nám krásné fotky, není třeba se honit, někdy je lépe si odpočinout. Těším se na další... ;-)

17 Drak Drak | Web | 8. května 2011 v 19:28 | Reagovat

8-)

18 Luďka Luďka | E-mail | Web | 10. května 2011 v 21:58 | Reagovat

Milá Růženko. Málo kdo si uvědomuje že když ztratí rodiče ztratí domov.Pozná to až už je pozdě.Přeji ti v životě jen same pěkné věci. Luďka

19 Jitka Jitka | Web | 11. května 2011 v 14:19 | Reagovat

Já jsem ztratila tatínka, když mně bylo patnáct. Nevím, jak by se můj život odvíjel, kdyby tady byl. Byl nemocný a pamatuji si ho povětšinou v nemocniční posteli. Byl to úžasný a milující manžel i táta. Maminka už zůstala sama a snažila se mě vychovat co nejlíp. nikdy jsme neměli peněz nazbyt, ale o to víc jsem si vážila všeho, co jsem dostala.To dnes děti povětšinou neznají. Musí mít všechno značkové, vlastní počítač atd.atd. Ale to jsem trochu odbočila. Život bez rodičů je vždycky těžký a báseň, kterou jsi věnovala mamince je krásná.

20 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 11. května 2011 v 17:30 | Reagovat

Děkuji všem za milá slova. Jak vidím, je hodně lidí, kteří ztratili rodiče, či jednoho z nich a život to vždy poznamená, ať různým způsobem. Je ale jasné, že většinou v nich zůstane jakýsi pocit nespravedlivého osudu, přestože to nedají najevo. Jak už to bývá, zlé člověk cce vytěsnit, ale nezapomíná.

21 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. května 2011 v 14:31 | Reagovat

[18]:Děkuji Luďko, mým největším štěstím je to, že mám rodinu-  3syny, jejich rodiny, vnoučata, na které myslím, přestože je často nevidím a rostou rychleji než by člověk chtěl. Měla jsem jen jedenhlavní cíl : mít děti a vychovat je ve zdraví do dospělosti. Smozřejmě s jejich otcem. To se podařilo a proto jsem spokojená. :-)

22 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. května 2011 v 15:20 | Reagovat

Měla jsem u článku fotku, nevím proč ji někdo vymazal a nejde tam vůbec dát. To jsem nevěděla, že může někdo zasahovat do textů. :-(  :-!

23 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 16. května 2011 v 15:36 | Reagovat

Tak je to všude. Obrázky někdo vymazal u všech blogů, kam jsem se podívala. :-(

24 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 18. května 2011 v 19:40 | Reagovat

Je to v pořádku, většina obrázků je zpět. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx