Jestli já ji jednou nezabiju...

15. srpna 2010 v 23:09 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí
(Situace z mužova pohledu):
Moje žena Věra se rozhodla, odnaučit mě chodit na kuželky. Je fakt, že se pokaždé ta hra protáhne o nějaké to piviště, ale proč je tedy ta kuželkárna u restaurace a ještě k tomu venku a zároveň pod střechou? Taková stará, stále udržovaná dlouhá veranda s kuželkářskou dráhou, podél ní staré kaštany, různě rostoucí. V

šak má ta restaurace podle nich jméno. Mezi nimi dřevěné stoly a lavice, židle. Kdysi tam hrávala jednou týdně kapela a na parketě se tančilo. I dnes tam bývá někdy zábava.

Čepuje se tam dobré pivo, mají tam i sudové víno. Pokud je ouvej počasí, dá se jít dovnitř, do zasklené verandy nebo dále do zděné restaurace, kde se podávají teplá jídla.
Nedá mi to a v rámci pěstování bicepsů tam chodím dvakrát týdně válet kuželky. Musím si v poslední době vyčíhnout chvilku, kdy žena zasedne k televizi nebo internetu- své nejnovější relaxaci - vycouvat z bytu a potichu sejít z třetího patra pryč. Žena se totiž rozhodla, že mě donutí zůstat s ní doma nebo alespoň jednou týdně vynechat. Používá k tomu najednou podivné metody.

Nejdříve mě žadonila, hledala důvody, pak začala vyčítat, později mi spílat- sice vybraně - ale ostře. Když to nepomáhalo přešla na jinou metodu. Tuhle jsem v předsíni popadl bundu, neboť bylo pošmourno a kromě toho jsem měl v kapse klíče, jako každý správný chlap kapesní nůž s otvírákem, no, kapesník. V náprsní kapse nepříliš naditou peněženku. Obul jsem se do botasek a s bundou v ruce uháněl po schodech dolů. Dole, již za dveřmi jsem si oblékal bundu , levý rukáv šel obléci, ale do pravého to nešlo. Byla sešitá podšívka. Sáhl jsem do kapsy pro nůž v domnění, že to honem vypářu , ale v kapse nic. Vlastně byly obě boční i náprsní kapsa prázdné.

Co teď? Dveře za mnou byly zabouchnuté, bez klíče je neotevřu, pokud někdo náhodou nepůjde domů, budu muset zazvonit. Možná je doma soused, otevřel by mi, dostal bych se nepozorovaně domů a podíval se, kde všechno je. Povedlo se a já se vplížil do dveří bytu. Doufal jsem, že nepozorovaně. Žena ale zavolala z pokoje, co je, proč se vracím?

Vybuchl jsem a vyčetl jí, že mi zašila podšívku rukávu. Měl jsi to roztrhané, jak určitě víš, ale, jak se mohlo stát, že jsem to přišila na opačnou stranu? To tedy nevím. Samozřejmě ty věci z kapes se sypaly ven, tak jsem je dala do vesty, která visela vedle té bundy. Podivné. Došlo mi, že peněženka se sypat nemohla, neboť mi sama žena na kapsu nedávno dala suchý zip, aby se nějaký poberta do ní lehce nedostal. Nevěřícně jsem na ni čuměl, jinak se to říci nedá, ale pak jsem si uvědomil, že čas běží a já musím honem vypadnout.

Bylo mi divné, že mě Věra nepřemlouvá, abych zůstal doma, ale ten den neměl být překvapením konec. Ze žalu jsem si nakonec dal o nějaké to pivko více a vracel jsem se, poněkud více upravený, potichoučku domů. Jen jsem si tak broukal svoji zamilovanou písničku. Žena později tvrdila, že mě bylo slyšet až ze zdola a sousedé prý vykukovali ze dveří a chechtajíce se honem zavírali, když jsem pochodoval kolem. Myslím, že to nebylo tak hrozné. Otevřel jsem opatrně dveře, boty spořádaně v ruce a nazul jsem si papuče. Co to, kruci, je? Něco v té pravé čvachtalo. Chtěl jsem se ohnout , podívat se, co tam je... Probral jsem se po chvíli, domníval jsem se, že mne někdo udeřil do hlavy. Byla to šatnová skříň, která mi zatarasila dráhu, když jsem ztratil rovnováhu. Tak jsem se rozhodl, že si nechám jen tu jednu nohu obutou a druhou v ponožce honem - jak jen to šlo - vrávoral do koupelny.

Zajímavé bylo, že žena ani nevylezla v ložnice, vůbec ji nezajímalo, co se mi stalo. Jak jsem došel do postele si moc nepamatuji, naštěstí ale boulička na hlavě nebyla moc velká. To, že mi dala Věra část mé večeře do pantofle by mi tak nevadilo, kdyby to nebyl obložený chlebíček se šunkou, vejcem a hromádkou majonézy, jak to mám rád.

Jsem zvědavý, co si na mne dál za blbost vymyslí. Podezřele mi nebrání v odchodu na kuželky, naopak mě začíná posílat.
Jednou se stalo, že jsem v peněžence při placení neměl peníze- náhle se nějak ztratily, proto jsem si po druhé dal menší zálohu do kapsy kalhot. Jindy jsem u svazku klíčů neměl klíč od hlavních dveří a musel jsem zazvonit. Hledal jsem ho pak dost dlouho po všech kapsách, byl prostrčený dírkou v kapse bundy až dolů do podšívky.

Nevěřím, že se tam dostal sám. Jindy jsem měl botasku bez šňůrky, když jsem hrozně spěchal. Nevadí, přes zapínání byly pásky se suchým zipem. Ale moc dobře se mi v ní nepobíhalo. Šňůrka se našla pod umyvadlem, asi jsem si prý utíral botasky a nějak ji vytáhl. Houby, houby. Ty drobnosti mě hrozně rozčilují, musím vymyslet nějakou odvetu. Nebo tu moji rovnou zabiju a řeknu, že jsem si ji spletl se zlodějem. Jen nevím, jak to zaonačit, jaký způsob vymyslet. Na takovéhle věci má ta moje lepší hlavu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 16. srpna 2010 v 0:24 | Reagovat

Jo, takovej to je zamilovanej páreček, viďte, pani lékárníková?

Chuďátko :))) Krásné :)))

Sousedka byla strašně žárlivá a tomu svému - autobusákovi - silně škrobila košile a i trenky :))))), aby ho spády nelákaly a rád se domů vracel :)))))

2 caracola caracola | 16. srpna 2010 v 9:21 | Reagovat

Ve fyzice platí,že tlak budí protitlak. Totéž lze říci i o mezilidských vztazích. Ta paní z povídky si zadělává na průšvih, případně aspiruje na čestné místo v černé kronice.

3 rucuk rucuk | E-mail | 16. srpna 2010 v 9:53 | Reagovat

Řešila bych to jinak: začala bych na ty kuželky chodit s ním a pěkně se s jeho parťáky bavila...Ale nevím, můj muž na kuželky nechodí, jezdí na objížďky na kole a to není do noci a je to bez toho piva:-))))

4 týna týna | 16. srpna 2010 v 15:43 | Reagovat

(1) pavlína

sakra to mě nenapadlo ještě, ale škrob doma mám :-)))

5 Pavlína Pavlína | E-mail | 16. srpna 2010 v 17:55 | Reagovat

No, manžel mi leckdy vyčítal, že ho nemám ráda, když na něho nežárlím, ale má jinou "stíhačku".

Naši mladší dceru :)))

Stačí, aby se o 5 minut opozdil při cestě z práce domů a už je to:

Akdejsibyl,

costamdělal,

skýmjsibyl,

apročjsitambyl

????????????

Tynevíšženatebečekám?????

A to vše s významným pohledem na stěnu v obýváku, kde visí hodiny :)))))

6 Pavlína Pavlína | E-mail | 16. srpna 2010 v 18:05 | Reagovat

4] týna

Ta toho uměla ještě víc, když mu koupila ponožky, vždycky mu do nich udělala díru na palci nebo mu zkompoletovala ponožky dvou barev a když se ve tři ráno popaměti oblékal do práce, nevšiml si toho...

Hodně to přeháněla, ale když mu do vnitřní kapsy uniformy dala slepičí hovínka a on v té kapse měl papíry od auta a jeho zrovna kontrolovali policajti...

Nenávidím domácí šarvátky, ale tehdy si těch pár facek opravdu zasloužila.

7 týna týna | 16. srpna 2010 v 19:32 | Reagovat

(6) Pavlína

jsem žárlivá snad v mezích normálu, dost věcí pochopím a on nemá proč mi ubližovat něčím takovým, že by měl něco s jinými, ale ten Váš příspěvek mne strašně rozesmál, takže svou odpověď jsem tedy myslela jako vtip :-) ale to jste jistě pochopila (a omlouvám se za malé P ve jméně, nějak mi nefungoval shift)

8 rucuk rucuk | E-mail | 16. srpna 2010 v 20:26 | Reagovat

5-Pavlína, připomněla jste mi, že jeden ze synů také v jednom období tátu hlídal. Hlásil mi, že odešel a vrátil se až- když jsem zrovna nebyla doma. Ale jinak nevěděl, kde byl. Vadilo mu asi, že nebyl doma. Politovala jsem ho, že musel být sám a nic nevyzvídala. Někdy je lépe nevědět. A právě předstíraným nezájmem může žena vyprovokovat muže. Nebo také ztratit? Tak nevím, jak kde, že?

9 Pavlína Pavlína | E-mail | 17. srpna 2010 v 11:52 | Reagovat

7] týna - v pohodě, to jsou malé věci :)))))

10 Pavlína Pavlína | E-mail | 17. srpna 2010 v 12:02 | Reagovat

8] rucuk,

No, malá nedá na tátu dopustit.

My máme s manželem rozdílné záliby a tak jako on nemá rád divadlo, já si do něj zajdu a on si jde na ryby, což má rád zase on. Nikdy jsem mu nic nepřikazovala či ho neomezovala a on toho bohudíky nikdy nevyužíval.

Vyjímka je, jednou za rok POVINNĚ tancovat na plese. To mu vždycky musím nabídnout nějakou protihodnotu, nerad totiž tancuje a já miluji tanec. Minule mě to stálo pár stovek na rybářské potřeby :)))))

11 rucuk rucuk | E-mail | 17. srpna 2010 v 19:33 | Reagovat

Pavlína, jsem proto, aby měl každý své záliby a respektoval záliby druhého. Někdy je třeba i dát se dohromady a společně něco absolvovat. Také jsme chodívali alespoň na l až 2 plesy, ale teď nejen, že mužovi se nechce, ale možná bych to mohla absolvovat i s bolavými koleny (tak 2-3 hodiny), nutit ho však nechci. ,,Dědci" jsou někdy protivní, když je nutíte:-))))

12 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. srpna 2010 v 23:21 | Reagovat

Do 50 let jsme chodívali na plesy a rádi si se ženou zatančili. Vždy jsme byli spolu, žádní přeborníci, ale líbilo se nám to. Jenže přišla jiná doba, jaksi drzejších lidí, odstup a jistá slavnostnost byla najednou pryč.  Manželce polili šaty, ukradli nám rozpitou láhev vína, vyměnili mi židli za rozbitou a k velkému gaudiu v koutě přispělo, když jsem se sbíral z podlahy. Pochopili jsme, mladším patří svět a dávají to najevo. Hrubě, blbě, no zkrátka po svém. Možná k tomu přispělo i to, že jsem nikdy nepopíral příslušnost k národním socialistům, což je u blbců možná podnět ke schválnostem.

13 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 15:11 | Reagovat

12-nar.soc. Myslela jsem si donedávna, že mě to koleno nedovolí už tančit. Babička i teta vždycky říkaly, že se jim blbě chodí, ale tancovat to jde, naopak, že je ani ta kolena moc nebolí, ba ani babičce kyčel.

Nedávno jsme byli 3 ,,holky" a jeden 67 slavicí ,,kluk" z Červeného kříže na odpolední zábavě v našem Katolickém domě (dříve MěDPM- pak vráceném sdružení) a hrála tam dvojice Petr a Vašek, kteří mají takový mišmaš repertoár, který vyhovuje všem. Dechovky moc ne, spíš taková ta 60-70 léta. Tančili jsme třeba i rockenrol, dokonce jsem předvedla twist a sama jsem se divila, jak mi to šlo. Jen mi bylo poněkud divno, že na stará kolena tak blbnu. Byli tam ale stejně starší páry i samostatní lidé- spíše ženy a klidně tancovaly i spolu. Mrzelo mne, že jsem musela v 16 hodin na jinou akci- rozloučení se spolužačkou, která tu byla na srazu pomaturitním a vracela se do Holandska.

Tak jsem zjistila, že takovou kratší solidní taneční zábavu bych klidně zvládla i s tím kolenem:-))

14 rucuk rucuk | E-mail | 18. srpna 2010 v 15:11 | Reagovat

P.S. Jen kdybych přesvědčila muže, aby se mnou šel:-((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx