No počkej, Pepíku...

17. srpna 2010 v 21:03 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
(Z pohledu ženy):
Můj muž nebyl žádný ožralka, ale poslední dobou mě štval. Dvakrát i třikrát týdně chodil na kuželky do zahradní restaurace a vracel se s několika pivy v hlavě. (Možná i něčeho tvrdšího). Začala jsem ho tak trochu, jako náhodou , pak už zjevně zdržovat, tak trochu trestat, že odchází a vrací se tak pozdě. Naschvály, náhodné ,,nehody", až začal být dost nervózní.



Svaly na rukou sice má, ale s ohledem na to, že nemáme zrovna potřebu je nějak využívat, nemajíce ani zahrádku, neřku-li chalupu, na rukou mě nikdy nenosil ani v mládí (ze strachu, aby mu při mé postavě neluplo v zádech), jeví se mi to zbytečné.

Proti kuželkám nic nemám, naopak, ale to doplňování vypocených tekutin z těla mi vadilo. Jala jsem se přemýšlet, jak to udělat, aby po určité době, třeba 2 hodinách, šel domů.
Jako to bývalo u cvičení, když jsme chodili ještě do tělocvičny cvičit. A to bývávalo zadarmo, bez hospody, protože jsme byli tak utahaní, že po sprše jsme doma padali do postele unaveni, no, na něco ne. Byli jsme mladí. Léta přibývala , přišly děti a tak, když nedávno začali žít samostatně, Pepík se asi cítil nevyužitý.

Po několika zlomyslnostech, které neměly bůhvíjaký úspěch, jsem se rozhodla k rafinovanější taktice. Dohodla jsem se s kamarádkou, že vezme kamaráda (ona je už vdova) a půjdeme si sednout do té restaurace jako náhodou ten den, kdy tam Pepík bude. Z počátku jsme ho ignorovali, pak jsme se rozhodli, že bychom si mohli také zkusit ty kuželky koulet. Byly tam jen dvě dráhy, tak nás pánové, kteří zrovna hráli museli ustoupit, vystřídat se. Šli samozřejmě nassávat pivečko.

Zabrali jsme se do hry a za nějakou chvíli nás už uháněli, že to není jen pro nás. Tak jsme si ještě chvíli sedli, vypili jedno pivo a zvedli se k odchodu. Zavolala jsem na Pepu, že už jdu, jestli má určitě klíč k domu, že nevím, kdy se vrátím. Jdeme ještě na chvilku ke známé.

Pepík přišel domů poměrně dříve než jindy, byl dost udivený, že už jsem doma, ale nic neříkal. Zato já jsem nadšeně povídala, jak se mi ty kuželky líbí, jestli bychom nemohli chodit spolu, nějak si čas najdu a když mi doma něco pomůže udělat druhý den, tak to bude docela zajímavá zábava. Viděla jsem, že z návrhu radost nemá, ale neodvážil se oponovat.

Dopadlo to tak, že jsme na kuželkách byli asi třikrát, po jednom pivečku spořádaně šli domů. Najednou začal Pepík mluvit o tom, že se má ta dráha opravovat, je prý stará, asi ji budou rušit a on má nabídku, že má chodit do kuželkárny na stadioně, kde je to moderní, chodí tam víc lidí.
Musel by se ale přihlásit do oddílu. To by možná bylo řešení, hospoda by odpadla, řekla jsem si.

Byla jsem se tam s ním podívat, ale do oddílu jsem se zapsat nechtěla, mám trochu jiné zájmy. Tak dvakrát týdně chodí Pepík do kuželny, kantýnu tam sice také mají, ale žádné dlouhé vysedávání jim správce netrpí. Naštěstí po cestě není žádná hospoda a tak se z Pepy stal sportovec a ne hospodský povaleč. A na pivečko pod kaštany si zajdeme někdy cestou z procházky v létě v neděli.

(Upozornění: Toto opravdu není povídání z mého života)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 17. srpna 2010 v 23:54 | Reagovat

Jestli chápu správně, tak je to pokračování "Jestli já ji jednou nezabiju...". Dopadlo to super.

Na kuželkách - tedy po novém Bowlingu - jsme párkrát s ženskýma zašly, je to sranda. A hlavně se utahané tělo protáhne. Když jsem jednou nějak nešikovně hodíla koulí, křupaly mi v těle všechny kosti :)))

Je to lepší, než ty naschvály. Dělá to zlou krev. Šikovná :)))

2 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 0:21 | Reagovat

1-Pavlína- takový je život. Ruku na srdce, opravdu jste nikdy mužovi neudělala něco naschvál? Aby mu to neublížilo, ale pěkně ho to nadzvedlo? Přiznám se, že ho někdy ráda nadzvednu, on je pak samou nervozitou,, hrozně pracovitý", aby mi ukázal, že já to tak nedělám. Ono mi to nevadí, nedělá to tak často, tak se snaží důkladně:-))(na př. zametá, utírá prach -samozřejmě jen v pokoji, kde tráví většinu času a pod.)

3 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 0:23 | Reagovat

Víte koli u nás stojí zahrát si bowling? 250 na hod.pro dva. To budu raději házet balonek Mufíkovi, aby ho aportoval:-)))

4 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 0:23 | Reagovat

kolik--

5 Pavlína Pavlína | E-mail | 18. srpna 2010 v 1:46 | Reagovat

3] rucuk

Prý není zdravé se tak před spaním chechtat :)))))

Dnes mě dcerka napomenula, že se řehtám i ze spaní a ona pak prý nemůže spát :))))

Ano, udělala a ani nevíte s jakou chutí:)))

"NUTNĚ POTŘEBOVAL" 1200,- Kč na něco v rybářském obchodě. Měli jsme ale už dohodnuto něco jiného s těmi penězi, no ale tak jsem to zkousla a že mu to dám na druhý den, že musím vybrat hotovost z účtu. Byla jsem na...štvaná, až běda.

Když si pro to přišel, dala jsem mu kýblík od kříd, kde bylo 1200,- kč v dvou, pěti a desetikorunách. Ani nemukl, jen spolkl, co chtěl říci a šel si peníze znova vyměnit.

Pak jsem si sice nadávala, že jsem mrcha, ale hrdost mi to nahlas nedovolila vyslovit.

Krásnou dobrou noc přeji :)))))

6 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 15:00 | Reagovat

5-Pavlína, smích léčí, to budeme asi zdravé, protože před chvílí jsem se chechtala v Kavárničce, jak tam znovunalezený Jurášek popisoval cyklojízdu do Varšavy k babičce (byl kluk). Byla jsem  dojata poznáním, že máme dobrou mládež,která má užitečného koníčka- hasičky- děvčata od Zdenky-matky jsou v celostátní soutěži, což je krásné. Teď se směji vaší vynalézavosti. Drobné jsme nosili z obchodu do banky nebo pak do spořitelny tak si dovedu představit jakou měl muž radost. Můj muž, když jsem mu to povídala, jen suše konstatoval, to je moc, ne? Těch drobných za 1200 Kč? A to mu pak proměnili bez poplatku ? Praktik, no. :-)))

7 Pavlína Pavlína | E-mail | 18. srpna 2010 v 15:31 | Reagovat

No, to vyprávění bylo super :)))

A jinak, prodavačka u nás to vzala s humorem, byla jsem to rozměňovat u ní, takže s tím počítala :)))

8 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 15:37 | Reagovat

7-Pavlína, možná byla ráda, že se drobných zbavila a do tržby dala ,,celé bankovky" .

To vyprávění mi připomnělo lidové vypravěče, Jurášek má pusu prořízlou, s ničím se nepárá, ale k  němu mi to sedí, je to pestřejší. Ostřejší slůvko nevadí, když  nikoho nenapadá, neuráží, má to prostě své místo.:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx