Pohádka pro dospělé.-11.

26. února 2011 v 22:07 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Božena se vrátila bez problémů do ubytovny. Jen se jí zdálo, že najednou zaklaply dveře u vedlejšího bytečku, když odemykala. Zamkla za sebou a při přípravě obloženého chleba způsobem, co lednička dá, přemýšlela, jestli má odjet hned ráno nebo počkat do odpoledne a dělat, že dostala zprávu a musí odjet. Byla přesvědčená, že ji Bára i Dita budou sledovat. Popíjela uvařený čaj a vzpomínala na Mirka. Jak se to s nimi zvrtlo. Jestli má věřit, že nepodlehl Ditě a teprve po její vyslovené žádosti o urovnání poměrů mezi rodinou a jí , se zalekl a řešil to útěkem. Mohla ho Dita vydírat, aniž by tím ohrozila sebe a převedený mužův podíl majetku? Božena měla dojem, že bude lépe teď o tom nepřemýšlet, spíše uvažovat, co nejnutnějšího říci před odjezdem Báře .



Málem přeslechla zaklepání. Zeptala se, kdo tam je, že se chce zrovna sprchovat. Byla už v župánku. Byla to Bára. Omlouvala se, že ruší, ale chtěla se zeptat, co je nového, jestli se muž neozval. Kde vlastně Božena byla? Nakupovala? Klidně jí pověděla, že se procházela po městě, hlavně po obchodech, ale koupila jen malé suvenýry. Doma není nic nového potřeba. Na sebe má také dost a je zbytečné, aby tahala sebou moc věcí. Stejně neví, jestli má čekat na nějakou zprávu. Už se poptávala v některých nemocnicích v okolí telefonem, ale musela jim nechat číslo, aby jí mohli případně podat zprávu, kdyby jméno jejího muže objevili v evidenci přijatých . Pokud se jí do dvou dnů neozvou, pojede asi domů nebo na návštěvu k jedné přítelkyni. Bára zbystřila pozornost: to je podezřelé, nemluvila nikdy, že by si to plánovala, ale možná okolnosti tomu přispěly. Co chtěla, to se dověděla, tak se rozloučila a odešla.

Ráno si Božena zašla do blízkého obchodu nakoupit nějaké trvanlivější potraviny, kdyby měla odcestovat. Všimla si, že je opět sledována, ale tentokrát se schválně nikam ,,neztratila" a klidně se vrátila do bytu. Po obědě, který si udělala sama, si začala balit zavazadlo. Nechala kufr dole ve skříni, na ramínkách jen oblečení určené na cestu a toaletní potřeby zatím ponechala na místě. Dá je případně do tašky, ostatní přidá nahoru do kufru. Sotva zavřela skříň opět někdo klepal. Byla to Dita. Určitě si přišla ověřit, jestli jí Božena řekne totéž, co Báře.

Samozřejmě jí řekla totéž a zároveň se jí opět vyptávala, jestli se někomu ve firmě Mirek neozval. Dita byla přímo viditelně naštvaná, ovládla se však, chvíli ještě lelkovala, ale Božena se jí začala vyptávat, jak je to tady s úklidem. Zdálo se jí, že někdo do bytu chodí. Ona si přece po sobě uklidí a není třeba, když tady je, aby někdo chodil. Nebude přece plalit za něco, co si může udělat sama. Dita ji ujistila, že v době pobytu nájemníka tam nikdo nechodí, ani kdyby tam nebyla, dokud je byt zaplacený patří jen nájemníkovi a tím je přece dosud Miroslav. Zatím se neodhlásil. Božena si byla jistá, že tedy někdo prohledával byt i její věci. Dita najednou spěchala, že se musí vrátit do práce. Důtklivě žádala Boženu, aby jí hned dala vědět, pokud by se s mužem spojila nebo se dověděla, kde je. Je to nanejvýš nutné. Znělo to skoro výhružně. Božena za ní zamkla a oddechla si. Spala neklidně, ale jinak nerušeně až do rána. Probudila se dost brzy, napjatě poslouchala.

Telefon pípl, objevila se zpráva od Mirka. ,Co nejdříve odjeď, neříkej kam jedeš, D. něco chystá. Raději ve dne, když jsou kolem lidé a můžeš se lépe ztratit. Použij taxík, ale aspoň dvakrát přestup, ale až po odjezdu předešlého taxi. Ozvu se, sama mi nepiš ani nevolej, mám jiné číslo telefonu.Pusu." To bylo domluvené heslo, že na ni myslí.Nečekala na nic, rychle se oblékla, připravila vše do tašky i kufru. Napsala lístek a dala ho na stolek. Byla přesvědčená, že si ho některá z těch dvou přečte. Večer řekla Ditě, že bude déle spát, protože samou starostí moc nespala. Snad ji tedy nebude hned ráno nikdo hlídat. Vyšla na chodbu, nikde nikdo. Šla tiše, raději kufr nesla, aby kolečka nedrncala. Vyšla z budovy, aniž si jí někdo všiml.

Zašla za nebližší roh a rozhlížela se, kde by mohla zavolat taxi. Zašla do jednoho výklenku u domu a telefonem zavolala známé taxi. Měla štěstí, že ochotný řidič, který ji vezl do ulice za Mirkem, jí dal svoji vizitku, kdyby ho někdy potřebovala. Netušila, že je to známý Mirkův a má od něj instrukce. Je lepší, když bude co nejméně vědět. Není to věc důvěry, ale pro Boženu to je bezpečnější. Řidič jí řekl, že má zrovna zákazníka a posílá jí kamaráda. Ať mu řekne , že ji má zavézt na autobusové nádraží k určité zastávce. Tam ať počká, on tam přijede a zaveze ji, kam bude třeba. Vše proběhlo, jak se domluvili.

Božena seděla ve vlaku , odjížděla k příbuzné, ale ne k jejich. Byla to teta Martina, přítele Ilony. U té ji určitě nebude nikdo hledat. Nevěděla, co ji čeká, jak dlouho bude muset být z domova. Mirek jí slíbil, že si ponechá jen to, co mu patří, co zakoupil za výdělky nejen z firmy, ale i z těch firem. Jako odškodné si to zaslouží. Nebylo to čisté, ale zavčas z toho vycouvá. Pokud mu bude Dita vyhrožovat, vydírat ho, pohrozí jí naopak, že to sdělí majitelům firmy , svoje podíly na těch ,,černých" jim převede a Ditu jim nechá na pospas. Pak nebude mít ani to, co má po mužovi. Pochybuje o tom, že se obrátí na polici. Snad se mu to povede. Akcie těch podniků , které jsou psány na Boženu , co nejrychleji prodají, zbaví se všeho, co by v budoucnosti jejich klid ohrozilo.


Trvalo několik týdnů, než se doma objevil Miroslav. Božena dlouho u té příbuzné nepobyla, po zprávě od Mirka, že vyřizuje vše jak se domluvili, se vrátila domů. Jak byla ráda, že vidí Ilonu i Martina, hned ten den se zašla podívat i na mladé, na vnoučata. I za cenu toho, že Mirek od firmy odešel a bude si muset hledat místo, bude ráda, že celá záležitost skončí. Domy, co Mirek napsal na ni, přepíší na děti, však i tak jim zůstane dost. Ona práci má a nebude jim nic chybět. Byla vděčná Martinovi, že nabídl pomoc, zvykla si na to, že je v domě. Nakonec bude mít i Mirek kamaráda, když si ona půjde popovídat s Ilonou.

Po čase se od Mirkova známého dověděli, že Dita neudržela pusu o nabytém majetku před kolegyní (zřejmě Bárou), ta si pospíšila informovat vedení firmy. Byl to okamžitý vyhazov Dity a jen to, že urychleně zmizela a firma neměla zájem na nějaké kontrole podnikání, se vyhnula případnému soudu. O jejím dalším osudu se už nic nového nedověděli.

--konec-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 26. února 2011 v 22:59 | Reagovat

Uf -tak jsem si odechla-dobře to dopadlo. :-)

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. února 2011 v 23:01 | Reagovat

[1]:Však to byla pohádka, ne? Kdyby ne, tak by tam určitě byl nějaký únos, zmrzačení, ne-li dokonce něco horšího...

3 Naďa Naďa | Web | 27. února 2011 v 12:16 | Reagovat

Připadá mi to nějaké utnuté, čtu, čtu a najednou šup a je konec :-)
Doufám, Růženko, že už máte v plánu něco nového! 8-)

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. února 2011 v 19:48 | Reagovat

[3]:Každá pohádka jednou končí. Také mi to připadá utnuté, ale mohlo by to být příliš rozvláčné nudné. Mám už v hlavě další téma povídky, takže nasměrováno už jinam.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx