Za Karolinku.

11. října 2010 v 22:23 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Na stole ležely noviny, které před chvílí četla. Nechtělo se jí věřit, že je to teprve tři měsíce, co pohřbili její vnučku Karolínku. Ze všech vnoučat ji měla nejvíce ráda, snad proto, že jí dali jméno po ní.

No, skoro po ní. Byla Karla, ale malou pokřtili Karolina. Neměla jim za zlé, že jméno zmodernizovali. Teď už to bylo vlastně jedno. Karolinka oslavila nedávno 20. narozeniny, ukončila první ročník studia na vysoké škole. Už si nepamatuje název oboru, bylo to něco z těch nových oborů, které za jejích mladých let nebyly.

Karolína se vracela od kamarádky a na přechodu do ní narazilo auto, které bez ohledu na to, že auto před ním přibrzdilo před přechodem, předjelo a Karolina již nestačila uskočit dozadu. Několik lidí nehodu vidělo, zavolali záchranku, dokonce na její příjezd počkali, ale pak se nějak nápadně vytratili. Snad aby nemuseli svědčit. Auto, které Karolinku srazilo zastavilo, ale po příjezdu policie muž, který ho řídil, jen něco řekl policistům, dal jim svou vizitku a odjel, aniž počkal, jestli Karolina žije, když ji nakládali do sanitky. Nezeptal se na nic a odjel.

Po několika hodinách marných pokusů lékařů o záchranu života, Karolinka na vnitřní zranění zemřela. Rodiče a bratr Karolinky byli zdrceni. Ve svém žalu ani nepomysleli, že ještě jeden člověk nemůže uvěřit, že tu mladou ženu, plnou života, veselou už neuvidí. Karolinka babičku od smrti jejího muže navštěvovala nejméně dvakrát týdně.

Karla sledovala všechny zprávy, které se zabývaly nehodou a následnou smrtí její vnučky a nemohla uvěřit, že viník, syn jednoho podnikatele byl potrestán jen za neúmyslné zabití z nedbalosti pokutou a podmíněným trestem. Tvrdil, že spěchal na důležité jednání, později přiznal, že prý měl ženu nemocnou a musel jí zajistit lékaře. Nejhorší bylo, že se ani nezajímal o osud dívky než zemřela, nezeptal se ani v nemocnici na její stav. Rodičům se neomluvil, jen prý před soudcem ,,projevil lítost" a slíbil uhradit náklady na dobu v nemocnici a na pohřeb. Karla nevěděla, jestli to rodiče přijali, ani ji to nezajímalo.

Usmyslila si, že se stane svědomím toho muže. Každý den v dobu, kdy jezdil domů z práce stála nedaleko vily žena s hůlkou v ruce a dívala se na dům, na něho, jak zajíždí do garáže. Nevšímal si jí nejprve, ale když to trvalo již několik týdnů, odvážil se k ní zajít a zeptal se, co chce, na koho čeká. Podívala se na něj upřeně a řekla jen - proč?- Opáčil - co?- Sevřela rty a nic neřekla.
Znervozněl a řekl, že ho nemá obtěžovat a nemá ho sledovat. Pokývala hlavou a stála na místě dokud nezašel do domu.

Neměla už žádné slzy. Nechutnalo jí jíst, zhubla a nejhorší bylo, že začala mít různé vidiny. Zdávalo se jí každou noc, že k ní Karolinka vztahuje ruce a z očí jí tekou slzy. Jakoby jí říkala, aby pomstila její smrt. Vina by neměla být nepotrestána. Karla si řekla, že musí něco udělat.
Každý den chodila do té ulice a šla vždy blíž a blíž, až jednou stála přímo u brány. V jedné ruce hůlku, pod paží tiskla kabelku, takové to psaníčko, kde měla jen peněženku, klíče od domu, kapesník a ještě nějaké drobnosti.
Muž přijížděl k domu a vyšel z auta, aby otevřel bránu. Karla opřela hůlku o okraj plotu, vytáhla z kabelky kapesník, jakoby si chtěla utřít oči, které se jí zaplnily opět slzami. V kapesníku však měla zabalený ostrý kuchyňský nůž a když se muž přiblížil až k ní a chtěl jí zřejmě vynadat, udělala krok a vší silou mu nůž vrazila do břicha. Byla o hodně menší než on, chtěla mu ho vrazit asi do srdce, ale bylo to mnohem níže. Muž se popadl za břicho a jak se sklonil , slyšel jen jediná slova, co žena vyřkla : To je za Karolinku.......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 12. října 2010 v 14:49 | Reagovat

Msta není dobrý rádce skoro nikdy.
Pokud už se člověk pro mstu rozhoduje, měl by zvážit všechny souvislosti. Ten chlapík musil mít polehčující okolnosti, aby dostal jen nízký trest.
Mstu bych začal připravovat až po odvolání, pokud by zůstalo při stejném trestu.
Důvod pro mstu zde je, nikoli za usmrcení nadějného děvčete, ale za necitelnost k pozůstalým. Jde v podstatě o eliminaci chlápka, který se příště zachová obdobně. V každém případě bych si opatřil polehčující okolnosti ( lékařskou konzultací, že mám vidiny a neodkladné puzení něco udělat, ovšem nespecifikovat). Žádat doktora co s tím, chci mít klid a pokoj. Dostane se to do lék. karty a v popisovaném případě bude kvalifikace sporná, zda nešlo o dočasné duševní selhání s následkem těžkého zranění nebo usmrcení.

2 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 12. října 2010 v 15:23 | Reagovat

[1]:Je to krajní řešení, ale na tu paní zřejmě působila nejen smrt vnučky, ale nedávná smrt manžela a také to, že se rodina nesemkla a mladí na ni ve svém hoři nějak zapomněli. Ten chlapík měl vlivné známosti, jinak by tak nízký trest nedostal. Ani mu nenechali asi dýchnout, jestli nepil. Takových případů je dost, ne?

3 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 12. října 2010 v 15:26 | Reagovat

Stejně v jejím věku, než se všechno vyzkoumá s vyšetří... Už to její chování, sledování není moc normální. Tím nic nikdo nevyšetří ani nepomstí.Ona ho zřejmě nezabila, jen vážně zranila, takže, co my víme? :-(

4 marie marie | 12. října 2010 v 15:42 | Reagovat

zdá se, že už to neměla tím zarmutkem a samotou v hlavě v pořádku, ale spravedlnost bych nechala v jiných rukách - co, když zabila otce malých dětí? :-|

5 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 12. října 2010 v 16:23 | Reagovat

[4]:O tom asi neuvažovala. Ho snad zajímalo, koho přejel? Je to na obě strany těžké, nejhorší je lidská lhostejnost, necitlivost

6 Avis Avis | E-mail | 8. listopadu 2010 v 13:18 | Reagovat

Zármutek je hnutí mysli, které je naprosto odlišné od rozhodnutí pomstít se. Člověk sice může, po vykonání svého rozsudku, dočasně nabýt dojmu, že bylo učiněno jeho spravedlnosti zadost, ale opravdu jen dočasně. Pravdou je, že ničeho jiného, než vlastního sebeuspokojení (uspokojení momentální nutkavé potřeby vyrovnat účet v duchu "oko za oko, zub za zub"), takovým činem nedosáhne. Ba naopak. Pokud jeho rozum funguje normálně, sám si připraví bezesné noci a hlavou se mu bude honit spousta otázek, co by bylo kdyby..., na které nebude znát už nikdy uspokojivou odpověď. Nehledě na nepříjemné posezení ve vazbě. Přesto, že ztrátu milované osoby zavinil konkrétní člověk, možná nezodpovědný, možná necitlivý (to nikdo z nás neví, neboť jsme ho nemohli nijak konfrontovat), musím konstatovat, že to nic nemění na faktu, že šlo o nehodu, nešťastnou událost. Nešlo o úmyslné zabití, natož o plánovanou vraždu, to je třeba brát v úvahu. Civilizovaný, byť sebevíc zarmoucený člověk by neměl, dle mého názoru, brát jen tak spravedlnost do svých rukou. Obecně totiž nemívá poškozená strana po ruce dostatek objektivních znalostí o dané situaci, a bývá příliš ovlivněna rozjitřenými emocemi, proto se nemá pokoušet stavět do role samosoudce. Tím, co ta paní udělala, se stala obyčejnou, chladnokrevnou vražedkyní, což je víc odsouzeníhodné, než nedbalost původního viníka všech těchto událostí. Být v Itálii, mohli bychom pak klidně rozvinout tenhle příběh na nikdy nekončící vendetu :-?. Kdo by pak ospravedlnil dalšího vraha v pořadí?

[5]:

7 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 8. listopadu 2010 v 15:37 | Reagovat

[6]:Ta paní už zřejmě soudnost ztratila. V té povídce je právě ukázáno, jak to může a někdy i skutečně končí, když člověk přijde o blízkého člověka. Tímto jsem nechtěla dávat návod spíše téma, jaké pocity vedou k odplatě vlastně neúměrné a  v jádru také nespravedlivé.
Ten člověk měl být potrestán jinak, navíc možná ten dlouholetý  nedobrý pocit, že zabil člověka by u něj zafungoval také.

8 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 8. listopadu 2010 v 15:39 | Reagovat

V povídce už není řečeno, zda ten muž zemřel, jen jeho zranění...

9 kucima kucima | E-mail | 8. listopadu 2010 v 21:52 | Reagovat

Dobrý večer-jak jen to v krátkosti napsat-povídka je napsaná tak ze života, až se mi zatajil dech.Před 18 lety srazilo bratra(30)auto.Nehodu nepřežil.Viník zůstal nepotrestán-řidič politika,který spěchal na schůzi.A jako v povídce- po 3 týdny, kdy ležel na ARO a ani po smrti, se nikdo o něj nezajímal, nikdo se neomluvil, nikdo rodinu nekontaktoval.Před 2 lety srazilo auto mě-viník nebyl nijak potrestán, neomluvil se, náhradu škody a moje náklady na léčení-trvá dodnes,operace kolene, krční páteře-měla proplatit jeho pojišťovna.Je krize-neproplatila, ani ty základní věci, jako jsou reg.poplatky,léky, jízdy, zničené věci... ba ani lékařkou napsané bolestné.Jsou to velmi nedobré zkušenosti a tak se nedivím, že vznikla takováto povídka.Mým rodičům pomáhá jejich křesťanská víra, mě víra v dobro lidí a to ,že každá událost v mém životě,byť škaredá, je pro mne ponaučením, něčím, co mám pochopit. Věřte, že každý večer usínám s myšlenkou, co by, kdyby a občas se za své myšlenky stydím.Nevím, jestli se cítím být podvedná či ublížená více tím viníkem, naším právním systémem nebo pojišťovnou. A co teprve moji rodiče? ani nemyslet.A tak se těším na vánoční ten čas, co v klidu projde kolem nás,až stromeček nám zazáří a všichni úsměv na tváři. A taky možná bílý sních-to budem jezdit na saních!A zvonek zlatý bude znít, co víc by člověk mohl chtít??? Krásný večer mk

10 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 9. listopadu 2010 v 0:05 | Reagovat

[9]:Bylo to napsáno na základě různých podobných příběhů, které se udály, nebyly snad jen tak vyhrocené jako tady.
Taky jsem nedávno  pomáhala jednomu známému, kterého porazil na přechodu polský kamion a on byl hodně dlouho nemocný, kyčle,ruce, páteř. Byl pojištěný a tak dostal něco od pojišťovny. Proběhlo však soudní jednání, protože jak pojišťovna, tak nemocnice se domáhaly úhrady od viníka- řidiče kamionu. Soud uznal, že má viník hradit náklady. Ten byl pojištěný asi také, ale můj známý nevěděl, jak se domoci odškodnění. Zjistil si od policie (nikoliv pojišťovny), adresu pražské pobočky pojišťovny, která tyto mezinárodní spory o odškodnění řeší. Našla jsem ji na internetu, vytiskla formulář, když před tím musel veškerá potvrzení o škodách a potvrzení lékaře donést. Vyplnila jsem mu ten formulář- má postiženou motoriku rukou , nejde mu to psát. S kopiemi pro jeho pojišťovnu, policii a pro něho. S přílohami jsme to doporučeně poslali na uvedenou adresu a světe div se, za pár týdnů dostal odškodnění. Byl moc rád. Já také a vůbec mu nějakou tu korunu nezávidím, protože je lépe, když je člověk zdravý.
Uvádím to jen pro případ, že by někdo v podobné situaci byl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx