Irma-1.

16. května 2010 v 18:51 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Vzpomínala si na všechny podrobnosti společného života se Zdeňkem. Studovali oba na vysoké ekonomické škole. On byl o dva roky starší a o dva ročníky dále. Bydleli oba na koleji. Ona měla ještě mladšího bratra a rodiče poměrně mladé, Zdeněk byl sirotek, který o rodiče a sestru přišel při jedné dopravní nehodě. Bylo to v době, kdy začal studovat a nejel v tom týdnu před zkouškou domů. To mu asi zachránilo život, že nejel s nimi na svatbu v příbuzenstvu.



Irma a Zdeněk spolu začali chodit, pak Irma přišla do jiného stavu a na popud jejích rodičů se vzali. Pro ně přerušení nepřipadalo v úvahu a jak se projevilo v příštích letech bylo i pro Irmu dobré. Zdeněk získal rodinu, ale pro Irmu to znamenalo konec studií. Bylo jí 22 let. Narodil se jim syn. Irma bydlela ve vedlejším městečku u rodičů, kteří jim nechali jeden pokoj. Bratr byl tehdy na internátě a jezdil domů jednou za týden. Zabydlel se v podkrovním pokoji, oni měli větší ze tří místností v přízemí domku. Zdeněk ale zůstal na koleji, jen jednou týdně jezdil domů. Jak se ukázalo, tento způsob života mu zřejmě vyhovoval natolik, že i po ukončení studií si sehnal místo ve městě a nijak zvláště se nezajímal o společné bydlení a raději dojížděl. Stávalo se, že ne každý den byl doma. Dělal přesčasy a klidně přespal i v kanceláři na lehátku.

Syn rostl a Irma začala dělat v jednom závodě. Na místě, kde byla, byla předepsaná odborná maturita, ale Irma si chtěla dodělat vysokou školu. Rozmlouval jí to Zdeněk, rodiče a nakonec i v práci, kde nestáli o to, aby měla vysokou školu, když sám její nadřízený měl jen maturitu. Podepsali jí úlevy jen na ekonomickou nástavbu. Dva roky studia na vysoké škole jí byly uznány jako jeden ročník po příslušné zkoušce a za rok dodělala maturitu z odborných předmětů.

Mezitím Zdeněk dostal větší funkci a byl mu přidělen 3 pokojový byt ve městě, kde dělal. Tak byla konečně rodina pohromadě. Větší funkce však zabírala také více času. Irma doufala, že budou mít další dítě, ale Zdeněk jí to vymlouval a dítě nepřicházelo. Pořídili si auto, koupili nedaleko chatu u lesa, ale společných chvil tam moc nestrávili.

Zdenka se občas stýkala s kamarádkami, dvakrát týdně chodila cvičit a přesto se cítila sama. Nakonec Zdeňkovi nabídli stáž v Mnichově s tím, že by tam měl být tak dva roky. Irma se to dověděla těsně před odjezdem Zdeňka. Nechtěl prý jí to říkat, dokud to nebude mít jisté. Měl domů dojíždět jen jedenkrát za měsíc. Nebyla ráda, ale brzy si zvykla. Syn Mirek byl již ve škole. Nechtěl studovat na vysoké, vyhovovala mu střední odborná škola strojní. Byl takový kutílek, zřejmě po dědečkovi z matčiny strany,který se mu často věnoval. Na chatě byl vícekrát než maminka. S kamarády a pak s děvčetem. Krásně si ji vybavil. Rád tam kutil, měl tam i malou dílničku. Irma byla nakonec ráda, že má nějaký užitečný zájem.

Jejich život byl od té doby samé čekání. Hlavně na straně Irmy: na syna, který bydlel na internátě, na muže, který si domů přijížděl jen pro pár povinných něžností a pro čisté prádlo a to později už ani ne, protože si ho nechal prát v místě, kde bydlel . Irma sice byla odjakživa zdrženlivější povahy, což jí občas dříve vyčítal, ale těšila se na něj. Stýskalo se jí a všimla si, že jeho polibky, pohlazení i milování jsou stále vlažnější. Přičítala to jeho odpovědné práci a odcizení .

Chtěla se nastěhovat alespoň na nějaký čas za ním. V práci si již předběžně dohodla půl roku neplacené dovolené, ale na poslední chvíli jí Zdeněk sdělil, že bude jezdit na jednání do různých měst, kam by s ním nemohla a také další věc, která by jim bránila spolu bydlet. Bydlí v podnájmu u jednoho spoluzaměstnance v malém pokoji , protože bydlení je v Německu velice drahé, takže by nestálo za to, aby platil za to, že tam bude většinou zase sama.

Po jeho odjezdu to oplakala a smířila se s tím, že jejich manželství je takové ,,na dálku." Ze dvou let to bylo nakonec na neurčito.Syn dostudoval, za čas šel na vojnu a když se vrátil, zamilovaný, oženil se a odešel z domu. Bydlel se ženou v domku jejích rodičů.

Irma čelila nabídkám některých kolegů na ,,útěchu", když je většinou tak sama. Jednou to bylo již na spadnutí, když jí kolega z oddělení po nějaké akci nabídl doprovod a doslova se vnutil na návštěvu domů. Naštěstí to bylo odpoledne a zazvonila u ní sousedka, která jí předala nějaký balíček. Irma se okamžitě jakoby rozpačitě vymluvila kolegovi na to, že čeká návštěvu a vystrnadila ho z bytu. Nechtěla ho přímo odmítnout, protože by jí dělal potíže v zaměstnání, což bylo o něm známo.

Události kolem jí dávaly trochu zapomenout na chybějící rodinný život. Byla vdaná, jenže jí připadalo, jako by byla vlastně sama, ale zadaná.

Po více než třiceti letech tohoto manželského života dostala zprávu, že manžela postihl stejný osud jako jeho rodiče. Nehoda na dálnici, srážka služebního vozu s kamionem. Z osobního vozu nepřežil nikdo. Měla jet do Německa, ale nakonec tam jel syn. Nevěřila by tomu, že může tak otupět, že nebyla schopná ani cesty. Seděla doma, nevěřícně se dívala na to oznámení. Syn jí zavolal, že byly nějaké divné okolnosti té nehody, nebude převážet mrtvého otce, ale nechá jej zpopelnit v Německu a doveze k uložení jen urnu. Souhlasila. Něco v jeho hlase ji zarazilo. Mluvil o otci jaksi cize, jakoby nebyl ani smutný .

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 17. května 2010 v 7:04 | Reagovat

Mám Růženko předtuchové smýšlení a tak si myslím,že milý tatínek Zdeněk ji tam nemohl pozvat,protože tam měl i ženskou a i dítě,nebo děti.Možná to není tak jak tuším,ale mé intuice to tak vidí.Nechci na tohle odpovědět,jen je to můj názor a já mám na tyhle věci zvláštní čuch.Až příběh zkončí,tak se dozvím,jestli mám správnou předtuchu,či né.Jinak Růženko máte pěkné příběhy,je to prima počteníčko.Já to čtu,ale moc se  neangažuji v kritice a rozuzlení tuším,ale nebudu kazit další pokračování.Přeji mnoho čtenářů!Zdenál.

2 rucuk rucuk | E-mail | 17. května 2010 v 9:15 | Reagovat

1-Zdenku, těch podobných situací v životě je dost a muži většinou nejsou monogamní. Tato povídka nebude tak dlouhá jako jiné,beru některé situace ze skutečných příběhů lidí a ne vždy to je ,,holt" veselé.

3 Pavlína Pavlína | E-mail | 17. května 2010 v 10:53 | Reagovat

Po vás se to vždycky hezky čte a oči vidí, mozek tuší - pokračování :)))

Celou noc i teď střídavě čerpám vodu, učím se na zkoušky a čučím na net - blogy, zpravodajství, mapky vody.

Zeťáček s ostatními hasiči se přijeli ve tři v noci najíst a převléct do suchého a zase jeli do Petrovic utkávat se s vodou. Pak je převeleli do Bohumína, evakuují tam zvířata a čerpají vodu, opravují hráze. Věřnovice jsou jako každý rok zatopené. Karvinka, Stonávka a Olše jsou na hodně místech rozlité, u nás náměstí a sklepy.

Dcerka ani vnouček toho moc nenaspali, jsou neklidní.

Na novinkách mají hodně málo informací a nehlásí aktuálně uzavírky a objížďky.

Manžel šel do práce na půlnoc a šel pěšky, autobusy nejely. Ráno přišel jako mokrá myš a hlásil, komu co zatopilo - myslím jeho spolupracovníky.

A leje a leje a leje...

4 rucuk rucuk | E-mail | 17. května 2010 v 14:39 | Reagovat

Pavlína, to mě mrzí. Venku je i tady škasredě, ale zátopy jsou opradu hrozné. Co vše voda přinese a zničí. Mám v Bohumíně býv. spolužačku, zkusím se s ní spojit emailem nebo po skypu, snad ji to také nepostihne. Navíc vám všem hrozí nastydnutí. Vzpomínám na  zátopy v okolí Zábřeha, řeka Sázava měla hladinu tak zvednutou, že zatopila část dvorku domu, kde bydlí nejstarší syn s rodinou. Zastavila se naštěstí přímo u domu, dál nešla. Je to vlastně pod strání, dvorek trochu do kopce. Ale vnoučata byla dva dny u nás, mladí nosili pytle písku a dělali hrázku před domem. Dopadlo to pro ně dobře, pro jiné rodiny  ve vesnici na opačné straně  města hůře

5 sona sona | 17. května 2010 v 23:26 | Reagovat

Neco mi napovida ,ze ma Zdenal z Hane pravdu:-))

Pani rucuk..jestli je to tak,tak jedine stastne manzelstvi ktere znam je to mych rodicu:-)))a meho bratra.-)

Teda vlaste jeste pana Ivana..uz jsem zjistila ze se tak jmenu je..tak snad se nezlobi ze ho tak nazyvam.-))

No nic pockame si..ale reknu vam, ze ja bych 30let nedokazala tohle manzelstvi na dalku tolerovat:-)

6 rucuk rucuk | E-mail | 18. května 2010 v 13:14 | Reagovat

5-Sona, máte pravdu, tolik let je moc. Dá se to vydržet možná pár let, ale nakonec, pokud  zůstane muž už doma, mají každý své zvyky a možná by to moc neklapalo a stejně by si žili po svém. Těžko říci..

7 yopa yopa | 18. května 2010 v 13:20 | Reagovat

Bohužel hodná a hloupá se nevylučuje, ba naopak. Dokážete se spokojit opravdu s málem, jen pořád přemýšlím, je-li to obdivuhodná vlastnost, nebo prostě jen ubohost...

8 rucuk rucuk | E-mail | 18. května 2010 v 13:51 | Reagovat

7-yopa,spokojit se s málem? Vy jste ale naivní. To, co nám muži mnohdy  upírají, vynahradí nám to (pokud je máme) děti, péče o ně. Ta je pro ženu důležitější - většinou - než ta milenecká láska, která po hříchu málokdy vydrží po léta. Ubohost je spíš to, když muž, místo aby ocenil skromnost ženy, má ji za hloupou.

9 yopa yopa | 18. května 2010 v 14:52 | Reagovat

8] rucuk, ubohost je vymlouvat se na děti, mít je jako štít, výmluvu, nebo dokonce jako rukojmí. Neříkal bych to, nepozorovat to každý den. Nejste-li šťastná Vy, nebudou ani Vaše děti... Jestli péče vynahradí lásku? Pokud jste věřící, tak možná,  v opačném případě budete  pečovatelka, o jejíž péči nakonec nikdo nebude stát...

Pokud říkáte přežívání s osobou nevalných kvalit skromnost, pak skromnost a ubohost nedokážu v tomto případě rozlišit.

10 Zdenka Zdenka | 18. května 2010 v 16:04 | Reagovat

Já bych počkala, až se vrátí ten synek domů....

11 týna týna | 18. května 2010 v 17:53 | Reagovat

tak jsem si také udělala obrázek o případném pokračování a jsem zvědavá, jestli budu mít pravdu :-)

jako vždy se to čte krásně jedním dechem :-)

12 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 18. května 2010 v 23:56 | Reagovat

5 sona

Dobrý večer.

Popsal jsem svoji životní etapu, seznámení i to klopotnější čekání na společné soužití. Trvalo to celkem od 2.3.1962 do 20. 9.1963 t.j. cca 1,5 roku. Zdálo se mi to hodně, ale hooodně dlouhé. Ŕekl bych, že ženy to asi snášejí trpělivěji. Dnes mohu přiznat, že jsem na všechny ty komunistické poskoky, zahlížel jako Babinský, což mi to neulehčilo.

13 sona sona | 19. května 2010 v 10:52 | Reagovat

12:nar.soc

Babinsky..hezke prirovnani..nebyl on nahodou tak trochu loupeznik?:-))

Preji krasny den:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx