Malá Gábi u Irmy-2.

8. června 2010 v 21:07 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Uplynulo několik týdnů od doby, kdy si Irma přivezla Gabi domů. Holčička už nebyla tak smutná. Irma se snažila ji co nejvíce zabavit, provedla ji po městě, seznámila ji s několika dětmi, ale ještě ji s nimi samotnou nenechávala, byla vždy nablízku.

Gábinka se seznámila s kamarádkou Irmy, učitelkou Hedvikou. Jen se spolu zatím bavily. Heda pak Irmě řekla, že nebude těžké Gabinku učit, ale musí to ze začátku dělat jenna cestuformou hry. Je zatím roztěkaná, jako by byla duchem jinde.

Irma se Hedě svěřila se situací. Přiznala se, že se vyhýbá tomu, aby pořádně probrala všechny doklady po Zdenkovi. Nechce to dělat před Gábinkou, neví co všechno najde. Heda se s ní domluvila, že vezme Gábinku ,,na výlet". Udělá jí program na celou sobotu, zajdou spolu do zdejší školky i školy. Má tam známou, která je nechá projít školu. Zatím bez dětí to bude lepší, Gabinka se seznámí s prostředím a časem ji tam zavede společně s Irmou třeba do družiny, aby poznala ostatní děti, které jsou v první třídě, kam by později měla nastoupit.

V sobotu, když Irma osaměla, otevřela šuplík, kde měla hlavní doklady po mužovi. Bylo v nich vše poskládané. Smlouva s majitelem firmy nejen o zaměstnání, ale v příloze byla i nájemní smlouva na byt v majitelově domě. Podle data Irma poznala, že ten byt měl již v době, kdy chtěla za ním jet a on se vymlouval na drahé byty. Zřejmě ale netrvalo dlouho a začal si s dcerou majitele. To zase odhadla podle rodného listu Gabriely, kde byl Zdeněk uvedený jako otec. Pokud ji neznal již dříve a ona mu nezprostředkovala jak práci tak bydlení v domě. Irma se probírala papíry, vesměs německy psanými.
Najednou ji upoutala obálka s jejím jménem- v případě mé smrti do vlastních rukou -zalepenou a dokonce zapečetěnou. To tam musel dát s ostatními doklady právník, protože na ní byla poznámka o převzetí jeho kanceláří. Jak to, že si jí nevšimla? Třesoucími se prsty rozlomila pečeť a vytáhla pečlivě poskládaný rukou Zdeňka psaný dopis.

Moje milá Irmo!
Pokud tento dopis dostaneš, nebudu zřejmě živý. Nemíním si vzít život, ale nikdy nemohu vědět, při mých častých cestách a věku, kdy se může přihodit neštěstí. Měl jsem tě rád po celý čas svého života, proto jsem se s tebou nedokázal rozvést ani tehdy, když jsem se seznámil s dcerou majitele firmy, která mi zaměstnání zprostředkovala. Tvrdila, že se do mne zamilovala a já jsem byl na to z počátku hrdý, že tak mladé děvče o mne stojí a zamiloval jsem se do ní.
Nevím, zda to byla opravdová láska, ale možná v tom byla určitá vděčnost, hodně mé ješitnosti. Tvrdila, že nemůže mít děti, což jsem vítal, ale byla to jen účelová lež, jak jsem zjistil, když mi řekla, že je těhotná a už to nejde ,,dát pryč" a ona ani nechce.
Nutila mne, abych se rozvedl a proto jsem použil výmluvu, že se rozvést nemohu kvůli tvé nemoci. Když se narodila Gábinka, přilnul jsem k ní, byla mi tak podobná. Ani tehdy jsem ti však nedokázal říci, že vlastně žiji dvěma životy. S tebou manželství na dálku, v Německu rodina,, bez požehnání úřadů". Jak to bude dál, nevím.
Pořád vše odkládám, dítě roste a já přemýšlím o tom, jak to bude, až budu muset jít do důchodu, vrátit se domů, ona bude možná už dost velká a já už ji nikdy neuvidím. Stejně tak mne může v tom období nechat její matka, najít si mladšího perspektivnějšího muže, vdát se. V tom případě by se mne určitě zbavila.
Proč ti toto píši: Kdyby se se mnou něco stalo, případně by ses dověděla jakoukoliv cestou, že mám dceru, neodsuzuj mne moc. Mohlo by se stát, že by tě někdo z rodiny vyhledal, tak abys nebyla moc překvapená. Mám trvalé bydliště pořád u tebe, jsem ale evidovaný i v Německu, kde si platím pojistku a napsal jsem plnění na tebe a dceru. Ona za nic nemůže, tak mi odpusť a nevzpomínej na mne ve zlém. Asi jsem ti zkazil život, ale byla to jen a jen moje zbabělost.
Naposledy tě líbá Zdeněk

Pocity, které Irma měla, by nedovedla popsat. Směsice soucitu, zlosti, lítosti nad zmařeným životem muže, kterému se vlastně smrtí vyřešilo věčné dilema. Nad svým životem však tak neplakala, měla syna, pro kterého žila, čekala na příjezdy muže, neměla nouzi materiální, jen někdy citovou. To ale mají ženy mnohdy i v případě, že mají muže doma.

Řekla si , že nakonec se vyřešil ten problém sám, ale bylo jí líto Gábinky, že přišla tak brzy o maminku. Slíbila si, že ji bude vychovávat, jako by byla její. Těšila se, že ji Heda k večeru přivede. Dala se do úklidu, připravovala jídlo pro obě, upekla dokonce ovocný koláč, který Gábinka měla ráda, jak nedávno zjistila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenka Zdenka | 9. června 2010 v 7:54 | Reagovat

Krásný dopis napsal ..... škoda, že my lidé neumíme být zavčas šťastni.... Kdysi kdosi jednomu z mých blízkých ublížil, on to zablokoval, tak že o tom již "neví", ale lásku kvůli tomu "nevyzařuje" a já pomoct nemohu a cítit ho nemohu....

2 rucuk rucuk | E-mail | 9. června 2010 v 17:44 | Reagovat

V člověku zůstane takový malý trn, když vám někdo ublíží nebo vy jemu a při každé příležitosti, třebaže spolu mluvíte, se to připomene- v duchu-  a jsou z toho citové bariéry vůči tomu člověku.

3 caracola caracola | 9. června 2010 v 22:29 | Reagovat

Já si myslím,že dopis jen potvrdil, že ten pán byl jen egocentrický slaboch a křivák.

4 rucuk rucuk | E-mail | 9. června 2010 v 23:13 | Reagovat

3-caracola- určitě byl. Znala jsem ale pár takových chlapů u Vítkovických staveb, kteří jezdili domů buď jednou za týden, když to neměli daleko nebo za 14 dní. Párkrát jsme mluvili při nějaké akci, kde byly i  některé jejich manželky a dalo se krásně z jejich poznámek uhodnout, které vadilo, že  nemá přes týden muže doma a byly i takové, kterým vyhovovalo, že přes týden byly samy. Prý byl pak muž moc milý, pomáhal jí. Také  jeden aspekt tam byl. Většinou to byly ženy, které bydlely v domě u svých rodičů a ti jim možná pomáhali, když muž nebyl doma.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx