Bylo, nebylo před dávnými roky.- 1.část

19. listopadu 2010 v 16:35 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Aby bylo hned jasno, odkud čerpám informace :

1.ČÁST: Rok 1867 - Toho roku se poprvé objevil v seznamu evropských zemí pojem RAKOUSKO-UHERSKO .
Po Praze koloval takový vtip: Ptá se pan učitel žáka Memlíka copak ví o národním hospodářství. Memlík: ,,Prosím, to je vůbec podivné." Učitel: ,,Cože je podivné?"Memlík: Prosím, to vaše vyptávání."
Učitel : ,,Proto, já už myslel, že to hospodářství."



Strůjce onoho vtipu asi těžko věděl, že Karel Marx právě vydal první díl svého Kapitálu, ale asi něco tušil. Znal pohyby v ústrojí mamutí středoevropské monarchie.

Z rakouské říše se staly dva autonomní celky, které měly společně řízené vojsko, finance a zahraniční politiku, což se pokládalo za výrazný úspěch maďarského nacionálního hnutí; prosincová ústava polevila v občanských právech, ale zachovala předpotopní volební zřízení.

To v Anglii přiřkl srpnový Reform Bill zvláštní mandáty průmyslovým centrům, v nichž měli spolu s drobnými podnikateli hlasovat i majetnější dělníci a rolníci.

V nově zvoleném říšském sněmu právě se utvořívšího Severoněmeckého svazu ( v čele s Pruskem, které se před rokem - také v bitvě u Hradce Králové - vypořádalo s rakouskými nároky na vliv v Německu) zasedli poprvé zástupci sociálně-demokratické strany.

Srbsko se , když dosáhlo odchodu tureckých okupantských vojsk ze své země, připravovalo na založení Balkánského svazu.

V Lausanne zasedal II. kongres I. Internacionály, ve Vídni byl ustaven Dělnický vzdělávací spolek a v Praze vyšel Dělník, první časopis hájící proletářské zájmy. A kdxž spojená francouzsko- papežská vojska zastavila u Mentana nový Garibaldiho pochod na Řím a vůdce pochodu internovala, vešli pařížští dělníci do ulic v mohutné protestní demonstraci.

Pražský žertéř- jemuž zrovna z Vídně převáželi české korunovační klenoty - tedy tušil správně, že se pod slupkou denních novinek děje něco v základně. Ale protože kolem něho visely černožluté prapory, prohodil něco určitějšího ještě k habsburské prohře mexické, kde byl vídeňský exponent zajat a hbitě popraven: ,, Tonda: Ten, co v Mexiku zradil císaře Maxmiliána, byl zajisté nějaký pes.- Váša: Ovšemže - Lopez.

Na americkém kontinentu probíhaly události neméně dlouhodobého dosahu.(viz 2. část)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 19. listopadu 2010 v 17:15 | Reagovat

Škoda, že jsem ve škole nedávala větší pozor na výuku. Teď už to nedohoním :-D  :-(

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 19. listopadu 2010 v 17:31 | Reagovat

[1]:No, abych se přiznala, tak ledaco jsem také nevěděla, tedy spíše to, do které přesnější doby to zařadit. Jinak jsou to věci vesměs známé a vybrala jsem je tak, aby byly trochu populárně vyjeveny. Komu se to nebude líbit, nemusí číst, ne? ;-)

3 nar. soc. nar. soc. | E-mail | 26. listopadu 2010 v 21:46 | Reagovat

Pár vět k Maxmiliánovi Habsburskému, provolanému cisaři mexickému.

Mexiko se osvobodilo ze španělské koloniální nadvlády. Nadělalo hned dluhy a nikdo si nelámal hlavu s jejich splácením. Nebylo ani divu, pro samé převraty a rvačky o koryta na odpovědnou vládní politiku nikdo neměl ani chuť ani vůli. Nakonec to byla Francie ( třetí císařství pod Napoleonem III.) která se vydala s loďstvem a vojáky dobývat v Mexiku dluhy. Jak je to dodnes zvykem, rozhádaní Mexičani ( v podstatě každý národ ) se srotili k partyzánské válce proti samozvanýcm exekutorům. Po třech letech polookupace, prodělala Francie málem kalhoty a hledala kde nechal tesař díru. Ženatý arcivévoda Max Rakouský hledal nějaké slavnější a důležité uplatnění. Měl poměrně liberální názory a byl přístupný moderním formám státu. Jeho žena se učastnila v Pažíži pohřbu uhořelé dcery jedné rakouské arcivévodkyně a na pozdějším rautu vyslechla starosti francouzské vlády v Mexiku. Především to, že hledají reprezentativní a nezaujatou osobu pro roli panovníka v Mexiku. Přejí si to tamní notáblové, katolická církev, ale i prostá lidskost vůči bezprávným peonům.
Za tepla do dovezla do Vídně a sdělila  Maxovi. Oba manželé hned začali sondovat a francouzská vláda je pozvala na jednání. Mazali jim medy a zavázali je slibem, že se ujmou ( pokud budou pozváni mexickým lidem ) reprezentační role panovníků Mexika. Max trval na písemné žádosti Mexičanů ( kterou flanďáci lehce zmastili, protože chtěli ochranu církevního majetku a postavení proti demokratické republice.
Sotva se rozhlásilo, že pretendentem na obnovený mexický trůn je Habsburk Max, vydaly USA ostré ohrazení, proti vměšování Habsburků do mexických poměrů. Odezvu to mělo ještě v r. 1918 při podpoře USA Masarykovi v obnovení československého státu.
Rakousko nemělo v Mexiku nezávislého zpravodaje a bralo tamní katolické flanďácké žvásty za  bernou minci.
Císař F.Josef I., ale nevěřil a nechal Maxe odpřísáhnout, že se vzdává případného následnictví v Rakousku. Za to mu vyplatil několikaletou apanáž dopředu, povolil verbovat dobrovolníky do vojska v Mexiku, poskytl a zaplatil nutné lodi a povolil vyvezení osobního jmění a předmětů manželů ze všech zámků, které užívali.
V Mexiku vedl okupační správu francouz Maršál Bazine. Už toho měl dost a chystal se předat vše Maxovi.
Místní zkorumpovaní notábli a klérus narychlo odtrhli Maxe od zkušeného Bazina, aby nezískal nutné poučení ( zejména držet se při pobřeží a budovat pomalu nový stát). Mexičané vlastenci, byli sdružení kolem Chuáreze a partyzánským bojem vyčerpávali Bazinovy síly. Notábli a Klérus lživě vylákali Maxe k cestě do středu země, kde prý dojde ke korunovaci a sbratření s lidem. Došlo, ale k obklíčení, Bazin s francouzskými silami odplul a Max zůstal s dobrovolníky ( celkem 6 000 špatně vycvičených a po čase nevyplácených lidí ) na pospas Chuárezovým 40000 ostříleným desperados. Měli podporu z USA ( za uloupený Texas ), Maxe nakonec zajali a přes orodování z celého světa zastřelili na výstrahu všem "cizím panovníkům". Z obleženého města pronikla Charlota až do Paříže pro pomoc, nezískala kromě řečí nic. Oznámení o smrti milovaného muže mělo za následek zešílení. Byla internována na rodném panství měla různě silné záchvaty a dožila se asi 81 let ( zemřela po II. sv. válce.
Jediné co v Mexiku zůstalo trvale, je dodnes slyšet v dechovkách českého typu jako odezvu vojenských kapel Maxových dobrovolníků, kteří přešli k Chuárezovi.
( volně z knihy Toulky českou minulostí sv. 9," Maxmiliánovo mexické dobrodružství").

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 26. listopadu 2010 v 22:21 | Reagovat

[3]:Je dobré, když napíšete podrobněji pro zájemce část historie, kterou mnozí znají jen z kusých informací v dějepisu. Pozadí některých událostí je vyprávěno jinak, třeba i mylně. Tady by se opravdu hodilo, u těch článků aspoň někdy, k příslušné době něco přidat, máte-li chuť a zdroj. Díky. :-)

5 Farmář Farmář | E-mail | Web | 29. března 2012 v 14:17 | Reagovat

very good:-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. března 2012 v 18:59 | Reagovat

[5]:Jednou Metty, po druhé Farmář, ale stejná nabídka půjčky- sorry nepotřebujeme- díky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx