Malá Gábi-1.

5. června 2010 v 15:46 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

(Další příběh ze života Irmy a Gábi.)

Irma neměla mnoho času na rozmyšlenou. V Německu to vypadalo, že se Gábinky chtějí co nejdříve zbavit. Starý pán byl ještě upoután na lůžku, mladý Jürgen se pomýšlel konečně oženit, aby zajistil následovníka a hledat internátní školu pro Gábi, zase tak zjevně nechtěl . Dokud žil jeho otec, majitel firmy, nemohl ani tam zvlášt rozhodovat.


Firmu na přání majitele řídil jeho dlouholetý přítel, právník s ekonomickými znalostmi. Byl to pravý pořádkumilovný Němec, potrpěl si na dodržování přání majitele, také na pořádek ve firmě. Sám nevěděl proč, ale mladého pána neměl moc v lásce. Vycítil u něj chtivost moci, určitou bezohlednost. Irmu sice viděl jen párkrát na jednání, ale snadno uhodl, že pro Gábinku by byla jediným řešením. Není nikde řečeno, že Gábi nebude moci přijet navštívit svou německou rodinu později. Teď však bude dobré, dát ji z cesty ambicióznímu strýčkovi.

Irma naložila věci Gábinky, včetně oblíbených hraček a knížek. Gábinka si vzala do příruční tašky album, kde měla fotky hlavně maminky, některé společné s dědečkem i babičkou , kterou nepoznala, protože byla moc malá, když zemřela. Byla dědečkův miláček. Dceři měl nejprve za zlé, že si našla cizince , staršího a navíc ženatého, ale když viděl, jak ho má ráda a chovali se všichni tři jako spokojená, normální rodina, hlavně kvůli roztomilé vnučce, se s ní smířil.

Celou cestu k Irmě domů Gábinka mlčela. Podřimovala v sedačce na zadním sedadle, jen na dotaz Irmy, jestli nemá žízeň či hlad odpovídala jednoslovně. Po příchodu do bytu Irmy se rozhlížela. Tatínek měl u nich dvoupokojový byt, ony s maminkou měly zvláštní pokoj pro sebe přes chodbu rodinného domu, takže to bylo skoro stejně veliké.

Irma měla zařízení zachovalé , pěkné, praktické. Kuchyň s jídelním koutem, kde se zdržovala nejraději, obývací pokoj, ložnici, kde spala většinou na dvouposteli sama. Koupelnu větší než bývají v činžovních domech , spojenou s WC a bidetem za zástěnou, si nechala upravit již dříve ze dvou místností- WC a koupelny samostatné. Leccos ze zařízení jí v průběhu let přivezl i manžel z Německa.

Bývalý synův pokoj vedle ložnice rodičů, zůstal zařízen základním nábytkem. Skříní, komodou na prádlo, knihovničkou, kde zůstaly jen pohádky a dětské knihy , které byly původně Irmy nebo Zdeňka. Postel s praktickým šupletem přes celou délku, které používal syn na hračky a později autíčka a motorky. Ten byl nyní prázdný. Irma byla ráda, že bude moci zařídit a doplnit pokoj podle přání Gábinky.
Psací stůl s mobilní židlí a počítačem si syn vzal do své domácnosti. Irma koupí Gábince nový stůl i židli a později i ten počítač.

Irma uložila Gábinku do postele a zůstala u ní chvíli sedět. Ptala se, jestli jí má přečíst pohádku. Měla i nějaké německé. Gábinka přikývla. četla jí, až se zdálo, že dívena usnula. Pohladila ji lehce po vláskách a šla spát vedle do ložnice. Dveře nechala pootevřené, kdyby něco malá potřebovala.
Převracela se na lůžku, nemohla usnout. Najednou se zaposlouchala. Z vedlejší místnosti slyšela tichý pláč. Potichu vstala a šla ke Gábince. Měla přes hlavu přetaženou pokrývku a vzlykala, až se jí ramínka třásla. Irma si uvědomila, že vlastně neviděla ještě to malé děvčátko, které ztratilo oba rodiče , plakat. Teprve, když byla sama, uvědomila si, že už rodiče, hlavně maminku neuvidí a rozplakala se. Tajně, protože doma v Německu se city nedávali před cizími lidmi najevo, jak tvrdil strýc. Nevěděla, jak bude ta paní reagovat.

Irma pochopila, proč dívenka pláče. Sedla si k ní, hladila ji mlčky po hlavičce. Pak se jí zeptala, jestli by nechtěla jít spát k ní, na dvoupostel. Cítí se v ní také sama. Gábinka přestala vzlykat a ochotně vzala polštářek, malého psíka- plyšáčka, Irma její přikrývku a šly do ložnice. Irma jí začala potichounku vypravovat, jak si podle svého vyzdobí pokojíček, bude to pro ni zatím jen herna, kde může být , kdy bude chtít a spát může klidně s ní, dokud sama nebude chtít zůstat v pokojíku.

Ležely vedle sebe, držely se za ruce, až Irma cítila, jak v malé ručce povoluje napětí. Gábinka usnula a Irma ještě chvíli uvažovala, jak si s oběma život zahrál a pocítila skoro radost, že není sama. Ani na Zdeňka se už nemohla moc zlobit. Paradoxně díky jeho nevěře a dvojímu životu přišla k ,,dceři". Jak si budou asi rozumět?
Na druhý den měla pozvanou rodinu syna na oběd, aby se s malou Gábinkou seznámili. Věřila, že malý Adámek bude ke Gábince hodný. Měl 5 let a byl docela hodný chlapec, jak sám babičce tvrdil. Ani nevěděla jak a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 caracola caracola | 5. června 2010 v 22:21 | Reagovat

Příběh docela hezky ukazuje,že lidská láska k dětem je silnější než osobní animozity a to zvláště u žen.

2 rucuk rucuk | E-mail | 5. června 2010 v 22:27 | Reagovat

2-Pokud to berete z tohoto hlediska, adoptované děti bývají mnohdy více opečovávány než vlastní, jakoby ti lidé chtěli jejich smutný osud obrátit k dobrému.

3 caracola caracola | 5. června 2010 v 22:44 | Reagovat

Asi máte pravdu. Člověk chce jaksi podvědomě tomu děcku nahradit to o co dosud přicházelo. Je to směsice lítosti,lásky a zvýšené odpovědnosti.Myslím,že je to tak v pořádku.

4 Zdenka Zdenka | 6. června 2010 v 8:18 | Reagovat

Ano, člověk je schopen všeho, dokonce i lásky.

5 rucuk rucuk | E-mail | 7. června 2010 v 13:44 | Reagovat

Nevím, jak se kdo na to dívá, ale podle mne ty ,,vedlejší" děti nemají záviděníhodný osud. Zvláště pokud  to ví, že jsou až ty druhé.

Už jako dítě po smrti svých rodičů jsem říkávala: Dítě nemusí mít hlad, může být i hezky oblečené, mít dostatek  hraček, ale lásku rodičů mu málokdo nahradí. Už ten pocit, on, ona jsou cizí, nemají mě rádi. Rodiče mohou i trestat a nebere se to tak. Vím, o čem píši...Ale to je o něčem jiném,že?

6 Pavlína Pavlína | E-mail | 7. června 2010 v 15:04 | Reagovat

Dobrý den, na blogu pana Josefa jsem psala o našich rodinných přátelích. Ona má 37 let, spolu 4 děti. Milující máma a manželka. Super rodina. Máma je teď v nemocnici na ozařkách, její manžel na práci v cizině (penízky se rozkutálely za nemoc), starší děti jsou u babičky, nejmladší prďolku mám u sebe já.

Když si představím, co se může stát, je mi do breku. Nevím, jak bych mohla víc pomoci.

7 Pavlína Pavlína | E-mail | 7. června 2010 v 15:06 | Reagovat

S Irmou je to tak, jak jsem myslela. S Gábi k ní zase přišel život. A bude skvělá máma.

8 rucuk rucuk | E-mail | 7. června 2010 v 15:34 | Reagovat

6-Pavlína, děláte záslužnou věc, když jste se ujala malé. Proto ty povídky píši, abych ukázala, že existují lidé, kteří své pocity, osudy mnohdy  nešťastné, smutné potlačí a snaží se být užiteční pro potřebné. Držíme palce té mamince. Vím, co je to čekat na uzdravení maminky. Já jsem čekala 2,5 roku,v dětském domově,  neviděla jsem nikoho z příbuzných, tak dovedu ocenit každé milé slovo, které v té době na mou adresu někdo řekl. Jen ta moje milovaná (již dávno zemřelá) paní učitelka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx