IIuze je jen krásná představa.

28. února 2011 v 15:16 | Ruža z Moravy |  téma týdne
Každý má jiné představy o životě. Nechci rozebírat představy o životě celém, jen takový kousíček života dětského, který ve mě uvízl.
Jsem válečná generace, válka nasměrovala život naší rodiny jiným směrem než se zatím ubíral, válečné podmínky i zdánlivě normálního života, určitě ovlivnily průběh nemoci , která léta decimovala všechny vrstvy obyvatel . TBC, strašák, který hrozil dětem, mladým, starým. Některé jeho formy byly neléčitelné. Jen se různými léky, lepší stravou, operacemi, punkcemi mohla ovlivnit doba života člověka. Antibiotika sice už existovala, ale nebyla pro každého a také ne na každou formu TBC účinná.


Maminka stále čekala, jestli budou i pro ni, mladou matku dvou dětí.Jak asi vypadá dětství, když jediný rok vcelku není doma maminka? Střídá se období rodinného života s dobami hlídání cizími lidmi a dobou, kdy je dítě v ústavním zařízení. Když už rozum berete, začnete věřit ujišťování, že pojedete domů, jen co se maminka uzdraví. Proplakané večery steskem , utlumené polštářem. To je hlavní vzpomínka na čas strávený po 6. roce věku v dětském domově. Dva a půl roku bez jakéhokoliv styku s rodinou či příbuznými, což bylo ovlivněno nečekanou smrtí tatínka půl roku po nástupu do domova. Polosirotek, pořád naděje, že se maminka uzdraví a budeme spolu, vrátí se i bratříček, který byl od malička u babičky, bude nám spolu dobře. Taková malá iluze .
Odjezd z domova, dlouhá doba těšení na krásné překvapení , setkání s maminkou a bratrem u babičky a pak - šok. Maminka zemřela v nemocnici ve věku 28 let. Všechny slzy se zarazily někde uvnitř, hrdlo se sevřelo. Po uložení do postele v koutě ložnice babičky se vzpamatovaly a dlouhý tichý pláč , tlumený jako obvykle polštářem, ukončil období iluze, že uvidím ještě někdy svoji maminku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sehrezada sehrezada | Web | 28. února 2011 v 15:36 | Reagovat

:´-(

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 17:56 | Reagovat

[1]: Tak nevím, je to ironie? Moc k smíchu to fakt nebylo. :-(

3 Naďa Naďa | Web | 28. února 2011 v 18:48 | Reagovat

Už o tobě něco vím, Růženko, takže je to pro mě připomenutí. Je to smutné, ale život je někdy potvora krutý.
Jinak, ten znak seherezady není znekem úsměvu, ale také nevím co znamená, možná je to znak pro pláč ...

4 Hanako Hanako | 28. února 2011 v 19:06 | Reagovat

Ruženko, TBC byla hrozná nemoc. Maminka vzpomínala, že nejvíce umírali mladí kolem dvaceti let. Nemoc měla rychlý průběh a bylo hodně pohřbů s bílou rakví. Nejmladší teta překonala TBC v pubertě  a byla stále taková míň odolná, ale dožila se devadesátky. Musela to být pro vás těžká rána, jsem ráda, že vás život odměnil pěkným manželstvím a šikovnými dětmi.

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 19:09 | Reagovat

[3]:Právě, je tam slzička, tak jsem to vzala tak, že se ,,snažím asi někoho dojmout", ale šlo vlastně o téma ztracené iluze. Tak jsem zabrousila na to moje bolavé místo.

6 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 19:10 | Reagovat

[4]:Šikovnými dětmi a ne tak zlým manželstvím, každý má svou ,,tajnou skříňku", kterou před nikým neotvírá. :-|

7 Pavlína Pavlína | E-mail | 28. února 2011 v 19:28 | Reagovat

[6]: Tak, tak, paní Růženko. Leckdy na ty bolavé strašáky ani almara nestačí.

8 sehrezada sehrezada | 28. února 2011 v 19:42 | Reagovat

nešlo na pokračování. Už to bylo komplet z mého neveřejného deníku. Ručně to tak dlouhé nevypadalo. Pravda, byla to pohádka nadvakrát před spaním, asi máš pravdu.. a ne nesnažíš se nikoho dojmout, v tom pitomým výčtu kulatých chechtáčků mi prostě chybí jeden soucíťáček :´-( takový, jakože poplakal/a jsem si s tebou. Nebo prostě mrzí mě to. Jinde ho používají běžně (na facebooku, kde ho maj pořád už ale nejsem, nebylo tam toho moc co dělat).

9 Hanako Hanako | 28. února 2011 v 20:01 | Reagovat

[6]:Ruža -V těžké vztahové situaci je dobré, udělat si "uzávěrku", na jednu stranu dát všechny plusy a na druhou minusy, a pak se drobné nesrovnatelnosti snadno přejdou. Jsou vážné věci, které bych nikdy neodpustila, ale nebyla jsem nucena takové věci řešit A tak životu děkuji..

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 20:05 | Reagovat

[9]:Rozumím, kdybych to nedělala průběžně, byla by ze mne ubrečená troska a ne ženská se skořápkou nakřáplou, ale tvrdší... ;-)

11 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 20:08 | Reagovat

[8]: Nic ve zlém, člověk  si kolikrát svých blízkých moc neváží, protože jsou. Až je ztratí, pochopí i lidi ostatní více.  Nechtěla jsem ovlivňovat způsob tvého psaní, obdivuji , že se do tak souvislého povídání pustíš a to je pak opravdu lepší dát to nejdřív  wordu a pak to vložit kam to patří. :-)

12 Hanako Hanako | 28. února 2011 v 20:21 | Reagovat

[10]:Každá ženská ví"svý" a proto by měly více držet pohromadě a nad svými "bručouny" jen s nadhledem a úsměvem pokyvovat hlavou. Přeji pěkný večer.

13 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 21:50 | Reagovat

[12]:No jo, kývat hlavou, ale pokud moc břéskají, tak se nedat a vynadat mu také. Taková bouřka zklidní prostředí. Kdyby se dala, dovoloval by si moooc. ;-)

14 Pavlína Pavlína | E-mail | 28. února 2011 v 22:35 | Reagovat

[13]: Teď jsem se musela usmát - ale tak trochu mdle. Abychom jednou, až ty naše drahé polovičky nebudou vědět, co vařit...

http://www.super.cz/clanek/45253-otec-svym-detem-k-veceri-ugriloval-manzelku.html

O_O O_O

15 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 22:55 | Reagovat

[14]:Teda Pavlíno, toto? Mě jen říkávali, když jsem tak malá, že budou děti říkat tátovi:,,Tatínku, dej nám maminku na stůl, my si s ní budeme hrát." Ale ugrilovat? To je drsné... :-(

16 Pavlína Pavlína | E-mail | 28. února 2011 v 23:26 | Reagovat

[15]: Taky mě udivuje, co to s lidmi je. Asi je to jeden z následků demokracie a svobody - ruka v ruce s neúčinnými zákony a otřesnou morálkou.

Chtěla bych psát, ale zítra máme písemku, tak se učím, skoro celý den jsem jezdila po vyřizováních, takže doháním.
Krásnou dobrou noc a zítra (za půl hodinky) je skoro jaro :-D  :-D  :-D

17 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. února 2011 v 23:34 | Reagovat

Dobrou Pavlíno a učte se, ať vám t písemka dobře dopadne. Ale vyspat se také musíte, abyste nad ní neusnula. :-)  :-x

18 Hanako Hanako | 1. března 2011 v 8:58 | Reagovat

Objevila jsem http://babiblog.blog.cz, píše se tam o mužském vaření apod. Upřímně jsem se nasmála

19 týna týna | 1. března 2011 v 13:34 | Reagovat

i smutné vzpomínky bohužel jsou, bez nich by to nebyl život, ale je to někdy opravdu kruté...

mimochodem nejde mi spustit kavárna - ta březnová, je chyba na mém přijímači, či někde jinde? :-)

20 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2011 v 14:44 | Reagovat

[18]: Díky, kouknu se tam. :-)

21 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 1. března 2011 v 14:47 | Reagovat

[19]:Zdravím, Týno, život není lehký pro nikoho, snad jen nějaké etapy, ale jde se dále.
Tu kavárničku jste už spustila, jak jsem zjistila. Jsem ráda, že se vám daří dobře.Opatrujte se a ozvěte se někdy zase. :-D

22 Láda Láda | E-mail | 2. března 2011 v 21:06 | Reagovat

Na ztrátu blízkých je jsou všechna slova útěchy slabá. Jen čas to trochu utlumí. Na druhé straně se říká, že všichni máme život vyvážený: někde o něco přijdem, jinde dostaneme. A také je pravda, že lidé, kteří něco prožili a překonali jsou odolnější, překážky, které jiného rozhodí, je nechávají v klidu.

23 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. března 2011 v 22:38 | Reagovat

[22]:Láďo, jen někdo ztratí více než nalezne, ale vždy ho něco podrží nad vodou. Spíš jde o to, že je na cizí trápení citlivější, ale často to neumí dát najevo a vypadá jako tvrďák. :-(

24 Ružena Ružena | E-mail | 3. března 2011 v 17:01 | Reagovat

Je to asi osobný príbeh,ostálo mi smutno i keď to všetko asi dávno prebolelo ale vspomienky ostáli v hlave i v srdci, a obyčajne sa k ním vraciame.
Ružena

25 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. března 2011 v 18:07 | Reagovat

[24]:Zdravím vás, přišla jste se zase jednou podívat? Život není vždy veselý, ale musíme ho brát jak to přijde. Hledám si drobné radosti, snad jako každý z nás. ;-)

26 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. března 2011 v 23:57 | Reagovat

[Smazaný komentář]Chodíš na všechny blogy?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx