.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

V Kavárně U Rózičky - v červenci 2010.

1. července 2010 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi


Jak tentokrát začít? Nastává období prázdnin pro školáky, studenty, doba dovolených, hlídání vnoučat, neteří a synovců ( to také existuje), mezitím sklizeň letos možná menší úrody ovoce, zeleniny. Nakládání, zavařování. Stejně si myslím, že už toto dost ,,upadá", protože se mnoha lidem nevyplácí pěstovat zeleninu či ovoce na zpracování. Dá se to v různých akcích v marketech koupit hotové.


Není nad domácí výrobu, kdy víte, co tam dáváte. Ale zavařovat se vyplatí jenom ovoce vlastní, či darované nebo za nižší cenu koupené.

V červencové Kavárničce si budeme určitě povídat o cestování, výchově dětí, jejich příhodách. Nevylučuji ani jiné náměty. Zprávičky o počasí, o úrodě v různých oblastech. Vše je vítáno.

Tentokrát jsem jaksi ,,odlajdala" model pro panenku Zuzičku. Pletla jsem totiž pončo z materiálu, který sám dělá vzorek a tak jsem namísto počasí poplatnému modelu z lehkého materiálu upletla sukýnku, k ní zástěrový díl se kšandami a co z toho vzešlo jsem vyfotila a ,,pochlubím se s tím". No, nic moc, ale polepším se. Možná něco ještě letního stvořím a doplním v průběhu měsíce.







Kdyby to bylo ze slabší příze, bylo by to letnější.

















Jen tak na ukázku, jak dopadlo to pončo z té samé vlny( prý se líbilo- podle mne mohlo být lépe řešeno):

















U krku jsem to ,,na přání " musela vyřešit stahovacím límcem na šňůrku, aby se dal případně uvolnit. Pohled zezadu to ukazuje. Do okraje lze přidat třásně, ale to může obstarat vnučka, které jsem klubíčko přidala. No co, trochu se v něm ohřeje, třeba někde u táboráku. Vzorek se dělal sám, za ten neodpovídám.








Tak vás vítám pohárkem slivovičky, ,,rosoličky", případně vínečkem a přijďte pobejt...



Na kávičku také dojde i na pohár zmrzlinový, či jen ovocný se šlehačkou. Jestlipak budou letos maliny, které tak ráda mlsám?

Doplněk vyplývající z diskuze - názorná ukázka:






















Něco přidám pro pamětníky:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (577)
Zobrazit starší komentáře

501 rucuk rucuk | E-mail | 27. července 2010 v 15:25 | Reagovat

Tedy rvát se kvůli chlapovi? A ještě veřejně? To musely být opravdu hodně cáklé. Viděla jsem ale dát ženu zcela střízlivou uprostřed tancovačky (firemní ROH) facku manželovi i jeho tanečnici, aby je přešly pletky. Dovede si představit to rodeo? Domluvy ,,trestající", zažehnání odplaty od muže, následné vyvedení její- on z trucu zůstal a tančil dál. Tanečnice se červenala hlavně z té strany, ze které byla pohlazena ještě dost dlouho.

502 Jeník Jeník | 27. července 2010 v 15:51 | Reagovat

Dobré odpoledne.

Je tu nastoleno docela zajímavé téma.Ženská žárlivost.Já jsem na koštovačkách,které jsem měl tu čest navštívit a nebylo jich zase tak moc,žádné podobné ženské spory neviděl.Ale zažil jsem ženskou žárlivost na pracovišti.Bylo to několikrát v různých časových údobích.Průběh byl vždy stejný.Důvod také.Chorobná žárlivost žen.Ze začátko to bylo spíše pro pobavení nezůčastněných,ale když šlo do tuhého,tak se to již nelíbilo nikomu.Většinově se také nic nevyřešilo.Zbyla jen a jen ostuda a to parádní.Obyčejně trvalo dosti dlouho než se na tyto výstupy zapomělo.

A manželskou,či hlavně manželčinu facku na různých večírcích jsem také viděl.Zvláště jedna nás pobavila.Byla od manželky jednoho hlavouna,který nějak zapoměl,že ještě není tma a jeho obdivovaná také.Vlétla do toho manželka a jak se říká byla to " levá,pravá" a bylo po tokání tetřeva a mladé hrdličky.Pro většinu bavícího se osazenstva  to bylo docela hezké zpestření večera.Ale takových facek padlo co pamatuji více,to se tak moc nebere.Obyčejně si ji ten co ji dostal,většinově muž,zasloužil a proto tento čin veřejností prošel jako čin záslužný a na místě správný.

Jen jednou byl spor mezi dvěma dámama dramatický,prý až létaly jejich hadry.Ale to jsem neviděl,ale zúčastněné strany jsme znal.Jedna bydlela ode mne vpravo a druhá bydlela ode mne vlevo.Takže jsme si tak trochu po sousedsku viděli do talíře a toho dotyčného jsem také dobře znal.Dovedl jsem si ten jejich souboj představit.Obě  následně chodily s černýma brýlema a to dosti dlouho i když bývalo pod mrakem,nebo skoro tma.Obě tvrdily na dotaz proč nosí tmavé brýle,že jim padlo něco do oka,Všichni  věděli co,nebo kdo.Uznávám,že dotyčný podle tehdejších  ženských měřítek stál za hřích.No manželka tyto věci prožívala nějak více,já jsem se obyčejně zasmál a dále jsem se tomu již nevěnoval a o další vývoj těch příběhů nestaral.Považuji ale ženskou žárlivost víceméně za přirozený jev života.Jen asi dvakrát jsem zažil žárlivost mužskou,ale ta již nebyla tak zábavná.Spíše všechny zůčastnění,tedy i diváky otravovala a bylo to pro všechny opět nepříjemné.Ta ženská žárlivost je  a  asi i zůstane zábavnější,řekněme pro nezůčastněné diváky tak nějak srandovnější i když uznávám,že ty ženy to asi hodně mrzelo.

503 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 8:47 | Reagovat

Dobré ráno.

Paní vedoucí,prosím si jednu kávu tureckou s "logrem",k tomu bych si ještě dal navrch šlehačku no a jako zákusek hořické trubičky.

Slyšel jsem,že káva turecká má uklidňující účinky.Protože jsem starý a neklidný,proto bych si prosil tu kávu.

504 Zdenka Zdenka | 28. července 2010 v 9:16 | Reagovat

Dobrý den,

já už kapučíno měla, tak snad čaj :-)

505 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 9:37 | Reagovat

Mám jen malý dotaz na zdejší osazenstvo paní a dívek.Včera jsem se náhodně při řeči s kamarádem dostal na téma zda doma používá jeho manželka do polévky nudle doma dělané,nebo jen kupované.Oba jsme museli konstatovat,že to skončilo u těch kupovaných.No a v tom jsme začali vzpomínat na dobu svého mládí,kdy obě naše maminky nudle doma dělávaly naprosto pravidelně.A hned jsme věděli,jak se to válelo  a jak se to těsto následně nechávalo trochu vyschnout,pak se krájelo na pláty a následně krájelo na prosté nudle.Ty se ještě nechávaly trochu vysušit,než se shrnuly,případně použily na vaření do polévky jako zavářka.Později se vyráběly a byly k dostání v kuchyňských potřebách takové malé ruční mlýnky na nudle,kdy již byly nudle všechny stejné,ale ještě měly punc toho domácího.Dnes již mají ty kupované nudle jen nápis na obale,že jsou domácí,ale domácí kuchyni neviděly ani náhodou.

Maminka při tom měla na hlavě šátek,na sobě ještě také zástěru a ruce od mouky.Nedovedu si dnešní mladou dívku takto oblečenou ani představit,natož po ni chtít vyrobit domácí nudle.

Nepíši to ale jako ,že jsem s dnešními nudlemi nespokojen.Spíše jako vzpomínku na minulost.Uznávám,že dnešní doba hodně kuchyňských prací  současným  hospodyňkám usnadňuje.Což je dobře.

Proto na závěr mám zde dotaz,zda některá z Vás ještě ty domácí nudle umí udělat,nebo dokonce je ještě dělá?

506 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 10:55 | Reagovat

Jeník, určitě umím, ale dá to válení. Teta mě je naučila krájet strašně tenké, opravdu vlasové. Cutnaly mi více od tchyně, která nekrájela tak úzké pásy, ale trošku silnější a delší. Byly žluťoučké, zásadně vařené zvlášť a prolité studenou vodou. Jednou nám je poslala i v balíku, před Vánocemi, já jsem byla ráda. Odradil mě ale manžel od dělání domácích nudlí- navíc, když ani ta vejce nebyla domácí, když řekl, že on v tom nevidí rozdíl mezi kupovanými a domácími. Jen je mám vařit zvlášť a proplachovat. Tak jsem tu ,,dřinu" vzdala.  Jen tašky z nudlového těsta dělávám ,,domácí" občas- dereje se tomu říká. Takové malé taštičky s tvarohem, některé s povidly, posypané mletými ořechy s cukrem a polité máslem.

No, dnes dodělávám k pečenému kuřeti jen nádivku, která včera ,,odešla  s půlkou kuřete do útrob", jinak mám navařeno. Polévka zeleninová bude hned.

507 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 10:56 | Reagovat

Cutnaly=chutnaly :-)))

508 Pavlína Pavlína | E-mail | 28. července 2010 v 14:01 | Reagovat

Dobrý den pro všechny přeji :)))))

Nudle. Božské domácí nudle kdysi dělal můj strejda z Olomouce. Představte si, že ho tyhle nudle naučil po válce náš pan prezident Ludvík Svoboda, se kterým bojoval u Buzuluku.

Byly na vlas tenké a metr dlouhé. Rozplývaly se na jazyku.

Já dělám domácí nudle jen 2x ročně - vánoce a velikonoce - do naší extra speciál sváteční polévky. Vývar z drůbeže nebo hovězího masa, kořenová zelenina v celku nebo na větší kusy nakrájená, jalovčinky, sůl, pepř, cibule a česnek na kostičky nakrájené.

Do uvařené zavařím játrové knedlíčky - taktéž domácí, domácí nudle a maso z vývaru na větší kusy nakrojené. Na talíři navrch nakrájenou petrušku...

(PS. pro zeťáčka ji dělám častěji, vím, že by pro ni vraždil :))))) a  pošlu mu ji v obědníku)

509 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 15:20 | Reagovat

Ten váš zeťák, ten se má. Já mám jen snachy a ty si vaří samy a dobře. Ode mne vždycky skoro vyžadovaly kombinaci bramborové knedlíky s houskou, pečené,, všechno" maso se šťávou a sladkokyselé ,,nezatírané" zelí. Na studené občerstvení ,,masovou mísu".Tu už jsem také popisovala. No co, hlavně když přijdou, nechodí se přece jen najíst.

510 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 16:12 | Reagovat

Dobré odpoledne.

Jak vidím,vlasové nudle jsou ještě v paměti a někde i doopravdy.Já si stejně myslím,že se k domácím receptům a domácímu vaření budeme časem vracet.Protože ty rychloobědy co se nyní všude vaří a je jedno,jestli v restauracích,jídelnách a smluvních jídelnách se podobají jako vejce vejci.

Já jsem chodil na obědy vlastně celý život a bylo by na co vzpomínat,od jeslí,školky,školy obecné,školy základní i dále v dalších zařízeních školství,armády a později v zaměstnání,vždycky to byly nějaké formy společné vyvařovny.Jen někdy na cestách,kdy nebylo zbytí jsem si i musel vařit sám.Na to jsem hrdý,protože si dodnes umím docela obstojně všechno uvařit.

Ale když se doma vařilo,tedy většinově v neděli,ve svátek,na vánoce,o dovolených rodičů,tak jsem byl vlastně šťastný,protože to domácí jídlo chutnalo nějak lépe a bylo vždy i možno si třeba přidat,vařilo se na co byla chuť,tedy podle možnosti peněženky rodičů a podle toho co se podařilo sehnat na to vaření.Byla to doba,kdy jsme vlastně byli i skromnější.Byly také pracovní soboty,o nějakých prodloužených vikéndech se nám mohlo jen zdát.No později již bylo lépe,ale pořád mi to doma chutnalo lépe.Nyní jako důchodce bych mohl odebírat jídlo z vyvařovny,nabízí vaření do domu několik firem,ale i školních kuchyní.Nám s manželkou je domácí vaření tak vzácné,že vaříme(manželka s mojí pomocí)pořád a i když jsme  již na těch dovážených obědech uvažovali,tak jsme to zatím zavrhli.Ale je to věc názoru.Prý to dovážené přijde levněji,případně jsou lidé,kteří si sami nenavaří a jsou vděčni za tuto službu.Většinou přestárlí a osamělí lidé.Ale to je jiná píseň.

My si vždycky vzpomeneme na co máme chuť a jde se na to,jako nakoupit,připravit a uvařit.Případně co zrovna požadují mladí a podobně.Asi je to tak v každé rodině.Jen buchty mi žena nechce upéci.Upeče je jen až na mé úpěnlivé naléhání a škemrání.Já když ji chci naštvat tak si je koupím v obchodě a nadávám pak na celý barák,tedy když je jako jím, a docela nahlas,že to jako není ono,že to nemá tu správnou chuť.Až se nakonec manželka naštve a upeče mi ty buchty s tou správnou chutí.Pak to voní po celém baráku až ven a já na vlítnu většinově,když jsou ještě teplé i když vím,že se to nemá,ale udržte kance od koryta,když je nalito,jak praví klasik.Manželka to zachraňuje tak,že hned nějaké oddělá,a uschová je jako aby bylo " na potom".No a potom je zase spořádám já,protože ji obyčejně po jedné buchtě začne pálit žáha a já ji s nimi musím pomoci,což dělám obvykle velmi rád.No je to takový náš domácí kolorit.Já sice manželku škádlívám s tím,že jako moje maminka pekla buchty každou sobotu večer,aby byly ráno na neděli,tak to ona mi hned odsekne,že ať se na sebe podívám a podobné říkadla.Já ji na to kontruji,že i její maminka,čili moje tchýně, mi podstrojovala a pekla pro mne skoro pořád,tak ona mi zase odpovídá,že já tak blbá nebudu.A je to.No to je život,prostě úplné manželské radovánky,ale jsem rád,že mi občas ty buchty upeče a je mi jedno jaké,já je mám rád všechny a na všechny způsoby.Včerá jsem si vzpoměl na "frgál".Manželka mne poslala rovnou do Vsetína,případně do Rožnova.Já ji na to odvětil,že třeba takový chodský koláč(je to to samé) by také nebyl špatný.Opět jsem byl odeslán rovnou do Domažlic.Tak jsem se zakabonil a dal jsem si zavináč.Byl dobrý a dobré bylo i to zelí co v něm bylo jako náplň.Ale bylo kyselé jako čert.Asi to přehnali s octem.No a pak si nevzpomeňte na buchty.

Předpokládám že zdejší panny a dívky také pečou svým milovaným mládenců,manželům a mužíčkům koláče a buchty.Stačí třeba jen taková mramorová bábovka ke kávě.Tak tu také mohu.Dofám,že se nemýlím.

511 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 16:38 | Reagovat

Jeník, tak to máte asi stejné s mužem. Ten zase hlavně na kynuté se sladkou náplní, nejlépe ještě teplé. Jindy si pečené půlí a schovává na druhý den (to když si koupí koláč nebo  něco podobného), ale když upeču, klidně před obědem snědl tři buchty s tvarohem ještě z trouby skoro vytažené (foukal, foukal...) a po obědě ještě kousek lívanu- s tvarohem a rybízem. On mě donutil péci, protože přinesl čerstvé  kvasnice, od kamarádky jsme dostali rybíz, takže aspoň z půl kila mouky- 12 buchýtek a poloviční plech lívanu. V pondělí tam byla jen jedna buchta (v neděli dopoledne jsem pekla).

512 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 16:43 | Reagovat

Máte rádi kedlubové zelí? Naše babička je často vařila, když byly kedlubny na zahrádce. Na hrubo nastrouhat a pak jako normální zelí dusit na cibulce, podlít, ochutit cukrem a octem, trochu hořčičného semínka a kmínu,  vařit doměka, lehce poprášit polohrubou moukou a k tomu knedlík, maso na šťávě, nebo i brambor místo knedlíku. Ale myslím, že to každá hospodyňka i leckterý chlap zná. Bábi dělala někdy i kedlubny zadělávané- smetanou, jako omáčku, ale to s bramborem a zbytky vařeného masa od neděle.

513 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 16:57 | Reagovat

pro rucuk - Váš pan manžel má asi stejné chutě jako já.To jsem rád,že nejsem sám.Ale opět ke klasikovi - láska prochází žaludkem.A u mužů je obyčejně jazyk hodně mlsný.

514 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 16:58 | Reagovat

Ještě pro doplnění,tak kynuté knedlíky mohu ma všechny způsoby,ale také o ně musím bojovat.(slovně)

515 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 17:15 | Reagovat

514-Jeník, tak jsem náhodou přišla na to, jak nemuset na kynuté ovocné knedlíky šlehat ještě tvaroh. Dala jsem si na ně smetanový jogurt- ovocný- bylo to dietní (nedávala jsem  si už máslo, cukr a mleté ořechy, jak má zase rád muž) . Také osmažená strouhanka na másle s trochou cukru a skořice je parádní- když je taková hrudkovatá. No jo, nesvačila jsem-lajdák (má se jíst maličko 6x denně) a teď tu nad klávesnicí polykám sliny. Jdu papat.

516 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 17:25 | Reagovat

pro rucuk - přeji dobrou chuť

517 Jeník Jeník | 28. července 2010 v 17:54 | Reagovat

pro paní Pavlínu - s panem gen.Svobodou jsem se setkal také osobně,ale za zvláštních okolností.Již je to drahně let,kdy rodiče jednou rozhodli,že se v neděli pojede na Severní Moravu do obce Nový Malín.Je to vesnice u Šumperka.Bylo to v padesátých letech ,já mlaďoch,kterému se chtělo všechno,jen ne jet někam na venkov a ještě k tomu navštěvovat příbuzné a poslouchat jejich radostné výkřiky o tom jak jsem vyrostl a podobně.Nechtěl ale musel.Jeli jsme rychlíkem do Zábřeha.Tam jsme přesedli na místní lokálku.Tedy opravdovou lokálku.Tehdy to byla parní lokomotiva s několika vagony v zápřahu,vagony dřeváky.A ještě navíc to byly takové ty vagony se zahrádkama,než se vstoupí do vagonu,asi jako ve filmech o divokém západě,ale tehdy to bylo doopravdy.Docela mne to zaujalo,tedy až na ty saze co vypouštěla stařičká parní lokomotiva.Přijeli jsme do Šumperka,tam hned u nádraží čekaly na nás autobusy.Byl jsem překvapen a teprve tam jsem se dozvěděl,že v tom Novém Malíně bude nějaké setkání při příležitosti vypálení Českého Malína němci na Volyni v době války.Prostě také setkání Volyňáků.Nechápal jsem proč zrovna my jako domorodá rodina jedeme tam,když příbuzné a známé máme v Šumperku a jiných obcích.Že prý tam budou také,že je to domluvené.Bylo léto,bylo horko a mne nebavilo být na světě.Představoval jsem si tu neděli jinde a jinak prožitou než nějakým setkáním,které mne se  ale vůbec nijak netýkalo a naší rodiny již vůbec ne.Přijeli jsme tam.Tam hned nad nádražím byla pouť jako když vyšije.Kolotoče,stánky a jiné radovánky,prostě nic pro mne.Na hřišti byl udělaný plac s lavičkama a malé podium s mikrofonem.V tom se k nám přihrnula jedna stará tetička a hned to bylo vítání a líbání a všechno to co jsem nechtěl zažít.Pak se odněkud vyštrachávali i ostatní příbuzní a navzájem začalo to správné "odkud,o čem,pro koho - vše v rámci rodiny".Vykroutil jsem se z toho pod výmluvou,že si musím koupit cukrovou vatu na ktrou jsem se těšil asi půl roku atd.Byla to hovadina,ale jiná a blbější výmluva mne nenapadla.Dostal jsem korunu na tu vatu a šel si na ni stoupnout frontu.Stánek s vatou stál hned vedle od hlediště pod tribunou.Najednou přišel generál ve slavnostní uniformě a se všemi řády na prsou.No zíral jsem jako vizír.Od okolo stojících jsem se dověděl,že je to Ludvík Svoboda a že jsem přišel na pozvání,protože řada místních s ním bojovala na frontě a chtěli jej vidět.Právě vyšel z nemilosti a mohl mluvit na veřejnosti,ale ne zase moc.Podle toho to také vypadalo nic moc žádná suita,ale jako voják byl štramák a ještě plný sil.Ale někdo mu hned po začátku jeho řeči a to asi úmyslně porouchal mikrofon.Protože byl chlap a voják,tak ten mikrofon dal bokem a řekl nahlas "tak já vám to řeknu na plnou hubu".To jsem zpozorněl i já,protože jsem naprosto nevěnoval pozornost o čem je řeč,ale nyní již po těchto slovech ano,ale asi jako většina přítomných.Ještě k tomu vyhrával nahlas(nacelé kolo)amplion od střelnice.Ale ten byl následně promtně umlčen  a to docela natvrdo několika místními chlapy s tím,že jestli ještě náhodou zazní,tak tu střelnici i s její namalovanou paní vezmou systémem "ráz,naráz".Najednou bylo ticho a Svoboda vyprávěl něco o nových časech,změnách v postojích a podobně.Já jsem to sice moc nechápal,ale dnes vím,že se jednalo o rehabilitace a podobně.Jen jsem na něj s obdivem hleděl ,jaký je to štramák,jak má zvučný hlas a že mu to docela pasuje.Sklidil za řeč obrovitý aplaus.Já pak musel chca nechca zase k rodičům a k rodině a dál to již není zajímavé,jen to,že jsem již pak vždy sledoval jeho kroky a činy,když se někde objevil,třeba v televizi a podobně.Přišla šedesátá léta a dále to již všichni víte jak to bylo.

518 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 20:46 | Reagovat

5l7-Jeník, on jen nechtěl za žádnou cenu krveprolití a možná v koutku duše věřil, že to při určitých ústupcích ze strany našich osvoboditelů nehrozí, jako mnoho našich lidí nevěřilo, že by Rusové naše lidi jen tak zabíjeli. To se už kolikrát rozebíralo, nezměníme to. Byla to od nich šlápota do  bláta a rozhodně moc přátel tímto nezískali.

519 Pavlína Pavlína | E-mail | 28. července 2010 v 21:41 | Reagovat

Strýc vždycky o Ludvíku Svobodovi mluvil s úctou a vážností. Prý ho vojáci poslouchali a měli ho rádi. Jako člověka i jako nadřízeného. Nikdy se nechoval k nikomu povýšeně a neuctíval žádné vlezdoprdelky a nevyžadoval nic víc, než obyčejní vojáci.

Strýc mi o něm hodně vyprávěl, měl i fotografie, léty se někam zatoulaly a strýc neunesl jeho smrt. Dostal infarkt a pohřeb měl ve stejný den, jako generál Ludvík Svoboda.

520 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 21:54 | Reagovat

Máme knihu Z Buzuluku do Prahy- to by si měl každý přečíst, kdo o Ludvíku Svobodovi chce něco vědět. Myslím, že jsme ji zdědili po strýčkovi, který byl dokonce na Dukle raněn.

521 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. července 2010 v 22:58 | Reagovat

Pokud mne paměť neklame, byl Ludvík Svoboda ruský legionář. Za I. rebubliky učil na válečné škole v Hranicích.

Dalo by se říci, že k ruskému bolševismu měl dost daleko.

Jenže jeho vojenská mise v SSSR musila zajít dál než byl možná ochoten ( referoval o tom voj, přidělenec Heliodor Píka do Londýna ). Rozpory v použití vojesnké jednotky z Buzuluku vygradovaly na Dukle. Paradezantní divize nebyla přepravena na Slovensko k posílení povstání, jak žádala londýnská vláda, ale použita k pozemnímu "proražení na Dukle". Došlo k sporu v tamním velení. Zkušení velitelé odporovali této lehkomyslnosti. Byli ale velitelsky degradováni a posláni s nedostatečnou výzbrojí a zajištěním na jistou smrt. Na pomníčcích na dukelském pohřebišti si každý může přečíst "štábní kapitán XY, velitel čety", podplukovník XY, velitel roty".

S lehkou pěší výzbrojí útočili proti připraveným a zastříleným Němcům. Byla to katastrofa a hlavním velitelem byl Ludvík Svoboda.

522 rucuk rucuk | E-mail | 28. července 2010 v 23:40 | Reagovat

Jen na okraj: Co měl jako velitel dělat? Vzepřít se a zůstat na hranicích? Ono se všechno hodnotí později jinak . Pokud by nešli dál, to měli čekat až Němci napadnou je? Londýnská vláda nijak zvláště aktivní nakonec nebyla, spojenci museli dělat předvoj a z opačné strany bylo mnohem více obětí. Možná mnohdy nesprávným rozhodnutím, to se ale tak rychle někdy těžko dělá. Svoboda nerozhodoval zcela sám. Určitě vojáky schválně na smrt nehnal.  Podle strýčka už kolikrát sami chtěli co nejdříve domů, byli mladí- strýc měl 24 let a byl už dost dlouho z domu. Ročník 21 nasazený do Říše na práci.

523 JM JM | 29. července 2010 v 0:57 | Reagovat

K předchozím článkům - žádnou osobní vzpomínku nemám, ale byl to pro mne vždy Pan prezident.

505

Pořád dělám domácí nudle. Ale práci si usnadňuji různými mašinkami. Dříve jsem měla takovou malou řezačku, nyní jsou to válečky na vyvalování a potom opět řezačka. Nudle ze dvou vajíček dělám asi 15 minut. To pracné rozvalování je tím odstraněno. Pořád  svoji kuchyni  nazývám strojovnou.

Malý fígl: Po rozválení je rozložím na utěrku, ta odsaje částečně vlhkost a může se hned krájet.

524 Zdenka Zdenka | 29. července 2010 v 7:58 | Reagovat

Dobrý den :-)

Do toho těsta na nudle přidám trošku oleje, prý se to pak tolik nerozvaří. Po vyválení nehrájím na pásy, stočím natěsno (jako amoletu) a krájím. Ovšem dělám je již jen vyjímečně, v létě vůbec, to mi polévky nikdo nejí, tak je nevařím.

Co se týká L. Svobody - když jsem byla děcko, viděla jsem ho naživo v Břeclavi. Štramák to byl, to jo. Z dětskýho pohledu.

Ale myslím, že  nepřekročil obvyklý "lidský stín". Když velel na Dukle, musel vědět, do čeho lidi žene. A pak v r. 1968 se také nevzepřel. No, národ přežil a to je snad podstatné. Mě se to od klávesnice v dnešní době lehko posuzuje. Jak bych se zachovala sama, nevím.

525 Hanako Hanako | 29. července 2010 v 9:18 | Reagovat

Pěkný den, i já mám vzpomínku na L.Svobodu. Bylo to na přelomu r.1968 a 1969. Ve Vinohradském divadle hráli Oldřicha  a Boženu. Začátek byl maličko zpožděn, najednou se v lóži objevil prezident L. Svoboda s manželkou. Všichni návštěvníci bez povelu povstali, pan prezident se všem uklonil, rukou naznačil, abychom si sedli a představení začalo. O přestávce se setkal s herci. Návštěva prý nebyla dopředu ohlášená, přijela jen limuzína doprovázená policisty na motorkách. Zhodnotit činnost L.Svobody můžou jen historici, ale ten dojem z jeho osoby byl pro mne ohromný.

526 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. července 2010 v 10:24 | Reagovat

521 pokračování

Jediná naděje na proražení " dukelského průsmyku" byla napadením ze slovenské strany, což měly učinit divize "slovenského štátu". Selhaly zaváháním  slov. min.obrany Čatloše ( chtěl přejít k povstalcům a nakonec zůstal při Tisovi ).  Mělo na to vliv i zadržení české paradezantní divize a její převedení na dukelskou frontu. Také ruské odmítnutí přijmout americké letouny po odhozu zásobování povstání, sehrálo svoji roli. Hlavní cíl, zesměšnit londýnskou vládu a současně na ni svalit neúspěch povstání vyvolaného slovenskými komunisty, bez jakékoli koordinace. V této špinavé hře se Svoboda orientoval na "moskvany" t.j. Feirlingera, Gottwalda, Kopeckého, Nejedlého, kteří už slíbovali  budoucnost v rámci Benešem podepsané sovětsko československé smlouvy ( 1943 ), kterou ovšem už vykládali moskvané pro sebe, viz Košický vládní program. Všechny doprovodné rejdy zmapoval a zdokumentoval voj. přidělenec Hel. Píka rovnou do Londýna. Tam nebyla vůle věřit, tak podlým krokům. Nakonec se Píky nikdo řádně nezastal a byl pro jistotu, po odchodu Beneše, co nejdříve oběšen. Zmínění lotři i se Svobodou vedli dále stát. Nakonec vykopli i Svobodu. Tím vyvolali údiv Chruščova, byl vzat na milost. Odvděčil se dodatečným tajtrlíkováním po boku Dubčeka a později  Husáka. Nic neovlivnil a ničemu nezabránil, byl jen kulisa dalších lumpáren.

527 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 10:33 | Reagovat

Dobré ráno.

Děkuji všem za radu jak jít na nudle,tedy s tou jejich výrobou.Člověk si to musí i opakovat,nebo staré dobré recepty našich maminek by zanikly v nenávratnu.Proto ještě jednou dík všem zdejším kuchařkám.

Protože jako amatér se ze zájmu zabývám historií našeho národa,rád se ještě vrátím k tématu o gen.Svobodovi.Všichni se shodujeme,že to byl inteligentní člověk,schopný voják na všech stupních kde byl  pro ostatní vojáky vzorem.Jednak jako legionář,jednak jako voják na frontě 2.světové války.Po nástupu do politických funkcí to již tak slavné nebylo i když se v roce 1968 zachoval čestně a nejlépe jak bylo v jeho postavení možné a hlavně možné pro náš stát a naše občany.

Vrátím se k té nešťastné Dukle.Při příchodu ke Karpatům,což znamená do Haliče do oblasti Lvova,byl čs.armádní sbor již nesmírně oslaben(zranění a mrtví z předchozích bojů) a hlavně nesmírně unaven.Bylo rozhodnuto sov.stranou,že bude vyveden z bojů.doplněn,vycičen a později v příhodnou dobu znovu nasazen a nasazen v duchu státní smlouvy,kterou uzavřel Beneš se Stalinem,na území naší vlasti.Situace na frontě se ale vyvíjela jinak.Podrobnosti o tom,že i rusové a jejich vojska měli potíže také v té době nebudu rozebírat.Došlo ke strategickému zdržení a to umožnilo znovu upevnit němcům rozpadající se frontu a navíc ji posílit o odpočinutá vojska z Francie.Náš sbor sice posiloval o občany SSSR(většinově volyňáky,ale i jiné,případně propuštěnce z gulagů,vojáků dopravených sem z Anglie,hlavně důstojníků),ale bylo nutno ihned jej znovu zařadit na frontu do bojů,protože se korouhvička války na východní frontě začala obracet a bylo nutno všechna vojska přeskupit,přemístit,provést reorganizaci velení a řízení,provést obrovské doplnění lidmi a materiálem a v této situaci začali němci obnovovat svou bojovou(válečnou ) činnost.

  Bohužel do tohoto organizačního   zmatku spadl komplet celý náš sbor,který nebyl doplněn,který nebyl dozbrojen,který navíc připravoval jednu brigádu,složenou ze slováků na letecký přesun na Slovensko.Bohužel navíc při přeskupování a souběžné bojové činnosti vznikly ohromné díry ve frontě,kde nebyl žádný odpor proti německým vojskům útočícím směrem na Ukrajinu z Polska.Vznikla situace jako v roce 1941,že hrozilo ke strašným ztrátám a obrovkému ohrožení všech vojsk na tomto úseku fronty ,že dojde k jejich zajetí němci.Vyhlídka strašlivá pro všechny.Němci do zajetí nebrali,ti v té době již jen všechny zajatce popravovali,bez ohledu na to kdo je kdo.Přišel od rusů rozkaz,že sbor musí zaujmout nové pozice a zacelit několik děr ve frontě,bez ohledu na výcvik,bez ohledu na předchozí plány,bez ohledu na doplnění vojsk čs.sboru lidmi a zbraněmi.Protože již byla známa situace na Slovensku,že byla provedena dohoda s velením Východoslovenské divize o uvolnění hranice a volnému průchodu na Slovensko přes Dukelský průsmyk,byl celý směr postupu  našeho armádního  sboru nasměrován na směr k tomuto průsmyku.To se lehko řeklo a plánovalo,ale jak plyne z předešlého,praktické provedení bylo příšerně složité.

528 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. července 2010 v 10:44 | Reagovat

522 rucuk

Londýnské vládě především nebylo umožněno mít koordinační roli. "Moskvané" rétorikou o rejdech reakce ve slov.povstání, vše mařili. Byli to ( kromě legionáře Fierlingera vojenští blbové ). Nebyli ochotni  spojit se s londýnskou vládou ke koordinaci pomoci slovenskému povstání. Toho SSSR využil k demonstrativnímu silovému pokusu o proražení Dukly. Všichni čeští důstojníci znali historii toho místa z I. sv. války, že je neprostupné. Většina zkušených odmítla útočit, bez řádné dělostřelecké přípravy ( byli funkčně degadováni a posláni na smrt ). Původní časový plán ( Dukla za 14 dní se natáhl na 3,5 měsíce ), prošli až se Němci stáhli v reakci na dobytí Slovenska z Maďarska. Ty oběti "karpatodukelské" operace byly zbytečné (ani mnoho Němců nepoutaly ). Nakonec  jádro Svobodou vedeného sboru prorazilo dělostřeleckým přepadem až  u polského Jasla a směrem na Ostravu.

Na Dukle Svoboda nikoli po prvé selhal. Řídil se podle instrukcí bolševických samozvanců a nikoli uznávané vlády. V tom je jeho pochybení a setrval v tom následně celý život.

529 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 10:54 | Reagovat

pokračování - Plánováno bylo,že se sbor dostane do pěti dnů do Prešova a odtud bude zahájeno vlastní osvobozování naší vlasti.Plána selhaly.Východoslovenská divize byla bez odporu němci odzbrojena.Německý vojska bez odporu obsadila dopředu připravené pozice v horách prakticky v celém Karpatském oblouku.Všude byla posílena lidmi,zbraněmi.Sovětská vojska na svých úsecích ,které předávala našemu sboru neprovedla žádný průzkum a jejich velení lhalo našim velitelů,že před sebou pro naše vojáky není žádný nepřítel.Dále sovětská strana zamítla přepravu naší připravené brigády na Slovensko.Přeprava byla provedena později,v nevýhodném čase a období pro Slovenské povstání.Výsadková brigáda byla použita jako pěší krycí jednotka s tím,že není třeba bojovat,že to jen fysicky obsadí a předají postupujícím vojskům,která se zdržela jdou za nimi v opoždění.Přesuny všech jednotek se prováděly většinově v noci a v mlze a dešti.Navíc  se jednotky musely navzájem překračovat,což je složité za těch podmínek co byly i v době míru a ne tak ještě v bojových podmínkách.Průzkum dopředu nulový.Nastaly strašné zmatky a to nejen u našeho sboru ,ale u všech ruských jednotek včetně.Někdo za to musel pykat.Několik ruských generálů bylo ihned odvoláno a následně zastřeleno.U nás trvala ruská strana na odvolání velícího generála a to byl gen.Kratochvíl(nikoliv Svoboda).Nakonec jej odvolali sami rusové.Byl to precedens,kdy jiný stát si dovolil takto hrubě se vměšovat do kompetencí naší armády,našeho velení a konečně do kompetence našeho presidenta,protože jen ten mohl gen.Kratochvíla odvolat.Svoboda v té době velel brigádě,což byla jen podřízená jednotka.Po celou tuto dobu byl ale s vojáky a jako jediný z velících generálů u našeho sboru alespoň částečně věděl co se doopravdy děje a jaký je stav u vojsk.Proto byl ihned ruským velením jmenován do čela sboru.Opět precedent,protože to může jen president.Ten to potvrdil pak dodatečně.Takže Svoboda dostal v noci za nejasné situace skoro rozprášenou jednotku,kdy jednotlivé její části ani nevěděly navzájem kde jsou jejich ostatní části a kterým směrem se vlastně jde.Naštěstí směr byl již stanoven,ale o němcích se nevědělo a za to se pak platilo krví.Rusové nedovolili změnu směru,nebo nasazení i když jejich jednotky již dříve než naši vstoupili na území našeho státu v prostoru Podkarpatské Rusi.Zbývá ještě mnoho otázek a odpovědí.Nechci rozebírat válečné dějiny a válečná dramata Dukelské bitvy jako takové.Ale je jasné,že Svoboda velel jako frontový velitel od Sokolova až po Duklu  a byl u vojáků oblíbený.Po přechodu Karpat byl z funkce odvolán a jmenován novým ministrem prozatimní války,takže na našem území již nevelel.

530 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 10:57 | Reagovat

pro nar.soc. - neříkám,že Svoboda nedělal chyby,ale sboru veleli jiní velitelé,na něj spadla jen ta Dukla.Pak již převzal velení gen.Klapálek.Nevím ale jak by v jeho situaci na Dukle velel někdo jiný.Vše bylo řízeno rusákama a nedalo se jinak.

531 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 11:01 | Reagovat

pro nár.soc. - měl jsem štěstí na toto téma hovořit nezávisle s mnoha účastníky těchto událostí vojáky i důstojníky,ale i ženami.Je toho obrovké množství informací,které se nikde nedočtete a co se dočtet je zase jen nějaký výřez,nebo tendenční informace.Ale je to složité téma a na delší rozpravu.Mě osobně v té historické době u Svobody vadilo,že šel na ruku rusákům při odtržení Podkarpatské Rusi.Opět téma delší rozpravu.Ano tam se nezachoval dobře,dokonce  hodně zle.

532 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. července 2010 v 12:17 | Reagovat

Pane Jeníku, dobrý den, nikdo nedělá chyby.

Nechci snižovat zásluhy L. Svobody, jeho anabaze z Polska, zajetím v SSSR ( navíc ruského legionáře ) byla velmi labilní. Pokud chtěl něco pro "své chlapce udělat musil stabilizovat především svoji roli. Jenže, jak správně píšete, v době Dukly byla už v platnosti sovětsko-československá smlouva na vládní úrovni a byl povinen se jí držet, bez ohledu na přání a "befely Moskvanů".

K Dukle.

Byl jsem tam jen jeden den, dobře jsem si prohlédl silnici v průsmyku i situaci v místním památníku. Také starý hřbitůvek z I. sv. války s několika pomníčky Němců ( kteří tam padli n a "ruské frontě" to vše ukazuje, jak byla ta operace zhudlařená. Vjížděli po zledovatělé silnici s kopce dolů. První rána z německého děla zablokovala tankovou četu. Po straně silnice mokřad, otočit se nebylo možno a couvat  koloně? Všichni tam zařvali, dík špatnému průzkumu  a přípravě útoku.

Československý důstojnický sbor měl povědomí o těchto zkušenostech. Právem odmítla jistá část důstojníků naslepo útočit, bez řádného průzkumu a přípravy.

Měl jsem možnost hovořit s jedním "volyňákem", který jako řidič prázdného  muničního Studebakra trčel v ostřelovaném

pásmu na polské straně 72 hodin. Prý kdybych neměl ovčí kožich, zrekvírovaný  ( ukradený buhví kde ) tak jsem v - 15C zmrzl, jako ti ostatní řidiči. Nikdo nám nevelel, nikdo nás nechránil. Zahučela německá děla a vše utíkalo o překot zpátky. Vyházeli jsme muniční bedny, otočili se v lese, popojeli a šmytec, už to lítalo odevšad. Válel jsem se pod autem ve sněhu, nakonec jsem v noci sebral desky z rozstřílené korby pod sebe a tak tam trčel 2 noci. Vrátili jsme se pěšky, jen tři z celé zásobovací kolony.

533 Zdenka Zdenka | 29. července 2010 v 12:21 | Reagovat

Ano, mnoho důležitých událostí není snad ani historiky pro "nevhodnost" zaznamenáno, natož zveřejněno. Těžko se v tom pak orientovat. Snad paměť národa zůstává? Záleží to i na tom, co prarodiče, rodiče,... svým potomkům předají...

534 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. července 2010 v 12:43 | Reagovat

529 Jeník

Problém slov. povstání není dodnes řádně zpracován a už nebude ( z československého hlediska ). Londýnská vláda usilovala o leteckou pomoc z SSSR ( ta byla chaotická a málo účinná ) a z Itálie americkými letadly. Kvůli doletu se dojednávalo přistání zásobovacích letadel za ruskou frontou s možností natankovat a vrátit se zpět s raněnými a jiným nákladem. Jenže Rusové jednali jako u Waršavy. Nepovolili přistání z vymyšlených důvodů a tím možnost pomoci z jiné strany v podstatě zhatili. Stačí se seznámit s krotkými poznámkami gen. Fajtla operujícího leteckého velitele na Slovensku( dlouho komunisty umlčován ), jaké podmínky měli letci ve slov. povstání. Nebyly díly, nebyl benzin, nebylo střelivo a povstalecké letectvo, tak zaniklo.

Němci měli volné pole k působení i s tím málem co tam měli.

Obětavé hrdinství jednotlivců na frontě ( oslavované v památníku v B. Bystrici ) nemohlo nahradit selhání politické "reprezentace" v Londýně a zejména v Moskvě.

535 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 16:04 | Reagovat

pro nar.soc. - já na Dukle nebyl,ale prostudoval jsem mnoho materiálů o té době,o poměrech  v úsecích fronty kde naši vojáci bojovali.Já jsem ale šel dál,zkoumal jsem podmínky našich běženců,kteří utíkali před Hitlerem do SSSR,jako za jedinou možnou alternativou odboje,zkoumal jsem i náš odboj v Polsku,který se posléze po jeho napadaní zhroutil a dílem odešel na Střední východ a dílem byl odejít do SSSR.Poměry  jak byli naši lidé tam uvítáni a nejdnalo se třeba jen o vojáky.Bylo by to smutné psaní.Většinově všichni zahynuli v gulazích.O tom se ale nikde nedočtete,nikde se to nepresentuje,nikdo to ani nechce slyšet.Všichni jsme krmeni jen Polskou Katyní,ale že naši lidé v ještě větším počtu dopadli stejně,nebo hůře,to se nesmí nikde ani vykládat.S těmi poláky je to obdobné.Dostal jsem ke svědectví,kdy ruské bestie popravovali polské vojáky ještě dva roky po válce,vše bez důvodu.Také se o tom nikde nepíše a nikdo to nechce slyšet.Když byl na skutečnost o velkém počtu našich lidí v táborech smrti v SSSR president Beneš,tak vznesl dotaz svému nejlepšímu kamarádovi,kterého ustanovil naším velvislancem v SSSR Firlingrovi,aby věc prošetřil.Ten bez prošetření odpověděl,že tam jsou naši lidé,naši občané pro SSSR nejpotřebnější a dál se o tyto lidi,naše občany  již nikdo nestaral.Heliodor Píka se nelegálně dostal k jejich seznamům a navíc k seznamům táborů,kde jsou rozmístěni/umístěni a snažil se je odtamtud dostat formou jako náborem do našich jednotek do Buzuluku.Ale dostal jich jenom dva tisíce,ale jich podle seznamů tam bylo padesát tisíc.Ty již nikdo nikdy neviděl.Podle mne toto byl skutečný důvod,proč chtěli rusáci a jejich NKVD Píku po válce za každou cenu popravit a to se jim nakonec podařilo.

Sám Svoboda se dostal do SSSR jak je známo ústupem do východního Polska,kde byl vlastně se svojí jednotkou zajat ruskými vojsky.Nejednali s něma v žádném případě v rukavičkách.Ale přeci jim dali většinově možnost(Svobodově skupině zajatých vojáků) odchod na Blízký východ do Palestiny.Sám Svoboda se hlásil jako první a přál si nastoput někde na frontu do boje proti Německu.Ale nakonec byl na příkaz ministerstva obrany v Londýně(gen.Ingrem se kterým byli osobní přátelé a kamarádi z legií) ponechán v SSSR s úkolem působit jako styčný důstojník s úkolem doprovázet transporty našich vojáků do Oděsy a tam dohlížet na jejich nalodění a odjezd do Palestiny.Úkol zněl,aby takto odešli především všichni důstojníci a profesionální vojáci a pokud možno všichni co o to požádají,prostě co největší počet našich lidí aby se dostalo z SSSR pryč.Informace o tajuplných mizeních našich občanů již bylo na stole.Musíme si uvědomit,že v té době byl SSSR přítel Německa a neváhal klidně předávat Hitlerovi německé antifašisty,případně další zájmové osoby,podle přání fašistů.Prostě s něma obchodovali jako se zvěří.Byla obava,že takto by mohli velice rychle dopadnout i naši občané.Ti ale většinově hynuli v riských gulazích.To ale Svoboda nevěděl,stejně jako gen.Anders(polák),který měl stejný úkol jako Svoboda,ale od Polské vlády.Osobně se gen.Ingr.angažoval,aby tuto funkci,tento úkol prováděl Svoboda,protože věděl,že s nimi(bolševiky) umí jednat a úkol splní.Sám Svoboda se jednou vyjádřil v náhodné diskusi,jak mu bylo smutno,když viděl naše vojáky odplouvat a on tam musel zůstat.

Ono je celá řada poznatků z té doby,ale dnes není nikoho,kdo by to chtěl slyšet,případně vědět,tak to asi upadne v zapomění.Je ale skutečností,že Svoboda z boje nikdy neutíkal a vždy se snažil být v přední linii bojů.Neváhal nechat zastřelit některé naše vojáky,kteří po dobytí jednoho městečka znásilňovali místní ženy.Všichni spolubojovníci mu to schvalovali a získal si tak sympatie všech.Trval na dodržování válečného řádu pro čs,armádu.Toto třeba u rusů nebylo,tam se tyto excesy jaksi tolerovali.

536 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 16:12 | Reagovat

pro nar.soc. - s panem gen.Fajtlem,ale i gen.Peřinou jsme měl čest několikráte hovořit.Oba byli rozšafní pánové,oba toho hodně zažili,ale vždy jsme se shodli na tom,že ne vše je bílé,ne vše je černé.Také sami přiznali,že se popis jejich osudů,jak je v současnosti presentován jim osobně nelíbí,že řada věcí a událostí byla jinak,ale pro stáří již nemají sílu to nějak měnit.Přesto neváhali a dosti svých vzpomínek  mi věnovali.Nechci je zde presentovat,nebylo by to vůči nim fér jednání.Řekli mi to v soukromém rozhovoru,který byl veden na úrovni přátel a ne na úrovni novinářského výslechu.Fajtl mi vyprávěl dosti podrobně své zážitky z války,včetně toho Slovenska,Peřina také,ale více jsme hovořili o jeho práci v NASA a při programu Apolo(let na měsíc).Poslouchal jsem jako pěna.Rohovor by trval nekonečně dlouho s oběma.Tak jsme se raději sešli několikráte.Dokonce jsme i něco popili,nebyli to suchaři,rádi se veselili(a já také).Až nás obyčejně paní Peřinová přerušila a ukončila naše seance.Oba dokázali i pěkně žertovat,ale to je již na jiné vyprávění.

537 Jeník Jeník | 29. července 2010 v 16:33 | Reagovat

pro nar.soc. - ještě několik poznámek k té nešťastné Dukle.Protože jsem hovořil s přímými účastníky těchto bojů(ale ne s Bilakem - ten pro svou nesnášenlivou povahu a celkovou neschopnost plnit úkoly vojáka byl trvale odvelen do odvšovovací stanice,kde měl dva barely od nafty a vyvařoval v nich zavšivené uniformy - nikdo si jej nevšímal,nikdo s ním nechtěl nic mít,byla to svině již tenkrát),tak mám trochu přehled jak to tam vlastně chodilo a co se tam vlastně dělo.O nevycvičenosti nováčků jsem zde již psal.O špatné vybavenosti také.Navíc důstojníci,kteří byli přiveleni na pomoc z Anglie,přijeli v letních uniformách a v polobotkách.Dovedete si představit jak jim asi bylo a hned do první linie bojů.O smrti gen.Sázavského mám přesné poznatky z vyprávění od jedné zdravotnice,která jela s ním v autě,ale protože bylo mnoho bláta a auto bylo třeba odlehčit,tak přesedla do auta co jelo za nimi a to ji zachránilo život,ale také stala přímým svědkem jeho smrti.Přijel také z Anglie a byl jmenovaný presidentem jako hlavní velitel našeho armádního sboru.Ale funkci nestihl převzít.Padl vinou nástražné miny.Také byl ještě v polobotkách.Všichni jej želeli,protože to byl opravdový voják,také zakalený legionář a navíc voják s nejvyšším vojenským vzděláním  a zkušenostmi ve velení u sboru.No jedna velká tragedie.Ale takových tam bylo stovky a tisíce.Většinově zbytečných.Ale to je na rozbor spíše pro vojáky.Já nejsem odborník.Já tyto věci spíše studoval s posice historických událostí té doby.

538 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. července 2010 v 17:47 | Reagovat

Pane Jeníku,

je to nesmírná škoda, jak pamětníci odcházejí, aniž alespoň namluvili audiokazety. Přijde doba, kdy budou mladí, pečlivě hledat každé slovíčko popisu té doby.

Právě ty dnešní výkřiky o omluvě komunistů jsou blbé a jalové. Je třeba říci, že pod gaunerským vedením SSSR a Německa ( pakt Molotov verzus Ribentrop ) se rozdělily sféry vlivu mezi  těmito lotrovskými státy. Komunisté i v ČSR tomu dělali ze slouhovství, už dříve stafáž. Podporovali henleinovce, až do odtržení.  

Proto jsem zmiňoval Svobodovo legionářské působení, které bylo v bolševickém Rusku poukázkou i na kulku.

Čsl. komunističtí šíbři v Moskvě měli jen jeden cíl, udělat z ČSR další sovětskou republiku a stát se v ní  Satrapy.

Jistě nebylo pro českostátně cítící lidi lehké se v tom orientovat. Kdo se nepřetvařoval, nevyvázl ze zavedené bolševické lumpárny.

Heliodor Píka údajně, jako jediný cizinec dostal po uzavření smlouvy mezi Benešem a Stalinem seznam gulagů s

českými  "zajištěnci". Ti bolševičtí  lumpi chtěli později za každého "příspěvek za výživu a ubytování". Možná, že tam se stala chyba! Kdyby londýnská vláda nabídla "výkupné",

mohl mít sbor několikanásobek lidí. Tamní všiváci byli ochotni i schopni, za peníze cokoli. O nějaké slovanské bratrství, boj za demokracii a podobné pojmy, Bolševikům nikdy nešlo.

Vždyť za dodávky americké výzbroje do SSSR se zúčtovával jeden padlý rudoarmějec za 10 USD. Prý i proto se vykazovaly vysoké počty padlých na všech ruských frontách.

Ono je toho víc, co není dodnes zpracováno.

Na př. Churchillova  představa o poválečné Evropě, se nápadně rozcházela s Benešovou ( a B. byl jediný  středoevropský státník s vlastním rozumem a neotřesenou pověstí ). Bohužel B. se úzce upnul na obnovu republiky a  doprovodné akce ( zejména financování z dalších zdrojů - viz. Masaryk ze sbírek mezi americkými krajany )

nedocenil . Pro B. bylo také nemožné připustit i po uzavření smlouvy se Stalinem, že je možné řešit věci spíše než politicky, raději bakšišem ( na něž ale neměl ). Úvěr u anglické vlády na to nestačil a jiný větší zdroj nebyl. Nedostatek  v tomto směru ( t.j. mít zde  dost maníků prošlých ruskými gulagy ) zaplatila republika v r. 1948 komunistickým uchopením moci a zaplacení stonásobné ceny toho, co by bývalo stálo "vykoupení" československých vězňů z gulagů.

V tom je obrovská vina českých komunistů ( pozor, jako politické strany ), že tyto kořeny své totalitní historie zatím ani neoznačili, natož vytrhali.

539 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. července 2010 v 17:53 | Reagovat

538 dodatek

Mám občas možnost  pobýt v Leteckém klubu ( zřízeném panem pluk. Horalem ) v hotelu DUO v Praze, kde se váleční veteráni z Anglie, občas scházejí. Je to soukromé zařízení pana Horala ( tankisty od Dunkerku ) se stálou výstavkou. Národní socialisté tam mívají se svolením p. Horala, ústřední schůze. Je tam leccos k vidění i slyšení.

540 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 8:25 | Reagovat

Dobré ráno.

pro nar.soc. - jsem Vám vděčen za tyto přípomínky k minulosti.Takových jako Vy,nebo já je málo.A máte pravdu,že pamětníci prakticky již nejsou a ti co s nimi neformálně komunikovali a ledacos se od nich dověděli prakticky odcházejí také.Pak opravdu přijde doba,kdy se najednou bude shánět každý podnět,každá myšlenka.Já sám se stýkám s několika kamarády(všichni jsme důchodového již věku),kteří nezávisle na sobě studujeme naši historii,každý na něco přijde a pak to vzájemně porovnáváme a skládáme ucelený nezávislý obraz děje v té které době.O době druhé světové války,ale i v dalších obdobích,třeba padesátá a šedesátá léta minulého století,jsme přišli na mnoho dějů,událostí,které se před veřejností tajily a které se teprve po složitých bádáních dostávají na světlo.Ale výsledky těchto bádání(je jedno jestli se jedná o první,druhou světovou válku,či období po nich) nikdo nechce ani vyslechnout,myšleno v oficiálních krizích,případně v oficiálních institucích historie.Prostě pořád je to někomu nepříjemné a nepohodlné,když se tyto věci vynesou na světlo.

541 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 8:59 | Reagovat

pokračování - připomenu jen několik maličkostí,která jsou známá,ale stále potlačovaná jejich publicita.

- tajná smlouva mezi SSSR a GB,ke které se USA odmítly připojit pro její podlost.Řešila sféry vlivu v Evropě.Pro SSSR posvěcovala zábor východního Polska,Finska,Pobaltských republik,Moldávie,případně Podkarpatské rusi,vliv ve Finsku,Bulharsku,na Balkáně.Kromě Řecka vše pro SSSR.Pro GB  bylo,že SSSR vojensky odešel z Íránu,Afghanistánu,vliv  v Turecku,Norsku,Švédsku,nevměšování SSSR do odboje v Itálii,Francii,Barmě,Malajsku.Tato smlouva byla odtajněna v nedávné době za Jelcina,dnes je opět "TABU".Vše bez vědomí vedoucích garnitur,případně odboje ve zmíněných zemích.USA to odmítly se na tomto komplotu podílet.

- seznam gulagů i se jmenovitým umístěním našich spoluobčanů získal Píka trikem,že mu to na NKVD vydali v domění,že je to příkaz Stalina i s tím,že tito lidé budou opravdu propuštěni a vdání čs.úřadům.Ředitelství NKVD takový příkaz vydalo i s podpisem Beriji.Asi by se to i podařilo,ono to bylo tak daleko,že se to i začalo plnit,ale zásah Fierlingera tuto akci zastavil.Co na to dodat.Beneš navíc Firligerovi věřil všechno.Píka když se to dověděl,tak se mohl zbláznit,ale již s tím nehnul.Pak navíc za tento svůj čin,či odvahu zaplatil cenou nejvyšší.

- Beneš třeba odmítl finanční pomoc v Londýně od Bati.jednalo se o mnohamilionovou částku a stal by se pak opravdu nezávislý na "Londýnských milodarech".Také nevím co na to říci,nebo co jej k tomuto kroku vedlo.V té době byl náš odboj ve velké finanční tísni a každá finanční částka pro něj bylo požehnáním.

- absolutní chaos ve vedení Slovenského povstání.Navíc zrada na zradu od Slovenských velitelů,pak již se stala vlastně tzv.čs.armáda na Slovensku jen stádem ovcí a většinově se její vojáci vzdávali bez boje.A co vlastně měli obyčejní vojáci dělat,když je jejich velitelé opustili a nechali je napospas němcům.Ovšem na mnoha místech se hrdinně bojovalo,ale velení to nemělo.Gen.Viest,který byl vyslán na Slovensko jako vrchní velitel byl se stavem k jakému přišel doslova zděšen.Slovenští velitelé jej nerespektovali,nerespektovali ani gen.Goliana,prostě hrůza na hrůzu.Do všeobecného zmatku vojenského ještě navíc vstupovali svým nesmyslným jednáním a konáním komunisté a bez ohledu na válečnou situaci začali znárodňovat,no jeden paskvil na druhý.Ruské velení na ně jak jste již uvedl na všechno kašlalo,jen partyzánské velení,ale vedeno z Kijeva řídilo činnost svých podřízených.Američané opět měli snahu nějak pomoci a poslali na Slovensko dvě mise.Do Piešťan a do Trenčína.Obě letiště byla schopna přijímat a odbavovat jejich letadla,ale slovenští velitelé těchto letišť se s jejich posádkami odmítli byť jen setkat a odmítli pro ně cokoliv udělat.Končilo to tím,že jim pomáhali s vykládkou zaslané pomoci místní civilní nadšenci,prostí lidé s letištěm nijak spojení.Navíc pozemní personál z těchto letišť odešel z nich do povstání,kde se zúčastnili bojů jako pěšáci,bez ohledu na to že vlastně obě letiště vydali nepoškozená a funkční němcům,kteří z nich pak beztrestně terorizovali celé povstalecké území až do příletu Fajtlovy skupiny.Na zákla dě těchto skutečností byla plánovaná pomoc od spojenců na Slovensko zastavena.Bylo to ale všechno velmi složité,nejasné a dodnes ještě není vše rozkryto z těchto událostí.

542 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 9:15 | Reagovat

Velmi mi to připomíná zmatek - demokratické vedení státu v současné době. :-(

543 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 9:21 | Reagovat

ještě douška - pomalu a jistě začnu dávat dohromady vzpomínky na sametovou revoluci a co se dělo po ni.Hlavně to co se nikde nezveřejňovalo,jak to doopravdy probíhalo atd.

544 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 9:24 | Reagovat

pro paní Zdenku - to není zmatek,to je řízené zcela beztrestné  rozkrádáni nejhoršího zrna a za bílého dne.O nějaké demokracii zde si můžeme jen zdát.

545 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 9:47 | Reagovat

544 Jeník

Ano, je to tak. Díky za upřesnění.

Jako děcko si pamatuji, že o ledasčem jsme doma mluvili, ale mimo domov se mluvilo jinak.

A ještě na něco si pamatuji - na vtipy. Tehdy se vykládalo hodně, i politických vtipů. Dnes to vymizelo. Humor, což nám vzali i humor?

546 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 9:50 | Reagovat

pro paní Zdenku - máte pravdu,humor se nějak mezi lidmi vytratil.Začíná všude převládat smutek a nadávky.

547 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 9:57 | Reagovat

Já se na ty televizní pořady,kde se vymačkává takový ten umělý igelitový humor nemohu ani podívat.Když vidím ty herce a moderátory,jak se bezdušše smějí všemu a ono je to spíše k pláči.Takový ten humor starého klauna.

Já se raději raduji z maličkostí a všedního humoru co den přinese.Jinak bych ani nemohl být na světě.Proto jsem i rád,když zde někdo něco humorného ze svého života napíše.Ale i za prosté rady jsem povděčen.

548 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 10:22 | Reagovat

Ano, dost těžko se radost, úsměv v dnešním světě hledá. Snad jen uvnitř sebe můžeme čerpat.

Ale někdo dokonce i rozdává. Tento človíček má elánu na rozdávání:

http://www.videacesky.cz/ostatni/bez-rukou-bez-nohou-bez-starosti

549 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. července 2010 v 12:20 | Reagovat

540 Jeník

V dnešní době, přístupných zařízení ( ať už PC, nebo audio ) není žádný problém  zaznamenat vlastní názor a uložit na dobu, kdy už zde nebudu. Když jsem byl člen měst. rady a nahlídl do městské kroniky od r. 1949 praštilo mně do hlavy, jak je vykastrovaná. O skutečném životě a politických přehmatech nic. Dokonce ani ti místní  věznění lidé ( provaz, 18, 14. 12, 10 let ) nejsou jmenováni. Zřejmě to bylo dodatečně přepsáno. Tehdy jsem mluvil s pamětníky, chodil, prosil aby věco sepsali, zapečetili a odkázali měst. archivu po smrti aaaaa  nic. Nikdo nic, zemřeli a co věděli odešlo s nimi. Měli stále nezřetelné obavy a tak po nich nic nezůstalo. V každé větší vesnici se děly věci a jejich klidné a nezaujaté pozdější zhodnocení dělá z davu skutečné lidi.

Bohužel stále platí, že čím sud načichne tím i smrdí. Toto dědictví totality ( vražedné německé a o něco mírnější, ale dlouhé komunistické) stále nese své ovoce.

Pak platí, že kdo nezná své dějiny, asi si je zopakuje.

Na jiném blogu se pan Václav ( trošku jednoduchý ) ptá, lidi co byste vlastně chtěli?

Osobně to vidím tak, že:

Vládu a Parlament, za něž se nemusíme stydět,

Veřejnou politiku prospěšnou pro většinu lidí,

Hospodářské věci podané srozumitelně a přehledně,

Vážnost EU a směnitelnost Kč k euru max. 10 : 1.

550 Hanako Hanako | 30. července 2010 v 12:41 | Reagovat

Zdenka, Jeník  - Je mi moc líto, že kolem sebe vidíte převážně jen to špatné. Jsem zřejmě životem otlučená optimistka, podvědomě si i v těch horších situacích vyhledávám i jiskřičku něčeho veselého. Není krásné vidět kolem sebe šikovné děti, dobré přátele, zdraví, které vám v tomto okamžiku jakžtakž slouží? A co krásné květiny, které jste si vypěstovali, nové pěkné domy, opravené památky? Kolik života mi ještě zbývá? Deset, dvacet nebo dva roky? Vedoucí politici nejsou podle mého gusta? No, každý chvilku tahá pilku nebo nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Souhlasím s paní Zdenkou, že se radost a úsměv v dnešním světě těžko hledá, ale musí se jít těm, co by nás jimi obdařili naproti, nejen brát, ale také dávat. Promiňte mi, přátelé, ten optimistický výlev, ale já se otrávit nenechám. Krucipísek, to koleno mne zase bere, ale tak ať, nějak to vydržím. Na dvoře se pošťuchují naše nejmenší vnoučata a mají parádní hlášky, to je povzbuzení.

551 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 13:30 | Reagovat

550 Hanako

Ale ne, nevidím kolem sebe jen to špatné, ke zlepšení se dokonce snažím přispět (jsem ve finančním výboru města), ale nemám momentálně kontakt s euforickou radostí, ani mi jí již netřeba. Klid a mír je pro mne důležitější.

A tak jsem včera šla na procházku s jednou děvčicou od naproti a její několikadenní dcerkou. A zas volněji dýchám, mám z čeho žít.

A sledování politiky je ubíjející.

552 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. července 2010 v 13:43 | Reagovat

Pchá, politika je cirkus se vším všady pro zájemce a otrava pro ty ostatní.

553 Hanako Hanako | 30. července 2010 v 14:01 | Reagovat

551 Zdenka  Pozorovat děti ze sousedství, to je moje radost. Malá Janinka už sedí a "povídá "si s babičkou, Terezka přijela na prázdniny a drandí na kole jako závodník, Lucku nemůžu po roce poznat, je z ní malá rozšafná ženská ....Děti jsou radost i starost, ale takový je život. Přeji pěkné odpoledne.

554 Hanako Hanako | 30. července 2010 v 14:06 | Reagovat

552 nar.soc. A co je v té manéži klaunů, zdánlivě krotkých šelem, těžkopádných medvědů i duševních trpaslíků, i ladné kobylky by se našly. Ať žije cirkus!

555 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 15:29 | Reagovat

pro Hanako - máte pravdu,že je lepší brát život z té humorné stránky.Já jsem to také tak uvedl,že beru pro sebe humor všedního dne a to znamená i radosti všedního dne.Jinak to ani není možné.

556 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 15:37 | Reagovat

pro nar.soc. - to s tou pamětí,případně vzpomínkami jsme rozebírali několikrát již v hospodě.Jak vidíte,po čase jsme se k tématu opět vrátili.Také se mi nelíbí,že se snadno zapomíná,že mladí a mladší nemají zájem vědět ani nic o sobě,ne tak o svých rodičích a prarodičích,případně o jejich životě.Ale co s tím naděláte.Také máte pravdu,že je dnes všechno jednodušší,že každý to PC již má a má možnost provedení nějaké záznamu.Ale chuť k tomu nikdo nemá.Někdo třeba nemá i čisté svědomí a proto raději mlčí,nebo mlží.Také jsem se s tím jednou setkal,vlastně několikrát,že někdo záměrně překrucoval skutečnost,jen aby sebe vykreslil v lepším světle,případně cizí zásluhy si pentlil na svou hruď.To je také pochybné.Nakonec se docela zamlouvají ty vaše  čtyři přání,co by lidé chtěli.Bohužel je to v současnosti na úrovni zbožných přání,čili jen jakási chiméra.

557 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 15:48 | Reagovat

Každý člověk má nějaké své osobní trápení. Světu se jeví vesele nebo smutně. Lépe je ta veselejší tvář. Jen někdy se mráček na čele objeví nechtěně. Naučila jsem se od malička, ani nevím odkud, že lidé nemohou za to, co se mi děje. Život už takový je. I když jsem měla různá trápení a ještě mám, říkám si, že lidé okolo za to nemohou a nejsou povinni poslouchat nářky. Ty oslabují, ztěžují život.  Mám zatím velmi dobrou paměť, až mě to kolikrát mrzí a na ledaco bych raději zapomněla, ale co s tím? Proto jsem raději k lidem milá a jen se vzpouzím, když mě nebo někoho kolem mne napadne. Bránit se člověk musí, to by leckdo na něm dříví štípal:-))

558 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 15:56 | Reagovat

Opět jsem byla včera popřát k narozeninám. Byl to  člověk velmi bystrý (v85), zpívali jsme dokonce i s jeho paní a další návštěvnicí, povídali si vtipy. Jeden bych sem dala.

Stréc a Jozéfek šli kolem stáda krav. Koukali na ně a stréc si všiml, že jedna vůbec nežere, je jakási nafouklá a rozhodl se, že jí pomůže. Přikázal Jozéfkovi, aby našel nějakou rourku. Podařilo se a stréc ji jedním koncem strčil krávě pod ohon a foukal. Když už byl unavený, zavolal Jozéfka, ať pokračuje. Jozéfek trubku vytáhl, obrátil, zastrčil tím druhým koncem  a jal se foukat. Stréc se ptal:,, Co to děláš, proč to obracíš tím špinavým koncem ven?",, Snad si nemyslíte, že chcu od vás dostat afty do pusy?" opáčil Jozéfek.

559 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 15:58 | Reagovat

Já jsem se jen zeptala, jestli to pomohlo. Nějak jsem čekala, že ten vtip skončí ,,výprdkem" do rourky... No, smáli se pak mému hloupému dotazu:-((

560 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 16:02 | Reagovat

pro rucuk - paní rucuk jen se braňte,přeci nejste boží hovado,aby si s Váma každý dělal co chce,ale je to také o lidké důstojnosti.Když dokážete vyřknout svůj názor i když jej třeba neprosadíte,tak dokážete,že máte svou důstojnost.A v tom to také je.

Já osobně se lidem co nepřetržitě hořekují,či případně nepřetržitě vyprávějí o nemocech vyhýbám.To jsou lidé s depresivními sklony,které tou svou neústupností od tohoto tématu doslova otravují druhé lidi.Máte pravdu,každý má něco,jak říká klasik,někdo holky,druhý vdolky.Beru život jaký je.A mladým držím palce a v naší mládeži je vlastně budoucnost našeho národa.

561 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 17:02 | Reagovat

552 nar.soc.

A tak v tomto "Cirkuse Humberto" na sebe volají : "Vaškůůůů"...

nebo Bob Klepl na hrad.... Apropo, kdopak tedy na hrad? Nějak se to tehdy nedořešilo.

Vidíte někoho, kdo by  byl schopen tento stát řídit, třeba  v duchu "Vašich" 4 pravidel?

553 Hanako

Toto novorozeně (A.) jednu z babiček nikdy nepozná, leda z fotek snad. No a tak jeji maminka občas za mnou zajde, nebo já za ní a povykládáme. Neradím jí, jen spolu různé situace rozebwereme, jí se uleví a mě konec konců potěší, že mám s kým pokecat .-) A to mimčo je Vám Ti mrňavý (já měla všechny tři děti ještě menší), ještě celý červený, svíjela se v kočárku, ublinkla, spát nechtěla,... :-)))

paměť - co já vím, někdy si připadám, že mám paměť jak slon - na blbosti, hlouposti a smutek. Ne a ne se toho zbavit. Ovšem, když se povede, to je Vám Ti zas radosti :-)

Ostatně uvědomila jsem si změnu člověka, když jsem viděla po několika letech návštěvu u další sousedky od naproti. Člověk, který byl vždy vitální, celkem veselý, najednou celou dobu mluvil jen a jen o svých nemocech. Tedy celkem s optimismem, byl rád, že se vidíme :-) No a pak snad nezbývá, než buď vyslechnout, nebo odvést řeč na něco jiného, třeba i na tu politiku, nebo pokud to jde, zazpívat si, nenechat se semlet chmurnými myšlenkami svými i cizími. No, někdy to i jde.

A pak využít chvilek, kdy jsou dcery na tréningu, manžel na střelbách, a já mám klid sama pro sebe,... :-)

No a večer u stolu chviličku pokecat, jak se měli,...pokud mají zrovna náladu povídat a neotravují je mé dotazy :-)

562 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 17:05 | Reagovat

Ještě k tomu napadání - ano, není možné na sobě nechat štípat dříví, protože pokud se člověk nebrání, vše se jen stupňuje. Takže říci k tomu své. A že se ten člověk urazí, huláká, zdravit přestane? Jeho problém. Já nikdy odpovídat na pozdravy nepřestala, I když jsem starší, než někteří s prominutím "utřinosi" ze sousedství a mohla jsem se také urazit :-) Ale to já ne, rozdávala jsem tripky z kytiček, pokecala, .... :-)

563 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 17:20 | Reagovat

562-Zdenka, fakt, lepší je s lidmi zadobře býti, zvláště, pokud je potkáváte skoro denně. Usmát se , pozdravit, když spěchají, nezdržovat, pokud se sami zastaví, chvilku obětovat, jsme na tom světě chvilku a člověk si to uvědomí, až když určitý člověk odejde.

564 Jeník Jeník | 30. července 2010 v 17:39 | Reagovat

Tak vidíte děvčata,dobrá nálada Vás neopouští.To je dobře.

565 Zdenka Zdenka | 30. července 2010 v 17:54 | Reagovat

Ááá, jede mi návštěva :-))))))))))

566 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. července 2010 v 18:09 | Reagovat

Vnuk se vrátil ze skautského tábora. Má zlomený levý ukazovák. Budili je dnes ve 4,30, kdesi na potoku vedle tábora se porouchala nějaká nádrž a přišla povodeň. Měli prý vodu až ve stanech. umývárnu a saunu sebrala voda. Děcka musili vedoucí přenosit na zádech přes zaplavenou padlinu na táborové louce. Ve stoupající vodě vynášeli jejich kufry a tašky ( dnes končili ), pořád pršelo, děcka přijela s očima navrch hlavy, provlhlá jak myši.

567 Hanako Hanako | 30. července 2010 v 18:18 | Reagovat

Paní Ruženko, nový účes a nová fotografie, to je už příprava na srpnovou kavárničku.? Píšete o maďarském původu manžela, nebyl by nějaký  maďarský předpis s aktuální srpnovou zeleninou ? Spoustu jídel jsme se naučili od švagrové, určitě neznáme všechny. Maďarská kuchyně je velmi dobrá, dietáři ale musí šetřit se smetanou a místo sádla používat olej. Jídla jsou chutná a nápaditá., ne? Děkuji.

568 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 20:47 | Reagovat

567-Hanako, ta fotka je tak dva měsíce stará. Já se pořád nějak ostřihávám,,,čechrám si hlavu", jak mi muž říká a když mě popadne ,,blbá", vyfotím se kamerkou v tom, v čem zrovna sedím a pak jen zmenšuji a pod. a rozmýšlím se, kam to hodím. Kamarádka mi pak řekne, že jsem tam moc bledá a ta minulá fotkaa byla hezčí a proč pořád blbnu. Žádnou úctu ke stáří nemá.Je o 3/4  roku mladší a měla by mít trochu respekt, že jo. Další Kavárničku mám vymyšlenou, ale musím to dát dohromady a nahodit na papír- tedy na blog.

569 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 20:56 | Reagovat

Co se týče receptů, maďarská kuchyně je dobrá, ale my jsme to měli tak, že mama pro nás vařila to, co jsme měli nejraději a pak docela často jsem vařila a pekla já, naše polévky, jídla a mama se durdila, když mi to tata pochválil a navrhla jí, abych ji třeba naučila vařit po našem zeleninovou polévku nebo roštěnku a pod. Víte, jak  vařila ,,falešnou " masovou? Na drobno nakrájela mrkev, petržel, cibulku, česnek, kousíček kedlubny do hrnce dala lžíci domácího sádla a zeleninu na něm do zlatova osmažila. Zalila tak 2 litry horké vody, přidala trochu  mleté červené papriky, osolila, opepřila, do měkka uvařila. Pak uvařila zvlášť ve vodě domácí nudle, zcedila , prolila studenou vodou a do té uvařené polévky dala. Nevím, ale byla taková žluťoučká a jako masová. A to mama nepoužívala masox nebo maggi.

570 rucuk rucuk | E-mail | 30. července 2010 v 20:58 | Reagovat

Jinde jsem už popisovala velmi oblíbené jídlo : Plněný zelný list mletým masem, dušený v rychlokvašeném zelí. To je lahůdka.... A smetana se na to nedává. Jí se to s chlebem.

571 Pavlína Pavlína | E-mail | 30. července 2010 v 23:33 | Reagovat

To je právě ten fígl. Aby měla polívka chuť a žluťoučkou barvu, musí být zelenina napřed osmahnutá a pak zalitá vodou.

Jinak maďarská kuchyně je jedna z nejlepších. Alespoň u nás, v rodině. Takové Halászlé, fazolové polévky, nebo fajny gulášek, tokáň, langoše, ořechové a makové trubičky, zelné závitky... A koření. Voňavé a pálivé :)))

Dnes jsem si dala!!!

Upekla jsem makový zákusek.

Zdlouhavý postup, výsledkem kalorická, leč přeci jen bomba - celý plech obsadily moje sarančata a ještě ne docela zaschlý sežrali za 20 minut :))))))

572 JM JM | 31. července 2010 v 0:08 | Reagovat

Mohu se ještě vrátit k panu presidentu  Ludvíku Svobodovi?

Někdy v osmdesátých letech jsem navštívila jeho muzeum v Hroznatíně. Zajímal by mně současný osud této expozice. Zdali  je ještě v provozu nebo někam jinam přemístěno?

Kdo to ví?

573 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. července 2010 v 10:04 | Reagovat

572 JM

Společnost  Ludvíka Svobody stále vyvíjí činnost. Má své sponzory a je bez problémů schopna pečovat, jak o muzeum tak i vydávat drobné informační publikace.

Podle mne je to záslužná věc, jen by se nemělo zastírat  to nešťastné Svobodovo působení po boku Husáka.

574 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. července 2010 v 12:51 | Reagovat

Na konec báseň  Finančnice podle Erbenovy "Polednice".

Přišla mi emailem v pravé poledne.

K. J. Erben:   Finančnice

U záložny lidé stáli,

z plna hrdla křičeli.

Kde jsou naše prachy, králi,

kam úspory zmizely?

Královy jim ruce kynou -

mlčte, dám vám svobodu!

Lid však kleje: piješ víno,

nás posíláš pro vodu!!!

Tady každá rada těžká

ve čtvrtek i v pondělí.

Zeptejte se Klause, Ježka,

kam se prachy poděly.

Král jim hází hračky z věže -

Klause, Ježka, Kohouta.

Všechno marno, Klaus i Ježek

bum bác letí do kouta.

Bude-li vám, lidi, zima,

bude-li se krátit dech,

chcete-li se míti prima,

čtěte si v mých dramatech.

Zase křičí, rudnou v líci -

čti si svoje kydy sám!

Že na vás, vy nezbedníci,

Koženého zavolám?

Pojď si pro ně, zbohatlíku,

pojď, vem si ty zlostníky!

A hle, kdosi bere kliku,

lodě, banky, podniky -

Jako stín se ruka plíží,

na co sáhne - otočí.

Z obýváků, ložnic, spíží

vybírá si obročí.

Již vztahuje černé ruce

po chlebě i po soli -

Sametová revoluce

dneska právě vrcholí.

Slyšte, první, druhá, třetí,

v poledne zvon udeří -

klika cvakla, dveře letí -

EU vchází do dveří.

Ve mdlobách tu národ leží,

na čele se perlí pot.

Pokladna je prázdná, temná -

zbudou prachy na důchod?

575 rucuk rucuk | E-mail | 31. července 2010 v 21:01 | Reagovat

Parádní zakončení, ne vščak moc optimistické. Doufám, že povídání v další Kavárničce bude zajímavé , veselé. Zdravím a pro tento měsíc se loučím.

576 rucuk rucuk | E-mail | 31. července 2010 v 23:35 | Reagovat

571-Pavlína, do máku pomletého dávala mama meruňkovou marmeládu doma vařenou z pomletých meruněk a cukru. Není pak potřeba mák složitě vařit ani sladit, prostě se to smíchá a je náplň a mooooc dobrá.

577 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. února 2011 v 16:15 | Reagovat

Nechtělo se mi věřit, že tato Kavárnička byla navštívena dokonce v únoru 2011. Faktem je, že komentáře obsahují hodně užitečných informací na různá témata od ručních prací, přes zahrádky, vzpomínky až po politiku... Tak, jak se povídá v kavárnách i někde ve společnosti. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx