.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Bude to láska? 3.

5. dubna 2011 v 17:39 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
(Dokončení z ,,internetového seznamování").

Dopisování Viky s Kamilem pokračovalo. Mamka občas nahlídla a trvala na tom, že to Vika nemá přehánět s psaním, hlavně se nesvěřovat moc se svým soukromím. Vika ji přesvědčovala, že nemusí mít strach, však Kamil o svém soukromí také moc nemluví, někdy jen o zážitcích z různých cest, co absolvoval s otcem. Je zajímavé, že o matce zatím nikdy nic neříkal. Vika se nechtěla vyptávat.


Školní rok skončil, Vika se chystala na prázdniny k babičce. Možná je to naposledy. Babička je nějaká nemocná a v domě už by neměla zůstávat sama. Přes prázdniny u ní bude Vika, na čas možná i rodiče, pak se bude řešit, kam babička půjde, aby nebyla sama.Nastal problém pro Viku. U babičky nebude mít internet a nebude si moci psát s Kamilem. Docela jí to bude chybět. Kamil ji však ujistil, že to nevadí, ozve se jí po prázdninách. Stejně také bude mimo domov, bude pomáhat jako instruktor v dětském táboře a dokonce u dvou turnusů. Dostane nějaké peníze a navíc bude mít i zábavu. Kdyby se některý z nich dostal k internetu, pošle email, zprávu o tom, kde je, co dělá a podobně.

V průběhu prázdnin si poslali jen pár emailů, když se dostali k internetu. Vika zajela dvakrát domů, pro nějaké věci, tak si přečetla zprávy od kamarádek i Kamila. Těšil se docela domů a na to, že si zase budou dopisovat. Dostal se na vysokou pedagogickou školu, nový obor informatiky, takže nebude problém ani odtud si psát. Vika souhlasila, ale najednou si vzala do hlavy, že by se měli setkat, třeba než Kamil odjede do školy. Začíná přece studium později. Kamil jí to rozmlouval. Co jim chybí? ,,Nemáme stejně čas se vídat, budeš chodit do školy. Pošlu ti nějaké fotky z prázdnin, abys měla o mně lepší představu , chceš?" Vika se urazila a odpověděla: ,, Jak chceš, když o setkání nestojíš, nebudu se vnucovat."

Usmyslela si, že Kamila potrestá a nebude mu psát, ale nakonec stejně pokračovali. Kamil se rozhodl, že se s Vikou nakonec setká. Vika se docela zaradovala. Přes prázdniny se u babičky poněkud zaoblila, nepřipadala si už tak hubená, tak si řekla, že už se přece s Kamilem docela znají a nebude mu její postava vadit. Domluvili se na setkání v městské knihovně. To Vice doporučila mamka, tam ji nebude muset ani doprovázet.

Vika si půjčila namátkou vybranou knihu a sedla si ke stolku u okna, jak si domluvili s Kamilem. Objevil se přesně v dohodnutou hodinu. Najednou stál u stolku. Vika se na něj podívala. Viděla jeho světlé oči pod tmavším obočím, napjatě hledící do její tváře a pomalu klouzala pohledem dolů. Oči se zastavily u jeho rukou, které se opíraly o francouzské hole. ,,Kamile, co se ti stalo? Měl jsi úraz o prázdninách?"

,,Měl, ale ne o prázdninách, před několika lety při autonehodě, při které zemřela má matka. Jsem rád, že vůbec chodím. Omlouvám se, že jsem se nechtěl sejít, ale teď už je to jedno. Vidíš proč. Pokud je konec našemu dopisování, nezlobím se, chápu, že by pro tebe nebylo příjemné se bavit s klukem, který nechodí do společnosti, na diskotéky. Jsi ještě mladá... O soucit nestojím. Tak se měj..." Kamil se obrátil a chtěl odejít.

,,Kamile, počkej, jakýpak soucit? Přece jsme kamarádi, ne? Aspoň dosud se nám hezky povídalo, rozuměli jsme si přes internet. Čas ukáže, co bude. Třeba se ti nohy spraví a ruce máš na psaní zdravé, ne?" Seděli a povídali si spolu ještě dlouho, až je musela knihovnice upozornit, že se bude zavírat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 PatushQa PatushQa | Web | 5. dubna 2011 v 17:41 | Reagovat

woow :-) to ty pises?:) idem si preciitat:-)

2 Klááárinka XD Klááárinka XD | Web | 5. dubna 2011 v 17:49 | Reagovat

Ahoj… Máš úplně super blog… Hlavně nějaké rubriky nebo články, nějaké jsou fakt hroozně  moc zajímavé ;)  Tak prosíím koukni na můj blog a kdyžtak tam hoď  nějakej komentář ;) budu moc rád, když se tam koukneš a necháš o sobě vědět komentářem …. Díky a Ahoj

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 17:57 | Reagovat

[2]:Koukla jsem se, ale ,,hrát si" zatím nebudu, jinak je to zajímavé , bohaté na nápady. :-D

4 VelííQ VelííQ | Web | 5. dubna 2011 v 18:21 | Reagovat

Jé... :) Hezky to skončilo. :)

5 Kriste-n Kriste-n | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 18:51 | Reagovat

Jdeme do čtení ;-)

6 Lydie Lydie | 5. dubna 2011 v 19:48 | Reagovat

Mám ráda štasné konce. :-)  :-)  :-)

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 20:24 | Reagovat

[4]: No, on je to tak trochu otevřený konec, Vika je mladá a vztah se vyvíjí. Zdaleka to není ještě láska.  Fantazii se meze nekladou, možná časem zpracuji pokračování po pár letech. :-)

8 VelííQ VelííQ | Web | 5. dubna 2011 v 20:43 | Reagovat

[7]: To nevadí, ale aspoň se setkali. :) Pokud by bylo pokračování, ráda si ho přečtu. :)

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 6. dubna 2011 v 16:41 | Reagovat

Když je člověk konfrontován se zdravotními následky, je to první vážnější "zaškobrtnutí" v zamýšleném vztahu.
Jako voják, jsem se na čajích v Č. Lípě seznámil v r. 1960 s jednou místní dívkou. Příjemná, vzhledná, nijak neupejpavá, ale něco mi na ní nesedělo.
Stále jsem měl pocit něčeho nečekaného, co nejde odvrátit. Na třetí schůzce mi dala otázku, co bych si pomyslil o dívce, která způsobila chlapci zmrzačení a  následně se s ním rozešla. Ty její oči vidím dodnes. Hned mi blesklo, že mluví o sobě. Inu, co bych řekl, nevím nic bližšího, tak asi nic. Začala plakat a vyklopila svoji story. Chodila s chlapcem, koupil si motorku, jezdili po výletech, měli poměr se vším všudy ( on na ni dost spěchal). Měla zrovna po 18 nar. když jí nabídl, že ji naučí na motorce. Zalíbilo se jí to a nakonec řídila víceméně pravidelně bez ŘP. Jako každý si chtěla vyzkoušet co dovede. S maníkem za sebou se vřítila do ostré zatáčky lemované železným zábradlím. Motorku dostatečně "nepoložila", spolujezdec se natahoval k řidítkám, ale bylo pozdě. Zaječela, strachem před nárazem, pustila řidítka a sama se sesula na silnici, ve skluzu podlétla zábradlí a skončila s odřeninami pod svahem. On držel řidítka a ve značné rychlosti narazil do zábradlí. Motorka je podjela, řidítka se utrhla, měl přeražené obě ruce, rozbitý hrudník ( probodený trubkou řidítek ), celkové zhmožděniny a s vytrženým profilem zábradlí sletěl pod svah. Doprovodné zranění se ukázalo až v nemocnici, dislokace pateře s trvalou nepohyblivostí nohou a vozík. Ani jeden při vyšetřování neřekl, že řidič to vlastně nezavinil i když bezprostředně před nárazem řízení držel.
Ona to v sobě ututlala, ale byl to trvalý psychický šok ( trvající před rok ), který nedovedla zvládnout.
Co jsem jí mohl ve 20 letech poradit?
Napadlo mne, že by se měla obrátit na lékaře a ten by jí doporučil psychiatra. Odmítla naprosto, mne následně odveleli jinam. Napsal jsem jí, ale bez odpovědi.
Později jsem se dověděl, že udržovala přechodné ( sexuální styky s vojáky našeho útvaru ) asi chtěla přehlušit výčitky i když za celou věc mohl ten, kdo jí to umožnil.

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 6. dubna 2011 v 19:12 | Reagovat

[9]:V mládí se udělá pár kopanců, které by možná člověk rád vymazal, zase na druhou stranu musí brát v potaz i to, že na něj působí jiní lidé, kterým se chce třeba zavděčit, ukázat, že něco umí a pod. Ne vždy to dopadne dobře.

11 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. dubna 2011 v 19:11 | Reagovat

[8]:Vím, že také píšeš, jak bys ten příběh dokončila, či spíše v něm pokračovala? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx