.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Gábi a Irma.-2..

15. června 2010 v 17:31 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Irma se dostala do situace, kdy nevěděla co podniknout dále. Byla přítomna jako zástupkyně nezletilé Gábi při čtení závěti jejího dědečka. Byla ráda, že alespoň rozumí natolik německy, že nemusí žádat o překlad. Závěť byla opravdu překvapením, nejvíce asi pro Jürgena a jeho ženu.



V podstatě otec ze závěti nikoho nevyloučil, ale stanovil takové podmínky rozdělení majetku a kompetencí, že se Jürgenův sen o ovládnutí celé prosperující firmy rozplynul.
Jeho úmysl nějak elegantně se zbavit neteře a hlavně jejích nároků, asi otec vytušil z různých projevovaných názorů a Gabriele zajistil nejen podíl na majetku, ale bude-li mít zájem i budoucnost ve vedení firmy. Hlavní podmínkou však bylo, aby co nejdříve přijela do Německa a žila zde. Hlavně však , aby tady získala potřebné vzdělání.

Irma zůstala po přečtení této hlavní části strnulá, když si uvědomila, co to bude pro ni i Gábi znamenat. Musela se soustředit na další část, která se týkala osob, nepříbuzných, mezi které patřila i ona. Zesnulý si byl vědom její úlohy v životě Gábi, v podstatě jí byl vděčný, že se jí ujala, když on nebyl schopen se v čase své nemoci o dítě postarat a také Jürgenovi nezapomněl, že vzniklou situaci po smrti své sestry řešil tak sobecky.

Vymyslel to pro Gábi dobře, záleželo jen na Irmě, zda nabídku, vyplývající ze závěti přijme. Měla se rozhodnout, zda se stane opatrovnicí Gábi do její dospělosti a hospodyní v domácnosti , ale v Mnichově. Bydlela by s ní v bytě po dědečkovi, dostávala apanáž, právník by zajistil, aby byla pojištěna i v Německu, se vznikem nároku na důchod. Byla vlastně v předdůchodovém věku a těžko by sháněla místo, přes své vzdělání i dosavadní zkušenosti . Pokud by s ní nepřijela, měli již v záloze řešení. Buď by přijali kvalifikovanou opatrovnici a domácnost by zajistila hospodyně najatá jen pro ten účel. V tom případě by se mohly Irma a Gábi pouze navštěvovat dle dohody.
Lepší pro Gábi, snad i pro Irmu by bylo její přistěhování. Také Jürgen projevil zájem o její přistěhování. Mohl by tak její výchovu i plány do života ovlivnit.

Irma by byla vedena jako hospodyně proto , aby jí dědeček zajistil domov i po plnoletosti Gábi. Zdůraznil však, že pouze pro hlavní domácnost, nikoliv pro Jürgena. Chtěl ji uchránit případného ponížení, aby nebyla považována za jeho služku . Znal svého syna. Opatrovníkem majetku Gábi do její plnoletosti ustanovil svého dobrého přítele právníka. V případě, že by se Irma později chtěla vrátit domů do Čech, dostávala by důchod tam.

Ještě jednu dost důležitou podmínku v závěti měl pro syna. Měl se stát jen polovičním vlastníkem firmy a do plnoletosti Gábi ji nesmí v žádném případě prodat. Nad hospodařením firmy a správou majetku ustanovil tři odpovědné osoby- právníka, syna a známého majitele banky. Tak zamezil jakoukoliv manipulaci jednotlivce bez vědomí všech tří.

Plná dojmů, rozporuplných myšlenek a pocitů Irma odjížděla domů. Předtím se dlouho radila se známým rodinným právníkem, co a jak by měla zařídit, pokud bude Gábi ochotná do Německa jet. Bylo dobré, že tam jezdily na návštěvy a znaly prostředí i lidi v domě a částečně i jiné známé rodiny. Nebude to tak zcela cizí prostředí. Jen dědeček bude určitě Gábince chybět.

Gábinka si poplakala , když s Irmou vzpomínala na chvíle u dědečka a její první reakce byla, že ona nikam nechce, strýc je protivný, nemá ji rád. Nikoho tam nemá a tady má kamarádky, paní učitelku, školu, kde se jí docela líbí. Nechce se stěhovat.
Irmě se také nechtělo. V jejím věku měnit prostředí, známé. Dokonce si potají říkala, že prohřešek jejího muže ji už stál hodně nervů.Pak se ale sama před sebou zastyděla, když si uvědomila, jak jí Gábinka zaplnila prázdný život. Malá, opuštěná, bezmocná, Irma k ní přilnula jako k vlastní příbuzné.

Rozhodla se, že ji přemluví , aby jela do Německa, je to vlastně její původní domov, ona pojede s ní. Bude jim spolu dobře, postará se, aby měla pěkný domov, nahradí jí rodiče. Dívala se na ni, jak spí na vedlejší posteli a nevědomky se usmívá , přestože měla ještě pár slziček na tvářích.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. června 2010 v 1:02 | Reagovat

Zdržoval jsem se přispívat k příběhu na pokračování.

Jenže ana to není jen soukromá tragedie. Cestovní dostupnost staví lidi před nové sitauce a požadavky na budoucí řešení. Jak k tomu přijde dítě, aby se opakovaně psychicky dostávalo do mezních situací ( když materiálně je vše v pořádku )? Je to nepochybně zatěžující i pro citlivější dospělé a řešení??? Plnohodnotné, ani není.

"Milý" strýc se ukázal! Byla to jeho povinnost,  převzít neteř a dát ji domov v době, kdy dítě chápe  hlavně hmotné stimuly. I ten "spravedlivý" dědeček, udělal rozhodnutí pozdě. Chtělo to v poměrně krátké době, dát nabídku Irmě na plně zajištěnou hospodyni v Německu, když se strýc k věci neměl.

Dětská léta běží podle jiného kalendáře, dodatečně se jen záplatuje. Jsem zvědav, jak se to projeví v životě mladé ženy Gábi. Nejistota z životního zakotvení, postarádání "svého" člověka může mít i fatální následky. Děti jsou povahově přizpůsobivé, ale psychická zranění se hojí těžce a dlouho.  

Kolik je Gábince let, v této části příběhu, aby to snášela?

2 rucuk rucuk | E-mail | 17. června 2010 v 10:57 | Reagovat

Už kolem 10 let a to už plně vnímá.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. června 2010 v 12:19 | Reagovat

Dobré poledne.

Žena se seznámila s příběhem a je rozhodně proti odjezdu do Německa. Irma by měla mít nějaký příspěvek ( k vdovskému důchodu pro sebe ) a samozřejmě výchovné pro Gábinku, aby byly přiměřeně zajištěné. Počkat se stěhováním až po ukončení základní školy. Další postup by se rozhodl potom. Děvče v 15 letech už dovede  rozlišit, kdo a jak o něm smýšlí. Dvojjazyčná výchova se upevní a po vlastním rozhodnutí může Gábinka zakotvit v Německu s pevným zabezpečením. Irma by tam nějaký čas byla s ní, zase po domluvě. Strýc a jeho představy, nejsou podstatné.

Nakonec rozvaha a čas, pracuje pro Gábi.

4 rucuk rucuk | E-mail | 17. června 2010 v 14:23 | Reagovat

Líbí se mi, že rozvíjíte možnosti celého příběhu, je dobré řešit situace podle názorů na život. Díky.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 17. června 2010 v 16:23 | Reagovat

4 rucuk

Žena se nad tím zamyslela, ale nevzala v potaz přání "dědečka" v závěti, aby se Gábinka brzy přestěhovala.

Z příběhu totiž není jasné, jest-li je to rozhodná podmínka, jejíž brzké nesplnění by zavdalo spory o výklad závěti a případné nároky. Chceme totiž také něco se svým majetkem právně "udělat" a každá informace má svoji cenu.

6 rucuk rucuk | E-mail | 17. června 2010 v 17:06 | Reagovat

5-nar.soc. Ta závět byla hlavně doplněna podmínkami s ohledem na Gábinu účast ve firmě a vedením v budoucnu. Chtěl zajistit, aby měla odpovídající vzdělání. Nebylo však bezpodmínečně nutné její přestěhování. Mohla do plnoletosti být i jinde a pak teprve společně s Jürgenem rozhodnout jestli firmu prodají  nebo přenechá případně svůj podíl strýcovi a bude žít kde chce. Ty podmínky byly jen zárukou, že bude moci studovat v Německu a měly umožnit i pobyt Irmy. Jsou sice různé závěti, různé podmínky, ale nesmí omezovat osobní svobodu, jen vůči hmotnému majetku a jeho rozdělení či prodeji. Stejně je rozdíl, jestli je více dědiců nebo  jen dva či jeden. Pokud odkážete nějaký majetek jen jednomu a on ho právoplatně nabyde, stejně s ním může nakládat jak chce. Pak už nemusí následně brát na nikoho ohled. Všechno jen písemně za potvrzení notáře a svědků, jinak sliby chyby...

7 JM JM | 17. června 2010 v 23:16 | Reagovat

6

Ale u nás máme ještěš pojem " neopomenutelný dědic".

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. června 2010 v 7:26 | Reagovat

7 JM

Dobrý den.

Právě proto, že jsou v zákoně ustanovení tohoto druhu ( z I. dědické skupiny ), je vhodné něco zaplatit a "závěť nebo pořízení" sepsat formou notářského zápisu.

Nepovedený nepominutelný dědic může dostat  "sadu věčných tužek, starý telefonní seznam, knihy z angažované doby, rozviklaný nábytek, nefunkční spotřebiče" no zkrátka všechen šmejd, pod nebyl už vyhozen, aby se skutečnému dědici ulevilo, ale nepominutelný opomenut nebude.

9 JM JM | 18. června 2010 v 10:05 | Reagovat

8

Zkušenosti z mého okolí nejsou tak optimistické. Pokud opravdu někdo  "není hoden", tak bych to řešila ještě zaživa darovací smlouvou, samozřejmě s věcným břemenem. To je jistota. Nebo darováním třeba 3/4 majetku. Toto řešení doporučují notáři.

10 rucuk rucuk | E-mail | 18. června 2010 v 14:46 | Reagovat

Jedno dobré řešení znám ze skutečnosti: Rodiče, dvě dcery. Jedna i s rodinou žila v přízemí domu, které si pomalu upravovala místnost po místnosti a zároveň se podílela i s mužem o péči o matku majitele domu. Druhá dcera se vdala a odstěhovala do domu manžela. Později po rozvodu s dvěma dětmi bydlela v pronajatém bytě , který měla možnost koupit. Babička mezitím zemřela, takže celé přízemí bylo k dispozici pro mladé. Rodiče přepsali celý dům na starší dceru a zetě, vymínili si doživotní bydlení. Druhou dceru vyplatli tak, že část jí poskytli rodiče a sestra s mužem si vzali půjčku, kterou brzy splatili, ale sestra si mohla koupit ten 3pokojový byt. Tak byli vyrovnáni a žijí v souladu všichni dál. Dříve mladí pomáhali ,,starým", nyní je to naopak, dům je udržován jak u mladých tak u starých, aby měli stejné podmínky k bydlení. Zní to asi moc idylicky a trochu jinak než mé obvyklé příběhy, ale je to chválabohu tak. Chce to jen dobrou vůli , cit a rozum.

11 Zdenka Zdenka | 19. června 2010 v 8:06 | Reagovat

10 rucuk

Jenže kde dobrá vůle, rozum, cit není, je problém.  Zažila jsem to.

12 rucuk rucuk | E-mail | 19. června 2010 v 21:11 | Reagovat

Mám jeden dotaz: myslíte, že by další  povídání o Gábi ještě někoho zajímalo?

13 Zdenka Zdenka | 19. června 2010 v 21:51 | Reagovat

Ano.

14 rucuk rucuk | E-mail | 19. června 2010 v 23:55 | Reagovat

13-Zdenko, díky, snad tedy ano..

15 Zdenka Zdenka | 20. června 2010 v 8:11 | Reagovat

Stajně je to s těma dětma zajímavé. Člověk uvažuje, co a jak udělat, aby to bylo dobře, v tomto příběhu jde o to, rozvážit, jestli zůstat doma, nebo jet do Německa. Jde o to zvážit, co je drží zde, jaká by byla budoucnost a co by bylo v Německu. A je nutno počítat i s tím, jestli má být z děvčice Češka, či Němka.

16 rucuk rucuk | E-mail | 20. června 2010 v 9:17 | Reagovat

15-Zdenka, po matce by měla být více Němka, ale opravdu záleží na prostředí, které na dítě působí. Měla jsem po tatínkovi národnost českou, protože to bylo podle zákona 1.republiky. Maminka byla Slovenka, narodila jsem se tam, ale nakonec od půl roku žila vlastně v Čechách a později na Moravě. Tak to je a nemám s národnostmi potíže- ani nemohu.

17 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. června 2010 v 9:55 | Reagovat

16 rucuk

Dobrý den.

Upínat se na "češtví" je věc podružná. Hlavní je, být pořádným člověkem. Už Masaryk si uvědomil, že národnost není střed světa. Já sice neumím žádný cizí jazyk ( rusky jen azbuku ) ale na národnosti nestavím. Dnes, když jsou k ruce rychlé překladače ( a budou stále lepší ) je vhodné uvažovat o dorozumění v EU to je ten potřebný multikulturalismus.

Němci jsou lidé jako my, válečná traumata nezpůsobil nikdo ani z dnešních 75 letých. Vařit z válečné odpovědnosti v podobě aktuálního vymezování, mohou zas jen lotři.

Právě takové Gábinky, které prožily kus intenzivního života v jiné zemi, mohou tvořit neformální lidské pouto i mezi národy.  Když je člověk dobře vychován, sám si utřídí i národnostní vjemy.

18 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. června 2010 v 9:58 | Reagovat

17 pokračování

Ještě jsem opomněl. Pokud je čím pokračovat, není důvod k odmlčení.

19 Zdenka Zdenka | 20. června 2010 v 10:36 | Reagovat

K těm národnostem - otcova matka byla Rakušačka. Jeho otec byl Čech. Ale kdo ví, odkud vlastně tato rodina pochází, protože národy se stěhovaly a stěhují dodnes. Bohužel, jako děcka jsme nebyly vedeny k tomu, abychom se němčinu naučily. Dnes se tedy nedomluvíme ani s vlastními sestřenicemi. Atrocu té angličtiny, ruštiny zde nepoužiji. Dcery se učí dodnes němčinu, mladší ve škole i angličtinu.

Ano, Gábi nezapomene ani češtinu, ani němčinu. Na ní záleží, co z ní jednou bude za člověka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx