Co s tebou, synu? 1.

2. března 2011 v 22:20 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Hana žila v pěkném 3 pokojovém bytě, v domě , který byl kdysi jako podnikový, ale když podnik zanikl, správcem zůstal bytový úřad. Jako vdova po zemřelém zaměstnanci toho podniku měla nárok v bytě zůstat i se synem. Zbyněk byl docela pohledný chlapec, vystudoval průmyslovku , vojně se vyhnul, práci měl.



Žilo sejim hezky a Hana, která měla docela strach ze samoty byla ráda, že je Zbyněk vybíravý a s děvčaty se jen pobaví. Když už to vypadalo vážněji a děvče přivedl domů, nic sice neřekla, k návštěvě se chovala slušně, spíš neutrálně, ale potom nenápadnými poznámkami, otázkami donutila syna k tomu, že přehodnotil svůj vztah, z lásky se nějak ,,vyléčil" a bylo vše po starém.


Dokud chodila Hana do zaměstnání, občas jí Zbyněk i pomohl v domácnosti nebo podle jejího pokynu nakoupil aspoň základní potraviny. Obsadil jeden pokoj, kam matka mohla jít , jenom když chtěla umýt okno nebo pořádně uklidit. Samozřejmě na některé jeho věci nesměla chytat, aby mu nic nepřeházela. Občas ho donutila si uklidit, vyluxovat, srovnat prádlo ve skříni. S odchodem do důchodu nastala změna. Zbyněk usoudil, že by maminka mohla pro něho více dělat a samozřejmě se nedal jen tak odbýt, třeba studenou večeří. Nenamáhal se ani moc platit do domácnosti. Je přece mladý, více potřebuje pro sebe.

Hana neměla moc vysoký důchod musela docela počítat a tak aspoň od Zbyňka požadovala něco na nájem a příspěvek na jídlo. Nakonec jí dával 3 tisíce na měsíc, ale brblal, že je to moc. Její práci pro něho považoval za samozřejmost.
Připravovala pro něj nejen snídaně, kvůli kterým musela vstávat dříve než on, svačiny do práce a dokonce obě musela vařit tak, aby mohl z nedalekého zaměstnání skočit domů přesně po dvanácté hodině. Měl hodinu na oběd. Hana byla nucena alespoň polévku a maso někdy připravit předem, když musela občas jít dopoledne nakoupit nebo k lékaři, aby stihla uvařit příkrm včas. Několikrát ji napadlo, že by Zbyněk mohl chodit na obědy, ona by si navařila i na dva dny nebo si schovala večeři, kterou stejně vařila skoro každý den.

Zpočátku byla Hana ráda, že se má o koho starat, ale jak šla léta, přibývalo potíží, bývala unavená a docela by uvítala, aby se už Zbyněk oženil nebo si alespoň našel nějakou dívku, ale Zbyněk se zřejmě cítil doma dobře. Chodil kam chtěl a kdy chtěl, vracel se někdy i později a matka ochotně ohřívala jídlo. Hlavně, že chodil střízlivý. Měla strach, aby nezačal třeba hrát karty nebo na automatech, ale nemusela se bát. Zbyněk byl na to příliš šetrný.

Také většina jeho známostí na této jeho vlastnosti ztroskotala. Pokud byl někde s děvčetem, požadoval, aby si každý platil sám za sebe. Nedal nikdy žádný dárek ani matce, natož cizímu děvčeti. Bylo zvláštní, že se nikdy nezamiloval natolik, že by jeho sobeckost a lakota šla stranou. Byl příliš opečovávaný , zvyklý na pohodlí. Už si ani prádlo do skříně nerovnal a běda, kdyby neměl někdy co obléci. Na to byl háklivý. Hned vyčítal, že matka nemá celý den co na práci, on přispívá na domácnost, tak by měl mít vše v pořádku. Hana se snažila, ale v poslední době pociťovala stále více, že se s ní něco děje.

Při pravidelné kontrole u gynekologa jí našli bulku na vaječníku. Také s únikem moči měla potíže. Bylo rozhodnuto: půjde na operaci a to co nejdříve. Není to tak zlé, udělají plastiku a zároveň vyříznou co bude navíc. Představovalo to ale hospitalizaci nejméně na týden až 10 dní, když půjde všechno dobře. Šla domů a přemítala, jak to říci synovi. Bude se muset o sebe postarat. Nechtěla mu vysvětlovat, co jí všechno je, poslední dobou se mu dost vyhýbala, dala mu jídlo a odešla do svého pokoje, aby nemusela poslouchat připomínky, které se stále častěji objevovaly.

Domácnost měla v pořádku, také mrazničku zásobenou, prádlo čisté, vyrovnané do skříní. Připravila si věci do kabely, které měla mít do nemocnice. Měla strach, to musela sama sobě přiznat, ale na druhou stranu se skoro těšila, že si v nemocnici odpočine, přečte si rozečtenou knihu. Kniha Betty Mac Donaldové Co život dal, co vzal ji zaujala i po letech znovu. Tak teď to jen říci synovi, aby si zajistil sám, co potřebuje. Bylo mu skoro 40 let, jí už 65. Nejvyšší čas, aby se osamostatnil. Vlastně jde jen o to jídlo a běžný úklid. Zalít květiny, vyvětrat .

Zbyněk přišel dost pozdě domů a hned se hrnul k večeři. Hana si tentokrát sedla ke stolu s ním, měla před sebou hrnek teplého čaje, který držela oběma rukama, hřála si klouby na prstech, které ji stále častěji pobolívaly.
,,Zbyňo, půjdu na nějaký čas do nemocnice, mám nástup po neděli, tak si budeš muset zařídit stravování sám. Na obědy můžeš chodit, večeře a ostatní si připravíš sám. V mrazničce je dost jídla, některá jídla jsem v krabičkách dala zmrazit, stačí je ohřát, takže večeře bys mohl mít občas doma také." No, máti, co ti vlastně je? Je nutné hned jít do nemocnice?Nešlo by to ambulantně? Víš, co to bude stát, když budu chodit na obědy? Mám sice stravenky, ale k tomu si musím koupit pití, výdaj navíc." Hana si uvědomila, že slyší vlastně poprvé, že má syn stravenky. Proč je nedal na nákup jídla? Nechal se živit matkou? Nájem v bytě byl skoro 6tisíc a kde bylo ostatní? Co jí pak mohlo zbýt z důchodu 8,5tisíc?

,,Tak co je ti?" Skoro ji potěšilo, že snad se o ni bojí. ,,Něco mi našli, musí to ven, podrobněji jsem to s doktorem nerozebírala. Tady jsem ti napsala, co je třeba zajistit. U většiny kytiček mám samozavlažovací květináče. Kupovala jsem je jeden po druhém, aby se nemuselo tak často zalévat, takže jen zkontroluj u některých, jestli mají vodu." Prádla máš dost čistého, v pokoji u mne nemusíš uklízet, jen si udržuj pořádek u sebe a hlavně umývej po sobě nádobí. Nebudu tam dlouho. " Zbyněk začal brblat, že bude muset asi kupovat chleba, rohlíky, mléko a určitě ještě něco, kdo mu na to dá.

Hana se docela rozčilila. ,,Na co myslíš, že stačí ty tvé 3 tisíce, co mi dáváš? Na půl nájmu! Kdybys bydlel sám, platil bys víc. Co vlastně s ostatními penězi děláš? Na sebe si moc nekupuješ, domů také ne. Tak se konečně o sebe začni starat."
,,Ale mami, já jsem myslel, že jsi ráda. Máš někoho doma, nejsi sama, máš se o koho starat. To jsi vždycky říkala, ne?"
,,No, říkala, ale před lety , nevěděla jsem, že to bude tak dlouho. Nebudu tu věčně, co kdyby se něco se mnou stalo? Myslíš, že by hned některá mladá žena stála o to, starat se o tebe jako o malé děcko?"
Hana se tak rozpovídala, že Zbyňkovi dokonce řekla, aby počítal s tím, že po operaci nebude moci všechno sama dělat a on bude muset pomáhat. Zarazil se, bylo vidět, že přemýšlí, nemluvil, jen se na matku díval, jako by ji viděl poprvé.

Poslední dva dny před odjezdem do nemocnice, ukazovala matka Zbyňkovi, kde co je. Byla ostuda, že ani nevěděl, co je v příborníku či spíži. Prošli spolu všechno, co by mohl potřebovat. Nakonec si Hana řekla, že bude jen dobře, pokud se bude muset Zbyněk aspoň nějaký čas o sebe starat, co nenajde, ať si koupí..


Jak to vše dopadlo, přečtete si příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JM JM | 3. března 2011 v 0:22 | Reagovat

Takovému přístupu k životu mladých můžů prý se říká - MAMAHOTEL.

2 Naďa Naďa | Web | 3. března 2011 v 8:47 | Reagovat

Znám podobnou paní, co hýčká takto syna i manžela ...

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. března 2011 v 14:00 | Reagovat

[2]:Také jsem svým způsobem hýčkala a hýčkám, ale na rozdíl od té paní syn je samostatný dost a muž by také hladem neumřel. A uklízet po sobě museli kluci, hlavně v pokojíku vč. oken a nábytku a pomáhat při nákupech od malička, no vlastně jsem je tak moc nehýčkala. :-(  :-D

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 4. března 2011 v 17:40 | Reagovat

Jak si kdo ustele, tak si lehne!
Každá máma, která nevypere syna z baráku ( bytu ) dokud je blbej ( a našel si ochotnou partnerku, která štafetu přebere ) si na sebe plete  nejen očistec, ale rovnou kriminál.
Syn nám také odmlouval a nechtěl se dokonce ani doučit. Měl prababičku v Praze, ta se cítila sama a naslibovala mu hory doly.
Když donesl výuční list, vítězoslavně se ušklíbl "tak a jedu pryč". Když tam ráno ve 4,30 mlátil na okno vylekal babku k smrti ( vstávala v 8 hod. a měla za to, že jde lupič ). Co tu chceš? Já jsem přijel! A proč? No tak jsme se domluvili! A kdy, o ničem nevím? Oni tě vyhnali? Chudáčku! Pověsila si ho na krk. Za týden rozčileně volala, "Kája má u vás magič! No má. Je jeho? Jistě! Tak mu ho hned pošlete!. No myslím, abys s tím počkala, ono to není.......! Vy mu to nechcete dát? To děláte schválně!"
Vzal jsem magič, dal ho do krabice od margarinu ( cívkový ) a odeslal. Později u tchána  babka dovyprávěla tu story. Kája si od ní půjčil na reprobedny ( to jsem doma nedovolil, ale ona ochotně vyplázla 1200.- ).
Pozorovala jak sádlí bedny na almary a natahuje dráty. Přišel z druhé směny, najedl se, umyl, zalehl a zapnul magič. V baráku bylo boží dopuštění. Babka se za dva měsíce stěhovala ke tchánovi ( synovi ), protože nemohla ty věci vystát. Potom mi povídala, proč jsi mi neřekl, co je to za svinstvo ten magič. Proto žes mně nenechala domluvit.

5 Ruza z Moravy Ruza z Moravy | E-mail | Web | 4. března 2011 v 17:54 | Reagovat

[4]:Škoda, že neměl sluchátka. Poslouchat hlasitou hudbu nebo televizi a nebrat ohled na druhé- další jednání pro spory. Zvlášť, když je někdo nahluchlý  a druhý ne. Měla vystěhovat ho a ne sebe. :-(

6 týna týna | 4. března 2011 v 17:58 | Reagovat

tak myslím že chudák paní z příběhu se po příchodu z nemocnice bude hodně divit, ale já se většinou netrefím :-) nicméně myslím, že syn se za nos nechytne a milá maminka bude mít peklo

7 filatelista filatelista | 4. března 2011 v 19:36 | Reagovat

Nerad bych se někoho dotknul, příběh postavený na realných základech, jen drobnou připomínku, v této roli je hrdinou i zloduchem jedna osoba a tou je každopádně rodič, .. Možná, jak je to s tím proutkem a ohýbáním.. Vina a trest jde v ruku v ruce.. Ps.. Něco mi říká, že polepšní hříšníka se nekonalo..

8 Ruza z Moravy Ruza z Moravy | E-mail | Web | 4. března 2011 v 19:45 | Reagovat

[6]:Faktem je, že přílišné rozmazlování ve stylu: však si nepohody ještě v životě užije, dělá z lidí sobce a co na ně platí ? Pořádný šok v jakékoliv podobě, bude ale platný? :-(

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 4. března 2011 v 20:02 | Reagovat

[8]:

Mladí musí být na krátké oprati s dlouhým bičem v záloze( znám to ).
Hned z první výplaty je nutno určit kolik bude ležet na stole. Existuje jednoduché schéma.
Do teď, jsi byl dítě, od teď jsi dospělý (á). Za dospělost se platí a výšku určuji já, protože je to moje bydlení. Líbí, dobře, jsme kamarádi. Nelíbí, nezdržuj se, celý svět čeká jen na Tebe a až si to uvědomíš tak si i odpočineš.

10 Hanako Hanako | 4. března 2011 v 20:02 | Reagovat

[8]: Ruža...Jsem silně pesimistická, synáček se moc nezmění. Nebude-li maminka v péči pokračovat, bude hledat pečující partnerku. Stromek se má ohýbat za mlada.

11 týna týna | 4. března 2011 v 21:11 | Reagovat

já spíš tipuju téměř vystěhování maminky, nebo jí předělá byt zatímco bude pryč a vyhází jí její věci a vůbec, nemyslím že to bude mít dobrý konec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx