Opatrnosti nikdy nezbývá.

30. srpna 2010 v 16:44 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Karolina dojížděla do práce do nedalekého městečka. Autobus jezdil ze středu města, ale ona na něj musela chodit přes kus města, který měl v ulici jen málo domů. Zkracovala si cestu přes bývalý větší podnik, v jehož prostorách byly nyní různé firmy, dokonce restaurace, kterých se vyrojilo v poslední době větší množství. Ráno i odpoledne při návratu to nebyl problém, ale horší to bylo , když musela jet na noční směnu.



V ulici svítilo jen několik světel , lidí tam chodilo málo. Kamarádky se Karoliny často ptaly, jestli se sama nebojí, tím směrem se tou dobou ukázal člověk jen málokdy. Starousedlíci po večerech moc nechodili a mladší z paneláků, které stály níže, chodili druhou stranou, spodní cestou. Přes den tudy jezdil i městský autobus, ale naposledy večer v 8 hodin a to jen v pracovní dny a pak zase brzy ráno.
Karolina byla na samotu zvyklá, naopak docela si pochvalovala, když kráčela tichou ulicí, slyšela jen vzdálené zvuky městem projíždějících aut a pípnutí ptáků, či vzdálený štěkot psa.
Byla zvyklá i na samostatný život. V 30 letech neměla zatím žádnou vážnou známost. Skoro nikam nechodila. Jen občas, pokud neměla směnu a vyšlo jí to časově na výstavu či koncert, který jí připomínal dobu, kdy se začala před mnoha lety učit hrát na flétnu. Jako obvykle dospívající děvče ji hraní omrzelo, nebyl na ně čas.
Žila s rodiči, chodila do učení do textilní továrny. Co jí to však bylo platné, že se vyučila tkadlenou, když všechny textilní továrny v širokém okolí končily s výrobou, mnoho dělnic i dělníků nemělo práci a tak nakonec vzala, jako mnoho jiných, zavděk prací na páse, na montáži, která měla hodně daleko k její profesi tkadleny.

To už žila sama, rodiče odešli poměrně mladí. Otec měl v necelých 50 letech infarkt a matka o několik let později zemřela na rakovinu. Přišla pozdě, nádor byl zhoubný a na neoperovatelném místě. Šlo to tak rychle, že ani moc dlouho netrpěla. Karolina se vzpamatovávala dost dlouho. Zůstal jí po rodičích malý domek. Jediný bratr odešel z domu dost brzy. Byl vojákem z povolání a odstěhoval se za dívkou až na Slovensko. Pak sice byl již v civilu, ale zůstal tam i po rozdělení republiky. Měl docela slušné zaměstnání, manželka celou rodinu a tak ho Karolina viděla jen někdy, když se o dovolené odhodlala a zajela se za nimi podívat. On byl naposledy doma po smrti matky.

Karolina šla jako obvykle večer na autobus, byla zamyšlená a tak si ani nevšimla postavy, která ji sledovala. Uvědomila si, že jde dost pozdě a tak přidala do kroku, skoro klusala. Vzala to zkratkou kolem té nové hospody, odkud zrovna vyšlo několik hostů. Postava za ní se zastavila a obrátila zpět. Tak se stalo, že Karolina v klidu došla na autobus a pak do práce.

Měla noční směnu celý týden. Druhý den se situace opakovala, jenže Karolína si uvědomila, že někdo za ní jde a otočila se nenápadně přitom, když zahýbala do ulice k restauraci. Chodila tudy nejen proto, že tam bylo více světla, ale také spíš potkávala lidi a po straně ulice byly rodinné domy a tak tam bylo bezpečněji, než při chůzi přes hlavní cestu, kde z jedné strany byly také domy, ale z druhé strany pozůstatky strouhy vedoucí od vodárny a vzdálenější dům.

Postava nejprve zpomalila, pak zase přidala do kroku. Za Karolínou se ozval hlas, který jí nabízel doprovod, společnost. Neviděla tomu muži do tváře, měl čepici s větším štítkem a brýle, které se leskly. Na bradě měl vousy neurčité barvy, takže nedovedla odhadnout ani jeho věk. Jen zavrtěla nesouhlasně hlavou a přidala do kroku.

Dohonil ji a šel vedle ní. Domlouval jí trochu chraplavým hlasem, že by neměla sama chodit, lidé jsou i zlí a mohlo by se jí něco stát. Taková mladá, hezká žena. Kam vůbec chodí tak pozdě? Schválně neodpovídala a byla nakonec šťastná, že došla k úseku, kde se objevili lidé a ten otrava jen zasyčel, že se určitě někdy uvidí, počká si na ni, teď musí jít. Jakoby ho zdržovala.
Do práce dojela poměrně rozčilená a o přestávce se svěřila kamarádce Hele, která bydlela ve vedlejší vesnici a tak se viděly jen v práci. Ta jí poradila, ať jde jinudy, jestli má možnost. Druhý den tedy šla rovně, ale za nějakou chvíli se ten chlap zase objevil a jen nečekaný chodec- soused z vedlejšího domu ji od jeho otravování zachránil. Šla vedle toho souseda, jako by k sobě patřili a proto si ten druhý nedovolil ji oslovit.

Karolína viděla, že se toho chlapa asi hned tak nezbaví. Jak může vědět, kdy chodí do práce, proč na ni čeká? Možná je někde poblíž ubytovaný, má dlouhou chvíli a chce se seznámit, ale jeho zjev, tak jak ho viděla, není zrovna lákavý, ba je jí odporný. Najednou ji něco napadlo. Připravila si během dne pár věcí, které bude potřebovat až půjde večer do práce. Bude muset jít trochu dříve. Ten chlap tam sice stával opodál, už asi delší dobu než vyšla, ale nebyl tak nablízku, aby věděl, ze kterého domu chodí.

Karolína se oblékla, bylo docela chladno, vzala kabelku a starý rodinný deštník, zamkla a vyšla z domu o čtvrt hodiny dříve než jindy. Neohlížela se a cupitala, opírajíc se o deštník se skloněnou hlavou, na které seděl, trochu více do čela nasazený, pletený baret po mamince. Delší kabát nejméně o číslo větší, šněrovací polobotky a kabelka držená těsně v podpaží, z ní udělaly o pár desetiletí starší ženu. Opodál zahlédla siluetu, která se ani nehnula a tiskla se ke vchodu vedlejšího jednopatrového domu. Šmajdala klidně dál , neohlížela se. Nikdo ji nenásledoval...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 30. srpna 2010 v 18:50 | Reagovat

Chytrá a pohotová ženská :))))

2 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2010 v 19:08 | Reagovat

To víte, policie by jí nemohla pomoci, pokud nic neprovedl, ,,zájem" není trestný. Chce to zavčas zatrhnout...nebo se tomu elegantně vyhnout:-))

3 quak quak | 30. srpna 2010 v 20:37 | Reagovat

včera jsem se díval na "moudré hlavy" v politickém spektru v TV na téma osobní svoboda versus její omezování ve jménu bezpečnosti.

Jedna z těch moudrých hlav tam prosazovala, že kdo chce mít bezpeční, musí mse o něj osobně postarat a tak ho bude mít, že se nesmí spoléhat na "hodný stát, kterého se bude občan držet za ručičku", jak lidé v UK protestují proti scanování na letištích (porušování osobní integrity) - radši se nechat teroristy explodovat ve vzduch že........ ale hlavně být svobodný.

Mám moc rád ty moudré kecy mocných, obklopených ochrankou, kterou si mohou zaplatit, že moje osobní bezpečnost je jen a jen můj osobní problém........

4 rucuk rucuk | E-mail | 30. srpna 2010 v 20:41 | Reagovat

3-quak, máte pravdu. Jedna bezpečnostní kamera je sice drahá, ale kolik asi stojí služba jen jednoho osobního strážce? Svobodu si hodně lidí vysvětluje, jak se mu hodí...

5 ))):-0 ))):-0 | 31. srpna 2010 v 7:58 | Reagovat

Čaute: Venku padaj Kemři,tak jsem na hřiby nešel,to jenom,aby jste věděli.Bo chčije a chčije.

7 Láda Láda | E-mail | 31. srpna 2010 v 9:04 | Reagovat

V poslední době jsem chodil častěji večer i na méně frekventovaná místa v Ostravě. O prázdninách jme totiž měli několikrát na hlídání jednoho psa od syna či druhého od dcery a s těmi jsem chodil večer ven. A divil jsem se, kolik potkávám osamělých dívek a mladých žen. Navypadaly, že spěchají na noční směnu do fabriky. Kladl jsem si otázku, proč chodí samy a nezodpověl jsem si ji. Jeden znáný mi řekl, že ty se spíš těší na to, že je někdo bude obtěžovat. Některé snad, všechny doufám ne.

8 ))):-0 ))):-0 | 31. srpna 2010 v 10:24 | Reagovat

Váš známý na to kápnul.Vždyť dneska večeře zdarma neuškodí.

9 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. srpna 2010 v 11:36 | Reagovat

Společnost, kde se uplatňuje z mnoha důvodů právo silnějšího se ubírá špatným směrem. Blbové ve státních funkcích ( viz Rumlova poučka = kriminalita je ďaň za svobodu ) u České policie i u městské policie vyjadřují svým jednáním lemplovství = kdo se vystavuje nebezpečí může si za to sám. Je to krásně pohodlné, svézt souvislosti na poškozené.

Stát na sebe převzal odpovědnost za individuální bezpečnost života a majetku občana. Jistě nemůže zbránit všemu, ale musí vytvářet protředí, kde se i nejslabší cítí bezpečně.

Gauneři musí "platit", zostřeným trestem, postem v kriminále, samovazbou při recidivě, zimou a hladem  když mají násilnické sklony. Tak se krotí zvěř a násilníci nejsou nic jiného.

Ženy mají stejná práva, mohou chodit samy, společnost by to měla podpořit a nikoli odsuzovat. Samozřejmé je, že když jsem sám, měl bych umět reagovat na osobní útok.

O tom je obranný výcvik, obranné pomůcky, pokřik a poplach. Útočnost roste s pasivitou vyhlídnuté oběti, aktivní obrana ( křikem, hrstí jemného suchého písku do očí, pepřovým sprejem, útěkem ), odradí většinu útočníků. Je skoro jisté, že kdo útočí na "slabšího" není žádný Rambo, ale spíš posera.

10 rucuk rucuk | E-mail | 31. srpna 2010 v 14:38 | Reagovat

Vzpomínám si na  jednu skutečnou událost, kdy kdysi přepadával chlap ženy jdoucí na směnu večer do fabriky. Však z toho pak udělali jeden příběh do kriminálního seriálu z Brna. Když se ho bála, dělalo mu to přímo dobře a jak mu začala jedna nadávat, že je potvora a pod. otočil se a utekl. Neměl ten pravý stimul  k provedení:-))

11 Pavlína Pavlína | E-mail | 31. srpna 2010 v 15:27 | Reagovat

Pamatuji, z učňovských let, v Zábřehu na Moravě, když jsme se s holkama vracely ze školy z odpoledního vyučování vlakem ze Šumperka, chodily jsme přes parčík, kolem kasáren na internát. Jednu dobu tam "řádil" jakýsi úchylák v bagančatech a dlouhém kabátu, vyskočil ze křoví a ukazoval se. Několik ženských vyděsil a byly tam i pokusy o znásilnění. Domluvily jsme se s holkama a s pár kluky v kasárnách, že si na něj počíháme a ukážeme mu, zač je loket. My holky jsme utekly o hodinu dřív ze školy, schovaly jsme se v křoví a jako volavky šly 3 holky z naší party v určenou dobu, jako by ze školy. Vyskočil na ně, holky začaly ječet a my jsme zatím obklíčili úchyláka a vysvlíkly jsme ho donaha - žádná práce - měl jen kabát :))) a mlátily jsme ho hlava nehlava. Pak se do toho vložili kluci a naložili mu dvakrát tolik. Od té doby nebylo po úchylovi ani památky. Snad se poučil? Nebo změnil působiště? Nevím, ale už se tam tehdy nebály chodit ženské z práce.

12 Pavlína Pavlína | E-mail | 31. srpna 2010 v 15:44 | Reagovat

A ještě jeden příběh.

Po Havlově amnestii vypustili z kriminálu plno grázlů a násilníků a panoval tady strach z přepadení, ty byly celkem dost časté.

Já tehdy pracovala jako kuchařka v Hotelu Slovan v Jeseníku.

Jela jsem z odpolední domů a na cestě mezi dvěma paneláky byla tma jako v ranci. Slyšela jsem někoho za sebou a protože se mnou nikdo nevysedal z autobusu, měla jsem za to, že je to někdo neznámý. Sáhla jsem si do kapsy a mezi prsty jsem si zasunula své klíče od baráku a z práce. Najednou se ten neznámý na mě vrhnul a já jsem zasykla - ty hovado jedno, já ti dám, smrade - a sekla jsem mu klíči pevně sevřené v pěsti do obličeje a pak ještě asi dvakrát a kopla jsem ho vší silou do rozkroku. Začal řvát jak tur a začal mi nadávat, že jsem asi prdlá nebo co, a říkal mi jménem.

Byl to tehdy už můj bývalý manžel, nevěděla jsem, že přijel a šel pro mě na zastávku, abych se prý nebála, ale opozdil se. Ale usoudil, že se opravdu nebojím a vzal to sportovně. Ráno měl pod očima pořádné modřiny a natržený ret, ale já byla pyšná, že kdyby na to přišlo, že se umím alespoň trošku bránit :))))))

13 rucuk rucuk | E-mail | 31. srpna 2010 v 16:01 | Reagovat

12-Pavlína, dobře mu tak, v takových situacích se nedá žertovat. Jen je dobré, že jste mu nevypíchla oko...

14 Jeník Jeník | 31. srpna 2010 v 18:21 | Reagovat

pro paní Pavlínu - přeji všechno nejlepší k dnešnímu Vašemu svátku

15 Zdenka-matka Zdenka-matka | 31. srpna 2010 v 18:41 | Reagovat

Blahopřeji též Pavlíně i dalším Pavlínám :-)

16 rucuk rucuk | E-mail | 31. srpna 2010 v 19:13 | Reagovat

Připojuji se také s přáním hlavně neutuchajícího elánu , lásky, zdraví.

17 Pavlína Pavlína | E-mail | 31. srpna 2010 v 19:39 | Reagovat

Děkuji mnohokrát za přání :))))))

18 ))):-0 ))):-0 | 31. srpna 2010 v 20:04 | Reagovat

I já se připojuji k opičkám. )).-D

19 Pavlína Pavlína | E-mail | 31. srpna 2010 v 20:56 | Reagovat

Děkuji :)))))

Mimochodem, už to zase začíná, vylila se Petrůvka a Stonávka, zeťáček s klukama hasičskýma od nás jeli už kolem 17:00 do Petrovic u Karviné pomáhat. :((((

20 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. srpna 2010 v 22:45 | Reagovat

12  

Pavlínám vše pěkné k svátku.

Ta vaše historka vás ctí. Ovšem manžel to zoral, přece oslovení sejme z člověka ostražitost nebo ji vybudí. V každém případě si umíte poradit i když dobře přilehlý kopanec z Vás mohl učinit dočasnou slaměnou vdovu..

21 mali.vata mali.vata | 31. srpna 2010 v 23:15 | Reagovat

také Pavlínám vše nej k svátku...

jste opravdu statečná a šikovná Pavlíno... a bývalý manžel měl štěstí, že jste nebyla tvrdší:-). vlastně ale i vy, protože jak je známo, byla by to nepřiměřená obrana:-)

22 Pavlína Pavlína | E-mail | 1. září 2010 v 21:25 | Reagovat

Děkuji všem za přání :)))))))))

23 rucuk rucuk | E-mail | 2. září 2010 v 19:46 | Reagovat

22-Pavlína, máte doma   ještě školáčka či školačku? Honzík si ještě počká, že?:-))))))))

24 rucuk rucuk | E-mail | 3. září 2010 v 14:54 | Reagovat

100-letý kalendář z r.1967 a jeho ,,zprávy"- z r. ???7 Černá kronika:

Vinou vadné funkce hlavního kontroléru zemřel v 396. roce svého  života jeden francouzský občan, který se podrobil pravidelné mrazicí kůře za účelem regenerace orgánů. Je to v posledních deseti letech už třetí varovný případ tohoto způsobu úmrtí, zaviněného selhavší technikou.

-Z centrální rezervace v jižním Grónsku uprchl proslulý vrah Castiglione, který zabil svou milenku v náhlém náporu citu, zvaného kdysi žárlivost. Do pátrání po nositeli vzácně zachovalých starobylých vášní se kromě automatů londýnského  Scotland Yardu zapojili i soukromí detektivové pražského Národního muzea, odd. paleontologie, specialisté mnohokrát osvědčení. (věřte nebo nevěřte :-))  )

25 pizlik1 pizlik1 | Web | 26. srpna 2013 v 19:16 | Reagovat

Hlavně, že si uměla poradit, nevím, jestli bych si věděla rady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx