Květen 2010

Občas ráda provokuji...

26. května 2010 v 15:38 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

... aneb nevážné starosti v dnešní vážné době...Plavu, plaveš, plave- budeme,-- te, plavat, ony budou plavat.


Letošní Bambiriáda v Zábřeze.

23. května 2010 v 22:30 | Ruža z Moravy |  Zábřeh-Sport i jiné události
V celé republice bylo ve stejný den 13 Bambiriád. Je to prezentace organizací a spolků, které se zaměřují na činnost s mládeží. Mohla bych je jmenovat, ale bližší si zájemci najdou přímo pod heslem Bambiriáda na webu. V Olomouckém kraji má již několik let čest pořádat tuto akci Zábřeh.

Pro dobrou kondici i pro chuť.

20. května 2010 v 20:32 | Ruža z Moravy |  z gastronomie krajů i lidí

Lidskému tělu přinášejí hojnost vitamínů skupiny B a kyselinu listovou, která posiluje nervovou soustavu dospělých a je nesmírně důležitá také pro zdravý vývoj lidského plodu. Patří mezi bohaté zdroje vápníku, draslíku, karotenu a selenu.. Kdo nebo co?


Irma-2.

18. května 2010 v 22:10 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Kapitola 2.


Syn Mirek se vrátil z Německa, ale moc nemluvil. Myslel, po tom, co vše se dověděl , že matka je moc smutná na to, aby jí přidělával starosti. Tvrdil, že to bude trvat déle a bude muset asi sama jet pro otcovu urnu. On přivezl jen nějaké věci. Dají jí prý vědět dopisem. Irma se ho zeptala, zda byl v pokoji, kde otec bydlel nebo mu věci předal někdo jiný?
"Jaký pokoj? Táta tam měl docela pěkný dvoupokojový byt v rodinné vile majitele firmy." Vypadlo najednou ze syna.

To Irmu překvapilo. Vzpomněla si, jak Zdeňka přemlouvala, aby ji tam vzal sebou. Dokonce si tenkrát začala oprašovat němčinu a chodila i do kurzu pro pokročilé, aby se případně domluvila. Vzpomínala i na to, že muž nechtěl, aby za ním přijela. Vždy raději přijel domů.

Mnozí lidé nezapomněli a záplavy jsou zde zase.

17. května 2010 v 21:54 | Ruža z Moravy |  příroda kolem nás
Není to jen u nás, leckde ve světě mají starosti stejné ba i větší, ale znovu se lidé dívají s obavami na přibývající vodu v řekách, přehradách. Objevují se dosud neexistující vodní potoky. Sotva opraveným domům, cestám, hrozí podemletí, pády i hospodářských stavení, zničení porostů, zahrad, polí.

Irma-1.

16. května 2010 v 18:51 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Kapitola 1.- Co předcházelo.

Vzpomínala si na všechny podrobnosti společného života se Zdeňkem. Studovali oba na vysoké ekonomické škole. On byl o dva roky starší a o dva ročníky dále. Bydleli oba na koleji. Ona měla ještKě mladšího bratra a rodiče poměrně mladé, Zdeněk byl sirotek, který o rodiče a sestru přišel při jedné dopravní nehodě. Bylo to v době, kdy začal studovat a nejel v tom týdnu před zkouškou domů. To mu asi zachránilo život. Měli jet na svatbu v příbuzenstvu všichni.

Ještě v době studií Irma a Zdeněk spolu začali chodit. Stalo se to, co nečekali ani nechtěli - Irma přišla do jiného stavu . Pro rodiče Irmy přerušení nepřipadalo v úvahu a řešili situaci sňatkem . Zdeněk tak získal rodinu, ale pro Irmu to znamenalo konec studií. Bylo jí 22 let.
Narodil se jim syn. Irma bydlela ve vedlejším městečku u rodičů, kteří jim nechali jeden pokoj ve svém domě. Bratr byl tehdy na internátě a jezdil domů jednou za týden. Zabydlel se v podkrovním pokoji, oni měli větší ze tří místností v přízemí domku. Zdeněk ale zůstal na koleji, jednou týdně jezdil domů. Jak se ukázalo, tento způsob života mu zřejmě vyhovoval natolik, že i po ukončení studií si sehnal místo ve městě a nijak zvláště se nezajímal o společné bydlení a raději dojížděl. Stávalo se, že ne každý den byl doma. Dělal přesčasy a klidně přespal i v kanceláři na lehátku.

Syn Mirek rostl a Irma začala dělat v jednom závodě. Na místě, kde byla, byla předepsaná odborná maturita, ale Irma si chtěla dodělat vysokou školu. Rozmlouval jí to Zdeněk, rodiče a nakonec i v práci, kde nestáli o to, aby měla vysokou školu, když sám její nadřízený měl jen maturitu. Podepsali jí úlevy jen na ekonomickou nástavbu. Dva roky studia na vysoké škole jí byly uznány jako jeden ročník po příslušné zkoušce a za rok dodělala maturitu z odborných předmětů.

Mezitím Zdeněk dostal větší funkci a byl mu přidělen 3 pokojový byt ve městě, kde dělal. Tak byla konečně rodina pohromadě. Větší funkce však zabírala také více času. Irma doufala, že budou mít další dítě, ale Zdeněk jí to vymlouval a dítě nepřicházelo. Pořídili si auto, koupili nedaleko chatu u lesa, ale společných chvil tam moc nestrávili.

Irma se občas stýkala s kamarádkami, dvakrát týdně chodila cvičit a přesto se cítila sama. Nakonec Zdeňkovi nabídli stáž v Mnichově s tím, že by tam měl být tak dva roky. Irma se to dověděla těsně před odjezdem Zdeňka. Nechtěl prý jí to říkat, dokud to nebude mít jisté. Měl domů dojíždět jen jedenkrát za měsíc. Nebyla ráda, ale brzy si zvykla. Syn Mirek byl již ve škole. Nechtěl studovat na vysoké, vyhovovala mu střední odborná škola strojní. Byl takový kutílek, zřejmě po dědečkovi z matčiny strany, který se mu často věnoval. Na chatě byl vícekrát než maminka. S kamarády a pak s děvčetem. Krásně si ji vybavil. Rád tam kutil, měl tam i malou dílničku. Irma byla nakonec ráda, že má nějaký užitečný zájem.

Jejich život byl od té doby samé čekání. Hlavně na straně Irmy: na syna, který bydlel na internátě, na muže, který si domů přijížděl jen pro pár povinných něžností a pro čisté prádlo a to později už ani ne, protože si ho nechal prát v místě, kde bydlel . Irma sice byla odjakživa zdrženlivější povahy, což jí občas dříve vyčítal, ale těšila se na něj. Stýskalo se jí a všimla si, že jeho polibky, pohlazení i milování jsou stále vlažnější. Přičítala to jeho odpovědné práci a odcizení .

Chtěla se nastěhovat alespoň na nějaký čas za ním. V práci si již předběžně dohodla půl roku neplacené dovolené, ale na poslední chvíli jí Zdeněk sdělil, že bude jezdit na jednání do různých měst, kam by s ním nemohla a také další věc, která by jim bránila spolu bydlet. Bydlí v podnájmu u jednoho spoluzaměstnance v malém pokoji , protože bydlení je v Německu velice drahé, takže by nestálo za to, aby platil za to, že tam bude většinou zase sama.

Po jeho odjezdu to oplakala a smířila se s tím, že jejich manželství je takové ,,na dálku." Ze dvou let to bylo nakonec na neurčito.Syn dostudoval, za čas šel na vojnu a když se vrátil, zamilovaný, oženil se a odešel z domu. Bydlel se ženou v domku jejích rodičů.

Irma čelila nabídkám některých kolegů na ,,útěchu", když je většinou tak sama. Jednou to bylo již na spadnutí, když jí kolega z oddělení po nějaké akci nabídl doprovod a doslova se vnutil na návštěvu domů. Naštěstí to bylo odpoledne a zazvonila u ní sousedka, která jí předala nějaký balíček. Irma se okamžitě jakoby rozpačitě vymluvila kolegovi na to, že čeká návštěvu a vystrnadila ho z bytu. Nechtěla ho přímo odmítnout, protože by jí dělal potíže v zaměstnání, což bylo o něm známo.

Události kolem jí dávaly trochu zapomenout na chybějící rodinný život. Byla vdaná, jenže jí připadalo, jako by byla vlastně sama, ale zadaná.

Po více než třiceti letech tohoto manželského života dostala zprávu, že manžela postihl stejný osud jako jeho rodiče. Nehoda na dálnici, srážka služebního vozu s kamionem. Z osobního vozu nepřežil nikdo. Měla jet do Německa, ale nakonec tam jel syn. Nevěřila by tomu, že může tak otupět, že nebyla schopná ani cesty. Seděla doma, nevěřícně se dívala na to oznámení. Syn jí zavolal, že byly nějaké divné okolnosti té nehody, nebude převážet mrtvého otce, ale nechá jej zpopelnit v Německu a doveze k uložení jen urnu. Souhlasila. Něco v jeho hlase ji zarazilo. Mluvil o otci jaksi cize, jakoby nebyl ani smutný .


Jeden ,,vážný" intimní dotaz.

15. května 2010 v 22:59 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás

Proč bychom se v této vážné době nemohli zabývat jednou často omílanou otázkou? Procházíme-li kandidátky stran, žen je tam pomálu, tak proč se dnes nevěnovat mužům otázkou na tělo:

Nosíte rádi slipy, boxerky nebo trenýrky?


Marienka-obyčejný život-5.

13. května 2010 v 15:23 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí


Marie řešila jeden problém za druhým- s dcerami, ale nakonec byly všechny z domu a ona se díky jedné známé seznámila s mladším mužem. Dám mu třeba jméno Tonda.

Nevěděla nejprve, kolik mu je let. Byl takový ten typ, který vypadá od třiceti na padesátníka a dlouho stejně.

Pocházel z jedné bližší vesnice, kde bydlel s rodiči v malém domku se zahrádkou. Pole už dávno neměli a díky stáří rodičů a jeho částečné invaliditě- měl velmi slabý zrak- v JZD nepracovali. Tonda měl částečný úvazek jako hlídač- vrátný. Byl jedináček, fixovaný na matku a tak, když mu maminka nečekaně zemřela, snažil se za ni najít náhradu ve starší ženě.

Marie nechtěla věřit, že by o ni stál, nejprve se jen bavili, sem tam zašli spolu do restaurace, někdy do divadla. Tehdy se přes ROH půjčovaly permanentky a Tonda, který byl v něčem poměrný šetřílek, se rád přihlásil, kdykoliv byla permanentka volná. Také bral jakoukoliv rekreaci , o kterou nikdo nestál, v termínech, kdy jiní kvůli dětem jet nemohli. Stalo se, že byly poukazy dva a on nabídl Marii, aby jela také. V té době už chodil k ní na návštěvy. Uměla dobře vařit, protože vařívala na statku, kde kdysi bydlela s rodinou. Tonda měl rád maso a tak nakonec přispíval na jídlo, hlavně aby mohl k ní chodit.

Dávno Marie věděla, že je o hodně mladší o více než 20 let, ale málokdo to poznal. Marie byla v té době hodně štíhlá, vrásek moc neměla a také nebyly za brýlemi, které léta nosila, tak vidět. Měla spíše opačný problém než mají jiné ženy. Po každém dítěti vždy o pár kilogramů zhubla. Tak se stalo, že už ani nemohla zesílit. Tondovi se líbila. Tvrdil někdy žertem, že on její vrásky nevidí, má slabé oči . Uměla se hezky oblékat, svoji hubenost dovedně skrývala, nosila pod šaty spodičky, jaké se nosí pod sukně ke kroji. Jen ne tak nabírané.

Tondovi vyprala, uvařila a on, přestože jí vlastně s ničím nepomáhal, jí to vynahrazoval tím, že ji bral na výlety, zájezdy, rekreace, do společnosti, kam vlastně celý život nechodila, nikam nejezdila, kvůli dětem, práci. Světe div se , útratu platil vždycky sám. Také při narozeninách jí dával docela pěkné dárky, dokonce prstýnek a řetízek zlatý, když měla ,,kulatiny". Zmínila se jednou, že v životě ani při tolika dětech neužila sexu i jiné zábavy, jako už starší.

Pokud žil Tondův otec, jezdil poměrně často domů a po otcově smrti, nějaký čas zděděný Tondův domek na vesnici Marie uklízela, zvelebovala. Dali ho do pořádku a Tonda jej pak prodal a koupil si družstevní garsonku. Marie o svůj byt nechtěla přijít, říkala, že dokud žije, má kde být, dcery své bydlení měly.

Tonda s její pomocí garsonku zařídil, vybavil pračkou, aby nemusel prádlo tahat k Marii. Tak měla Marie na uklízení vlastně dvě domácnosti, protože Toníček na manuální práci moc nebyl. Koníčka kromě té ,,turistiky" také neměl a vypadalo to, že Marii to běhání sem a tam už začíná trochu zmáhat. Měla přes sedmdesát let a bylo stejně s podivem, jak ještě byla čilá. Nenaříkala si vlastně na nic, snad jen záda někdy bolela a nohy. To spíše únavou.

Tonda se nikdy ženit nechtěl, Marie se vdávat také nechtěla. Měla v té době již dlouho vdovský důchod a také dcery nevěřily, že by to dělalo dobrotu, kdyby si tak mladého muže vzala. Tonda ani nechtěl, aby se nastěhovala k němu. Zřejmě mu to tak vyhovovalo. Občas spal u ní, někdy ona u něho. Vařilo se u ní, tak neměl tak vysoké náklady na bydlení. Tvrdila, že to vynahrazuje právě placením útraty všude, kam jdou spolu.

Jednou se stalo neštěstí na přechodu pro chodce, přes poměrně širokou cestu. Žena, která se bavila se známou a byla zády do cesty, se obrátila a vykročila z chodníku na přechod, aniž se rozhlédla a auto už nestačilo zabrzdit. Ještě kus ji před sebou tlačilo, než se řidiči podařilo zastavit. Byl z toho hrozně nešťastný, ale opravdu za to nemohl. Žena byla na místě mrtvá.

V necelých 74 letech tak nečekaně skončil život Marienky, vlastně shodou okolností podobně, jako jejího muže před mnoha lety. Jenže v tom tentokrát byla jen nepozornost , nebyl tam alkohol.

Po nějaké době si Tonda našel opět starší ženu, jen o pár let mladší , než byla Marienka, ta mu však po několika letech zemřela na infarkt. Nyní už, sám starší, nemůže další ženu najít, vzpomíná na Marii i na tu druhou paní, která ale prý Marienčinu mírnost neměla, dokonce dosáhla časem toho, že u něj bydlela.

Tak nevím, jaký by byl Mariin život nadále, jak by její známost dopadla. Možná pro ni bylo dobré, že byl konec jejího života tak nečekaný, ale způsob nemusel být tak drastický. Navíc při jejím zdraví a elánu tu mohla být ještě dost dlouho.

Marienka-obyčejný život -4.

10. května 2010 v 22:25 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí

Marii začal zcela obyčejný život se čtyřmi dcerami. Rostly, chodily do školy, kromě nejstarší dcery, která myšlením zůstala ve školních letech. Uměla některé domácí práce, dělala však spíše jen, když se jí chtělo. Měly dvoupokojový byt, takže jeden byl ložnicí, kde spaly na manželských postelích obě Marie, na otomaně před postelemi nejmladší Miládka. V pokoji pak kralovaly dvě zbývající dcery. Julinka bydlela již jinde, ale maminku občas navštěvovala.

Není maminka jako maminka.

8. května 2010 v 23:50 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás


Matka, matička, maminka, mamička, máma, mamula, mamča,mama, mamina. Proč lidé volají v duchu i nahlas, většinou ve chvíli bolesti, právě maminku? Jsou s ní snad bytostně více spojeni?

Marienka-obyčejný život -3.

7. května 2010 v 17:46 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí



Po válce se zase spojila republika a Marii se narodila další dcera. První tři dcery byly očima, plnými rty a tmavými vlasy spíše podobné otci, kromě nejstarší však jeho postavu ,,nezdědily". Ta čtvrtá byla obrázkem své matky. Světlovlasá, s modrýma očima, kulatý obličejík. Také povahou byla spíše po mamince, jak rostla, byla taková miloučká a uměla to se všemi.

Amur není jen známá řeka.

6. května 2010 v 23:50 | Ruža z Moravy |  zvířata a lidé
Jméno Amur bílý má jedna z našich domácích ryb. Rybáři to ví a je to pro ně velmi ceněná trofej. Je to prý mazaná ryba, která se nechá přitáhnout a pak začne bojovat o svůj život a mnohdy vyhraje. Malý přehled ryb domácích pro ty, kteří by je neznali.

Marienka-obyčejný život -2.

6. května 2010 v 16:53 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí


Marie poznala, co to je být rodinnou příslušnicí na velkém statku. Pracovala od rána do večera, ale vlastně jen za ubytování a stravu. S prázdnou do statku přitom nepřišla. Výbavu měla vlastnoručně ušitou a vyšívanou, také sváteční oblečení nové a protože nepřivedla do statku krávu, jak bylo tehdy zvykem, museli jí dát rodiče alespoň nějaké peníze. Hospodáři je shrábli, Marie z nich neviděla ani korunu.

Marienka-obyčejný život-1.

4. května 2010 v 23:24 | Ruža z Moravy |  příběhy ze života lidí

Narodila se v roce 1913 na středním Slovensku v rodině drobného rolníka. Bídu neměli, ale jen skromný život. Od rána do večera bylo co dělat a tak Marienka musela od malička pomáhat podle svých sil.

Oslavy 1. máje v našem městě r. 2010.

2. května 2010 v 1:03 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Bývávaly průvody, alegorické vozy, občas nadšení, hlavně u dětí, občas otrava, nuda projevů, ale živo po celý den, skoro po celém městě. Hlavně u závodů, škol. Dobrovolně povinné, pestré, za každého počasí. Dobrá stránka oslav lidské práce? Přehled všech závodů a škol z města a někdy i okolí, poznali se lidé vždy z celého závodu, úřadů, provozoven.

V Kavárně U Rózičky - v květnu 2010.

1. května 2010 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi



Dnešní Kavárničku bych chtěla otevřít říkánkou, kterou jsem objevila V Alšově špalíčku národních písní a říkadel ,, známou, prostou":
Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem, MÁJ vyženeme kozy v háj.(Samozřejmě ty rohaté, bílé, strakaté...)







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx