Jan Eskymo Welzl

12. září 2010 v 18:42 | Ruža z Moravy |  Z historie života
Jan Eskymo Welzl- rodák z našeho města.







Pomník v Zábřeze


























Pro ty, které by zajímal osud JanaEskymo Welzla jsem nalezla odkaz ve wikipedii a pokud si ťuknete na jméno a pak na příslušnou stránku, dovíte se bližší údaje bez hledání. Nechtěla jsem to opisovat celé. Ono je u nás o něm známo i více podrobností, jeho osobností se zabývají různí lidé u nás, ale to podstatné naleznete na odkazu. Bavili jsme se o něm v komentářích článku o Prostituci a pohlaví, tak aby bylo ,,jasněji".
Jsou tam souvislosti i s Járou Cimrmanem a pod.




Místo posledního odpočinku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 -)):-0 -)):-0 | 12. září 2010 v 18:58 | Reagovat

Pouze pro starší ročníky: Mněl jsem rád ESKYMO to malinké ještě bez klacíku ve voskovék papírku zabalené.Mněl jsem ho rád.

Pro mladší ročníky: Dnešní ESKYMO  stojí za prd,zeptejte se starších ,moudřejších a hlavně těch co si ještě něco pamatují.

Pro ostatní ročníky: Netrapte se tím!  Jurášek se už jmenovat nebudu ale už se něco rýsuje.

2 -)):-0 -)):-0 | 12. září 2010 v 19:00 | Reagovat

Otázka pro Rucuk: Kde se tam vzala ta fotka.když jsem psal o ESKYMU tak tam nebyla.

3 -)):-0 -)):-0 | 12. září 2010 v 19:00 | Reagovat

Nebo jóóóóó´?

4 rucuk rucuk | E-mail | 12. září 2010 v 19:09 | Reagovat

-)):-0, Asi jsem ji tam přidala :-))))))))))))))

5 rucuk rucuk | E-mail | 12. září 2010 v 19:11 | Reagovat

Eskymo jsem měla také ráda, a ten Jan se mi sice moc nelíbí, ale je mi sympatický tím, že byl také takový prcek jako já:-)))))))))Jinak vypadá jako nějaký krajánek, že? Také rád cestoval...

6 -)):-0 -)):-0 | 12. září 2010 v 19:18 | Reagovat

chtěl jsem napsat že je mi trochu podobný)).-D))))ale on musel být asi veselý člověk což já zpravidla nebývám alespoň na venek a výšku nedokážu odhadnout.Snad teď jak jste to napsala tak podle kalhot od rozkroku dolů tak to mohl být prcek ale za to hezky kulatý,

7 rucuk rucuk | E-mail | 12. září 2010 v 19:39 | Reagovat

Vždyť to povídám- krajánek- v dobrém slova smyslu:-)

8 caracola caracola | 12. září 2010 v 21:07 | Reagovat

Welzl byl ohromně zajímavá figurka. Když diktoval v Praze své paměti,nikdo mu nevěřil a byl považován za barona Prášila. Teprve mnohem pozděj se potvrdilo,že co tvrdil byla pravda.

9 rucuk rucuk | E-mail | 12. září 2010 v 21:44 | Reagovat

8-caracola, přidala jsem bližší odkaz, docela zajímavé čteníčko.

10 Hanako Hanako | 12. září 2010 v 22:19 | Reagovat

1 -)):-0  Mražený krém Eskymo s kousky kokosu a v hořké čokoládě- stával 5O haléřů, to býval můj malý mlsek, když jsem po škole čekávala v okresním městě na autobus.  To byla pochoutka, žádná navoněnina.

11 rucuk rucuk | E-mail | 12. září 2010 v 22:30 | Reagovat

10-Hanako, já jsem měla zase ráda pudinkový pohár ( 1/4 lt)se šlehačkou a třešničkou nahoře. Kakaový poctivý pudink s čokoládovou polevou, kopečkem pravé šlehačky (která ,,držela " i bez tužidla) a kompotovaná třešnička. Stál 2,50 Kč v Olomouci v mléčné jídelně na cestě do školy (nádstavby, takže jsem už nebyla dítě, ale 21 letá paní).Už jsem na to někde vzpomínala. Tedy s Eskymem to nemá nic společného, snad jen to, že jeho maminka prodávala v mlékárně:-))))))

12 old+boy old+boy | E-mail | 13. září 2010 v 5:35 | Reagovat

Když už se tu objevilo jméno Eskymo Welzl tak neváhajte a pújčte si v knihovně knihu "Třicet let na zlatém severu". To je počtení! Možná lepší, než detektivky Agáty Christie.

13 mudrc mudrc | 13. září 2010 v 9:37 | Reagovat

Já...mladší ročník...mám rád jak nanukové eskymo, tak příběhy za polární kruh od Welzla.

14 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 13. září 2010 v 22:11 | Reagovat

Jan Welzl  byl samorost, jakých není mnoho. Nejvíce si naříkal na vojenskou službu v rak. uherské armádě " tam sem byl nejvíc v životě zvotročené".

Asi měl nějaké výhrady i jako řemeslník ( zámečník ) a vydal se do světa. Pracoval na sibiřské magistrále a když si ušetřil nějaké rublíky, začal rozvažovat. Chtěl žít někde, kde nejsou úřady, které podle něj člověka "zvotročují".

Koupil si koníka a dvokolý vozík zbraně a nějaké nářadí. Nechal si vydat jako cizinec řádné papíry. Podle informací Sibiřanů se vydal na sever, kde jsou ještě svobodní a necivilizovaní lidé. Brzy poznal i rub takové svobody.

Místním lidem byl podezřelý ( byli negramotní  a jeho průvodní papíry jim nic neříkaly ) neznal jejich jazyk a chtěl s nimi komunikovat. Báli se, že je uprchlý politický trestanec.

Při jedné policejní kontrole se svěřil "načalstvu", že ani za peníze nemůže sehnat potraviny a lidé se ho straní.

"Protože neznáš správný způsob. Musíš vjet klusem do osady, střílet co nejrychleji do vzduchu. Uprostřed  osady  zastav a zařvi, potraviny sem a hned. Ukaž jak vysokou hromadu mají snést. Sem tam vystřel, abys je popohnal. Nic jim neplať, my to tak děláme odjakživa".

Pěkná ukázka carské civilizace.

15 Petr Petr | Web | 14. září 2010 v 12:54 | Reagovat

Ty odkazy v článku vám nějak nefungují.

Odkaz na wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Eskymo_Welzl

16 rucuk rucuk | E-mail | 14. září 2010 v 19:10 | Reagovat

15-Petr, zkoušela jsem to, když na oba jednotlivě ťuknu, objeví se google a název, hledat a pak po ,,potvrzení hledat" je tam přímo ten článek. Tak nevím, vy tam google nemáte? Ale jinak děkuji za upozornění.

17 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. září 2010 v 14:35 | Reagovat

Novináři Golombek a Valenta vzali Jana Welzla do bytu, kde s ním vedli rozhovor a těsnopisně zapisovali jeho "pohádky". Nenápadně kladli otázky, aby si ověřili, že mluví o stejných věcech stejně a musil je tedy prožít a ne si je vymyslit. Panovala totiž nedůvěra, že by mohl běloch přežít v popisovaných poměrech, zvlášť když jak ruské, tak i americké prameny sdělovaly, že na Novosibiřských ostrovech kromě sezonních loveckých výprav a velrybářů nikdo celoročně nežije.

Welzla to ověřování otravovalo a chtěl jít na oběd do hospody. Tomu čelili tak, že ho drželi v bytě, manželka pana Valenty vařila "kafe s rumem" ( tedy spíše hrnek s trochou kafe dolitý rumem ), aby měl Welzl "dobrou paměť". Snědl donesený trojnásobný oběd, vypil dva hrnky kafe a začal mohutně zívat. Co teď? Potřeli a nakonec mu polili hlavu kolínskou, "jezusmarja lidi, co je to za zoft, dyť to pálí do vočí". Poslali služku s bandaskou pro zmrzlinu, aby se ochladil a probudil. Pane Welzl tady, ochutnejte zmrzlinu, "no jezusmarjá lidi, z teho bolijó zuby, co to je"? Zmrzlina. "Po takovym krámu na zlatým severu šlapeme, ale to se nežere".

18 rucuk rucuk | E-mail | 18. září 2010 v 18:56 | Reagovat

17-nar.soc.- tedy to se pánové moc nevycajchnovali s tou zmrzlinou, když ,,se to nežere"   :-)))

19 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. září 2010 v 22:56 | Reagovat

S Wezlem byla těžká práce, když se dal do vyprávění "pohádky" ( tak označoval své zážitky ) nesnášel,  aby ho redaktoři přerušovali. Jenže oni pro budoucnost potřebovali upřesnit vyřčené pojmy.

Na př. Jan Welzl vyprávěl,"tož jednó sme udělali loveckó vépravu na Porcupine river, lovili sme tam tu kožišinovó zvěře a taky nejakýho medviďa, aby bylo co jesť. Na takové vépravě vyhládne". Pane Welzl a ta Porcupine river, to byl potok nebo co, máme mapu, ale tam to není. "neštéruj ty mně, dyž mám dobró paměť. Ta Porcupine river je řeka, co není vidět z břehu na břeh a plavó po ni námořní šífy, tož takové je to potok". Ale pane Welzl v mapě ta řeka není. "Tož to máš špatnó mapu, tu bych hned zahodil". Tady je zakresléná řeka Mackenzie, "no to sem taky slyšel, ale tam té řece nikdo ináč neřekne, než Porcupine river".

20 rucuk rucuk | E-mail | 19. září 2010 v 0:43 | Reagovat

19.nar.soc. :-))) Tak to je skoro jako vtip. On to byl potok, ale velké jako řeka.......:-))Museli si s ním ti redaktoři užít. Já bych se u takového rozhovoru odbourala....

21 Láda Láda | E-mail | 19. září 2010 v 8:41 | Reagovat

Tu knihu o zlatým severu jsem četl v mladších letech dvakrát. U nás ho bereme jako komickou figurku, tam byl váženým občanem. A jeho hrob je stále navštěvovaný.

22 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. září 2010 v 10:38 | Reagovat

21  Láďa

Komická nedorozumnění vznikla z několika příčin. Především Welzl zapomněl češtinu ( tedy on ji nikdy neznal, protože vychodil utrakvistickou obecnou = česko německou školu a zapamatoval si rodný hornohanácký dialekt ). K tomu je nutno připojit haťmatilku, kterou se ve světě domlouval. Proto svým postřehům ze života říkal "pohádky", což nastolovalo permanentní nedorozumnění. Redaktoři to postřehli a využili tím víc, že spolupracovali na Welzlově snaze vrátit se zpět na "zlatý sever". Organizovali přednáškové turné, hovory v Rozhlase a nakonec měl JW i audienci u prezidenta Masaryka.

JW měl neobyčejný lidský optimismus, bral život jak přišel. Nalodil se v Hamburku na nákladní loď, která vezla zvířata do Kanady. Cestu uhradil vyklizením prostor lodi po zvířatech. Docestoval až do Davsonu, ale proniknout na Novosibiřské ostrovy se mu nepodařilo. USA už s SSSR soupeřily a hlídali hranice. Argumenty Jana Welzla vše jen zhoršovaly. Uvízl v Davsonu a měl úraz, břišní kýlu. Dopsal do Lidových novin Valentovi, "tož stalo se mě, že mám průtrž a su žebrák hotové". Redaktor se spojil s lékařem a rezumé bylo, nosit kýlní pás. Jenže jaký ( levý, pravý nebo šourkový ) to Welzl nevěděl. Doktor mu poslal tedy všechna tři provedení a Welzl si podle své nátury navlékl všechny tři a pochvaloval si v dopise, jak na to vyzrál.

23 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. září 2010 v 16:05 | Reagovat

Jak se vlastně Jan Welzl ocitl v Zábřehu?

To je taky pěkná historka. Když se na Novosibiřských ostrovech vypracoval na lovce, opraváře pastí ( byl zámečník ), náčelníka, soudce, lékaře a všechno? Chyběla už jen obchodní branže. Stal se podílníkem na velrybářském škuneru Sedm sester. Každoročně vyplouvali přes Beringův průliv až do San Francisca, aby prodali nalovené kožešiny a zakoupili zásoby. Výpravu vedl Jan Welzl. Jenže o námořní navigaci, lodních předpisech a náležitostech neměl ponětí. Vždy jim to vyšlo, tak jaképak copak! Při poslední plavbě je přepadla mlha a blízko Frisca narazili na skalisko, prorazili loď, ta šla ke dnu i s nákladem. Obchodní výprava se vyškrábala na břeh a považovala věc za vyřízenou ( byli na ztráty zvyklí z Arktidy ). Americká pobřežní stráž to viděla jinak. Zatkla Welzla a vyslýchala. Dověděli se věci, které nemohli strávit. Nikdo neměl kapitánské zkoušky ani diplom, loď nebyla registrována nikde, pojištění žádné, lodní papíry od nákladu taky žádné, seznam posádky nikde a chlapík tvrdí, že připlul z Novosibiřských ostrovů, to je z SSSR. Tím se stal navíc podezřelý z politických důvodů a trvalo dost dlouho než mu začali věřit. Pátrali po jeho národnosti. Když se uvedl, jako Arktic Bismarck, měli ho za Němce a rodný Zábřeh, je prý v  Československu a v Evropě. Tak byl ( postrkem ) vyhoštěn do Hamburku. Americká imigrační policie ho přepravila do New Yorku a posadila do "polobasy" na loď do Hamburku.

Z lodi vystoupil v oděvu, co mu dal červený kříž  ve Friscu s 5 USD v kapse. Zůstal v přístavu, jako dokař. Jenže těžká práce v 60 letech za pár marek denně, ho ubíjela. Denně vzpomínal v knajpě, jak se měl "na zlatým severu". Měli ho za pomateného, protože porovnávali jeho údaje s mapami a nic nesedělo. Navíc on mapám nerozuměl a nedovedl udat, kde je to o čem mluví. Dokonce nevěděl ani kde je na mapě Sever. Zkrátka měli z něho v knajpě legraci a v práci s ním zametali, protože němčinu jen lámal.

Nakonec se o něm někdo zmínil jednomu profesorovi, který studoval Eskymáky. Ten se přišel na Welzla podívat a opravdu v něm rozpoznal zcestovalého člověka. Nechal si od něj předříkávat eskymácká nářečí i popěvky a knajpa koukala s otevřenými hubami. Když pan profesor s konzultacemi skončil vyplatil na dřevo několik set směnitelných marek. Welzl to pojal obchodnicky a investoval peníze do "výstavy o poměrech na zlatém severu". Zlatým hřebem výstavy byla vlastnoručně vyrobená mapa s velkých čtverců lepenky, na nichž byla nakreslená Welzlova životní pouť. Plasticky byly vyvedeny ledovce a zaledněné skály polepené divadelními flitry. Welzl u té mapy řečnil svojí haťmatilkou a ukazoval holí, kde co je. Jenže nikdo z návštěvníků mu nerozuměl a té mapě teprve ne. Vstupné dobrovolné, nevyneslo ani desetinu toho, co do věci vložil.

Jediné co ho upokojilo bylo konstatování, "všichni mně ukazovali mapy, ale byl jsem z nich hlópé, tak sem si udělal svó mapu, které sem rozuměl jen já a vostatní na ňu byli hlópí".    

Dopsal do Lidových novin a dopis skončil u redaktora Těsnohlídka, který z jeho nesouvislých a v podstatě nerozluštitelných dopisů sepsal reportáže. Poslal mu honoráře, včetně rady, jak a kde si opatřit, nutné papíry = pas pro cestu zpět.

Kamarádi dokaři se na něj složili a zaručili, vyměnil si všechny peníze za libry. Dostal se na loď a odplul do Kanady. Jenže bylo pozdě na další cestu na Yukon. Zima v Kanadě byla pro něj drahá, tak se vrátil ( lodní cestu si odpracoval ) přezimovat do Československa, když si spočetl kurz libry ke koruně. Po několika týdnech se ocitl v Zábřehu a napsal do Lidových novin koresponďák.  "Polárni cestovatelabadatelJanWelzl jevZábřehuabymohlvypravovat tynélepčipohádky a příběhy",  Redaktoři Golombek a Valenta s ním sepsali známé příběhy "Třicet let na zlatém severu" a knížku "Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě". Nespočet reportáží z veřejných přednášek byl uveden v různých novinách a časopisech té doby.

24 rucuk rucuk | E-mail | 19. září 2010 v 17:57 | Reagovat

Ale pane Ivane, to bylo už po letech. Welzl se prokazatelně narodil v Zábřehu- v Krumpachu, což je součástí Zábřeha, ale kdysi to byla samostatná dědina, oddělená potokem, spíše strouhou.

25 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. září 2010 v 19:58 | Reagovat

24 rucuk

Nevím přesně v kterých dvou letech po I. sv. válce se Welzlova návštěva odbyla. Bylo to před "velkou krizí". Jan Welzl se zdržel v Evropě jen dvě zimy ( jednu v Hamburku a druhou v Československu ).

V rodišti nikoho neměl a chtěl se vrátit na Novosibiřské ostrovy, uvízl v Dawsonu, kde je také pohřben.

26 rucuk rucuk | E-mail | 19. září 2010 v 22:40 | Reagovat

25-nar.soc. Ono je skoro pravidlem, že dokud je člověk živý slávy moc nepobere, kdyby dělal co chtěl. Teprve po smrti si lidé vzpomenou, že měli rodáka, o kterém se mluví. Stačí, aby se tím někdo ve městě zabýval jako koníčkem, upozorní, případně, pokud je známý s někým na radnici či v kulturním domě, prosadí oslavování určitých lidí, které možná znali jinde více.

27 jan+rich jan+rich | E-mail | 19. září 2010 v 23:12 | Reagovat

Tož byl to o něco moravštější člověk než Jára Cimrmanů(což Brňané?),ale nápade měli podobné,každé troche inačí.Vspomenám rad na obě persóny.Nešť je jim póda lehká a nebe samé koblihe a pitiva plné.Welzl už né,ale Jára se určitě vozve.Nemóže byť,že by ho v nébu nenasráli.A pak uvidjá.Já taky.Rich.

28 rucuk rucuk | E-mail | 20. září 2010 v 14:03 | Reagovat

27-jan+rich- pěkně jste to ,,nářečí" doplantal, ale je to roztomilé:-)))

29 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 21. září 2010 v 15:51 | Reagovat

[28] rucuk, E-mail, 20.9.2010 14:03

Pokusím se č. 27 přemluvit zdejším ( dnes už nepoužívaným nářečím k porovnání.

Ja Welzl a Cimrman, to beli lidi. Nápade měle podobný, hale přeci každé hinší. Spomínám rád na vobě perzóny. Hať majó  zem lehkó, v nebi jen koblihe a plno pitiva. Pravda, Welzl huž né, je to dlóho, hale Jára Cimrmanůj se histě vozve. Nepřenese přes dušo, dež ho v nebi naseró. To ešče huvidíme.

30 rucuk rucuk | E-mail | 21. září 2010 v 18:38 | Reagovat

29-nar.soc.- dobré, ještě někdo to zkusí?

31 jan+rich jan+rich | E-mail | 24. září 2010 v 21:53 | Reagovat

Tož sú ščasné,děcká,že ste mi ten pravopis oprávili.Včil vim,gde mě gramátická bota tlačí.Čas ju vytvaruje,jazyk sa vystřibří a ja s Eskymom i Járem lužné lesy slovami a piesničkou od komárů vyčistime a eště zbude na myšlének jas.Len pomali,len pomali,....,pomali.Rich.

32 T(h)om T(h)om | Web | 26. listopadu 2010 v 17:33 | Reagovat

Koukám, že to foto sochy bylo pořízeno ještě před 3.ZŠ. Dnes už je delší dobu před budovou nádraží ČD:)

33 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 26. listopadu 2010 v 19:03 | Reagovat

[32]:Máte pravdu. Tady se pořád něco přehazuje. To je život a má-li být takovým symbolem Zábřeha a cestování, u nádraží je to lepší, ne? ;-)

34 T(h)om T(h)om | Web | 26. listopadu 2010 v 20:23 | Reagovat

Jistě, to souhlasím. Zároveň mi ale připadne, že už je Zábřeh poněkud "přewelzlovaný". Chápu, že je to nejslavnější rodák, ale možná by to chtělo najít i jiná lákadla pro turisty. K Zábřehu mám pochopitelně stále dobrý vztah a v jeho okolí znám hodně příjemných míst:)

35 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | 27. listopadu 2010 v 16:01 | Reagovat

[34]: To víte, že se chytá čeho může. Nejdříve to byl Tunkl a jeho osud, ale jsou tu i jiné zajímavosti. Pokud se zahrne okolí směrem na Bušínov-Bozéňov, pokud v tom nebyla taková komerce jako dnes, bývaly doby, že sem jezdili Pražáci a z jiných větších měst na dovolenou. To ale asi neměli takovou možnost,, courat" po zahraničí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx