Mami, chceš mne nebo ne?- 7.

17. ledna 2011 v 23:09 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Od maturity, kterou Týnka složila, uplynulo 6 let. Změnilo se toho hodně. Hlavně v životě Týnky. Krátce po maturitě odjela za doprovodu matky do Německa, za tatínkem. Chtěly poznat, co jí otec nabízí, kde by bydlela, kdyby začala studovat v Německu. Nevypadalo to špatně, otec se ženou bydleli v domě, který jeho žena zdědila po rodičích, vlastně po matce, protože její tatínek ještě žil, ale odešel z vlastní vůle do domova trvalé péče- jak se tam říká domovům pro zámožnější důchodce.



Mají pokoj pro sebe, nejsou vázáni téměř žádným režimem, jen je o ně nenápadně pečováno. Jídlo si vybírají předem z několika jídel, uklízí se jim bez zasahování do osobních věcí, mohou chodit ven bez omezení. Jen pro kontrolu, kdyby se jim něco stalo, mají říci , kam mají namířeno. V domově je jim k dispozici lékařka i zdravotní personál. Dědeček je tam prý velmi spokojený, má kamarády a dokonce i ,,kamarádku."Tak to vysvětlil Týnce její tatínek, když se podivila, proč dali dědu do domova důchodců, přestože mají dost místa v domě.

Matka byla spokojena s prostředím, které pro Týnku připravili a po kratším poznávacím pobytu odjela domů. Teprve tam si uvědomila, že nebude dceru vídat každý den. Navíc se přidala nemoc její maminky. Nabídla jí, že ji vezme k sobě, ale ona odmítla, prý na ni čeká operace a dcera přece nebude zůstávat doma z práce. Pro samou starost o svou maminku pozapomněla matka Lída na Týnku a jen večer zkoušela, jestli se neobjeví na skypu a neřekne jí, jak se jí daří. Ponechala si po odjezdu Týnky její notebook, platila internet, který se jí stal společníkem pro osamělé večery i pro spojení s dcerou.

Jak čas ubíhal, seznámila se s několika muži, sešla se s nimi, ale na trvalý vztah to nevypadalo. Nakonec ji navštěvoval jen jeden o něco starší muž, který se nechtěl vázat. Řekl jí, že jedno nevydařené manželství mu stačilo a pokud by jí to takhle nevyhovovalo, lituje, ale pak si musí najít někoho jiného. Pořád si slibovala, že to udělá, ale nakonec ho vždy přivítala : náladového, občas milého, někdy protivného. Nedovedla se rozhodnout, navíc se bála, že zůstane sama, nechtělo se jí zase někoho hledat. Tak to trvalo již 3 roky.

Týnka začala studovat v Německu. Musela se snažit, aby stačila nejen dobře zvládnout učivo, ale hlavně jazyk. Mezi studenty z toho důvodu moc nechodila, ačkoliv jí to jak otec, tak Olga doporučovali právě proto, aby se němčinu lépe naučila. Jen sem tam zašla na studenstské mejdánky, ale bylo to asi její povahou, dost nedůvěřivou, s nikým si tam nerozuměla.

Čekala na ni velká láska, ale nebyla k chlapci jejího věku, k muži, kterého poznala doma, u otce. Byl to jeho kolega, téměř stejně starý jako její otec. Nejdříve poslouchala nenápadně jejich povídání, dívala se na jeho trochu přimhouřené oči, které jakoby se neustále usmívaly, úzké rty, které svědčily o umíněné povaze, náznak vrásek podél úst, světlé oči, lemované nezvykle dlouhými světlými řasami. Připomínal jí světlými vlasy Švéda, což se nakonec potvrdilo. Jeho matka ze Švédska pocházela a Bruno tedy byl napůl Němec a Švéd.

Bruno byl téměř o dvacet let starší, nestačil se však ještě oženit, pro samé cestování, nejen služební, ale proto, že lezl po horách, kdy se dalo. Veškerá dovolená placená i mnohdy neplacená padla na úkor toho jeho koníčka. To se ale Týnka dověděla pozdě - už byla do něj zamilovaná až po uši. Nenechala si to rozmluvit ani od otce a jeho ženy, ale později ani od matky, které se sice svěřila, ale nepřiznala nejen věk Bruna, ale také ne z počátku jeho zálibu. Na obrazovce skypu matce Bruna ukázala, ale tam věk nebylo možné poznat, světlo bylo poměrně slabé. Možná záměrně. Matka byla přesvědčená, že je to nějaký student z vyššího ročníku.

Nějakou dobu po operaci zemřela k velké lítosti babička Týnky a matce zůstal jen ,,návštěvní" přítel a občasné hovory s Týnkou, které jí nahrazovaly návštěvy.

Týnka odpromovala v oboru ekonomickém a chystala se, že donutí nějakým způsobem Bruna, aby se usadil, chtěla, aby si ji vzal. Bruno jí to rozmlouval, věděl, že by se už nemohl tak courat po horách, táhlo by ho to více domů, ale po její rezignaci na známost s ním, se honem rozmyslel a souhlasil se sňatkem.

Vzali se jen se svědky a odjeli na svatební cestu - kam jinam, než do hor.
Matce bylo líto, že nemohla dceru osobně vidět v den její svatby, ale nakonec se s tím smířila a byla ráda, že dcera bude spokojená. Život si s nimi však pohrával dále, nedá se říci, jestli špatně nebo dobře.


(Dokončení příště)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lydie Lydie | E-mail | 18. ledna 2011 v 9:25 | Reagovat

Článek jsem si se zájmem přečetla.Už se těším na pokračování-doufám,že to nebude dlouho trvat. :-)

2 ruzenka ruzenka | E-mail | Web | 18. ledna 2011 v 19:09 | Reagovat

Nebude, nemohu to tak roztahovat, abych ,,neztratila" nit ;-)

3 kikisek kikisek | Web | 19. ledna 2011 v 18:54 | Reagovat

wow. Opravdu pěkný a povedený příběh! :-)

4 VelííQ VelííQ | Web | 19. ledna 2011 v 20:27 | Reagovat

Ještě jich pár neposlalo, tak jestli chceš, můžeš se ještě přidat. :)

5 VelííQ VelííQ | Web | 19. ledna 2011 v 20:28 | Reagovat

Promin, dala jsem blbý odkaz na blog. ;)

6 ruzenka ruzenka | E-mail | Web | 19. ledna 2011 v 21:32 | Reagovat

[5]: Nevadí, našla jsem tě. Ale kam ty obrázky posílat, případně?  Napiš mi to na email, ano? :-)

7 VelííQ VelííQ | Web | 19. ledna 2011 v 21:47 | Reagovat

Veronika.Motlova@seznam.cz, je můj e-mail, tam dyštak fotky posílej. A pokud se tedy chceš přihlásit, prosím, vyplň přihlášku (kterou pošli mailem s fotkou):

Přihláška:
1. Přezdívka
2. Blog
3. Oblíbená celebrita/zvíře
4. Oblíbená barva
5. E-mail

E-mailem to poslat nemůžu, jelikož nemám na tebe adresu, a když kliknu na E-mail vedle přezdívky objeví se nějaká tabulka a nejde se z ní dostat.

8 VelííQ VelííQ | Web | 19. ledna 2011 v 21:53 | Reagovat

Pokud chceš, můžeš ještě poslat fotku k tomu prvnímu kolu. :)

9 jedineja jedineja | 20. ledna 2011 v 12:33 | Reagovat

děkuji :D :) :-D

10 ruzenka ruzenka | E-mail | Web | 20. ledna 2011 v 15:35 | Reagovat

[7]:Dobré, Veroniko, ale když se objeví tabulka, stačí kliknout na ok a ten email se tam objeví. Nevadí. Pošlu ti něco emailem. :-D

11 Nikolka Nikolka | Web | 4. března 2011 v 0:37 | Reagovat
12 Nikolka Nikolka | Web | 4. března 2011 v 0:38 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx