Mami, chceš mne nebo ne? - 2.

22. října 2010 v 22:45 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Leontýnka měla mít narozeniny. Třinácté. 13, je prý šťastné číslo, ale ona neví, co je na ní tak šťastného. Uplynulo půl roku co odešel táta a ona ho za tu dobu viděla jen dvakrát. Zavolal jí, když měl cestu do republiky, jak říkal skoro služební. Něco si vyřizoval. Tehdy sliboval, že se vrátí brzy domů. Tedy asi bude bydlet jinde, ale budou si nablízku a budou se častěji vidět.


Leontýnka byla častěji u babičky než doma. Matka občas pomáhala v butyku u kamarádky, říkala, že přijde na jiné myšlenky, domů nespěchá. Nějaké peníze navíc, také jsou dobré. Dcera určitě o její společnost nestojí.

V tom se ale pletla. Týnka sice moc doma nemluvila, ale přítomnost matky jí chyběla. Cítila se opuštěná, zavírala se v pokojíku, četla, někdy se učila . Babička měla nápad, že by se mohla naučit aspoň trochu háčkovat, plést nebo i vyšívat. Týnka jí z počátku říkala, že to je zbytečné, ale když se jí povedla první čelenka ze zbytků vlny, kterou jí babička dala, měla z ní radost a nosila ji doma skoro pořád. Mrzelo ji, že se mamka nezajímala, odkud tu čelenku má. Myslela si asi, že jí ji upletla babička. Dokonce za ní šla a ukazovala jí ji, ptala se, jak se jí líbí. Matka se jen podívala a řekla, že by jí slušela jiná barva. Týnka spolkla slova, kdy se chtěla pochlubit, že je to její práce, obrátila se a honem zašla do pokojíka, aby mamka neviděla, že jí vstoupily do očí slzy.

Byla to možná maličkost, ale způsobila, že zvětšila neochotu Týnky se mámě s čímkoliv svěřit.
Čekala, jestli si mamka vzpomene na její narozeniny. Ráda by si pozvala aspoň některé spolužačky a udělala pro ně malou hostinu. Ještě u ní vlastně nebyla žádná. Jen na ni občas čekala venku, když se chystaly někam jít. Babička jí slíbila, že jí upeče dort a nějaké zákusky, chlebíčky by mohla stvořit sama doma, jen je třeba nakoupit na ně nějaké věci. Týnka tajně doufala, že se ukáže táta a navštíví ji.

Týden před narozeninami se jí mamka zeptala, co by si přála jako dárek. Ona prý sama neví, co by jí mohla koupit, aby měla z dárku radost. Týnka jí řekla o oslavě, kterou by chtěla udělat pro své kamarádky. Matka nebyla proti tomu, jen říkala, že se má poradit s babičkou, protože ona neví, jestli bude mít volné odpoledne. Je ochotna jí obstarat nějaké pití, samozřejmě nealko, aby to nemusela tahat sama, dá do ledničky šunku, salám, sýry, okurky a nějakou zeleninu, ale bude si muset sama obstarat ostatní. Doporučila jí udělat jednohubky, připravit na mísu nějaké ovoce, koupit křupky, brambůrky, oříšky. Podle toho, kolik jich bude. Čím méně tím lépe.

Jen jí kladla na srdce, aby nenechala děvčata chodit po celém bytě. Kuchyň, její pokojík , WC a koupelna by měly stačit. Jinam by je neměla pouštět. V tomto směru byla Týnka docela spokojená, jen ji mrzelo, že jí mamka při přípravě občerstvení nepomůže.
Snad jí koupí aspoň nějaký dárek, který ji překvapí. Co dostane od táty? Nemusel by kupovat skoro nic, jen kdyby přijel. Nakonec jí zavolal, že za ní přijede, ale půjdou spolu do restaurace, posedět, popovídat si sami dva. Nechce jezdit domů, aby se nemusel setkat s mamkou, vyčítala by mu, že odešel a pak by bylo dusno, nebyla by to žádná oslava. Ještě jí zavolá, upřesní dobu i místo setkání.

Týnka si pozvala čtyři spolužačky a jednoho spolužáka. Holky jí to sice rozmlouvaly, že tam bude navíc, ale ona si umínila, že Roman, který se jí zastával před spolužáky, když si z ní dělali legraci, jim zábavu nepokazí. Měla trochu strach, jestli mezi holkami a jejich řečmi obstojí, ale nakonec tam nebude sám, protože jedna ze spolužaček navrhla, že vezme sebou o rok staršího bratra, aby byli aspoň dva kluci.

Odpolední oslava se docela povedla. Starší bratr kamarádky sice brblal, že jsou jako malí, byla by větší legrace, kdyby měli nějaké pití silnější než kofola, džus a minerálky. Ani dětským šampusem bez alkoholu nebyl nadšený, označil to jako pití pro mimina. Týnka však byla v tomto směru vycepovaná od babičky, která ji varovala, aby si nepokazila možnost mít doma kamarádky. Babička slíbila, že dort i zákusky přinese k nim domů a dala jí tím najevo, že na ně trochu dohlédne. Chtěla jí také pomoci připravit občerstvení, když matka jako obvykle nebude doma. Splnila slib, všichni byli nadšeni nejen dortem, který Týnka nakrojila po předchozím vyfocení mobilem a také drobné zákusky chutnaly všem.

Přišel den, kdy měl přijet táta. Týnka se opravdu těšila. Nastrojila se do toho nejlepšího, co měla a netrpělivě čekala na zavolání. Byla sobota a před polednem se ozval táta, hrozně se omlouval, že mu do toho něco přišlo, musí odjet na služební cestu a nestihne už přijet za ní. Sliboval, že jí to vynahradí, dostane od něj krásný dárek, myslí na ni.... Týnka položila telefon, sklonila hlavu a cítila, jak se jí z očí hrnou slzy. Z kuchyně se ozvala máma, že má jít k obědu...spolkla slzy, bledá šla do kuchyně, jen aby nemusela vysvětlovat, proč je jí do pláče, porýpala se v jídle a pak s omluvou, že ji nějak pobolívá hlava, odešla do pokojíka. Matka ani nevěděla, že měla něco domluveno s tátou, chtěla se jí vymluvit, že půjde k babičce. Dobře, že to máma neví, měla by určitě zase poznámky o nespolehlivosti otce... V neděli měla přijít babička a konečně měly ony tři oslavit její narozeniny. Stejně se bude babička určitě ptát, jaké to s tátou bylo... Týnka cítila jen zklamání, něco se v ní zlomilo. Ona má být hodná holčička, nedělat starosti, učit se a co dělají rodiče? Kdyby neměla babičku ... Zařídí se podle toho...

pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 23. října 2010 v 9:42 | Reagovat

Všem velkým událostem a rozhodnutím předcházejí maličkosti,které se následně jen velmi těžko rekonstruují.

2 Pavlína Pavlína | E-mail | 23. října 2010 v 12:26 | Reagovat

Chudák holka.
Táta se na vše vykašle, máma zahleděná do svých problémů.
Holčina je zralá k tomu, aby něco vyvedla. A určitě, jako obvykle to dospělí využijí jen k vzájemnému obviňování.

3 Ivča Ivča | E-mail | 23. června 2013 v 13:50 | Reagovat

Předlouho mi trvalo pochopit, že je tu každý sám za sebe, že má milovat sám sebe, vyčistit si nejprve všechnu případnou bolest od početí dosud, usmířit se se vším, co se kdy stalo, vědět, že rodiče neměli sami sebe, nemilovali sami sebe, a PROTO mohli dát pouze to, kam sami došli, aniž by mohli vnímat potřeby svého dítěte. Možná si děti své rodiče vybírají, aby se jejich duše zkušenostmi učila: co nezabije, to posílí.
Dnešní děti toho usmiřování se mají celkem dost, jelikož rodiče ve většině případů vůbec namají sami sebe vyřešené.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx