Žena a voda.

7. srpna 2010 v 21:04 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Věra se dívala z okna v podkrovní světničce na stoupající hladinu potoka. Nedávno se jí zdál mrňavý, jen takový skomírající pramínek mezi zarostlými břehy a teď zmizely nízké keře kolem břehů a jen pár větví smuteční vrby, která se skláněla nad hladinou , vyčnívalo .



Domek zdědila po prarodičích. Byl postavený z nepálených cihel, zdi byly křehké a tak bylo lepší zdi jednu po druhé zbourat a pomalu, jak stačily peníze nakupovat cihly a ostatní potřebný materiál a stavět. Rodiče na domku moc neopravovali, protože babička nechtěla měnit nic, co ještě sloužilo. Takže jen několik nutných nátěrů, okap, polozbořený komín, plot kolem předzahrádky a podobné drobnosti.

Věra se mezitím provdala a babička se s Věrou dohodla, že se nastěhuje do jejího pokojíku v domě rodičů, kam ji ostatně zvali už dávno, hned po smrti dědečkově a ona si může domek opravit podle svého. Napsala ji do závěti jako dědičku, takže nebude problém, stejně po její smrti bude jedinou majitelkou. Babička měla jen jednu dceru, Věřinu matku. Ta s jejím rozhodnutím souhlasila, nebyli ještě tak staří, že by se měli trápit co bude s jejich domem. Třeba jednou budou vnoučata a...Věra byla také jedináček a byla přesvědčená, že ona bude mít určitě víc dětí. Tedy půjde-li to.

Všechny tyto skutečnosti, naděje, touhy si při pohledu na stoupající hladinu potoka Věra uvědomila. Co bude, jestli se bude opakovat povodeň, kdy stoupla hladina potoka natolik, že zaplavila přízemí domu, nemluvě o sklepních prostorách. Všechno museli s mužem vynést, sušit, co se nedalo tak vyhodit. Nebylo to tak dlouho, kdy dodělali poslední opravy. Navíc Věra konečně, po pěti letech manželství, čekala dítě. Byla v 6. měsíci a moc se na dítě těšili.

Tentokrát to nebylo tání sněhu, přívaly jarní vody, ale vytrvalý déšť, který se valil již třetí den na promoklou zemi. Kde se tolik vody bralo? Zřejmě velká horka, která ještě nedávno sužovala lidi , odpařila vodu jinde a vítr ji přenesl v oblacích nad tato místa.
Věra čekala na muže, měl se vrátit ze služební cesty a ona měla strach, jestli nepojede právě takovými místy, kudy kvůli stoupající hladině nebude moci projet. Mobil měla po ruce , ale nechtěla ho rušit při cestě. Slíbil, že občas zastaví a zavolá, kde je a jak to vypadá. Zařízení pro volání mobilem v autě nerad používal.
Stále mu připomínala, že chce , aby dítě mělo i tátu. Zdálo se jí, že nějak dlouho nevolá.

Stmívalo se, stále pršelo, možná se jí jen zdálo, že trochu méně. Vítr se ztišil a ona stále pocházela po bytě, dívala se z okna, kdy se objeví světla mužova auta. Konečně se dočkala. Vyběhla nedočkavě před dům, aby muže přivítala, ale auto, které zajelo k domu bylo cizí. Vystoupil z něj nějaký muž a sdělil jí, že manžel se dostal do kolony aut, která trčí na dálnici zaplavené vodou, naneštěstí se mu vybil mobil a tak prosil , aby někdo vyřídil jeho ženě , že se asi dnes domů nedostane, ať se ale o něj nebojí a hlavně jde klidně spát. Jemu to zavolal kamarád, který je také v té koloně. Prostě se jen snažili podat zprávu.

Věra děkovala, nabídla občerstvení, ale muž řekl, že nemá domů daleko a odjel. Nakonec se uklidnila, podívala se ještě jednou z okna na utichající déšť a konečně si šla lehnout. Zdálo se jí, že vyklízeli dům a snažili se dát něco na půdu. Zvykli si, po předchozí záplavě zařídit místnosti jen nejnutnějším zařízením, podlahy měli pokryté gumových linoleem a kachličkami. Koberce jen jako předložky. Ale i tak nemohla dlouho spát, probouzela se a do tmy poslouchala, jestli ještě prší. Pršelo vytrvale....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 7. srpna 2010 v 23:31 | Reagovat

Dobrý večer, ještě jsem se musela kouknout před spaním.

Čtení na jeden dech. Až mě zamrazilo. Není to tak dlouho, co jsem sledovala hráz kaliště, jak je vysoko voda. Ale to jsem nebyla těhotná a sama.

Musím už jít spát, zítřek bude náročný, tak dobrou noc přeji a krásné sny :)))

2 rucuk rucuk | E-mail | 8. srpna 2010 v 11:34 | Reagovat

Na papíře to tak nevypadá, ale hrůzu, kterou lidé prožívají, když se něco takového děje si dovedu představit. Mladým při povodni, kdy se rozlila řeka Sázava , šla voda až k domu a jen čekali, kdy se to zvedne dál. Naštěstí se zastavila.

3 marie marie | 11. srpna 2010 v 9:49 | Reagovat

my máme také za zády přehradu, ale stále se prozíravě voda upouští - co kdyby - !!! jak se říká před ohněm utečeš- před vodou ne !

4 rucuk rucuk | E-mail | 11. srpna 2010 v 10:49 | Reagovat

Oheň vodou uhasíš, vodu neodpaříš tak rychle.  Chudáci záchranáři, když lidé nemají rozum a brzdí záchranné práce. Bojí se o svůj dům, chápu, ale na co dům, když pak přijdou o život.

5 jitka jitka | E-mail | 16. srpna 2010 v 9:05 | Reagovat

Povodeň je příležitost k novému životu.Postavit si nový dům na vyvýšeném místě z pálených cihel a koukat pak pěkně z teplíčka jak se dole valí voda.Neskučet a přijímat,co život dal.Hlavně když se žije.

6 rucuk rucuk | E-mail | 16. srpna 2010 v 21:20 | Reagovat

5-jitka, to by šlo, pokud tam bude stavební místo. Ale hlavní předpoklad je mít dostatek peněz a sil. Staří lidé, kteří tam byli léta, drželi se , jak se dá, sotva budou moci začínat znovu. Snad jen jinde, jinak nebo najít podnájem případně u někoho, kdo má velký byt, stěhovat se nechce, ale s podnájemníkem či podnájemnicí  by nájem ,,utáhl". Je dost samotných lidí, kteří by se mohli nějak domluvit. Je to jen takový nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx