Marienka-obyčejný život-5.

13. května 2010 v 15:23 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí


Marie řešila jeden problém za druhým- s dcerami, ale nakonec byly všechny z domu a ona se díky jedné známé seznámila s mladším mužem. Dám mu třeba jméno Tonda.


Nevěděla nejprve, kolik mu je let. Byl takový ten typ, který vypadá od třiceti na padesátníka a dlouho stejně.

Pocházel z jedné bližší vesnice, kde bydlel s rodiči v malém domku se zahrádkou. Pole už dávno neměli a díky stáří rodičů a jeho částečné invaliditě- měl velmi slabý zrak- v JZD nepracovali. Tonda měl částečný úvazek jako hlídač- vrátný. Byl jedináček, fixovaný na matku a tak, když mu maminka nečekaně zemřela, snažil se za ni najít náhradu ve starší ženě.

Marie nechtěla věřit, že by o ni stál, nejprve se jen bavili, sem tam zašli spolu do restaurace, někdy do divadla. Tehdy se přes ROH půjčovaly permanentky a Tonda, který byl v něčem poměrný šetřílek, se rád přihlásil, kdykoliv byla permanentka volná. Také bral jakoukoliv rekreaci , o kterou nikdo nestál, v termínech, kdy jiní kvůli dětem jet nemohli. Stalo se, že byly poukazy dva a on nabídl Marii, aby jela také. V té době už chodil k ní na návštěvy. Uměla dobře vařit, protože vařívala na statku, kde kdysi bydlela s rodinou. Tonda měl rád maso a tak nakonec přispíval na jídlo, hlavně aby mohl k ní chodit.

Dávno Marie věděla, že je o hodně mladší o více než 20 let, ale málokdo to poznal. Marie byla v té době hodně štíhlá, vrásek moc neměla a také nebyly za brýlemi, které léta nosila, tak vidět. Měla spíše opačný problém než mají jiné ženy. Po každém dítěti vždy o pár kilogramů zhubla. Tak se stalo, že už ani nemohla zesílit. Tondovi se líbila. Tvrdil někdy žertem, že on její vrásky nevidí, má slabé oči . Uměla se hezky oblékat, svoji hubenost dovedně skrývala, nosila pod šaty spodičky, jaké se nosí pod sukně ke kroji. Jen ne tak nabírané.

Tondovi vyprala, uvařila a on, přestože jí vlastně s ničím nepomáhal, jí to vynahrazoval tím, že ji bral na výlety, zájezdy, rekreace, do společnosti, kam vlastně celý život nechodila, nikam nejezdila, kvůli dětem, práci. Světe div se , útratu platil vždycky sám. Také při narozeninách jí dával docela pěkné dárky, dokonce prstýnek a řetízek zlatý, když měla ,,kulatiny". Zmínila se jednou, že v životě ani při tolika dětech neužila sexu i jiné zábavy, jako už starší.

Pokud žil Tondův otec, jezdil poměrně často domů a po otcově smrti, nějaký čas zděděný Tondův domek na vesnici Marie uklízela, zvelebovala. Dali ho do pořádku a Tonda jej pak prodal a koupil si družstevní garsonku. Marie o svůj byt nechtěla přijít, říkala, že dokud žije, má kde být, dcery své bydlení měly.

Tonda s její pomocí garsonku zařídil, vybavil pračkou, aby nemusel prádlo tahat k Marii. Tak měla Marie na uklízení vlastně dvě domácnosti, protože Toníček na manuální práci moc nebyl. Koníčka kromě té ,,turistiky" také neměl a vypadalo to, že Marii to běhání sem a tam už začíná trochu zmáhat. Měla přes sedmdesát let a bylo stejně s podivem, jak ještě byla čilá. Nenaříkala si vlastně na nic, snad jen záda někdy bolela a nohy. To spíše únavou.

Tonda se nikdy ženit nechtěl, Marie se vdávat také nechtěla. Měla v té době již dlouho vdovský důchod a také dcery nevěřily, že by to dělalo dobrotu, kdyby si tak mladého muže vzala. Tonda ani nechtěl, aby se nastěhovala k němu. Zřejmě mu to tak vyhovovalo. Občas spal u ní, někdy ona u něho. Vařilo se u ní, tak neměl tak vysoké náklady na bydlení. Tvrdila, že to vynahrazuje právě placením útraty všude, kam jdou spolu.

Jednou se stalo neštěstí na přechodu pro chodce, přes poměrně širokou cestu. Žena, která se bavila se známou a byla zády do cesty, se obrátila a vykročila z chodníku na přechod, aniž se rozhlédla a auto už nestačilo zabrzdit. Ještě kus ji před sebou tlačilo, než se řidiči podařilo zastavit. Byl z toho hrozně nešťastný, ale opravdu za to nemohl. Žena byla na místě mrtvá.

V necelých 74 letech tak nečekaně skončil život Marienky, vlastně shodou okolností podobně, jako jejího muže před mnoha lety. Jenže v tom tentokrát byla jen nepozornost , nebyl tam alkohol.

Po nějaké době si Tonda našel opět starší ženu, jen o pár let mladší , než byla Marienka, ta mu však po několika letech zemřela na infarkt. Nyní už, sám starší, nemůže další ženu najít, vzpomíná na Marii i na tu druhou paní, která ale prý Marienčinu mírnost neměla, dokonce dosáhla časem toho, že u něj bydlela.

Tak nevím, jaký by byl Mariin život nadále, jak by její známost dopadla. Možná pro ni bylo dobré, že byl konec jejího života tak nečekaný, ale způsob nemusel být tak drastický. Navíc při jejím zdraví a elánu tu mohla být ještě dost dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 13. května 2010 v 23:13 | Reagovat

Byl tohle obyčejný, normální život?

2 Zdenka Zdenka | 14. května 2010 v 0:55 | Reagovat

Naprosto normální, ve své nenormálnosti, abych tak řekla. I dnes žijí mnozí lidé, jako na začátku minulého století.

3 sona sona | 14. května 2010 v 7:31 | Reagovat

Jen tak pro uplnost by mne zajimalo,co se stalo s tim Jenem,jestlipak si na nej obcas jeste vzpomnela,nebo ho potkala?

Tak aspon,ze na stari zazila trosinku te lasky..protoze jinak to byl zivot prevazne smutny,nezli obycejny.

Preji krasne rano:-))

4 rucuk rucuk | E-mail | 14. května 2010 v 9:23 | Reagovat

3-Sona- Slýchala o něm, byl ženatý, měl dvě děti, ale jednou se dověděla, že zemřel. Buď na infarkt nebo nějak rychle, dost nečekaně. To už přesně nevím. To jí nebylo ještě ani 70, takže by možná byla také vdovou.  V průběhu let o sobě něco jen slyšeli, zajímali se přes příbuzné, pozdravovali se přes ně, ale prý nesetkali.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 14. května 2010 v 13:37 | Reagovat

Nečekal jsem buhví jaké štěstí pro Marienku. Ovšem náhlá a konečná smrt je nečekaná. Svým způsobem je to ukončení života plného povinností.

Žena mi hledí přes rameno a je rozčilená, že pisatelka vzala na pomoc "sekeru".

6 Zdenka Zdenka | 14. května 2010 v 17:55 | Reagovat

Jenže takový je život.. Naprosto normální ve své nenormálnosti takových odchodů. Dnes mne také potkal jeden z odchodů, jen jeden z dalších, kdy otec syna přežívá.....

7 rucuk rucuk | E-mail | 14. května 2010 v 20:57 | Reagovat

5-nar.soc. To nebylo vymyšlené ukončení. Víte, jak mi bylo, když syn přišel za mnou tehdy do obchodu a vykládal, že tam přejeli nějakou paní a pak jsem se od dalšího zákazníka dověděla, že to byla Marie? Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. byla u nás pečená, vařená. Myslíte, že bych toho tolik o ní věděla? Navíc, kdyby byla  živá, takové věci bych nepsala. Jen o ní, o jejích dcerách nemohu nic psát...

8 rucuk rucuk | E-mail | 14. května 2010 v 21:10 | Reagovat

6-Zdenka, to bych se tedy nechtěla dožít, kohokoliv z našich potomků přežít. Vím, že je to smutné, znám už dost lidí, kteří avé děti ba i vnuky přežili a musí žít dál. Nikdy však nezapomenou.

9 Zdenka Zdenka | 14. května 2010 v 22:57 | Reagovat

Ani psát se o tom nechce, vždy je toho totiž více, ... nu, snad to ten otec ještě zvládne.

10 Zdenka Zdenka | 15. května 2010 v 10:23 | Reagovat

Je to neuvěřitelný, ale on to zvládá, dnes jsem ho potkala a zvládá to.  :-)

11 sona sona | 15. května 2010 v 15:21 | Reagovat

10:Zdenka

Chci jenom rici,ze ziju 20km od mesta Winnenden..Urcite jste slysela o tom zbesilem vrahovi(Amoklaufer),ktery loni v breznu zastrelil mnoho nevinnych deti ucitelu a pak i sebe.

V te dobe jsem zrovna jela z prace autem a reknu Vam ze jsem jeste nezazila tolik policejnich aut vrtulniku a vse mozne techniky na vlastni oci.Sedite v aute a z radia slysite varovani ,ze nekde ve vasi blizkosti se nachazi silenec ,ktery strili na vse kolem sebe.Proste koncentace srtachu a hruzy.Je toho o tom vsude psano mnoho...ale to misto..vlastne nekolik mist kde k tomu doslo,tak to je dodnes vlastne mrtve.Lide tam denne nosi kvetiny jeste dnes a ti co prezili nebo rodice tech mrtvych deti,potkavam je, nekolik jich i znam osobne..to je proste neco..pro co vubec nejde nalezt slova..nevim jestli to kdy zvladnou.Ono je  z novin vsechno takove trochu vzdalene,ale ve zkutecnosti je to opravdu neco nepopsatelneho.

Chci tim rici,ze vzhledem k tehle silenosti,si clovek tak nejak uvedomuje jak si ve sve podstate, vlastne hnije v tom svem poklidnem ziti a obycejnem zivote.

12 Zdenka Zdenka | 15. května 2010 v 17:25 | Reagovat

sona

pani rucuk ví, co se stalo v mém nejbližším okolí. Ovšem ne "šílené" podrobnosti, které nejvíce bolí . Ale psát o tom již znova nechci. My matky jsme závislé na štěstí svých dětí. Nu, snad se má dcera uzdraví a  jednou bude opět šťastna. Ovšem je na každé rodině, jak si s neštěstím poradí a jestli vše zvládne. Je to otázka ne jedné generace. Dodnes občas   vzpomenu na svého prastrýce, kterého jsem vůbec neznala a který padl v 1.sv. válce. Je otázka, jak se myšlenky podaří uklidnit, smířit se, odpustit,... je to velmi, velmi složité.

Živo s sebout nese mnohé a já si i proto nesmírně vážím  klidného "porozumění s životem".

13 rucuk rucuk | E-mail | 15. května 2010 v 21:04 | Reagovat

Dnes jsem diskutovala při masáži se svou neteří, je to mladá žena, která již slyšela mnoho z úst svých zákazníků, což je pro ni jako u kněze zpovědní tajemství, ale zato si dovede utřídit názory na život. Studovala psychologii a tak jsme sloučily názory ,,zkušené ženy "s jejími  poznatky a bylo s podivem, jak jsme se v mnoha názorech shodly. Nejvíce potřebné se nám zdálo, aby člověk od života vyžadoval i něco pro sebe, nejen pro lidi okolo. Musí se něčím zabývat, co mu naplní volný čas, aby zbytečně nepřemílal stále bývalé události, strasti. To by mu mohlo pomoci žít dál i po, ,ráně" , kterou mu život udělí.

14 Zdenka Zdenka | 15. května 2010 v 21:44 | Reagovat

Můj záchytný bod je v těchto dnech v řepě. Kopání mi hlavu krásně vyčistí od všelijakých pitomých myšlenek, slov, ... možná to znáte :-)

Teda dnes jsem udělala vyjímku, protože je dost napršeno a mokro, sázela jsem "jen" rajčata. A pomalu se chystám na jednu ze svých cest :-)

15 rucuk rucuk | E-mail | 15. května 2010 v 21:58 | Reagovat

14-Zdenka- znám, fyzická práce je nejlepší na vyčištění hlavy a pak dobrá knížka. Dnes mi neteř vyprávěla, že má knihu Pan Kaplan má třídu rád na DVD namluvenou a pustila ji sestře, která nemá moc času na čtení. Ta přitom žehlila, nemohla však chvílemi smíchem žehlit. Aspoň tak, že?

16 rucuk rucuk | E-mail | 16. května 2010 v 17:20 | Reagovat

Mám pech. Napsala jsem první polovinu povídky a přestože se to ,,ukládalo", když jsem ji chtěla zveřejnit,  byla tam jen první věta a ostatní bylo pryč. Nevím, jestli si vše budu pamatovat, abych to napsala znovu. Nechtělo se mi to psát do Worldu a pak převádět...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx