V Kavárně U Rózičky - v červnu 2010.

1. června 2010 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi




Vítám vás v červnové kavárničce. Nebudu už opakovat různé nabídky zákusků, nápojů. V průběhu povídání, které uvítám, můžete sami dát najevo, co máte rádi.

Máme slíbené povídání o Španělsku, případně další povídání o životě našeho častého ,,dopisovatele", doufám, že jste také vzali vážně nabídku uspořádat - třeba v září- galerii našich zvířecích miláčků a budete mi je na email posílat. Třeba takto:

Omlouvám se za ,,kvalitu" následujících obrázků , je to focené jednou večer a pak ráno náhodně, neplánovaně.Vy si to můžete vychutnat přes léto v jakémkoliv prostředí.






















Dnes, kdy děti mají svátek- měly by ho mít celý rok- buďte na ně hodní, hlavně trpěliví, věnujte se jim, budou-li o to stát. Víte, ono takové: moment, nemám čas, neotravuj.... děti odradí od touhy se s vámi bavit, vyptávat se. Poslední měsíc ve škole, měsíc setkání býv. spolužáků, výletů školních, budou-li kvůli počasí nedobrému.... začíná. Nové volební období , uvidíme, co nám přinese nového. Buďte zdraví a povídejme si hodně. Sdělená starost je poloviční a radost dvojnásobná.

Ještě k těm býv. spolužákům. Opět budeme vzpomínat na ty, kteří v průběhu roku, co jsme se neviděli, odešli. Krátce po minulém setkání spolužačka a tento týden vlastní rukou ukončil svůj život jeden ze spolužáků. Zřejmě neunesl myšlenky na svoji zákeřnou nemoc, která se podepsala v posledním roce na jeho chování. Psala jsem o tom krátce v minulé kavárničce v jednom z posledních komentářů.











Tak tentokrát jsem háčkovala pončo- červené, aby ladilo k červeně lemovaným modrým kalhotám. Sotva jsem to začala fotit, Mudla a Mufík přiběhli pózovat. Myslíte, že taková zvířátka rozumí, když jim řeknu: Ale netahat Zuzičku, hezky hačat? No, Mufík si z toho moc nedělal, válel se na posteli, ale nevadilo mu vůbec, když jsem Zuzku na něj položila. On je na ni zvyklý, spávali spolu na houpacím křesle. Takže...





















Dostala jsem obrázek vozidla, které je prý v této době nejvhodnějším dopravním prostředkem pro Moravu a možná nejen pro ni. Není to vtip, jen takové navrhované řešení...





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (588)
Zobrazit starší komentáře

501 Hanako Hanako | 25. června 2010 v 11:37 | Reagovat

nar.soc.  Pane Ivane, všechno nejlepší, pište nám vaše vzpomínky, je to moc pěkné! Ať Vám hlava a šikovné ruce dlouho slouží!

502 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. června 2010 v 11:38 | Reagovat

Dobré poledne.

S gratulanty se roztrhl pytel, všem srdečně děkuji.

Dnes má Kavárna otevřeno a útraty jdou na můj účet. Každý si může ( jako kdysi u  Bati na 1. máje ) pozvat dva rodinné příslušníky. Jezte, pijte, podle přání a pomlouvejte mně jen v dobrém, aby mi nezvonilo v uších. Ještě jednou všem děkuji.

503 babka babka | 25. června 2010 v 11:40 | Reagovat

Zase něco ze Španělska, a to sice o tom, jaký jsem specialista na drogy.

Po příletu do Malagy si pro nás na letiště naši známi přijeli autem. Letadlo nemělo spoždění, let probíhal dobře. Báječně, téměř až z Madridu  jsem se bavila. Vedle mne seděl jeden mladý hoch Španěl. Já měla vypsaná  španělská slovíčka a snažila jsem se dohnat, co jsem zameškala. Při neustálém zapamatování si některých slov jsem obracela oči v sloup. Byl na mne asi náramně směšný pohled, protože tento chlapec, to nevydržel a začal se smát. Když jsem zjistila, že se směje mně, smála jsem se také. Zbytek cesty mně dělal učitele španělštiny, já jemu na oplátku dávala kurs češtiny.

Vystoupila jsem se svou společnicí z letadla, počkaly jsme na zavazadla a spěchaly jsme ke svým známým. Po obřadném zpovídání jak se nám letělo a jak jsme zvládly přestupování, jsme nasedly do přichystaného auta se státní poznávací  poznávací značkou CZ. Byla horká, pro nás užasně teplá příjemná, voňavá noc osvícená světly letiště. Malaga zůstala brzy za námi. Ujeli jsme možná tak pět kilometrů, když na krajnici silnice začala kroužit červená světílka, neklamný to příkaz zastavit. Zastavili jsme a poodjeli více ke krajnici, jak ukazoval policista. Všichni to jistě znáte. Řidiči vystupte si, ukažte doklady, otevřete zavazadlový prostor. Pane, řidiči můžete si sednout. "Čí je to kufr? Vystupte si!" No, nazdar pomyslela jsem si. Vůbec jsem nechápala, co se děje. Pochopitelně kufr byl můj, tak jsem uposlechla výzvy. Posuňky mi naznačoval, abych kufr otevřela. Učinila jsem tak. Vyvalil oči, protože to asi ještě neviděl. Mám totiž ve zvyku vše pečlivě balit do igelitových sáčků. Balení kufru je pro mne posvátná věc. Už týden dopředu doma v ložnici leží přichystané stohy věcí, které neustále přídím a zmenšuji komínky. Bylo vidět, že policista je v rozpacích, stejně jako já, ale každý z jiných důvodů. Opatrně vsunul ruce mezi  igelity a nahmatal láhev. Byl to litr naší nefalšované slovácké slivovice. Zase zabořil ruce více do útrob. Tě pic. Co chce? Nyní vytáhl  dvě bomboniéry, každá zvlášť pěkně v igelitovém sáčku. Držel je v rukou a neříkal nic. Ne, to ne. Přeci mu ty bomboniéry nedám! Proč je drží a nepoloží? "To je čokoláda. Víte?  Vyrobená na Slovensku." "Čokoláda?" On opravdu ty bomboniéry po mně chce. Rozhodla jsem se. Nedám! Chvíli přemýšlel, převracel bomboniéry v rukách. Já byla neústupná. Po chvíli to vzdal. Bomboniéry vrátil zpět do kufru, mně ukázal, abych si sedla a řidiči dal pokyn k odjezdu. Já celá rozhořčená jsem si začala ulevovat. "Sprosťák jeden. On snad chtěl, abych mu ty bomboniéry dala!" Zeptali se mne:" Co jste mu řekla, že tam máte?" "No, co bych mu řekla. Že je to čokoláda." Začali se strašně smát. Ale strašně. "To je dobré! Já pro ně zachráním bomboniéry a oni se mně ještě smějí !" "Víte, co jste mu řekla? Že tam máte hašiš...

504 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. června 2010 v 12:01 | Reagovat

497 pokračování

Je zase jaro, kluk má 3,5 roku, je bystrý, čmárá po papíru, umí si hrát sám. Dcera rozhodla, že by se mohl připravit na školku ( dokud mají místa ). Tak chodí dvakrát týdně "na čumendu" cca 4 hod. Ráno ho dcera předá ve školce a v 11 hod. si jdu pro něj.

Před vyzvednutím kluka, jsem byl na poště pro dobírku.

Žena si nechává celá léta posílat  z Magnetu. Je zprivatizovaný, Němci vydávají nové katalogy, rachitická pometla ( prý okouzlující manekýnky ) tam předvádějí levné hadry, kterými nahradili bývalou kvalitu ( no nějak se náklady na katalogy, osobní dopisy, "dárky"  a podobné hovadiny uhradit musí ). Dovezl jsem tu zásilku i s klukem. Žena to zvědavě vybalila a natáhla na sebe, no nezklamala mně. Vypadá v tom jako medvídek Pú. Sice to tričko neprasklo, ale v kalhotách držet nebude. Objednej si podprsenku pusch up, aby to triko zabralo, popichuji. Už to mám na hlavě. Hned zabalit a odpoledne vrátit.

Jedem s klukem na poštu, učím ho zdravit. Hned hlaholí DOBÝ DEN, DOBÝ DEN, a pořád si tak prozpěvuje. Mladá úřednice za šaltrem se usmívá, dobrý den chapečku, ale vnuk má jiný směr. Pořád opakuje DOBÝ DEN, DOBÝ DEN,  sedí vedle mne, když vyplňuji podací lístek. Úřednice ho pozoruje, v tom přichází nějaká žena sedá si k vyplnění lístku za stolek. Kluk je mezi námi a už po několikáte DOBÝ DEN, žena odpovídá ty jsi hodný chlapeček a jak umíš zdravit? Dělám že to neslyším, když se vedle mnne ozve DOBÝ DEN, DOBÝ DEN, BABA LEZE KOMÍNEM. Za šaltrem je výbuch smíchu, ženská se na mne dívá s opovržením, dělám blbého a nahluchlého ( to umím dost dobře ).

Tak vida, co se kluk na čumendě už naučil.

505 rucuk rucuk | E-mail | 25. června 2010 v 12:32 | Reagovat

503-babka, to bylo dobré:-)) V cizích jazycích je opravdu někdy legrační, co skutečně slova znamenají. Naši kluci byli s námi na rekreaci v Beskydech a tam byli jako na výměnu Slovinci z tehd.Jugoslávie. Jeden (dosud si dopisujeme s celou jeho rodinou) mládenec si je docela oblíbil a dával jim dobrou čokoládu. Samozřejmě bez jakéhokoliv úmyslu. Ptal se mne, kde máme ,,otroky". U nich to znamená děti. Zaslechl to ten tehdy  starší 6-letý a hned se toho chytl a vyčítal mi, když museli jít spát, že jsou naši otroci- chudáci, že to říkal i ten Jože z Jugoslávie.

506 rucuk rucuk | E-mail | 25. června 2010 v 12:37 | Reagovat

504- nar.soc. Tak ještě jednou vše nej nej nej. Hlavně ten váš společný humor s paní, se kterým překonáváte všechny starosti a dokonce ve výsledku bavíte i čtenáře v Kavárničce. Virtuálně- kdybych ji měla, ihned bych ji otevřela Barackpálinku a nebo Tokajské- fürmint nebo to sladší aszú. Tak aspoň takto. A moc díky vám i ostatním.

Myslím, že Kavárnička je moc zábavná. Trochu moje nadšení sráží pomyšlení, že je to možná i z důvodu ,,odchodu" pana Josefa a zavření Hospody, ale i kdyby ji zase otevřel, můžete chodit  do obou, ne?

507 babka babka | 25. června 2010 v 12:53 | Reagovat

Růženko, čokoláda je  mezinárodní slovo. Buď se jedná opravdu o čokoládu, nedo krycí název pro hašiš...

508 rucuk rucuk | E-mail | 25. června 2010 v 13:02 | Reagovat

507-babka, tak to si opravdu vybrali krycí slovo. Čokoláda určitě, stačí někde říci čoko a všude ví, co to je, ale dát to zrovna krycí pro hašiš? Tak to je medvědí služba čokoládě,ne?

509 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. června 2010 v 13:49 | Reagovat

504 pokračování

Ono pečovat celodenně o malé děcko a současně se na něm učit  v důchodovém věku, není také buhvíco.

Dodatečně jsem si vzpomněl.

Když se klouček "rozchodil" a venku bylo hnusně, hráli jsme si na "schovku". Hledal jsem, "jako usilovně" kluka, který vlezl pod válendu a nohy mu koukaly ven ( byl ještě malý a bez dostačné představivosti ). Několikrát jsem prošel okolo, jak jsem "intenzivně hledal", až se propíchl sám.

Jednou se ale schoval tak, že jsem opravdu chodil okolo a kluka nenašel! Vedle posledního modulu pokojové stěny uložila žena krabici ( od nějakého spotřebiče ) a k ní už přiléhal těžký zimní závěs na  balkonové dveře. Závěs je mohutně nařasený až k zemi a kluk do něj vlezl. Stál tam jako socha. Chodím sem, tam, mám špatné svědomí, protože kluk se šel schovat a já si dál četl noviny. Venku fičel vítr a v nárazech přes garážová netěsná vrata tvořil přetlak profukem pod prahem do chodby. Tlak tlumeně klepal dveřma do bytu ( neseřízený zámek dveří ). Mezi klapnutím dveří tlakem vzduchu a pomalým dětským zavřením, není rozdíl. Když jsem kluka nenašel ani po zevrubném prohledání celého bytu, cítil jsem se prachbídně. Vzpomněl jsem si na to tlumené klepání dveří a nemohl jsem už vyloučit, že se klouček vydal ven. Ta hrůza, v chodbě jsou schody ( mohl spadnout a leží tam omráčený ) otevřu a nikde nic. K sakru, že vyběhl před domek a po spádu na silnici! Trapčím ven prohlížím, kde co, lije mi za krk, ale kluk nikde. Je mně blbě od žaludku. Kam se mohl za 10 minut ztratit? Vracím se zdrceně, co teď!!! Znovu a naposled vše prohlídnu a musím zavolat alespoň ženu na pomoc. Prohlížím systematicky, nahlas rozmýšlím, kam by se mohl kluk schovat nebo jít. Konečně jsem v pokoji = ložnici u balkonových dveří. Najednou se závěs pohnul a ručička ho odstrkuje, prý KUK. Jsem na mrtvici, ale co si mám na střízlíkovi vzít? Mluvit pořádně neumí, situaci nechápe, moje rozčilení nevidí. Hlavně, že to dobře skončilo.

510 babka babka | 25. června 2010 v 14:09 | Reagovat

Já jsem to dostatečně nevysvětlila. Poblíž letiště dělá policie namátkové kontroly se zaměřením na vyhledávání  drog. Po měkkých drogách ani tak nejdou, na ně jsou benevolentní (třeba, co se týče trávy). Jdou hlavně po drogách tvrdých.

511 rucuk rucuk | E-mail | 25. června 2010 v 18:12 | Reagovat

509-nar.soc. Tak to jsme jednou zažili něco podobného. Kluci si hráli na schovávanou vedle v pokojíku( 6 a 3 roky) a my koukali na televizi. Pak jsme je šli zkontrolovat, ten starší ležel a mladší nikde nebyl. Po marném hledání po celém bytě jsme jej našli v našem pokoji v peřináči, klidně spinkal na dekách. Vzduch tam byl, nic mu nehrozilo, ale ten strach předtím, jestli nevlezl do okna a pod. Tak jsme ho ani nebudili a přenesli ho do postýlky.

512 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. června 2010 v 23:57 | Reagovat

509 pokračování

Když měl kluk 3 roky dostal pod stromeček dokonce dvě skoro stejná dětská kola s opěrnými kolečky. Žena měla za to, že si kolečko odvezou a bude s tím odírat vše doma, jenže se nedomluvily s dcerou a kolo zde zůstalo. Jako jablko sváru, jsem ho vždy vytáhl, když byla žena v práci. Kluk se i v pokoji trochu otřískal a za půl roku už jezdil v ulici po chodníku. Jenže to kolo bylo furtšlapák a když chtěl zastavit, vyhodilo ho ze sedla. V létě když měl 3 roky a 8 měs. jsem udělal v rodině inventuru a sešlo se mi pět malých kol, dvě dětská, dvě skládačky a dvě koloběžky. Vše patřičně zhuntované, pohozené po sklepích, kolnách a půdách. Vše darované jsem svezl na jednu hromadu, pořádně prohlédl, vypletl vybraná kolečka, rozdělal až na rám. Koupil jsem spreje, vyztužil a nastříkal rám, revidované součástky znovu složil, nefunkční dokoupil a zgenerálkované kolo čekalo na kluka. Napřed se vyslovil, že to asi nikdy nebude jezdit. Když viděl kolo hotové i s přestříkaným sedadlem, funkčními brzdami a zvonkem, mohly mu oči vypadnout. Hned na ně vyskočil a docela zkušeně drandil po klidné ulici. Jen seřídit sedadlo a přední brzdu a mohli jsme jezdit za sebou.

Ono ale malé kolo brzy malého cyklistu unaví a vyčerpá. Když jsme vyjeli po cyklostezce, napřed štěbetal, ale později ztichl až bylo vidět, že je to na něj moc.

Vzal jsem pevný motouz asi 5m, protáhl jsem ho na svoje řidítka, obtočil a držel s rukojetí. Podobně jsem to upevnil i na malém kole. Stačilo pustit konec motouzu a kola byla rozpojena. Pak jsme jezdili jako secvičená dvojka.Na rovince kluk odpočíval a komentoval vše okolo. Do kopečka nebo při protivětru podle vlastní síly se zapojil šlapáním. Domů i z dlouhé projížďky přijel vždy spokojený bez větší únavy. Později, když povyrostl, opravilo se větší dětské kolo a nakonec jsem repasoval darované cyklotrialové. Ta předchozí malá kola doráží teď mladší vnuk. Svezené vraky, schopné repase jsme po zpojízdnění věnovali školce i s koloběžkami.

513 Jeník Jeník | 26. června 2010 v 10:45 | Reagovat

Dobré ráno.

Dneska je již krásné léto.Je to tak akorát někam ven k vodě.

pro babku - mám podobný zážitek s policajtama,ale v Německu-Bavorsku.Tento název země uvádím jen proto,že v Bavorsku když někde na venkově,nebo menším městě řeknete někomu,že je němec,tak se urazí,on není žádný němec , on je přece Bavor(do češtiny přeloženo sedlák) a jsou na to hodně hrdí,ale to jsem odbočil.Byl jsem tam zrovna na dovolené u přátel a jednou se ženské sami domluvili,že nutně se musí jet do Pasova.Dodnes nevím proč se tam muselo.My s kamarádem jsme si užívali odpočinku na venkovském statku,něco na způsob jak to nyní letí taková malá agroturistika,hlavně spojená s nic nedělání,procházkami venkovskou přírodou,případně návštěvy u dalších přátel a známých,nebo místního "Gasthausu"-tedy jen chlapi na pivo.Bylo nám velmi příjemně a jen jsme rozumovali nad tím,proč jsme již dávno na takový způsob dovolené nepřišli.Nápad našich drahých poloviček nás opravdu nenadchnul.Naše vegetování bylo silně narušeno.Začalo to tím,že nikdo nechtěl řídit.Navíc bylo nás šest.Tím pádem to nebylo na jedno auto.Sehnali jsme jednoho mladého kluka za řidiče,kamarád si  vzal od souseda Volzwagen-transporter(takový ten známý mikrobusek,co je pro osm osob).My ještě k tomu kytaru,sedli dozadu,načali pivo a vyjeli.Bydleli jsme poblíž Řezna(Regensburgu) a proto se cesta naše vinula po dálnici(autostradě) podél Dunaje.Počasí krásné.Asi v polovině cesty jsme zajeli na odpočivadlo,kde je posezení,záchody a podobně.Kluk co byl za řidiče na naši radu zajel na okraj parkoviště,k nějakému křoví,aby jsme parkovali ve stínu.Nejadnou vyletělo zpoza křoví asi dest četníků.Docela jsme se lekli a to všichni.A jeden,zřelmě jejich velitel hned na našeho šoféra jako co veze a kam jede.Kluk jak byl vyjevený tak jim řekl,že veze cizince,turisty.To němel říkat,protože jsme byli v tu chvíli všichni venku,ruce za zády(my s kamarádem jsme  ani nestačili nadávat na poměry) a začala prohlídka osobní všech,včetně důkladné prohlídky auta.nenašli nic,jen pár vyjevených lidí a s nimi dva trouby z Česka.Navíc jak je v podobných situacích v naší rodině zvykem,žena si nemohla upamatovat,kde má zrovna pas.Bylo to ještě v dobách dřívějších,ale již těsně  po revoluci.Pak když zjistili,že se asi se svým zátahem spletli,tak se nám omluvili a hned nás odeslali pryč.Bylo evidentní,že na někoho čekali a my jsme jim do toho vletěli neplánovaně.Jeden se prořekl,že se jedná o obchod s bílým masem,tedy mezinárodní a oni zrovna na jednu takovou zásilku čekají.Do tenat jim padla jen jedna roztřesená starší čtyřicítka,která koktala a nevěděla vlastně ani co koktá.Kamarádova manželka se již vzpamatovala a nadala jim za to leknutí,ona zase byla a je dodnes taková ta správná"herdek bába" na takové situace jak dělané.Tentokráte již páni četníci  byli vykolejení  a  zase oni zatroubili a  dali se  na ústup,navíc jim asi moje manželka do toho obchodu s bílým masem také  moc nepasovala.Nakonec již ani nechtěli vidět její pas a raději ať jedem pryč.Tak jsme uposlechli,ale hned u nejbližšího motorestu jsme museli zastavit,ženské museli si odskočit.My s kamarádem jedno točené od toho leknutí.Kamarád si ale neodpustil ještě s jízlivou poznámkou ke své manželce s tím,co si vymýšlí za idiotské výlety,když se zrovna dělají zátahy na pašeráky.Ale tentokráte to již myslel i bral jako legraci a my jsme měli čemu zasmát.Nakonec to spravila jedna německá vyřvávačka u kytary.V Pasově jsme šli s kamarádem hned do známé hospody u katedrály,již jsem o ní v "hospodě".Psal co tam obsluhuje ta vietnamka co mluví slovensky.Kam šli vlastně ženské ani nevíme,měli jsme dobrou náladu a vyprávěli si vtipy o policajtech,ale vše v dobrém.Je zajímavé,že oni mají tyto vtipy jednak rádi,dále,že jsou obsahově úplně shodné s našimi,jen se vyprávějí německy.No závěrem abych to shrnul v Bavorsku je  člověk naší nátury jako doma.

514 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. června 2010 v 22:44 | Reagovat

512 pokračování

Přišel podzim, klouček bude mít v prosinci 4 roky. Dcera rozhodla, že půjde od září do školky. Denně ho vyzvedávám v 15,30. Povídáme si, co bylo ve školce, jdeme na procházku na známá místa. Máma si ho přebírá v 17,30 i později. Na dřívější blbinky už není čas. Převrátilo se to tak, že kluk chce u nás spát přes sobotu a neděli. To samozřejmě nejde, vlastní táta by ho za chvíli neznal. Klučík tu změnu dost dlouho vstřebával. Nakonec dcera rozhodla, že domek prodá a přestěhuje se znovu do domovské obce. Ušetří čas s dojížděním a do práce v Brně ( jeho táta ) to bude stejně daleko. Prodali domek, doplatili hypotéku, na splátky koupila byt v místním paneláku. Kluk  je u nás pečený vařený, s tátou chodí na ryby, na fotbal i na hokej. V létě se odstěhují na zahradu mojí matky. Od sousedů ( stavěli dům ) ve dle zahrady, jsem koupil stavební buňku, stáhl ji a usadil v zahradě. Dcera tam má letní přístřeší. Klučíkův táta odešel  a po dvou letech, je zde jiný chlapík. Všichni chodí v létě do zahrady na oddech. V buňce mají kuchyňku i válendy, před buňkou nafukovací bazén o průměru cca 4m.

Klučík trochu smutil za tátou, ale když si ho po třikrát nevyzvedl, upnul se zase na mne. Loni jsem jim prodal po mých rodičích zděděný dům ( vlastnil jsem 1/5 ), takže do zahrady mohou dnes přes dvůr.  Kluk půjde letos do páté třídy a stále tíhne k nám.   Konec

515 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. června 2010 v 23:08 | Reagovat

514 dodatek

Ještě jsem si vzpomněl, jak jsme s klučíkem nakupovali v Carrefouru. Vybral si dost drahé autíčko a nechtěl ho vrátit do regálu. Na můj argument, že dnes ho nemůžeme koupit, protože nemám dost peněz,  jsem se dověděl:

Tak ho koupíme příště, až si v bance koupíš peníze, jo!!!

516 rucuk rucuk | E-mail | 27. června 2010 v 15:01 | Reagovat

Jeník-díky, pěkné povídání. nar.soc. také. Blíží se to tedy věku, kdy děti chodí do školy.. Samozřejmě jdou ,,na přijímací pohovor" takovu zkoušku. Včera jedna býv.spolužačka povídala, jak byla vnučka  u zápisu do 1. třídy. Zvládla všechny úkoly, co měla- malování, poznávání barev, tarů a co já vím, co všechno. Nakonec měla zarecitovat ještě nějakou básničku. Z domu ji měla připravenou, trémou netrpěla, ale prostě se zasekla,s vysvětlením, že už toho má dost a básničku přednášet ji vyčerpává. Jak se tvářila komise, lze si představit. Rodiče zrudli, pak jim cukaly koutky úst, omluvili se a honem pryč. Přijata samozřejmě byla. Doma byly dozvuky. Stoupla si před rodiče, založila ruce v boky, koukla se zcela vážně a vyřkla: Tak co rodičové, pobavili jste se?  Kamarádka už ani nedovykládala, jak na to reagovali, ale když jí to vyprávěli, raději poslali vnučku ven, aby neviděla jak se všichni chechtají a náhodou nezpychla. Ještě pár takových výšplechtů nám pak povyprávěla. Ty děti jsou někdy opravdu ,,vyčůrané".

517 rucuk rucuk | E-mail | 27. června 2010 v 15:02 | Reagovat

pradon- tvarů-

518 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. června 2010 v 15:38 | Reagovat

Vzpomínka.

Dnes ráno ve 4,30 hod, to bylo 60 let od chvíle, kdy byla jako poslední vyvedena pod šibenici na vězeňském dvoře pankrácké věznice, JUDr. Milada Horáková, aby byla potupně zavražděna.

Poslední dopis, napsaný před odchodem k šibenici je krátký:

Teď ještě pevný ruky stisk - Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavu vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi!

Jsem jen a jen Vaše    Milada

Čest její památce a memento budoucím generacím.

519 Jeník Jeník | 27. června 2010 v 18:37 | Reagovat

pro nar.soc. - Čest památce paní Miladě a ostatním.

Jen mi není jasné proč neřešili prokurátora Vaše,který prý snad ještě žije a na rukou má hektolitry neviné krve.Dále mne mrzí,že u nás není možné soudit i in memoriam.Ale těch skutečných darebáků a vyvrhelů v jednom je a bylo více.ale vlastně doposud nebyl odsouzen ani jediný.Nepočítám Polednovou.S ní to byla jen soudní fraška.Ale skuteční darebáci ani nebyli zveřejněni,natož ,aby je někdo někdy soudil.Pořád se mi ta naše demokracie zdá poněkud nakřivo.Nerad zde uvádím politická témata,ale toto byly zločiny se vším všudy.A když se tak rozhlédnu kolem,tak to již ani nikoho nezajímá,myšleno mládí a media v jednom.No bodejť když nám vládnou vlastně jejich děti a vnuci(těch darebáků),kteří se již stihli překabátit.

520 rucuk rucuk | E-mail | 28. června 2010 v 0:01 | Reagovat

Je známé rčení - Kdo bez viny jest, nechť hodí kamenem..... My změníme to snad? Vzpomínky zabolí, rány se zahojí, život jde dál a nové křivdy plodí...

521 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. června 2010 v 0:47 | Reagovat

519 Jeník

Vkrádá se vjem, že celá "revoluce" s Havlem, bylo víceméně divadlo pro hejly, když v zákulisí se dohodla naprostá slepota.

K MIladě Horákové.

Ty dopisy na rozloučenou ( je jich 11 ) byly napsány od 24. do 27.6. v noci. Byly utajeny. Jen dík  slušným lidem byly zachovány tajně ve služebním archivu. Teprve úporným pátráním min. spravedlnosti České vlády  JUDr. Dagmar Burešové, byly v r. 1990 objeveny a postupně vydány.

Měl jsem tu čest, že mi z Klubu M. Horákové, věnovali bratři poslední vydání = faksimile a tištěné přepisy s úvodním slovem. Vzal jsem to hlavně, po budoucnost, že to věnuji místnímu gymnaziu. Mám to zde už 4 roky, chtěl jsem to ve třídě uvézt několika větami, nebyl zájem. Zkusím to ještě, a pokud to bude takto pokračovat, nic nevěnuji. To je jako to zahodit do sběru. Raději tu složku předám vnukovi.

522 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. června 2010 v 13:05 | Reagovat

Dobré poledne všem.

Konečně se jeví úsvit státní stability a z ní odvozeného prospěchu zdejšího plebsu.

Je jmenován premiér pan "Slušný", po pravici má pana knížepána  Zkušeného a na levici nikoli lotra, ale Investigavce na pevných nitích Víta Bárty.

Jmenování asistovali solitéři ODS předseda Senátu ( zbytečného ) dr. Sobotka a předsedkyně Sněmovny ( šálem obalená doktrinářka ) Němcová.

Pan Ješita se pochválil, že už pověřuje šestého premiéra (ono není ani divu, když ČR jde v politice italskou polomafiánskou cestou, kde měli za 65 let asi 78 vlád ).

523 rucuk rucuk | E-mail | 28. června 2010 v 18:37 | Reagovat

Jednoduše řečeno: rozdělují se korýtka, kompetence. Uvidíme později, co z toho pro nás vyplyne.

524 rucuk rucuk | E-mail | 28. června 2010 v 18:44 | Reagovat

Tak se nám to blíží, konec školního roku, snad děti nebudou za případný neúspěch ve škole bity, ale společně s rodinou najdou způsob, jak se příště  zlepšit. Na řadu přijdou dovolené, cestování, prázdniny u babiček a dědečků. Víte co je dobrý způsob povzbuzení paměti z cestování? Stačí sešitková metoda, aby člověk netahal moc papírů po taškách. Samozřejmě fotoaparát je vítán. Pokud by mi někdo poslal pak zajímavé foto (tím myslím ty, co nemají chuť psát svůj blog) emailem, přidám ho do některé příští Kavárničky. Mnoho  lidí do ,,světa" už nejezdí a nakonec i v naší zemi jsou místa ne všem známá, zajímavá.

Mohu vám říci, že se mi povídání moc líbilo. Bylo takové vícetématické (hrozné slovo, že?) a doufám, že budete pokračovat a přidají se i druzí v Kavárničce na červenec, kterou 1. otevřu. Stejně se sem občas podívám, až si budu chtít vybavit určité informace- zážitky. Díky.

525 babka babka | 28. června 2010 v 18:56 | Reagovat

Dobrý podvečer

Vzpomněli jste děti. Syn mé sestřenice byl  u zápisu do první třídy. Řekl nějakou básničku i něco zazpíval.Pak paní učitelka před něj rozložila barevné čtverečky, trojúhelníčky, kolečka. Vzala do ruky modrý čtvereček a zeptala se: co je to? Chlapeček odpověděl: modrý plast...

526 babka babka | 28. června 2010 v 20:51 | Reagovat

Pane Jeníku zmiňoval jste Rommela. Minulý týden jsem v rozhlase slyšela takovou zajímavost. Do Africky si nechal posílat vodu z českých lázní Klášterec nad Ohří. V lázních měl nějakou známou, která mu ji  tam posílala.

Proto mu to tolik myslelo:-((

527 babka babka | 28. června 2010 v 20:58 | Reagovat

nár. soc. 521

Vůbec mne nepřekvapuje nezájem o českou historii. Naše generace prošla ve školách také "diktátem", ale ponechali jsme si zdravý úsudek. Ten dnešním mladým lidem chybí. Velice znadno si nechají  vymývat mozky...

528 Zdenka Zdenka | 28. června 2010 v 21:26 | Reagovat

Dobrý den. Minule, když jsem byla pár dnů mimo dosah rádia, televize, internetu, spadlo polské letadlo, nyní máme jmenovaného  nového předsedu vlády. To jsou mi věci.

Nu, hezký večer.

529 Hanako Hanako | 29. června 2010 v 7:31 | Reagovat

522 - Nemusí se nám tato změna líbit, ale dostali příležitost i noví lidé. Nedomnívám se, že každá změna musí být jen změnou k horšímu.

530 Hanako Hanako | 29. června 2010 v 7:36 | Reagovat

515 nar.soc.  Ještě jednou díky za vaše vyprávění, líbí se mi váš přístup k dceři i vnoučkovi. Ano, nepřebírat odpovědnost za rodiče, ale pomoci když je potřeba. Pozdravujte vaši paní, přeji vám dobré zdraví a pěkné léto podle vašich představ.

531 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 9:55 | Reagovat

Karel Kramář, hlasatel všeslovanské rovnoprávné vzájemnosti, se oženil s ruskou šlechtičnou. Sám z nadprůměrně zajištěných poměrů získal věno ve výši několika milionů rublů ( tehdy směnitelných přímo za zlato) a nechal si postavit v Praze reprezentční sídlo, Kramářovu vilu. Za protektorátu byl popraven jeho syn za odbojovou činnost a stavba propadla Velkoněmecké říši. Po r. 1945 ji převzal stát a dnes slouží za sídlo předsedy vlády ve funkci.

Stát poskytuje trvalou péči o stavbu, kde je dostatek místa pro pohyb hostů a jejich zabezpečení.

Kramářova vila byla takto proponována už při stavebním zadání.

Je tedy s podivem, že nový premiér se staví ostentativně k věci, která ke svěřenému úřadu nedělitelně patří. Prý se do Vily stěhovat nebude ( ovšem úklidový a pečovatelský personál s měsíčními mzdami a náklady zůstane beze změny ). To, že předchozí premiér Fischer odmítl nastěhování bylo pochopitelné, původně bral funkci na půl roku. Gesto pana Nečase hodnotím jako hodně laciný populismus, značně podobný všem jeho předchůdcům.

Být na jeho místě, hned se tam přestěhuji ( stačí kufřík a pár beden ) protože vše je tam na dobré úrovni zazřízeno.

Jako premiér bych si zval politické partnery "do svého" a hned bych získal jistou výhodu místa, bez vlezlosti novinářů a jiných osob, při jakýchkoli jednáních.

Kromě toho všichni občané mají nárok, aby je nejen reprezentoval zvolený premiér, ale také v odpovídajících reáliích.

532 Jeník Jeník | 29. června 2010 v 9:58 | Reagovat

Dobré dopoledne.

Opět tu je krásný letní den.

pro babku - Romel byl nejen chytrý,ale i schopný muž.Proto mu to co se dělo počátkem třicátých let  v Německu počalo imponovat.Hlavně jak se Německo začalo dostávat ze všeobecné krize a ze všeobecné anarchie.Později se mu to již tak nelíbilo a stálo ho to život.Italským vojákům,jako spojencům nedůvěřoval a nad jejich vojenskými činy pochyboval.Věděl proč.Zažil je za první světové války na frontě(na obou stranách).Když přijel do Afriky řešit jejich válečné úspěchy a neúspěchy,tak jen suše konstatoval " vůbec se nezměnili,je to to samé,pořád dokola",co měl na mysli již ale nahlas nedořekl.V té chvíli kolem něj stáli italští generálové a polní velitelé.

533 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 10:05 | Reagovat

529, 530 Hanako

Dobrý den.

Asi je to věkem. Vše dobré příjímá člověk s pozitivním naladěním. Vše v čem vidí nějaké ohrožení, posuzuje pesimističtěji. Když vidím staronové obličeje se zbrusu novými tirádami ( s pí Němcovou=poslankyní, jsem si jistou dobu dopisoval a něco o jejích názorech si odvodil ), kterými se útočí na lidi ve slabším postavení, nedělám si iluze o budoucnosti.

Děkuji za přání, přeji nápodobně s nádavkem humoru.

534 Zdenka Zdenka | 29. června 2010 v 11:21 | Reagovat

531 nar. soc.

No jo, ale kdyby se nastěhoval do vily, musel by začít nosit lakovaný botičky, takto může chodit v ošoupaných botičkách.

Je umění chovat se ve vznešeném prostředí. Někomu to (vznešenost) dáno není, proto ta nejistota,...

535 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 11:48 | Reagovat

534 Zdenka

Vznešené prostředí je třeba zlidštit a "rádoby lidovost" odkázat, kam patří. Premiér se takto lidovější nestane.

536 Zdenka Zdenka | 29. června 2010 v 12:02 | Reagovat

souhlas :-)

537 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 12:44 | Reagovat

532 Jeník

Dobrý den.

Podle mne Rommelův problém byl v omezenosti vyhodnotit souvislosti.¨

Jistý Prušák Clausewitz, pojmenoval válku, jako politiku jinými prostředky. Samozřejmě, že šlo o politiku aristokratickou, sobeckou a kořistní ( dnešní politika má uspokojit  potřeby většiny společnosti ), běžnou před 100 lety. Rommel byl vychován pro provádění této vysoce rizikové a drahé politiky, na špičkové úrovni. V tom byla bída celé německé generality. Opovrhování  civilními potřebami a upřednostňování armády začalo odstraněním Bismarcka.

Německý šovinismus dostal Hitlerovým nacismem nový impulz. Nezřízená roztahovačnost ( dnes nám patří Německo a zítra celý svět ) sice narazila na opatrnost generality, poučené z I. sv. války, jenže jednotlivé protesty byly Hitlerem jednoduše smeteny. Staré, svým způsobem opatrné generály dal do penze a nově nadělaní ( i Rommel ) mlčeli a svým přičiněním rozpínavosti Německa přispěli. Došlo to tak daleko, že arivisté typu Heydrich ( čestným důstojnickým soudem vyloučen z branných sil Německa ) se dostali přes nacistickou stranu do nekontrolovatelných pozic. Pak se ukázalo, že výchova generality k vedení "politiky jinými prostředky", je lehce zneužitelná. Přísahali vojenskou přísahu nikoli Německu, ale přímo Adolfu Hitlerovi ( generálové,  desátníkovi ) bez ohrazení. Z toho je vidno, že jakkoli byli vojenští odborníci nadevší pochybu, v obecné politice, byli hlupáci. To potom všem německy cítícím důstojníkům, až na výjimky, bránilo v jakémkoli jednání proti přísaze. Nakonec se zvolila spiklenecká forma odstranění Hitlera, bez politického vedení a protestu, na niž Rommel doplatil vynucenou sebevraždou. Stalo se mu to, podle mne zaslouženě.

538 sona sona | 29. června 2010 v 17:32 | Reagovat

Neodolala jsem mistnimu trendu a svuj Nick podrobila drobnym upravam:-)))

Hacek tu asi nevykouzlim, ale to si ponecham jako tresinku pro upravy dalsi:-)

Dekuji za pochopeni:-)))

539 Sona Sona | 29. června 2010 v 17:33 | Reagovat

:-)

540 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 17:55 | Reagovat

539 Soňa

Dobrý podvečer,

nick jde vylepšit opisem, pokud je ctěná libost.

Paní Soňo, nechci být vlezlý, máte pro mne už drtivou recenzi na Vlak? Přijďte "pobejt" po 1.7. ať s tím měsíčním blogem pohnem. Jistě jste v Polsku nasbírala dost  podnětů.  Mějte se sluníčkově.

541 Soňa Soňa | 29. června 2010 v 18:11 | Reagovat

[540] nar.soc., E-mail, 29.6.2010 17:55

No vy jste proste genialni fakt:-)

Mockrat dekuji za radu i vzorek:-))

Vlak Druzba je v skutku zajimave dilko a slibuji, ze v pristi Kavarnicce Vas za nej dostatecne sprdnu:-)

Jako spravny Kritik ze?:-))

Ne... nebojte, recenze bude scela objektivni.(Z meho pohledu)

Polsko to je takova moje srdecni zalezitost..mnozi mne zrazuji a rikaji: "Prosim te co blbnes, takovej "Western."

Ale me to tam porad laka a mam tam mnoho dobrych pratel:-)

Dekuji za slunickove prani a mejte se hezky:-)

542 rucuk rucuk | E-mail | 29. června 2010 v 19:31 | Reagovat

Dobrý podvečer všem. Zase jsem si hezky početla. O německých generálech i jejich činech pro i proti Hitlerovi jsem poslouchala a koutkem oka se dívala každý týden v neděli ráno na Primě od 8. hod. Ten pořad běží již hodně dlouho a ač nemám války žádné ráda, historie a události tam uvedené mě zajímají. Bylo to nejen o Německu, ale i Japonsku, Itálii a ost. válčících zemích - hlavně před, v a po II. světové válce.

543 rucuk rucuk | E-mail | 29. června 2010 v 19:33 | Reagovat

Soňa- přimlouvám se . abyste nám povyprávěla něco o Polsku . Abychom poznali Polsko i z pohledu soukromého návštěvníka.

544 rucuk rucuk | E-mail | 29. června 2010 v 19:35 | Reagovat

nar.soc.- Podle mého, pokud je to na celé volební období, měl by se p. Nečas s rodinou přestěhovat do vily. Na co ještě platit další 4 pokojový byt. Opravdu to zavání populismem, celkem zbytečným. Ono se uvidí, jak nadále bude s vládou pokračovat.

545 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 20:25 | Reagovat

544 rucuk

Osobně bych Nečasovi přál, aby uspěl a řídil vládu pevnou, ale citlivou rukou. To co má v ruce, za moc nestojí a to co má zvládnout, na to by potřeboval malý dvůr a dlouhý bič.

Právě proto by měl využívat každou legální možnost k posílení své role. Právě vyjímečné sídlo, neveřejné, ale detailní porady bez rušení, podvědomá dominance významného místa a s tím spojená vážnost k pozvaným navozuje důvěru a skutečnou noblesu. Snad si to po hauzírnickém výstupu strany VV uvědomí! Když ne, jeho škoda.

546 Soňa Soňa | 29. června 2010 v 20:44 | Reagovat

[543] rucuk, E-mail, 29.6.2010 19:33

Dekuji, je to opravdu vizva, psat mezi lidmi, kteri maji nejen mnoho zivotnich zkusenosti, poznatku a zazitku.

Pokusim se tedy podelit o vysledky, meho pozorovani.

Nejprve vsak v cervencove Kavarnice, hodlam napsat neco malo:-) k panu Ivanovi a jeho dobrodruzne jizde Vlakem druzby...tedy samozrejme s Vasi svolenim.

Hezky vecer preji:-)

547 Soňa Soňa | 29. června 2010 v 20:46 | Reagovat

Zrada v 546 ma byt  Soňa

:-)

Nejak to tam nechce drzet nebo co:-))

548 Sona Sona | 29. června 2010 v 21:10 | Reagovat

Kaji se a omlouvam za hrubky...to ta trema:-))

549 rucuk rucuk | E-mail | 29. června 2010 v 22:13 | Reagovat

548-Soňa, není třeba se omlouvat, hlavní je obsah a každému se stává, že písmenka neposlouchají-jsme navíc zvyklí číst SMS v mobilech , takže chybějící znaménko už tak nevadí. Těšíme se na vaše vyprávění a nemějte trému, to by sem někdy nemohl psát skoro nikdo. A k té ,,jízdě vlakem Družby "klidně pište, také jsem to tehdy četla . Jak je vidět z různých příspěvků, každý může psát co uzná za vhodné a nemusí to ani navazovat na předešlý příběh. To je to krásné někdy  chaotické povídání,  tak známé i ze skutečných kaváren a hospod. Co koho napadne, o čem se zrovna mluví, na co si vzpomněl.

550 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. června 2010 v 22:14 | Reagovat

548 Soňa

Kdo prošel na blogu utkáním s Honzou, těžko může mluvit o trémě.

Škoda, že pan Sedláček  zrušil "živnost" v Hospodě u Josefa.

Taky se tam střídalo "osazenstvo" a bylo tam někdy dusno, které  v Kavárně, ještě nikdy nenastalo.

Na příklad loni, touto dobou došlo k úplné Honzovské explozi citátů a nadávek i když ne tak animálních jako v jeho letošní úrodě. Každý přispěvatel byl ihned poctěn. Nakonec se štamgasti na týden stáhli do "opuštěné" předchozí hospody, kde pokračovali jakoby se nemetlo. To bylo v době, kdy paní Ivana Vavřínová vzala za své setkání blogerů.

S odstupem času se mi zdá ta akce neskutečná. Dobře a promyšleně zorganizovaná v krásném prostředí malého penzionu na Vysočině, kam to měli zájemci i přiměřeně daleko s autovýletem v neděli. Jak to vypadá, zatím se organizátor nevyprofiloval a letos asi nic nebude ( i když času je zatím dost ). Osobně jsem našel přátelské  prostředí zde. Paní Ružena má velkou invenci  a syndrom vyhoření zatím není ani v náznaku. Nepřijde sem zase tolik lidí, ale co není dnes, může být zítra. Dobrou noc.

551 rucuk rucuk | E-mail | 29. června 2010 v 22:31 | Reagovat

550-nar.soc.- Nedělejte si iluze, že sem nepřijde tolik lidí. I kdybychom vzali v potaz, že se sem lidé vracejí, tak určitě ne všichni a počet,, návštěv" této Kavárničky je dosud 2706, což není málo. Určitě je to tím, že se více vypráví ( hospoda je zavřená) a lidé jsou třeba zvědaví, co se tu může povídat:-)) Takže máte dost čtenářů a určitě se jim vaše líčení výchovy vnuka také líbilo, jako další vyprávění druhých.

552 rucuk rucuk | E-mail | 29. června 2010 v 22:33 | Reagovat

Jinak také dobrou noc. Zítra je poslední den  a budeme pak pokračovat v červenci, ano?

553 Sona Sona | 29. června 2010 v 22:34 | Reagovat

Dobrou noc:-)

554 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 7:37 | Reagovat

Dobrý den :-)

1. Poznámka k Hospodě a k Honzovi - Honza byl z Hospody nakonec vyhozen, tak šel.

2. Tímtéž jsem mu nedávno vyhrožovala i já. Pochopil velmi dobře. Nicméně chová se dále tak, jak uzná za vhodné. Je osobnost.

3. I Honzu mám ráda.

4. V Hospodě mi bylo bezdůvodně vyhrožováno že budu pohnána před trestní komisi v našem městě. Byla to od R.S. sprostota. Jeho věc.

5. vnímám rozdíl diplomatického, jemného, ale důrazného  jednání paní Růženky s návštěvníky Kavárničky.

6. To znamená, že nevyhazuje, ale vyžaduje slušné chování od svých návštěvíků.

7. I já se snažím, ovšem ještě mám zapracovat na své ukřičenosti, třeba vůči MIROVI, protože je stejně k ničemu.

8. Nikdo z Vás mne nezná osobně, ani já Vás. Tak .....

555 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 7:58 | Reagovat

... tím bychom  mohli konečně uzavřít, co je pryč.

556 Jeník Jeník | 30. června 2010 v 9:46 | Reagovat

Dobré ráno.

Opět je to tak akorát na koupaliště,někde se ale na koupaliště nechodí,někde se chodí jen a jen naplovárnu.Já osobně má rád klid,čistou vodu,dobrou náladu.Je mi jedno jestli se to jmenuje koupaliště,plovárna,nebo třeba bývalá pískovna ,kamenný lom,termální koupaliště ,zákrut řeky,či slepé rameno řeky.Také u rybníka bývá dobře.Dětský křik mi nevadí,ten ke koupání nějak patří automaticky.

Mořskou vodu jsem již odboural.Jen mi vadí ovádí a muchy všeho druhu,divocí a rojící se společenský hmyz,jako mravenci,vosy,sršní,divoké včely,tady při koupání.Když se rojí beze mne,tak je to leda dobře.Každý živočich má právo na život.

557 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 9:55 | Reagovat

Jako děcko pamatuji koupání v řece, tedy spíše maličké říčce. Bývaly tam ryby, škeble, čistá, průzračná voda,... Kluci chytávali i štiky do kýblů bez dna, či do síta,... co bylo po ruce, Před těma několika desítkami let pruty neměli, jako dnes. Komáři, vážky, nic nevadilo, jen nesměli moc křičet, aby ryby nevyplašili. Ale zapomněla jsem, jestli tam byli také raci,....

Á dcera nese vysvědčení,....

558 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 30. června 2010 v 10:36 | Reagovat

[554] Zdenka, 30.6.2010 07:37

Pokud moje poněkud chatrná paměť sahá, Radek S. jen bránil někoho, kdo byl - řečeno eufemisticky – napaden ne zcela regulérním způsobem.

Ovšem bylo to na matrixu,  kde může snadno dojít z obou stran k ne zcela správnému pochopení textu.

559 Zdeňka-Anna Zdeňka-Anna | 30. června 2010 v 10:42 | Reagovat

Paní Ruženko, omlouvám se za narušení.

Pan Jeník a pan. nar. soc. by nemuseli vymýšlet žádné dárky pro potomky na vánoce. Jejich vzpomínky a vyprávění by byl krásný dárek.

Babka -moc se mně líbilo vaše vtipné povídání o Španělsku.

Hezký den.

560 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 10:58 | Reagovat

558 Zdeňka - Anna

Přesně. Já byla napadena? Nebo já napadla?

A onen rovněž anonymní R.S. to řešil výhrůžkami. Nevinnej rybízek. Vždyť mne ani neznal, kým ve skutečnosti jsem. K jednomu člověku se chtěl zachovat jako gentlemann, druhému vyhrožoval.

Co se týká druhé napadené, či napadající - nešahejte mi na ni. Je jediná, která se mi snažila nabídnout pomoc: "Zde - na," když mne  kdosi pojmenoval zmijí, či čím vším.

Takže žádnýho "gentlemana" nám netřeba, domluvíme se samy. Když budeme chtít. Držíme si zatím každá svůj prostor svobody. Zloby, ani boje nám více netřeba. :-)

A vysvětlení, proč jsem mnohdy jednala, jak jsem jednala, tedy bláznivě? Protože znám nesmírnou bolest srdce a tuším, kdo ji unese a zvládne a kdo ne. Ti, které jsem kdy "napadla", ji unesou. Ti drzí by v důsledku mého posuzování, napadání, odsouzení - zemřeli.

561 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 10:59 | Reagovat

... nebo jako Jurášek, plakali. Do krve plakali.

562 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 10:59 | Reagovat

Jurášku, jste?

563 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. června 2010 v 12:34 | Reagovat

Napaden může být jen ten, kdo si to připustí. Proti sprostotě, provokaci a destrukci je jedinou obranou výsměch původci. To je totiž věc, se kterou nepočítal, není na ni připraven a neumí jí pohotově čelit.

Na hodinách u nicku lze dobře kontrolovat časovou reakci. Z toho jde usoudit, jak účinný byl můj obranný projev. Kdo potřebuje delší dobu není pevný v "kramflekách" a není ani nutno se sním dlouho párat. Naopak.pohotové utkání, prohloubí poznání a je-li vedeno slušnou snahou, obvykle dojde ke zmírnění, což je další stupeň k jistému porozumění či toleranci ( nakonec z názorovému obohacení ).

Za špatné považuji tvořit aliance proti sobě. Tím se smazává osobní projev a nastoluje se davová reakce.

Takže, když mně někdo zkouší vyvézt z míry, reaguji jakoby rozčileně, abych získal čas promyslet si, tak dva tahy dopředu, pak se uvidí, jest-li to stojí za víc.

564 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. června 2010 v 14:03 | Reagovat

Poslední zpráva na Novinkách sděluje budoucí složení vlády. Ministrem zemědělství bude Ivan Fuksa.

Nadchl mne jmenovec Ivan Fuksa. Kdysi, než otce rozkulačili měl klisnu Fuksu. Byla světle rezivá ( meďák ), veliká, klidná, silná a měla několik hříbat. Že by se nějaký potomek Fuksy zachoval dodnes, o tom po 50 letech pochybuji. I když, konin na tom ministerstvu, je ještě na léta dopředu. Fuksa v tom bude pokračovat, inu úřední šiml, jen tak nezajde.

565 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 14:27 | Reagovat

564-nar.soc.- tedy vy jste ale číslo :-)) Jmenovali už celou vládu, nakonec skoro  tak, jak si to vydupali ty menší strany. Jsem zvědavá, jak ta ministerstva se ,,ztenčí", jak budou šlapat a kde všude bude  ,,pan kníže" pospávat... Možná se bude mmuset udržovat více ve stavu bdělém. A očekávám od p. Johna ,,vymetení" všech nešvarů, zná přece dobře různá zákulisí. Počkejme si.

566 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 14:28 | Reagovat

vydupaly-chtla jsem nejdříve napsat ti z menších stran. Už tím horkem nějak blbnu.

567 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 14:32 | Reagovat

Všem - Proti napadání se vždy bráním, ale nenosím to v sobě dlouho. Jsem takový malý hrnec, ve kterém brzo vře , ale dost  také brzy vybublá... Netrapte se lidskou zlobou, natož hloupostí. Kdo kolem sebe prská, nemůže čekat, že ho druhý bude hladit, byť jen slovy.

568 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 14:34 | Reagovat

Tady přece nikdo neruší- jen se zúčastní povídání.

569 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 16:18 | Reagovat

Vždyť říkám, nač vířit, co je již pryč :-)

Ostatně vysvědčení je důležitější. :-)

570 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 16:22 | Reagovat

Zdeni a jak dopadlo?

571 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 17:06 | Reagovat

půl na půl,

půl jedniček

půl dvojek.

Dohromady vyznamenání,

poprvé na gymnáziu.

Na třetí ročník to není až tak špatné.

Tak jsem jí dala naušnice,

i starší dceři

a tk mají naušnice obě dvě.

Jedna se světle modrým sklíčkem,

druhá s bílým do žluta.

Cákají se v bazénu :-)

572 babka babka | 30. června 2010 v 17:25 | Reagovat

My měli také koně Fuksu. Pane Ivane, budeme se přít, čí je to potomek?:-)))))))))

573 babka babka | 30. června 2010 v 17:39 | Reagovat

No rozložení vlády? Pan hrabě nabral informace ze schůzek Bilderbergu a nyní je bude testovat na Češích. Ministr financí opět specialista, ministr práce a soc. věcí, ministr zahraničí, ministr zdravotnictví a ještě ministr kultury vše TOP 09. Nějak ODS to velice lacino " prodala"...

574 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 17:41 | Reagovat

571,Zdenka, máte z nich určitě radost. Co jiného rodičům udělá radost než děti, které se dobře učí (nakonec i takové, které se snaží, přestože jim to jde hůře, mohou být zase dobré v něčem jiném) jsou slušné, mají svého koníčka, navíc tak užitečného jako vaše děvčata. Hezký dárek, takový opravdu osobní, na dlouhá léta. Všem, kteří své děti uvítali dobrým slovem, úsměvem, třeba i pokáráním za malou snahu, přeji příjemné dny prázdnin.

575 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 17:43 | Reagovat

572-babka, Fuksa je pro koně běžné jméno a u nás se jmenoval jeden pán Fuksa také. Jinak-  není to náhodou od fusaklí, fusaku- třeba přeřeknutím to mohlo vzniknout. Páni, to jsou zase úvahy.

576 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. června 2010 v 19:55 | Reagovat

Fuksa je asi počeštěné fux=liška ( běžně je rezavá ).

Dostali jsme volňáska do cirkusu, jsem zvědav, když ho dám dceři ( také jeden dostala ), jest-li tam pustí dva na volňásky. Nabídl jsem to napřed ženě, že by se mohla o přestávce třeba pohoupat slonovi na chobotu. Za moji dobrotu, mi hodila celý stoh došlých letáků na hlavu.

577 Hanako Hanako | 30. června 2010 v 19:58 | Reagovat

572 babka  Jméno Fuksa vzniklo pravděpodobně z německého der Fuchs - liška   Nazývali se tak koně narezlé srsti. Náš soused měl také Fuksu.

578 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. června 2010 v 19:59 | Reagovat

572 babka

Tedy zkušenost mne naučila, že přít se s kteroukoli ženou,  je nesmysl. Ženy musí mít poslední slovo, jinak mají vrásky zlosti. Takže potomek, je jistě z Vaší strany. Alespoň Fuksy nevykapou.

579 Hanako Hanako | 30. června 2010 v 20:10 | Reagovat

571  Náušnice, to je pěkný dárek. Vyvolaly ve mně vzpomínku: Moje dcerka darovala babičce(mojí mamince) k osmdesátinám nové náušnice. Bylo to velmi symbolický dar s přáním, aťsi je babička ještě dlouho užije. Určitě měla dobrý pocit, že ji nikdo už neodepisuje. Užila si je více jak deset let.

580 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 20:50 | Reagovat

579 Hanako- mě babička odkázala náušnice (na přední zapínání) dala mi je než šla do nemocnice, ale musela jsem jí dát svoje -křestní-, aby něco v uších měla. Po její smrti jsem je dostala zpět a stejně jsem je dala v rodině dál- při narození vnučky. Měly krásný tmavomodrý kamínek. Ty od ní mají rubín a jsou stále hezké.

581 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 20:52 | Reagovat

576-nar.soc. Vy jste opravdu šibal, s vámi a vašimi návrhy si žena užije. Reagovala pěkně, ale určitě se zasmála, že? Jo, nepřete se se ženou, i když vám něco odkýve, stejně si myslí svoje....:-)))

582 rucuk rucuk | E-mail | 30. června 2010 v 20:56 | Reagovat

Jo, ještě k těm volňáskům. Tady také dávali lístky do schránky- volňásky pro děti. Bylo to hezky vymyšlené. Bez doprovodu dospělého tam děti nesměly, ten si lístek samozřejmě koupil, ale bylo to tak, že jedno dítě- jeden dospělý. Chtěla jsem jít s vnučkami sama, ale musel jít i syn s tou druhou vnučkou. Tak jsem jim řekla, že je to sice dobrý obchodní tah, ale jak to má dělat máma, která má dvě nebo tři děti a je sama. Prý je to nařízení vedení cirkusu. Má si sehnat kamarádku. To bylo před deseti lety a ono to pořád trvá????

583 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 21:01 | Reagovat

Je u nás bouřka, s větrem, tak je po půlnočním koupání :-)

584 Zdenka Zdenka | 30. června 2010 v 21:17 | Reagovat

579 Hanako

No ty naušnice jsem pořídila o víkendu, je to jen prostý bílý a světle modrý kamínek ve tvaru kvítečku, ani nevím, jestli je jen na drátku, nebo je drátek stříbrný. koupila jsem je od jedné z přátel, která je po chemu a vytváří nádherné šperky z různých kamínků, snad od svárovského, či od koho má materiál, Tak třeba si to dcerky užijí. Starší má teprve první naušnice, tyto by byly druhé,.

585 JM JM | 30. června 2010 v 22:47 | Reagovat

578

Pane, Vy jste asi zapoměl, že tři věci mají ženy společné:

1.  nejideálnější děti

2.  nejblbějšího chlapa

3.  vždycky pravdu

586 JM JM | 30. června 2010 v 23:01 | Reagovat

Když se nám blíží ten svátek Cyrila a Metoděje - víte že se u nás kradlo už tenkrát?

V kronice se píše že přišli o kolo roku 860...........

587 rucuk rucuk | E-mail | 7. července 2010 v 20:13 | Reagovat

585-JM tu dvojku bych vyměnila za  nejpohodlnějšího chlapa- oni nejsou v žádném případě blbí, ale spíše  vynalézavý a takovým neznalým věcí postojem  se vyhýbají práci

Vidíte, stačí jen rozdělit slovíčko a hned je z toho krádež..

588 rucuk rucuk | E-mail | 8. července 2010 v 22:06 | Reagovat

vynalézaví---oprava...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx