Marienka-obyčejný život -3.

7. května 2010 v 17:46 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí



Po válce se zase spojila republika a Marii se narodila další dcera. První tři dcery byly očima, plnými rty a tmavými vlasy spíše podobné otci, kromě nejstarší však jeho postavu ,,nezdědily". Ta čtvrtá byla obrázkem své matky. Světlovlasá, s modrýma očima, kulatý obličejík. Také povahou byla spíše po mamince, jak rostla, byla taková miloučká a uměla to se všemi.


Na statku však měla Marie peklo, jakoby za to mohla, že mají samá děvčata. Josef se opil málem do němoty, ale ne radostí, jak podle jeho narážek a pozdějšího chování poznala. Matka ještě přilévala oleje do ohně.
Za nějaký čas, po roce 1948 se stalo, že jejich statek , hlavně pole byla rodině postupně v zájmu malorolníků vyvlastněna a Josefa s rodinou vyzvali, aby se ze statku vystěhoval. Rodiče tam mohou na výměnku zůstat na dožití, ale on se může maximálně stát zaměstnancem státního statku. Hrdost Josefovi nedovolila, aby tam, kde byl ,,někdo" zůstal jen nádeníkem, jak říkal.
Známý mu poradil, že by se jako zkušený zemědělec mohl přihlásit do českého pohraničí, odkud byli vysídleni Němci a zůstaly tam prázdné usedlosti.

Marie se stěhování se čtyřmi dětmi obávala, ale vyhlídka, že konečně bude svojí paní, nebude muset poslouchat řeči tchyně a tchána, kteří jen lamentovali a vyčítali ji těšila natolik, že sama nabádala Josefa, ať tu záležitost co nejdříve vyřídí. Sama připravila za mrzutých pohledů tchyně do truhly své svátečnější věci z výbavy, kterých ani moc neužila, po nocích vlastnoručně šité sukýnky a bluzičky dcerušek a byla připravená k odjezdu.

Děvčátkům změna nevadila. Nejstarší Marie stejně se žádnou jinou dívenkou nekamarádila, držela se stále mladší Julky, která byla mnohem čilejší a duševně na tom byla lépe než ona. Zuzanka a Dorinka byly ještě malé.
Marie se starala o novou domácnost, kterou si skromně zařídili. Rodiče Josefa moc nepodpořili, přišli o velký majetek a tvrdili, že peníze nemají, musí si nechat nějakou rezervu. Josef je přinutil, aby mu alespoň zaplatili nějakou částku za práci, kterou vykonával na statku. Pár tisíc jim pak pomohlo k nákupu nejnutnějších potřeb do bytu. Tam, kam se nastěhovali, totiž zařízení domu někdo z větší části ,,odvezl" doslova vyraboval. Marii to ale nevadilo, byla zvyklá žít skromně a pomalu se zabydlovali.

Dům sice měli, ale pole ne a tak Josef nastoupil do práce na Státní statek, který v té vesnici byl. Marie si na Josefa sice trochu zvykla, ale nemohla si zvyknout na jeho občasné pití a následné obtěžování. Snažila se mu vyhnout, kdy mohla. Děvčata rostla a když bylo Marii téměř 40 let otěhotněla. Josef se zaradoval, že snad konečně budou mít syna. Ne už dědice, ale prostě jen jako následníka, spojence. Narodila se však opět dcera Milada, která se ale paradoxně stala miláčkem Josefa.

To už ale bydleli v jiné vesnici, kde se stal Josef správcem na statku a Marie byla vedená jako hospodyně. Starala se o kuchyni i domácí zvířata, šila pro rodinu a někdy i pro lidi. Nejstarší dcera bohužel nevychodila ani základní školu, měla nervové záchvaty, kdy bezdůvodně zuřila. Musela brát uklidňovací prášky. Dovedla však pomáhat v domácnosti při nenáročných pracích a navíc hlídala láskyplně postupně své sestřičky, zvláště pak tu nejmladší Miládku. Druhá dcerka byla velmi chytrá a jako další dcerky později, vystudovala střední školu.

Josef ale stále častěji pil a to nakonec způsobilo, že ze správce hospodářství se stal kočím a pak jezdil s traktorem. Jednou se však stala nehoda, když vyjížděl z boční cesty a nedával moc pozor a traktor se převrátil a on spadl . Nepřežil. Měl prý v krvi alkohol, tak prý to bylo jeho vinou.
Svým způsobem se Marii ulevilo, ale zůstala na pět dcer sama. Rodina byla zvyklá šetřit, Marie na všechny dcery i na sebe šila, byla velmi šikovná na všechny domácí práce a svůj nevelký plat celá léta ukládala.

Nejstarší dcera se vdala a potřebovala bydlení. Doposud měli erární byt na statku a Marie se rozhodla, že se přihlásí do bytového družstva. Dvoupokojový byt bude stačit, děvčata rostou a stejně odejdou pak z domu. Byt byl hotov a ona měla dohodu se Statkem, že může ještě rok bydlet v dosavadním bytě, než dcera se zetěm budou mít postavený další družstevní byt. Tak se stalo, že se za rok stěhovala se zbývajícími děvčaty do družstevního bytu v paneláku ve vedlejším městečku.

Dostala se do zaměstnání v závodě, který měla poměrně blízko jako dělnice a začal jí nový život.
Jak se jí bude dále dařit napíši příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 8. května 2010 v 11:53 | Reagovat

Krásné, slunečné poledne přeji :)))

Ono se to tak vypráví, vzpomíná... Ale žít takový život bych nechtěla. Ne kvůli dřině, ale ženská neměla možnost sama co změnit. O co lehčí je to teď, byť je pro mnoho lidí i dnes ustát život, kvůli práci či naopak nezaměstnanosti.

2 rucuk rucuk | E-mail | 8. května 2010 v 14:51 | Reagovat

1-Pavlína, měla možnost něco změnit, ale kolikrát byla tak vychovaná, že jí to delší dobu nedošlo. Však ona ovdověla ve 48 letech, tak snad neměla život za sebou a měla pro koho žít, nebyla sama. Když jsou dcery, více doma pomáhají- tedy většinou.

3 mamka1212 mamka1212 | E-mail | 10. října 2015 v 11:43 | Reagovat

chtěla bych odebírat marienku jak to mám udělat,

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. října 2015 v 1:01 | Reagovat

[3]: Marienka obyčejný život má 5 dílů- najdete je v rubrice příběhy ze života lidí. Byla napsána v květnu 23010 . Stačí kliknout na tu rubriku, najít  podle dílu od 1., mezitím se vždy vrátit do rubriky vedle názvu a kliknout na další díl...
http:/ruzenka.blog.cz/1005/marienka-obycejny-zivot-1   chtěla jsem dát odkaz, nějak to nezabírá, takže v rubrice to určitě bude lepší najít.

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 12. října 2015 v 1:25 | Reagovat

[3]: Tak opravdu to jde nejlépe z té rubriky, je u každého článku u názu, takže ji lehce najdete a náhodou ty díly jsou hned za sebou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx