Pohádka pro dospělé.-10.

21. února 2011 v 22:58 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Potichu vešli oba do domu, jakoby se báli, aby je někdo neslyšel. V domě šuměl jen větrák klimatizace. Ze zařízení zvenku celkem nenápadné vilky bylo zřejmé, že majitel Vráťa nemá o peníze nouzi. Býval často mimo bydliště , ale neměl zapotřebí pronajímat svůj byt cizím lidem.



S Miroslavem byl dost často ve styku již dříve, znal ho a tak, když Mirek potřeboval ,,zmizet", ochotně ho přijal. Před odjezdem společně zásobili mražák, lednici, nakoupili vše, co bylo třeba, jen aby nemusel Miroslav moc vycházet a náhodou si ho někdo nevšiml, kdo ho zná. Náhoda bývá nečekaná. Teď však čekalo Miroslava velké vysvětlování, odpovědi na různé otázky ženy.
Dívali se na sebe, mlčeli. Boženě se zdálo, že Mirek nějak za dobu, kdy ho neviděla, zestárl. Měli sice dospělé děti, ale brali se poměrně mladí, což není už nyní tak zvykem. V prvních dobách manželství, kdy se viděli denně, měli děti si nějak zevšedněli. Později si měli při častém odloučení být vzácnější, ale jak léta běžela, spíše se odcizovali. Miroslav měl pořád co dělat i v době, kdy byl nakrátko doma, Božena se starala o domácnost, pokud nebyla v práci.
Měla sice nyní větší starosti, ale Miroslavovi se zdála nějaká hezčí. Snad to ovlivnilo delší odloučení i to, že si uvědomil, jak mu klid spořádaného domova chybí, ale také snaha Boženy vypadat hezky, upraveně, tak, jak ostatně chodila běžně do zaměstnání. Mirek ji vídal spíše v domácím oblečení, přestože i tehdy na sebe dbala, vypadala jinak, lépe. Neubránil se tomu, aby ji neobjal. Přijímala jeho objetí s povděkem a dokonce cítila vzrušení, jako už dlouho ne.

Netrvalo dlouho a spočinuli spolu na pohodlném gauči. Jak dlouho se spolu nemilovali? Bylo to takové neobvyklé, že Boženě skoro zaslzely oči. Všechno napětí posledních dní se uvolnilo, ale někde vzadu byla ještě jiskřika pochybnosti, zda to není právě tou dlouhou dobou, kdy Mirek neměl nablízku žádnou ženu, nejen ji. Miroslav se trochu vylekal, ale došlo mu, že to není ani tak pláč ze žalosti, spíš radostný. Hladil ji, ujišťoval, že se mu po ní stýskalo. Jemu se nálada zlepšila a umínil si, že Boženě řekne vše podstatné.

Rychle pojedli něco málo a při šálku čaje se začal Miroslav zpovídat. V průběhu let se ve firmě vypracoval tak dobře, že mu nadřízení nabídli účast na podnikání. Chtěli zařídit pobočky marketingové firmy a potřebovali pro různé aktivity několik spolehlivých, nijak známých lidí. Miroslav netušil, že nejsou všechny v pořádku, legální. Spolupracoval s člověkem, který se v těch obchodech dobře vyznal. Ten se chystal přiživit na úkor firmy. František, jak se ten známý jmenoval, si nechal říkat Fredy, měl mladou ženu a chtěl být kvůli ní bohatý.

Miroslav se nechal přemluvit, že spolu zprivatizují jednu firmu, jako s.r.o , ale zfalšováním dokladů si bude jejich nadřízený jistý, že ta firma patří společnosti. Tak to udělali ještě s dvěma dalšími. Dokonce ani zaměstnanci těch firem nevěděli, kdo je ve skutečnosti šéfem. Kamuflovali to tak, že část zisku dávali do firmy původní a ostatní šlo na jejich účty. Fredyho začal jeden účetní z firmy podezřívat, proto Fredy požádal Miroslava, aby převzal naoko jeho části firem.

Miroslav dodnes neví, jak na to mohl přistoupit. Byl ale jistý, že za čas všechno Fredymu vrátí zpět. Seznámil se i s jeho manželkou, která byla také zaměstnaná v podniku, ale jen na podřízené funkci, aby nebylo nic nápadné. Představovali si, že časem dají výpověď z firmy , ty inkriminované společné firmy prodají, odjedou každý někam jinam a pak, ať si je někdo honí. Protože ty obchody nebyly zcela čisté ani ze strany firmy, byli si jisti, že na policii nikdo nepůjde.

Všechno se zkomplikovalo dopravní nehodou, kterou Fredy nepřežil, ale jeho manželka Dita, která byla na zadním sedadle a byla i připoutaná, ano. Měla sice nějaká zranění, po čase se však vrátila do firmy. Miroslav nevěděl, jak to nenápadně udělat, aby jí polovinu firem vrátil. Ona neměla o všem povědomost, neznala detaily, ale domnívala se, že ji Miroslav bude chtít ošidit, tak ho začala hlídat, pronásledovala ho všude, kam chodil, takže se mnozí spoluzaměstnanci začali domnívat, že spolu drží. Nakonec je raději nechali oba přitom.

Božena ho přerušila a řekla mu o náhodě, jak našla obálku s doklady a ptala se , proč to udělal. Měl pro to jednoduché vysvětlení. Když už nevěděl co dělat, nechal napsat polovinu těch menších firem na Ditu, aby měl od ní pokoj a polovinu na Boženu, jen aby neměl nic, co by u něj mohl někdo objevit. Konta co má, koupený dům psaný také na ni, jsou vlastně z peněz z těch firem a jeho normálního výdělku. ,,Proč se tedy tak bojíš a schováváš se?" Ptala se Božena, ač tušila, že nebude vše tak v pořádku a vyřešené , jak se jí snaží Mirek namluvit.

,, Víš, není to opravdu tak jednoduché. Dita si totiž usmyslela, že mě získá pro sebe. Nemyslím, že mě má ráda, ale možná je pravým důvodem touha zcelit majetek, prodat to všechno, jak bylo původně plánováno. Ona neví, že jsem svoji polovičku převedl na tebe." Božena si vzpomněla na návštěvu cizí ženy, vlastně Dity u nich. Asi jela obhlédnout situaci, jestli má naději. Zřejmě ji hodně překvapila návštěva Boženy ve firmě i to, že si Božena plánovala pobyt s Miroslavem a nakonec i to, že prý nevěděla o jeho ,,zmizení".
Čas nemilosrdně utíkal, Božena si uvědomila, že se bude muset vrátit na ubytovnu, aby nevzbudila podezření. Miroslav jí také sdělil, že ho Dita vydírala, vyhrožovala mu udáním ve firmě, ale nejen to, tvrdila, že má své lidi, kteří se postarají, aby jí vrátil, co si myslela, že jí patří. Byla přesvědčená, že ji ošidil, využil smrti Fredyho. Napravit to prý může jen rozvodem a svatbou s ní.
Miroslav ujistil Bženu, že se nehodlá vzdát své rodiny, vymyslí řešení. Především by se měl dostat co nejdříve z firmy, kde si myslí, že se při pracovní cestě někde zranil a zotavuje se doma. Tím, že Božena přijela za ním se situace zamotala a budou ji muset nějak vyřešit. Asi to bez pomoci někoho spolehlivého nepůjde.

Měla by se honem rozhodnout, jestli by nebylo lepší odjet s vysvětlením, že jede někam za Miroslavem, ale muselo by to být opravdu rychle. Dostane ,,jako" zprávu, že je Miroslav někde v nemocnici a kdyby ho tam někdo cizí hledal, tak už tam zase nebude. Božena by měla odjet k některé sestřenici, na čas se u ní ubytovat. Rozloučili se neobvykle něžně a Miroslav vyšel ven, obhlédnout terén, zda není někdo podezřelý nablízku. Božena pak prošla celou ulicí a zavolala si taxi.

Pokračování...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | 21. února 2011 v 23:32 | Reagovat

Tak jsem si pokračování s napětím přečetla
a čekám na další.Pěkně se to čte. :-)

2 Naďa Naďa | Web | 22. února 2011 v 7:30 | Reagovat

Trochu jsem se ztratila mezi těma majetkovýma vztahama, ale to není tak podstatné. Jsem taky zvědavá na pokračování! :-)  8-)

3 Nikolka Nikolka | Web | 3. března 2011 v 23:41 | Reagovat
4 Nikolka Nikolka | 3. března 2011 v 23:42 | Reagovat
5 sehrezada sehrezada | Web | 6. března 2011 v 18:41 | Reagovat

Dá se to na přeskáčku. Zkusila bys to psát v první osobě, nebo víc používat přímou řeč, citoslovce, změnu času děje byl--je? Vyznívá to neosobně, jako komentář napůl zainteresované třetí osoby. Jako by to vyprávěl člověk, který zapisoval u soudu Boženinu dlouhou výpověď. Nevím, možná by to té poklidné ´řece slibů´ spíš ublížilo. :-?

6 Ruza z Moravy Ruza z Moravy | E-mail | Web | 6. března 2011 v 19:07 | Reagovat

[5]:Tak to jsem zkusila psát to v první osobě a byla to povídka o cizí ženě anakonec mě všichni utěšovali, mysleli, že to píši opravdu o sobě. Říká vám něco osoba vypravěče? Je to můj způsob psaní, přímou řeč tam obč vložím, ke to má smysl a změna času děje- to tam také je, jenže ten děj postupuje. Už v nadpisu je ,,Pohádka" a ta nemusí být drastická jak je možná u někoho oblíbená. Opravdový příběh bývá drastičtější, není tak poklidný. Podle mne hororů a příběhů zlých je kolem nás dost.Máme každý svůj způsob psaní, vyhovuje mi takový sdělovací. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx