Pohádka pro dospělé.-9.

18. února 2011 v 21:54 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
V noci spala Božena neklidně, vracel se jí stále jeden sen, ze kterého se vždy probudila vlastním vzlykotem. Stála na chodníku a dívala se na protější chodník, kde stál Mirek a upřeně se na ni díval. Chtěla jít za ním , ale nemohla se dostat na přechod. Jezdila auta a ona si všimla, že jsou to stále ta samá, z jedné strany i z druhé. Aspoň barvu i typ měla ta auta stejné. Mirek na ni cosi volal a ona mu nerozuměla. Obrátil se a odcházel a ona chtěla vykřiknout, ale nevydala hlásku. Rozplakala se a tím vzlykem se probudila. Po třech probuzeních se bála usnout, přestože by ráda věděla, jak to dopadne. Nakonec však únavou usnula a probudila se až po osmé hodině.



Samozřejmě byla ráno jako rozlámaná, nevyspalá. Rozhodla se, že se osprchuje , nasnídá a půjde se podívat po okolí. Byla již oblečená, připravená se obout, najednou se ozvalo zaklepání. V domnění, že je to Bára, která slíbila včera, že se během dopoledne zastaví, otevřela dveře, aniž se zeptala, kdo tam je. Lekla se trochu, ale pak si uvědomila, že žena, které otevřela je zřejmě kolegyně Miroslava, o které slyšela pár poznámek od Báry, odpovídající popisu návštěvnice u nich doma Ilonou. ,,Dobrý den, co si přejete?" zeptala se mlčící ženy. Ta si ji prohlížela od hlavy k patě. Vzpamatovala se a zamumlala jen, že je kolegyně Boženina muže Miroslava a potřebuje si s ní promluvit.

Boženě došlo, že se jí bude vyptávat hlavně proto, aby zjistila co ona ví a vybídla ženu, aby se posadila. Nabídla jí minerálku, ta s díky odmítla. Žena se chtěla něco zeptat, ale Božena ji předešla: ,, Prosím vás, když jste kolegyně mého muž, nevíte náhodou, kam odjel? Při poslední návštěvě doma byl tak milý, říkal, že pojede na služební cestu a domlouvali jsme se, že bych pak mohla za ním přijet aspoň na týden, abych trochu vypadla z práce a mohli jsme se někam podívat. Ještě před pár dny se mi ozval, ale pak jsem se mu nemohla dovolat, tak jsem dostala strach, že se mu něco stalo. Proto jsem se za ním rozjela, možná je někde raněný v nemocnici a nikdo neví, komu podat zprávu. Vy opravdu nic nevíte?"
Měla silný dojem po tomto rozsáhlém vyptávání, že vzala ženě vítr z plachet a ta nevěděla, co na otázky říci. Nebyla zřejmě připravená na vyptávání, ale chtěla se sama něco dovědět. Vypadá to, že Mirkova žena o něm opravdu nic neví. Vymluvila se, že byla v době, kdy kolega asi odjel , zrovna na služební cestě, takže po návratu už s ním nemluvila. Jen ještě chtěla vědět, jestli nepřinesl při poslední návštěvě domů nějaké doklady. ,,Víte, pracovali jsme na jedné zakázce a on slíbil, že to dodělá doma a v jeho stole ani skříňce nic není, tak jsem myslela, že to třeba zapomněl doma a vy jste mu to na jeho přání dovezla. Omluvte mne, ale to víte, zdrží to termín splnění zakázky."

Božena ji ujistila, že opravdu o ničem takovém doma nemluvili, nic neviděla ani u muže, byli rádi, že se vidí. Kolegyně se brzy odporoučela , vypadala zklamaně, dokonce naštvaně, ale Božena si všimla, že jí zřejmě stejně moc nevěří. Nevadí, ona si na ni dá pozor také. Rozhodla se, že už nikam nepůjde, raději se připraví na odpoledne. Bára přišla za chvíli, byla ráda, že ji chytla doma. Prý, jestli tady nebyla ta kolegyně Miroslava, ztratila se z kanceláře ani neřekla, kam jde. ,,Ty to tedy určitě dobře víš" myslela si Božena.,, Vždyť jsi byla u ní včera na návštěvě." ,, Domluvily jste se na mne."

Byla přesvědčená, že kolegyně bydlela vedle a měla k Miroslavovi blízko. ,,Co spolu asi pekli?" A co o tom všem ví Bára? Zatím dělá, že nic bližšího neví, ale když nic jiného, pomáhá ji sledovat. Řekla jí o návštěvě a ještě dělala zklamanou, že ta kolegyně také nic o Mirkovi neví. Bude muset zatím počkat. Musela si najít nějakou výmluvu na odpoledne. Na pozvání na oběd Bárou reagovala tak, že má jídlo doma, mohlo by se zkazit. Co kdyby měla třeba někam jet? Chtěla by si po obědě lehnout. Vypne telefon svůj i ten v místnosti, protože v noci špatně spala. Prospí se, pokud usne, kdyby ne, bude si číst. Ozve se pak Báře a třeba jí bude moci ona říci něco nového z firmy. Možná se ozve Miroslav někomu do firmy. Určitě neví, že za ním přijela. ,,Prosím, dejte mi případně vědět, kdyby se vám ozval, ano?" Tím dotazem utvrzovala Báru, že o mužovi nic neví...

Hodinu po obědě se Božena dooblékla , vzala si kabelku a nákupní tašku, aby to vypadalo, že jde nakoupit, kdyby ji někdo sledoval. Neohlížela se, jen si prohlížela výlohy, ve kterých viděla siluetu člověka, který zpovzdálí ,,nenápadně" sledoval, kam míří. Zašla občas do obchodu, ale dlouho tam nepobyla a klidně pokračovala. Směřovala do míst, kde bylo hodně lidí a bylo snažší se ztratit pronásledovateli. Povedlo se. Dostala se k parkovišti aut, kde zahlédla přijíždět taxi, ze kterého vystoupila žena s dítětem. Požádala řidiče, zda ji může zavést do vilové čtvrti, Květné ulice, má tam bydlet kamarádka ze školy , ale ona to moc nezná. Samozřejmě souhlasil.

Všímala si kudy jedou, hlavně tu ulici, kde nastoupila si musela pamatovat, aby trefila zpět. Taxikář se jí po dojezdu zeptal, jestli má počkat, ale ona mu zaplatila i zpáteční cestu, aby neměl škodu a poděkovala. Zůstane u kamarádky možná do zítra. Počkala až odjel a pak , opatrně se rozhlížejíc, zvolna kráčela po úzkém chodníku ulicí, lemovanou ploty od zahrádek, které patřily k rodinným vilkám. Proti ní se objevila známá postava. Div nevykřikla. Byl to Miroslav.

Chtěla se k němu rozběhnout, ale on mírně zavrtěl hlavou, jakoby jí říkal:,, Pozor, ještě ne!" Až když se přesvědčil, že široko daleko nikdo není, přistoupil k ní a nečekaně ji objal. ,, Co se děje, Mirku?Proč jsi zmizel? " ,, Boži, nechtěj vědět všechno do detailu, nebylo by to pro tebe dobré!" ,,Víš, Mirku, já také něco vím, budeš mi muset ledaco vysvětlit..." ,,To víš, že si všechno povíme, mám nedaleko pronajatý pokoj u známého, on je v cizině, takže budeme mít klid. Jen se musíš nenápadně vrátit ještě dnes na ubytovnu. Řekni třeba, že jsi se projížděla po městě a nakonec šla do kina. Nejsi přece vězeň. Jdi pro jistotu trochu za mnou, aby náhodou nebyl někdo u domu. Kdyby ano, dám ti znamení a ty půjdeš dál, ano?" ,,Neboj se, Mirku, jen už jdi..."

pokračování...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 18. února 2011 v 22:30 | Reagovat

Jako vždy - už čekám na pokračování :-)

2 Naďa Naďa | Web | 19. února 2011 v 8:17 | Reagovat

Taky jsem celá zvědavá co se bude dít dál! :-)  8-)

3 Kristin Kristin | E-mail | Web | 19. února 2011 v 23:46 | Reagovat

Až teprve teď jsem si všimla, že na záhlaví máte kalendář jmen :-D  :-D  :-D Díky Vám jsem se dozvěděla, že má moje mamka svátek 8-O  :-D  :-D

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 19. února 2011 v 23:56 | Reagovat

[3]:To jsem ráda, že je to k užitku. Může být doma kalendář a stejně člověk do něj moc často nekouká, že? Dávám to tam záměrně, ay to lidi ,,trklo", na netu jsou častěji a snad se sem i podívají. Zdravím a zároveň blahopřeji. Když jsem ti psala, že jsi moc šikovná, měla jsem pravdu, že? :-D

5 kikisek kikisek | Web | 20. února 2011 v 17:08 | Reagovat

wow. Skvělí příběh :)

6 FreeStories FreeStories | Web | 21. února 2011 v 20:46 | Reagovat

Mooc dobré, jste na tohle moc dobrá, nejste náhodou spisovatelka?? :D ;)

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 21. února 2011 v 21:15 | Reagovat

[6]:Ale jdi, kdepak jsi na to přišla? Psát přece může každý, má-li o čem. Snad jen by měl předtím hodně také číst, aby si obohatil slovní zásobu a hlavně se mu pravopis  ,,dostal do oka a paměti". ;-)

8 Nikolka Nikolka | Web | 3. března 2011 v 23:43 | Reagovat
9 Nikolka Nikolka | Web | 3. března 2011 v 23:43 | Reagovat
10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. března 2011 v 23:55 | Reagovat

[9]: Máš štěstí, že komentáře nemažu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx