.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

V Kavárně u Rózičky- v dubnu 2010.

1. dubna 2010 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Kavárny-povídání s lidmi


Tak už je tu apríl. Máme tu jaro, ač počasí je střídavé, což ale není nic nového. Duben- ještě tam budem. Tedy za pecí. Nemusíme tam být, oblékneme se trochu tepleji a hotovo.
Zahrádky už asi máte skoro všichni obdělané a protože já zahrádku nemám a na balkoně mám zatím jen ,,oplégry" muškátů, věnuji se přebírání přihrádek ve skříni, probírání flíčků a zbytků látek a snažím se něco stvořit.



Nejlépe se tvoří model v malém a proto zde najdete návod na zavinovací sukni-kalhoty. Je to jednoduché, ušije si to, třeba i v ruce, každá žena či děvče, dokonce i muži. Pokud mají vlohy a odvahu, jako měl můj bráška. Samozřejmě o švadlenách profesionálních nepochybuji, ty to určitě znají.

Takže vezměte dva stejné obdélníky látky- nebo si to zkuste nejdříve na papírovém modelu. Máte-li doma bavlněné závěsy, již olemované, bude to ještě jednodušší. Podle délky požadované , je nejlepší látka šíře 140 cm. Na př. na délku 1,2O - dva obdélníky 120x140.Pokud byste 90 cm šířku, nebude ten efekt zavinutí tak velký a rozevíralo by se to. Jen příp. suchý zip v bocích či dole by to spravil.
Naznačíte si střed (přeložením a třeba jen křídou). Od tohoto středu dolů cca 30 cm, podle délky sedu. Pak od středu na jednu stranu 9 cm, na druhou 12 cm. Od značek pak ke značce sedu nakreslit oblouček. Pak to proštepovat a prostředek vystřihnout. Viz obrázek první. Sešít napevno, příp. obentlovat. Pak rozdělat - viz obrázek 2. Podle uvážení buď dát do pásku nebo stuhy. V každém případě doporučuji zpevnit prošitím. Látku samozřejmě začistit ze všech stran.
střih na sukni-kalhoty


Nezavinutý vzhled
zavinutý-zepředu,zezaduZuzka z profilu
Dubnový model
To triko je posešívané z odstřiženého pruhu mého trika, které mi bylo dlouhé. Ty kalhotyZuzka v dubnujsou výborné na oblékání, když máte třeba nohu v sádře nebo jedete na dovolenou a potřebujete ,,někam" za keříček. Třeba se převléci z mokrých plavek - skrytě.
Stuha je jen takovým řešením zalemování, můžete z jedné strany použít poutko a knoflík a jen na jednu stranu zavazovat, třeba vpředu a nebo také zapínání podle vašeho pasu.

Na materiálu je hlavní, aby se nemačkal (ale žehlí se bez problému) Použití podle druhu materiálu. Na model na panenku jsem použila starou úpletovou šálu a obháčkovala jsem ji, jak je vidět , kvůli viditelnosti. Mohla být širší, lépe by se to zavinulo.
Mám ušité jedny pro sebe- z jedné strany-lícu- černé s bílými puntíky, na rubu je to naopak. Mohu je oblékat oboustranně.

Tento návod na model jsme získaly na semináři vedoucích hodně dávno ve Strakonicích od jedné šikovné vedoucí kroužku- švadleny. Měla mimochodem moc hezké aplikace na kostýmku, prostě šikulka. Nechcete si to zkusit? Samozřejmě lze je udělat ve zkrácených délkách i jako kraťasy.

Tak Kavárna je otevřená. Povídat se může o jaru, procházkách, přírodě, zahrádkách. Prostě o všem, co vás zajímá. Nevylučuji ani politické téma, nebude-li převažovat. Máme si trochu oddechnout, pobavit se, v průběhu měsíce mít kam uložit své myšlenky.

Tak vás vítám.
koláče sváteční
šálek kávy
Pro pohodu


zmrzlinový pohárDobrou chuť!Dobrou chuť!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (272)
Zobrazit starší komentáře

201 rucuk rucuk | E-mail | 21. dubna 2010 v 22:26 | Reagovat

Tak to je škoda. Ale pokud jsou autentická v té době a pamatujete si je je to ještě zajímavější. Myslela jsem, že to glosovala v současné době a s patřičným odhledem.

202 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 21. dubna 2010 v 22:46 | Reagovat

195 pokračování

Trošku mně vadí, že telefonický kontakt je jen jednostranný. Jinak to ale nejde, my záklaďáci nesmíme nikomu dát tel. číslo na naši ubikaci. Je sice trvale spojené, ale přes ústřednu na oddělení, kde se hned sekretáři náčelníka, kap. Havlovi  při hovoru z ubikace řidičů rozsvítí kontrolka. Cvaknutí v hovoru znamená, že Havel nás může slyšet nebo se spustil nahrávací magič. Je prý zamčený v Havlově stole  a jištěný poplachem. To jednostranné spojení mi připadá jako závislost, nemluvě o tom, kdo všechno o obsahu hovoru může vědět.  Špičkování  o ženské s děckem, poslouchám teď skoro pořád. Zkusil jsem jinou taktiku. Žádnou středu, jen soboty nebo neděle ( střídavě podle hotovosti ). Dělám tedy plán na neděli, když bude pršet ( je říjen ) tak do techn. musea a snad večer do kina. Prohlížím dole  v Kotvě vyvěšené programy pražských kin, je to k vzteku, dobré filmy jsou na předměstích, premiéry v Blaníku a jinak ve vnitřním městě samé uvědomnělé kusy. Nic, nechám to na MIleně. Volám ji navečer ve čtvrtek a její návrh je, odpoledne s klukem a večer do divadla. Kriste pane, kde na to mám brát? Asi čte moje myšlenky, protože dodává, mám dva lístky od ROH.

V mezičase jsem si dal do pořádku mundur. Mám dvě vycházkové uniformy (kopřiváky) protože jsem si cvičnou vyměnil při třídění po mazácích, za další vycházkovou. Je trošku odřená, vyčistil jsem ji benzinem a nechal v garáži týden viset u rolety, aby se na sluníčku od rolety prohřála. Teď v ní jezdím a tu svoji původní jsem vyčistil mýdlovým roztokem  a vyžehlil. Žehličku jsem si půjčil z podatelny na Voj. stavbách, kde ji mají pro všechny případy. Košil mám ještě 12 ( měl jsem jich dvacet všechny jednou vyprané a ukradené při rozvážce prádla pro celé osazenstvo cvičení v prvním roce ).

Když šli mazáci do civilu sháněli košile na vrácení ( maník má 4 ks ) a tak jsem jich 8 rozprodal 1ks za 10 Kčs ).

Dostal jsem dovolenku na neděli od 10 hod. ( jdu pro Káju a do oběda jsme na Folimance s míčem ). Dostal jsem u Mileny oběd, posloucháme na dráťáku pohádku a odpoledne jdeme na Petřín. Je sice chladno, ale jasno, Kája tam ještě nebyl a já od školy taky ne. Vyškrábeme se na rozhlednu, je pěkný pohled na podzimní Prahu, potom do bludiště a na Maroldovo panoráma, máme s MIlenou oči pro sebe, zatím kluk podlezl zábranu a už je popelí v panoramatu. Lidé z toho mají psinu, tahá jakousi přilbu. Vznikne rozruch, konečně to registrujem, Káje je okřiknutý, prý mami tady se to válí a já to chci. Naštěstí je to přibité a pokladní je dál. Lákáme kluka ven a rychle mizíme. Přecházíme přes zahrady na Hradčany, ale na prohlídku je už pozdě. Jdeme tedy procházkou po zámeckých schodech  po mostě k Rudolfinu odtud na Staroměstské  náměstí, Celetnou k Prašné bráně, na Nám. republiky k zastávce tramvaje. Tamhle ve druhém patře hnízdím, prozrazuji tajemství, děsně tajné. Přijíždíme tramvají domů, klučík už tluče špačky. Je vyslečen, vykoupán, navečeří se s námi a než se řekne švec, spí. Je 19 hod. Milena se obléká do divadla, nechala si ušít módní sudovou sukni. Jedeme do Smetanova divadla na Hubičku. V divadle jsem středem pozornosti pracovního kolektivu, kde Milena pracuje. Není mi to příjemné, ale dá se to vydržet. Opera není moje hobby. Chce se mi spát, Milena mne hlídá a drcne do mne, když se začínám kácet na stranu. O přestávce mne zatáhla do hloučku spolupracovníků, raději mlčím ( zůstanu filozofem ). Po představení se loučíme s ostatními a jedu Milenu doprovodit domů. Je to dost časově napnuté, ale mám štěstí, trojky se v Nuslích míjejí a hned mohu jet zpět. Tak jen políbení na rozloučenou a ve 22,50 vystupuji zase na Nám. republiky.

Milenino hodnocení.

No tedy ten Ivan je dřevo, taková krásná opera a on si klidně spí, jistě si toho někdo všimnul a ty řeči v pondělí nechci slyšet. No jo Honza ( měl na ni spadeno, protože ho odkopla ) aby neryl. "Tak co, jak se činí armáda, nějaká ušatá, utahaná, nevyspaná, nějak mu dáváš zabrat". Ať řeknu co řeknu, jen se to zhorší. Ignoruji ho. "No jo, paničce se otočil nosánek do vrchu, ale to je malér, na podzim do něho naprší". Ryje a ryje, až ho holky přiskřípnou. Donesly z obchodu hrozen, Honzo znáš tu bajku a "kyselých hroznech", jako ta liška si ji můžeš vyzkoušet. Na nějakou dobu bude klid. Honza není špatný chlap, je ale rozvedený, o svém děcku nemluví a o Káju nejevil zájem.

203 rucuk rucuk | E-mail | 21. dubna 2010 v 23:17 | Reagovat

Tak fajn, aspoň jsem si početla před spaním. Pohádka pro dospělé, díky a na shledanou :-))

204 rucuk rucuk | E-mail | 22. dubna 2010 v 16:00 | Reagovat

Tak co, lákají  vás na záhlaí dané zákusky?  S ovocem ano, ale ouha, krotit se musím..:-))

205 rucuk rucuk | E-mail | 22. dubna 2010 v 18:26 | Reagovat

záhlaví-

206 babka babka | 22. dubna 2010 v 20:09 | Reagovat

189-Přeji vaší ženě hodně zdraví a samozřejmě i vám .Vím, o čem píši.Manželovi operovali ambulantně rameno prý tukové bulky ve svalu, a když mi to líčil, jak to probíhalo, hned jsem pojala podezření. Bylo oprávněné.Nález byl pozitivní, zákrok byl včasný a úspěšný. Byl pak také ve sledování a na konec zůstal v registru jen proto, že tam chtěl zůstat.

Že se mu dělá malá bulvička, jsem vlastně zjistila já někdy o vánocích.Nutila jsem ho jít k lékaři. Pořád to odkládal až byla polovina dubna, blížil se 1.máj a měl nést transpatrent(zůstal už jediný, kdo transparent ještě nenesl).Aby to nemusel absolvovat, objednal ase na 30. dubna na lékařský zákrok ambulantně. Jak to dopadlo, jsem psala.Pak jsem si ho dobíral, že život mu záhránil Marx s Engelsem.

Všem přeji dodrou a nerušenou noc.

207 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 22. dubna 2010 v 21:14 | Reagovat

Omluva.

Přišel jsem ze schůze družstva a nemám dnes na psaní mysl. Možná ráno. Dobrou noc.

208 rucuk rucuk | E-mail | 22. dubna 2010 v 23:05 | Reagovat

207- nar.soc., to nevadí, není vždycky nálada. Vyspěte se dobře a zase na shledanou.

209 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. dubna 2010 v 10:04 | Reagovat

206 babka

Děkuji za podporu. Nejsem pověrčivý, ale osvědčilo se mi přísloví " sdělená bolest, poloviční bolest".

210 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 23. dubna 2010 v 10:59 | Reagovat

202 pokračování

Už je to tu zase. Vepřoun je bez peněz a nikdo mu nechce půjčit. Už jsem z něho vyléčený. Před 10 měsíci jsem zde nastoupil a za měsíc mne pumpnul o půjčku. Od té doby střídavě vracel a střídavě jsme chodili spolu na vycházky a propíjeli reluty. Osobně jsem vždycky udržel výdaje na uzdě, ale s ním to nejde. Teď co mám známost, mám jiné pořadí výdajů a na jeho nabídky " pojďme jako dřív" už nereaguji.

Už měl být z vojny doma a já bych tu byl stejně sám. Se známostí je i ten konec snesitelnější.

Byla odvolána ostrá pohotovost, imperialisté v Berlíně nezaútočili, zeď rozdělující Berlín je dostavěná a nastal ozbrojený mír. Začínají jakási jednání mezi Kennedym a Chruščovem a už z toho máme prospěch.

Vepřoun dostal opušťák, půjčil jsem mu 20 Kčs na cestu. Vrátil se v pondělí ráno ( přetáhl a je zase v trestu ) nic si z toho nedělá. Vrátil se s ruksakem na zádech a s konvičkou v ruce. Ruksak má plný knedlíků a hrnků s omáčkami a masem. V konvičce má hovězí polívku s nudlema. Hned vše nastrkal do velké zásuvky psacího stolu a na dotazy reaguje sveřepě. Nechtěli jste mi půjčit, naserte si. Bez řečí mi hodil 20 Kčs a na slib, že až si přiveze provian, tak se revanžuje zapoměl. No nevadí hošánku, teď se nadlábneš, je tu teplo za dva dni to poletí do záchodu a zase přilezeš. Přesně tak to dopadlo. Nenažranec se nepodělil, omáčky zkysly, nadlábl se naposledy s jistým ušklíbáním a pak úřadoval celý den na záchodě.

Žádám si dovolenku na sobotu večer a na celou neděli. Bez problémů, s gazíkem nikdo nejezdí leda ven do terénu a teď po odvolání pohotovosti mám bene. Jdeme s Milenou na film Žalobníci, je to sice blbina ale zasmějeme se. Chudáci herci, když ze sebe dělají uvědomnělé pitomce ( kdo ví co budu dělat za 5 měsíců i já ). Jdeme z kina pomalu domů, je dost zima, ale necítíme ji, máme se rádi, zastavujeme se, cesta která trvá

20 minut se prodloužila na hodinu. Konečně jsme před Mileniným domem, poslední políbení a rychle chytit stojící trojku. Ve 23 hod. zvoním na dozorčího, je to dobré, dnes má službu kap. Háva jeden z "podezřelých".

V neděli je větrno, chladněji, ale svítí sluníčko.

V 10 hod. odjíždím k Mileně, využijeme pěkný den vycházkou na Hrad. Přejedeme tramvají na Malou stranu a jdeme Nerudovkou pomalu vzhůru. Kája si vykračuje po chodníku před námi. Občas se zastaví a pouští nám naproti po chodníku malé autíčko, které si vzal do kapsy. Prohlížíme si  památné domy a po známé rampě ( objevuje se každoročně na snímcích z německé okupace, jak se po ní sunou tanky na hrad, byli ti Němci ale blbci, jednou jsem tudy jel s gazíkem a stojí to za ...... ) se dostáváme na hradčanské náměstí před vjezd do Hradu. Obcházíme náměstí, prohlížíme si paláce, nakoukneme do voj, historického musea, ale jsou tam zájezdy a plno lidí. Vracíme se k hradní bráně. Prohlížíme si pěknou kovářskou práci a na kluka nikdo nedozírá. Našel si zábavu sám. Prohlíží si strážného, přišel až k němu, dřepl si a autíčkem jezdí po podlaze budky a nakonec vojákovi po polobotkách. Chlapík stojí ani se nehne. Milena tam chvátá, bere Káju za ruku a odvádí ho dál. Mamíí, ten voják má pušku. No jistě. Ale asi není živej, protože se ani nepohnul. Tu pušku bysme si mohli vzít, když tam tak stojí. No to je věc, kluk už chytá rozum. Rychle se dekujeme do Hradu, přidáme se ke skupince s průvodcem přes hradní palác, obdobně i ve svatovítské katedrále a přes Zlatou uličku pokračujeme do Daliborky. Odtud přes Černou věž na vyhlídku a po Opyši dolů k Vltavě. Rozsvěcí se lampy, když nastupujeme do tramvaje.

Klučík je unavený, přicházíme domů, zůstal jsem na večeři a po ní sledujeme televizi. Ve 22 hod, jsem už babičkou vystrnaděn, prý příště si to dopovíte.

Milenin názor.

Kino nic moc, ale po něm pěkná procházka. Dohodli jsme se,

na vycházce na Hrad. Doma celkem v klidu, i když delší pobyt Ivana v domácnosti bere babička pořád ještě jako cizí návštěvu, která by měla co nejdřív vypadnout. Nějak si neuvědomuje, že Kája má být venku a já si nemohu dovolit delší procházky sama ( neunesu ho delší dobu, když se unaví ). Pořád bere nějaké léky na alergii a hyperaktivitu, jeho stav mi dělá před nastávající zimou starosti.

211 Pavlína Pavlína | E-mail | 23. dubna 2010 v 12:07 | Reagovat

Krásný, sluneční dobrý den přeji všem.

Ten pohár se šlehačkou nahoře je úžasný. Jen jsem na něj koukla a mám 3 kg navíc :))) A ty koláče - mňam. Teď jsem udělala "rozpeky" na večeři - takové šátečky plněné mákem, tvarohem, jablky či domácí banánovo-jablečnou přesnídávkou, jen spojuji všechny protilehlé kousky těsta a cípy zatočím jakoby do uzlu. Potírám silně oslazenou vodou a sypu ořechovou drobenkou. Peču je do bronzova, při pečení se krásně rozpečou a jsou velice jednoduché a výborné. A díky sladké vodě se krásně lesknou. Jdu je schovat, nebo na večeři budou topinky :)))))

212 rucuk rucuk | E-mail | 23. dubna 2010 v 13:55 | Reagovat

211-Pavlína, vy mě tedy dáváte! Popisovat takovou lahodu a to ještě kdyby tady to četl muž, tak mi bude vyčítat, mě odmítám péci. On totiž sní tak jeden koláček, já se neudržím jím taky a pak to dojídáme několik dní po kouskách. Takže žádné časté pečení, však jsem se napekla dost, když byli kluci doma, pak jim   sebou na kolej každý týden..

213 rucuk rucuk | E-mail | 23. dubna 2010 v 14:02 | Reagovat

210-nar.soc. Vaše vyprávění mi připomnělo chování mé tety, když jsem chodila s manželem. On bydlel na svobodárně 5 km vzdálené, takže do práce dojížděl. Samozřejmě , když začal chodit k nám, většinou po práci a já jsem musela doma přece jen něco pomáhat, takže byl u nás, zřejmě se to našim moc nelíbilo.. On pomáhal také, třeba sekal dřevo na špalku, hrabal trávu, pomáhal mi s tím, co jsem dělala já. Jednou mi teta řekla: Pamatuj si, že přes zimu tu nikoho nechci, buď se vezmete nebo rozejdete. Tak jsme se v září vzali, bydleli pár dní u nich (půjčila nám svoji ložnici na přespání) stravovali se samozřejmě sami a pak honem šli do malého bytečku do podnájmu k paní, co odjela  k dceři. Starší lidé  mají rádi už svůj klid. Docela to chápu, když to došlo až k nám...:-)))

214 Hanako Hanako | 23. dubna 2010 v 20:05 | Reagovat

Dobrý večer paní Ruženko. Dejte tam také obrázek pro slanomilce a masožravce, i když můžou dopadnou taky jako ta paní na obrázku. Růža nám pelichá, dva dny pořádně nežrala a nemluvila, dne dohání oboje. Jsme zvědavi, jaká z ní bude krasavice, jen aby to nakonec nebyl sameček. Děti navrhovaly jméno princ Růženín, Růženec nebo Rosário jako z ubrečených jihoamerických novel. Necháme se překvapit.

215 Vaclav Vaclav | E-mail | 23. dubna 2010 v 20:25 | Reagovat

rucuk už nemoderuji debatu a vlastně jsem jí prakticky nemoderoval ,jen chvíli. ale pak jsem zjistil, že by to nemělo stejně cenu. přeji hezký den a kdyby se pozorovatel choval tak slušně u mně jako u vás, tak by mně to ani nenapadlo moderovat.

216 rucuk rucuk | E-mail | 23. dubna 2010 v 21:29 | Reagovat

214-Hanako, to nevadí, když to bude sameček, klidně mu říkejte Růžena, je na to zvyklá/lý, vždyť Ivana má také Pepka a je to zase samička. To je právě taková legrace. Co takhle nejpodobnější Ružíno? Takové italské, ne? Růženín je kámen, Růženec vlastně ,,korálky" Rosário, takové mafiánské. To jsem uzurpátor, že? Však vy si jí-mu budete říkat jak chcete.:-))

217 rucuk rucuk | E-mail | 23. dubna 2010 v 21:34 | Reagovat

215-Václave, vítám vás u mne v Kavárně, co takhle na večer čajíček s vanilkou k dobrému spánku. Nebo se skořicí jablíčkový? Moderovat debatu nemá cenu, to už je lepší v případě nějaké ultra sprostoty vymazat. Ani blokovat nemusíte, po zjištění, že jste mu to vymazal, většinou se stáhne, nebo ,,seslušní". Jsem ráda, že se u mne jen debatuje, sem tam pohádá, to je život.  Nakonec to znáte. Přeji vám  jen samé slušné diskutéry, třeba i s opačným názorem...

218 Vaclav Vaclav | E-mail | 23. dubna 2010 v 22:15 | Reagovat

217rucuk) děkuji za přivítání. a děkuji za přání k debatérům. to víte, palčivá a ostrá témata si někdy vyžadují palčivé a ostré debaty. vy máte články klidné, pohodové, spíše témata uhlazující a hladící a zpříjemňující náladu. tak máte i takové debaty. a nevadí mi opačné názory, ale to, že jsou sprosté. přeci i opačný názor se dá říci slušně. myslím že příkladem největším je NAR.SOC. já a on se nikdy názorově nesetkáme, ale velmi rád s ním debatuji, protože je to sice jeden velký střet, ale ve vší slušnosti. politici (a nejen oni) by si z nás měli vzít příklad.

ale dost, nechci tu kazit náladu. tak já si dám čokoládové kapučíno se šlehačkou a pro manželku ledovou kávu se šlehačkou. a máte-li zákusky, tak pro mně špičku a pro ženu koktejlku. děkuji a přeji stále příjemnou náladu a hodně návštěvníků v kavárničce.

219 rucuk rucuk | E-mail | 23. dubna 2010 v 22:39 | Reagovat

218-Václav, já na vaše články také chodím, ne vždy se mi diskuze zamouvá, tak se většinou ani nepřipojím, protože se mi zdá jako by si ,,notovali" jen dva a ž tři komentátoři, spíše se dohadovali. Blogy jsou podle mne na pobavení, zjištění názorů druhých a není třeba osobní trable ještě rozmnožovat nějakými zbytečnými invektivami. Každý člověk má různé nálady a ne vždy má náladu ,,zkaženou z domova" co si budeme namlouvat, nikde to není ideální- ještě zhoršovat na blogu, kam jde v naději,že přijde na jiné myšlenky. Já jsem osobně nikdy svojí momentální náladu nedávala moc najevo. To se  člověk naučí v jednání s lidmi v obchodě. Tam nikdy nesměli zákazníci vědět, co bylo nebo nebylo doma, tam to prostě bylo jiné a pro mne balzám na duši.

Jo, čokoládové kapučíno mám také ráda, ledovou kávu jen tak v létě a tu špičku také mám docela ráda. Ale není nad věneček nebo větrník.

220 rucuk rucuk | E-mail | 23. dubna 2010 v 22:43 | Reagovat

pardon- zamlouvá

221 Vaclav Vaclav | E-mail | 24. dubna 2010 v 0:15 | Reagovat

219rucuk) taky jsem si ty diskuse představoval jinak. ale co naděláte. no po mém posledním článku (básně a ankety nepovažuji za článek) mám pocit, že snad diskutující pochopili. ale jak se říká: nechval dne před večerem. tak uvidíme. jinak jsem si všiml, že i u vás se negativně dívá na mé četné komentáře. já dříve nekomentoval každý příspěvek, ale bylo to také některými lidmi, kteří už nevěděli, jak si plivnout, používáno jako další příslovečná hůl na psa (kdo chce psa bít, hůl si najde). bylo mně prostě vyčítáno, že neodpovídám, protože jsem neslušný, nemám argumenty, neumím, neznám.... prostě jsem se rozhodl odpovídat všem. ale jak vidím, nezavděčí se člověk všem lidem.

ale není to jediná věc, která mně k tomu donutila. všiml jsem si, že i na jiných blocích autor komentuje každé reakce. nakonec, i vy. tak mně to přesvědčilo, že bych asi mněl komentovat vše. a to, že je to najednou (za sebou) je tím, že chodím do práce a tak okomentuji všechny komentáře najednou.

dobrou noc, pokud jdete spát a dobrý den, pokud zrovna vstáváte.

222 rucuk rucuk | E-mail | 24. dubna 2010 v 12:29 | Reagovat

Tak jsem dlouze odpovídala, vysvětlovala, ale ,,spadl" server a jak se nyní dívám, komentář se zde neobjevil. Václave, je to věc vaše, jak odpovídáte. Někdy je to třeba , jindy to člověk raději přečte a přejde mlčením. Tak se mějte hezky a ať se vám daří a  máte se dobře.

223 Zdenka Zdenka | 24. dubna 2010 v 20:40 | Reagovat

Dobrý večer.

Máte krásné záhlaví kavárničky, paní autorko, málo blogů je takto opečováváno :-)

224 Vaclav Vaclav | E-mail | 24. dubna 2010 v 21:11 | Reagovat

223Zdenka) to autorka má. už dlouho nad tím přemýšlím, že to taky udělám. doufám že to autorka nemá patentované :-)

225 Zdenka Zdenka | 24. dubna 2010 v 21:27 | Reagovat

Vzpomínko,

doteku něžný,

růže na novém

blogu kvetou....

však mé

na zahrádce nerostou.

226 rucuk rucuk | E-mail | 24. dubna 2010 v 21:53 | Reagovat

Zdenko díky, Václave, nemám to patentované. Jen si tak ráda hraji a snažím se trochu oživit  to záhlaví. Možná moc často, ale kam mám ty své výtvory (koláže občas doplněné úpravami) dávat? Vzpomínám si, když jsem začala dávat obrázky ke článkům, celá šťastná, že jsem se naučila ,,přenášet" ty obrázky z obrazárny, byly námitky- je to zbytečné, neúčelné, jen ilustrační a lidé si časem  zvykli. Zatím tam tehdy dávali fotografie hlavně ,,cestovatelé". Všimněte si kolik od té doby bylo nových ilustrovaných článků. Není to na škodu, určitě je to zpestření a díky tomu máme i obrázky blogerů, jejich mazlíčků a víme, co kdo rád fotí... Moje první záhlaví? Čelo mé osobní fotografie a paní Naďa si mě podala a nakonec díky ní a dalším rádcům jsem se naučila natolik obrázky upravit, že jsou vidět celé. I ve stáří se člověk pořád učí, že?:-)) Tak mějte se mnou trpělivost, moc se mi nesmějte a tomu mému ,,koníčku".:-))

227 rucuk rucuk | E-mail | 24. dubna 2010 v 21:56 | Reagovat

Zdravím pana Ivana a doufám, že s povídáním o svém ,,namlouvání" neskončil.  Možná se mu bude zase chtít psát-  po víkendu. Když je tak hezky, určitě je raději venku s vnoučaty.

228 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. dubna 2010 v 0:32 | Reagovat

227 rucuk

Odhadujete správně, nemohu setrvávat u PC, přes den, leda chvíli kolem oběda a jinak pryč. Dnes jsem opravoval starter na traktorbagru a ještě si s tím krámem užiju. Koupil jsem to loni za 50 000 Kčs, pro potřebu stavby opěrné zdi v získané zahradě a natrhání suchých a starých meruněk na palivové dřevo. Zatím chrchla trčí na místě a já skáču okolo ní ( loni asi 14 dní a teď to bude podobné ). Kdysi mne takové práce i bavily, ale dnes je dělám z nutnosti. Je to resuscitace vraku svépomocí a to se vždycky vleče.

229 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. dubna 2010 v 1:38 | Reagovat

210 pokračování

Snažím se Havla ukecat na vycházku nejméně do 2 hod. nebo do 6 ráno. Nechce o tom slyšet, prý by utrpěla řidičská schopnost, kdyby nebyl zaručený odpočinek. To je najednou péče! Když se řidič vrátí s těmi vykuky v noci, tak do 24 hodiny nemá nárok na nic a po 24 hod. má nárok na půl hodinu odpočinku za každou celou hodinu.Takže když přijede v 6 ráno má nárok na odpočinek do 9 hod. To je věc naprosto iluzorní, pod pojmem odpočinek se považuje dovolené ležení na lůžku, ale nikoli nárok na nerušený spánek, protože maníci se ráno rojí, pak je prohlídka ubikace a každá blbá čepice se rozeřve, jak to, že chrápete chlape. Po vysvětlení je blahosklonně sděleno, pokračujte v odpočinku. Sotva vůl odejde přijde jiný a znovu to samé martyrium. Stěžovat si není kde a odmítnout n následně jízdu může řidič leda teoreticky. Je to jinak, Havel nechce porušit pořádky, které zavedl. Já zase nechci přetáhnout, ale to věčné hlídání hodinek našemu vztahu s Milenou, také nesvědčí.

Po velikém kňučení mám vycházku do 24 hod.

Mrholí a je nevlídno, jedeme s Kájou do technického musea, ale je to pro klučíka přece jen náročné, nakonec si hraje s dětmi v dětském koutku. Ani MIlenu ty expozice moc neberou. Ještě za dne se šouráme na tramvaj, vystupujeme u Prašné brány a jdeme se podívat Celetnou na staroměstský orloj ( to se Kájovi líbí). Jdeme se na chvíli ohřát do radnice a potom na výstavu do gotického Domu u zvonu. O něm se traduje, že v tam jistou dobu přebýval Karel IV. při prvním příchodu do Prahy.

Přecházíme starobylou ulicí ke Stavovskému divadlu a Karolinu, dále na Václavské náměstí  do Koruny na párek a teplý čaj. Milena mi sděluje, jaké má s chlapečkem potíže každou zimu, že je opakovaně nemocný špatně jí a kašle. Asi je to z toho suterénního bytu, kde je stále zima ( protože uhlí víc nedostanou ) mají jen babiččin drážní příděl a ona jako člen domácnosti nemá zvláštní nárok. Nevyznám se v tom.

Přicházíme  domů, opravdu tam teplo není i když v kamnech se topí. Jenže jsou to divná kamna. Hodně se do nich vejde, ale moc nehřejí. Stojí totiž kousek ode zdi, hučí to v nich a všechny horké spaliny ohřívají tak akorát komín. Upozorňuji na to, že by se měla zavřít klapka do komína, aby teplo vysálalo. Obě ženy se bojí, že by se mohly od kamen otrávit. Prohlížím kamna za provozu, uzavřu cvičně klapku a oheň pořád směřuje do komína ( klapka je zčásti vyříznutá ). Ani moje ujištění nestačí. Prý se už v baráku stalo neštěstí do kamen a budou raději v zimě. Jenže klouček to snáší špatně.

Na kousku kouřové roury vidím číslo 118, alespoň něco.

Dostanu večeři, Kája ožil vylezl z postýlky a batolí se po koberci, ten je studený, ale babiččín mazánek si může vymýšlet. Nakonec cítím, že bych měl odejít, mluvit s Milenou nemůžeme ( tedy alespoň na téma, ktere nás spojuje ) a zřejmě jsem činitelem, kvůli němuž kluk nechce jít spát.

Zvedám ho z podlahy je studený a ukládám ho do postýlky se sdělením, že vojáci musí chodit providelně spát a já už taky půjdu.

Podle provozu kamen zde, ani více uhlí situaci moc nevylepší, to znám z domova. Kamna musí vyhřívat i rourami a tady žádné nejsou.

Zeptám se  v pondělí kap. Feixe ( toho vozím často, je to plnoprávný JUDr. a zná zákony, protože všem lampasáckým nemehlům vyřizuje věci, aby měly náležitosti a dává i osobní rady ). Poučil mne, že by mladá matka samoživitelka měla být evidována jako neúplná rodina v podnájmu s nárokem na vlastní otop podle vyhlášky.

V týdnu si zajdu k Rottovi a koupím  118 kouřový výměník zvaný Gajo, ve středu s tím štráduju po 17 hod. k Mileně. Nečekala mně a chystá se zatopit. Moc to neumí, používá pevný líh  dost hrubé a vlhké dřevo, prý jiné ve sklepě není ( sekerku jim někdo ukradl ). No děvče, to chce donést více dřeva a nechat ho v místnosti vyschnout. Podkládám za kamna noviny, odtahuji kamna ode zdi o půl metru, vkládám tam Gajo, znovu ustavuji kamna na plech, zatápím a hned je plno smradu, než se Gájo vypálí. Milena větrá, kamna se rozhořela a Gajo pěkně hřeje, babička pozoruje nedůvěřivě novotu. Po nasypání kamen a rozhoření zatlumím tah klapkou a vzduch pod rošt také omezím. Kamna hoří tiše a je poznat, že se místnost vyhřívá lépe. Debatujeme i o tom dodatečném nároku na uhlí, ale zase jsem narazil. Babička asi cítí, že přijetí "rodiny" do podnájmu se jaksi změní její postavení dosud svrchované a je proti tomu. Vždycky nám to stačilo a tak to bude stačit i do budoucna. Víš kolik bys platila za uhlí mimo drážní cenu? Nemusíme mít buhvíjak vytopeno, schoulostivíme  a budeme nemocní všichni. Myslím si svoje, jen utrousím, že teploměr by byl vhodný a denně zapisovat teplotu pro případnou uhelnou výpomoc.

Milenin názor.

Dnešní vycházka už byla pro psí počasí nepříjemná. Doma zima i když se celý den topí. Přes týden jen navečer a ten barák je jak lednice. Ivan přišel s nápadem na odstavení kamen, jenže každá změna vede k diskuzím, prý dosud to stačilo a najednou se to má měnit. Tu zvláštní kouřovou trubku měla kdysi teta a když se jim propálila měli kouř v pokoji. Moc tomu nevěřím i když to opravdu topí víc.

Chodit po úřadech s žádostí o uznání "rodiny" nemám čas ani náladu.  Pokračování

230 Vaclav Vaclav | E-mail | 25. dubna 2010 v 8:23 | Reagovat

226rucuk) já to zkoušel ale nějak to nejde. hlavně, jak tem dostáváte to psaní? děkuji za radu předem.

231 Vaclav Vaclav | E-mail | 25. dubna 2010 v 9:46 | Reagovat

rucuk, tak už to umím. máte pravdu, celý život se učíme.

232 rucuk- Ruža rucuk- Ruža | E-mail | 25. dubna 2010 v 13:35 | Reagovat

nar.soc.- Máte pravdu, že záleží na délce roury od kamen. Měli jsme kamna v pokoji Club a u toho byla roura natřená stříbřenkou dost dlouhá, od které bylo docela teplo. A to byl pokoj dost velký. Ty názory ale, že se bály případné otravy měly něco  do sebe, jenže právě z toho, jak to měly udělané, ne? Stejně se mi líbí, jak jste hned uvažoval o zlepšení, bylo vidět, že to s Milenou myslíte vážně...druhý  by byl sobecký a hleděl by získat jen tu ženu. Šel jste na to vlastně moc dobře!

233 rucuk rucuk | E-mail | 25. dubna 2010 v 13:39 | Reagovat

Václave, ono je  to všechno hezky přístupné v programu malování- panel nástrojů, vybrat co potřebujete, vyzkoušet si na,,  prodloužení" obrázku něco napsat, upravit to na požadovanou velikost, zvolit výřez buď tvarovaný nebo hranatý a přenést, kam potřebujete. Uvidíte, že vás to začne bavit, zkoušet, co jde udělat. Možná to jinde jde všechno lépe, ale já jsem si zvykla na tento způsob a zatím mi to stačí. Jsem zvědavá, co vytvoříte.

234 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. dubna 2010 v 16:32 | Reagovat

232 rucuk

Získat ženu? Někdy je to hned ( ještě ve škole na internátu, děvčata jaksi soutěžila, kolik "skalpů" získá každá v této soutěži ). Tak jsem přišel jako slepý nikoli k houslím, ale o panictví. Jen proto, že jsem byl "netykavka", tak se o mně přetahovaly a nakonec jsem měl zvláštní pověst. Naštěstí, zůstalo jen u toho, bez těhotenství. Jedinou ochranou totiž, jak mi po letech ty rozvery prozradily, byla bezstarostnost.

Pravda je, že v "soutěži" si vybíraly a z dvouleté internátní školy každého dost poznaly. Ze zvědavosti se "odvázaly" s plným rizikem, "že když tak co, tož se vdám, však ho znám".

Milena byl jiný případ. Byla vdova ( sice se říká, vdova dává znova ) jenže její sexuální zkušenost přešla přírodním způsobem hned do těhotenství, svadby, pohřbu a porodu.

Mně se zdála, od počátku jako Madonna s klučíkem. Nemohl jsem  ten pocit dlouho přemoci. Jakýkoli osobní kontakt dovedla jemně, ale nekompromisně "uzemnit" slůvkem "nespěchej, všechno chce svůj čas". Na to jsem neuměl reagovat jinak, než to vzít za bernou minci. Dodnes se mi to vyplácí.

235 rucuk rucuk | E-mail | 25. dubna 2010 v 19:40 | Reagovat

234-nar.soc. Rozumná to žena. Strach z otěhotnění je nejlepší antikoncepce. Mě doktor řekl, že do dvaceti nemám mít raději dítě (kvůli těm plícím) tak co jiného? Nic nemít do té doby, počkat si. Však jsem nic nezmeškala. Syna jsem měla v 22 letech, což je na dnešní dobu dost brzy.

236 Vaclav Vaclav | E-mail | 25. dubna 2010 v 21:13 | Reagovat

233rucuk) já si našel cestu přes program picasa3. asi je více možností. vidíte, a pak že se starší neumí učit na počítačích. my ještě těm mladým ukážeme :-))) tedy ti úplně starší, naši rodiče, to tak nezvládnou, ale střední generace ještě ano. jen škoda, že se sem ti počítače nedostali dříve. možná bych dnes byl programátorem a rejžoval bych prachy, jako Bil Gejc (nebo jak se jmenuje) :-)))))))))))))))))))))) a děkuji za radu, taky to zkusím touto cestou. dobrý večer.

237 rucuk rucuk | E-mail | 25. dubna 2010 v 21:24 | Reagovat

236-Václav- tak to se na to také podívám, jestli je to tam lepší, ráda se poučím. Ten váš ,, Bil Gejc" mě zase rozesmál. Já snad z toho dnes nevyjdu. Nar.soc., se sonou , perlí "u Anduličky, pořád se musím řehtat a nemohu se soustředit na psaní. Chtěla jsem napsat 10., ale pochybuji, že něco  stvořím. Co to s vámi, lidičky, je? Asi to pěkné počasí. Naše Mudla má dnes 2 roky- kočičí dáma. Mufík je s ní teď velký kamarád, škoda asi, že jsou oba vykastrovaní. Mají se docela rádi a on bude mít v květnu teprve rok. Kocouřisko 5 kilový...

238 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. dubna 2010 v 22:08 | Reagovat

229 pokračování

Je konec listopadu, blíží se Mikuláš. Kolegové stříhají metr.

Kája byl 14 dní nemocný a tak nebyla naděje na nějaké schůzky. Prý je to od toho hauzírování a přetěžování malého chlapce ( tvrdí babička ), mně se to nezdá. Spíš je to z toho bytu, kde má postýlku u vnější studené zdi. Už jsem na to upozornil, že by se měla ode zdi odtáhnout, jenže tam není síť a kluk v noci spadl za postel. Zase jsem původce novoty a následků. Milena je z toho špatná, také si neví rady. Navrhl jsem přibít na zeď latě a na ně dát třeba deku nebo nastříkanou hobru  s figurkami. Jenže tahejte v Praze v tramvaji tabuli hobry, říká Milena i když hobru by v práci sehnala. Risknu to, zajedu tam po dohodě gazíkem na černo, naložím hobru i s Milenou ( je to stará nástěnka  s rámem )  a pelášíme z Karlína do Nuslí. Večer přijdu, nástěnku otřeme, obrátíme a v rozích ji přitluču ke zdi za postýlkou. Milena ji přetřela nějakou transparentní barvou, napíchala na to výstřižky zvířátek a kluk má na co koukat. Mikroklima v postýlce se zlepšilo, ale ne o moc. Všiml jsem si po odstavení postýlky, že omítka u země se loupe a je cítit plísní. To je zřejmě příčina zatuchlosti při příchodu. Vlhké zdivo je asi napadeno plísní. Něco o plísních vím, už ze školy i o jejich škodlivosti a  ničení. Jako dobré tele, se nechám slyšet, že zdi jsou asi při zemi plesnivé. No to jsem otevřel hubu špatně. Hned jsem babičkou okřiknut, že si vyprošuje takové poznámky od člověka, kterému není nic za recht a ať se tedy nezdržuju. Není přístupná žádnému argumentu. Přece plíseň se nešíří podle lidí, ale podle prostředí. Je to marné, jsem v podstatě vyhozen. Inu, kam tě nezvou, nehrň se.

Vepřoun nějak vycítil, že jsem v neděli v labilním rozpoložení a tahá mně na rozlučkovou ( dokud má peníze ). Vypravíme se tedy naposledy na Vlachovku. Byli jsme tam z jara několikrát na doporučení nadrotmistra Vlacha, ale od doby jeho vojákování to tam upadlo. Muzika mizerná, víno nic moc, ale nízké vstupné a pěkná děvčata, nikde. Sedávali jsme spolu u stolku, vyžahli do 22 hod. 2 litry ( to jsem Vepřouna učil, jak se pije víno ). V sále byly stoly obsazeny skupinami starších žen, všelijak zmalovaných, cucajících z decovek po osmi u stolu z jedné lahve vína celý večer. Dělaly na nás narážky a skončilo to neslavně, když jsme odešli na záchod, vyměnily nám druhou otevřenou flašku za prázdnou. Vepřoun se rozčílil, prý podívej se na ty staré kurvy, jak se řehtají, když nám šlohly flašku. Prý pojďte sem vy ušáci, ať se něco naučíte. Vepřoun tam zašel a nadal jim do kurev zlodějskejch. Musili jsme rychle ustoupit, jak po nás začaly házet podtácky a popelníky. To je těžká munice a trefu měly dobrou. Tak tak jsme z šatny narychlo sebrali kabáty, když jsem přeskočil pult  a babu, co nás chtěla zadržet odstrčil mezi věšáky. Jak se tam popelila potrhala asi několik poutek, protože ji zavalily kabáty a nakonec i celý věšák. Vystřelili jsme a pro jistotu se tam už neukázali.

Dnes tam Vepřouna něco táhne, tak ho doprovázím. Stojíme jako obvykle na dřevěných schodech dolů do sálu a přehlížíme cvrkot. Najednou se k nám přitočí ženská a hned hoši, jsem Alena, kam si sedneme. Prohlížím si ji, je hubená, zkažené zuby, nahastrošená a svítí jí oči. Buď je opilá nebo nemocná nebo oboje. Hned mně otaxírovala, co koukáš, neviděls holku? Viděl a nejednu, ale Tebe vidím po prvé. Hlavně si nevyvrkni oči. Hele, nerej do mně a nech nás bejt. Ále ušáček se čílí, ten tvůj kámoš proti mně nic nemá. To nemůžeš vědět. Už tady měl s těma starýma kurvama co dělat ( vylítlo ze mně ) á já už vím, to jste byli z jara vy, že jo. To sem byla zrovna v lázních. Pchá v lázních, řekni rovnou v lochu,  referuje najednou druhá, dost macatá. Ty abysis nepřidala.

Takže už vím svoje, padli jsme do hnízda  kurev. Ta Alena je na tom asi špatně, proto byla hned aktivní. Tak nám vyber místo ( když ji pozveme ochrání nás možná před těmi dračicemi  v sále ), protože se zde vyzná. Hned nás vede k menšímu stolku pro čtyři, blízko dveří na terasu.Spiklenecky nám vysvětluje, že ty staré mandy mají rády rvačky a když se nic neděje hned to obstarají. Nevšímejte si jich, když budou pokřikovat usmějte se, to je zmírní. Kdyby bylo nejhůř mám klíč od dveří a zdrhnem ven. Zaklepu na kuchyň a donesou nám kabáty. Tak se s ní bavíme chvíli, máme flašku vína a skleničku i pro ni, jenže kouká smutně. Dáme si klobásu a je hned veselejší. Když vidí, že z nás víc nevyrazí změní hovor na vyprávění, jaké to zde bylo před patnácti lety když sem jako 18 letá přišla. Než chodit na směny do fabriky, byla tu legrace a vydělala si víc. Teď  je to samá esenbácká šikana, musí se denně hlásit, v hospodě platit a kde na to vzít. Kšefty jí už taky nejdou, ztahalo mně to. Nelitujeme ji, může s námi vypít i tu druhou flašku, jenže má zase hlad. Kluci já nejsem taková kurva, jak vypadám, ale teď se na mně všichni vybodli. Nemám kde bydlet, všechno mně ukradli, nemám prachy a nebýt Vás, vyhodili mně i z hospody. Jste hodní, ale musím jít něco zahospodařit v kuchyni. Tak abyste neškodovali, dám jeden vtip.

Když paní Mullerová oznámila Švejkovi, že zabili Ferdinanda, řekl, to mám dvě možnosti:

Bud zůstanu doma a to bude dobrý nebo narukuju a  mám dvě možnosti. Buď se z vojny vrátím a to bude dobrý nebo tam padnu a mám dvě možnosti. Buď ze mně vyroste kytička a to bude dobrý nebo ze mně vyroste topol a to mám dvě možnosti. Buď ze mně udělají kancelářský papír a to bude dobrý nebo hajzlpapír a to mám dvě možnosti.

Dostanu se na pánský záchod a to bude dobrý nebo na dámský a mám dvě možnosti. Buď se budou utírat vpředu a to bude dobrý nebo vzadu. Ježišmarjá paní Mullerová vždyť já budu definitivně v prdeli.

Po vyslechnutí se zvedla a byla pryč. Ty dračice hned spustily, ale nevinně jsme se usmáli a odešli středem. Vepřoun nemohl riskovat rvačku, když má jít za měsíc z vojny.

Jedeme tramvají domů, nostalgie se vkrádá, už ten bezstarostný vojenský život pomalu končí a budoucnost je nejistá.  Pokračování,

239 rucuk rucuk | E-mail | 25. dubna 2010 v 22:17 | Reagovat

Díky, dobrou noc. Sice to bylo smutnější, ale věřím, že se zase vaše postavení zlepší...

240 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 25. dubna 2010 v 22:49 | Reagovat

Inu na svatého Jiří hadi a štíři lezou z díři ( aby se to rýmovalo ). Včera jsem tahal žábu z bláta při čištění jezírka, kam se nedávno nastěhovala. Ještě před dvěma dny zde řvala cikáda celé dny a noci. Buď ji žába slupla nebo má už po zásnubách.

241 Vaclav Vaclav | E-mail | 26. dubna 2010 v 8:07 | Reagovat

237rucuk) no taky to bylo k pousmání. a asi to je tím jarem, sluníčkem. více světlem. já mám jaro nejraději. už je teplo, ale ne vedro, už je světlo, ale ještě ne od 3 do 21 hod. sluníčko vás ještě nespálí. paráda. léto je už hrozně horké, podzim zase větrný, a o zimě ani nemluvím.

242 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. dubna 2010 v 16:27 | Reagovat

To jsou radosti, od rána.

Vypravit vnuka do školky, jít na nákup do Penny ( hledat v regálech podle papírku ) a nakonec doma v poště nabídka perských koberců. Vybíráme z letáku, pak  v elekronické nabídce v PC. Nesejdeme se ( mají databázi zastaralou ) telefonujeme celé dopoledne a teď je konečně objednávka potvrzená, ovšem co přijde uvidíme až po rozbalení.

V poledne přišla dobírka pamětní stříbrné euro San Marino.

Kruci pes samé činnosti které nemiluji, ale pro klid v rodině je musím.

A to nejhorší nakonec, půjčit celé kapesné na kobereček dobírkou. Aúúúúúúú, kdy to jen uvidím?

243 rucuk rucuk | E-mail | 26. dubna 2010 v 19:38 | Reagovat

242-nar.soc. U nás byl také leták na perské koberce, ale odložila jsem jej jako bezpředmětný. Do toho našeho krcálku a ještě se sloužícími koberci tisíce dávat už nebudu. Teď se budeme zabývat jen vyčištěním, vymalováním a vyházením zbytečných věcí. Těch sarapatiček, co tu máme za ta léta- už mě to straší i  ve spaní, když si uvědomím, co  by bylo, kdyby se s námi něco stalo a mladí to museli vyhazovat. Mají svých věcí také dost.

Nakupuje u nás také muž a nechávám to na něm. Vrací se vždycky s poznámkou : Jdu se léčit"- to když místo dvou věcí donese třeba 5.:-))

244 babka babka | 26. dubna 2010 v 19:46 | Reagovat

Prší, tak jsem si odskočila.Na kávu je již pozdě. Co mně nabídnete? Ne, že to bude jako v té reklamě s Holubovou : -)

Dcera  se náš malý klouček  vydal Na procházku se psem.(sám!). Bylo najednou takové divné ticho, vyběhnu na dvůr a on nikde. Běžím se podívat k vratům. Jsou otevřená. Někdo zapomněl vyndat klíček. Zalarmuji dceru, sedne do auta a jedeme hledat tuláka. Našli jsme ho asi 1 km od vesnice, šel s nějakou paní a povídal si sní. Ona se mne ptala, jestli je to můj pes a převedla mne přes silnici. Nasedni! Ne! Já chci ukázat našeho Benečka babičce!

Když jsme přijeli domů, dcera mi řekla: mami buď ráda, že jsme na to přišli brzy a připomněla historku jejího otce, který se jako dítě vydal na procházku s kozou. Byl unavený a usnul v trávě. Dlouho ho nemohli najít. Ach ty geny!

Nechci domyslet, co všechno by se mohlo stát.Na druhou stranu dokázal, že je velice brzy soběstačný.

245 babka babka | 26. dubna 2010 v 19:47 | Reagovat

Včera se náš malý...

246 babka babka | 26. dubna 2010 v 19:49 | Reagovat

babičce, tím myslí druhou babičku, která bydlí asi 2 km od nás.

247 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. dubna 2010 v 20:05 | Reagovat

243 rucuk

Jsou to malé koberce 65 x 90 cm k zavěšení na zeď.

248 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. dubna 2010 v 22:33 | Reagovat

238 pokračování

Je Mikuláš. Koupil jsem Kájovi  hračku, nástěnného panáka, který při zatahání za provázek, rozhazuje rukama a nohama. Nezavděčil jsem se. Zapoměl jsem na pevný hřebík. To co se v domácnosti našlo bylo slabé a cloumání malého zvědavce nevydrželo ani dva dny. Pak otravoval  o nové zavěšení. Teprve po třech dnech, když jsem zase přišel na návštěvu, nastala mi starost sehnat hřebík večer v Praze. To by člověk neřekl, co je to za štrapác. Ještěže měli kleště kombinačky. Vydal jsem se do ulic v okolí, až jsem našel stavební ohradu a pohmatem objevil vystouplý hřebík. Pro jistotu ještě jeden vytáhnout strčit do kapsy a pryč. Doma po vyrovnání a pevnému zaražení kladivem ( také naštěstí bylo ) se panák ocitl zase ve funkční pozici. Klouček je zase nemocný, v bytě je silněji cítit zatuchlina, zejména po příchodu zvenčí. Nedá mi to, znovu se Mleny ptám jak se topí, prý přes týden v podvečer a v neděli už odpoledne. Kolem kamen se zdá stěna sušší, ale u okna je na pohmat u země vlhká a na stěru zatuchlá. Je tu u země všude plíseň, ať si myslí kdo chce co chce. Prohlížím i podlahu u okna a po nadzvednutí koberce ztuhnu. Je zespodu zaplesnivělý. Nenápadně přivolám Milenu, ať to vidí. Zbledla z toho nadělení, provlhlá prkenná podlaha napomáhá plesnivění a kluk si hraje na koberci. Dost věcí najednou dostává smysl. Milena přivolala babičku z vedlejší kuchyně. Dost nerudně si nechává věc ukázat, zarazilo ji to. Docházíme k názoru, že se věci komplikují od výměny plynové stupačky, kdy si v horních patrech zavádějí plynové registry a do sklepa se už chodí málo, nevětrá se dole vůbec, kvůli zlodějům. Dolní suterénní prostory sloužily za provozovny, ale byly zrušeny. Tím se celé suterénní patro stává kořistí plísní. Navrhuji sundat koberec a odnést ho na půdu k postupnému vyschnutí. Je třeba  zatlumit plíseň postřikem 10% roztokem modré skalice. Koupím kilo, rozpustíme ji  ve dvou pětilitrovkách ( které mají ve sklepě ). Vypůjčí se někde stříkačka a celá podlaha a stěny do 40 cm se nastříkají skalicí a to opakovaně. Při tom se musí celodenně topit, aby stěny i podlaha zčásti vyschly a skalice se vsákla. Dalo to dost zabrat, nábytek se už ke stěnám nevrátil, vše se odstavilo na 15 cm, aby proudil vzduch. Po týdnu se zatuchlina vytratila. V kuchyni je dlažba, ale pro jistotu se nastříkaly stěny i tam. Také koberec byl z rubu na půdě nastříkán a ponechán k vyschnutí. Snad tento zásah pomůže snížit Kájovu alergickou nemocnost.  Klouček si musí hrát z bezpečnostních důvodů jen na postýlce nebo an rozloženém jedenapůlkovém gauči.

Sotva se vyřešila jedna věc, dosloužila druhá. Prý už zde byl třikrát opravář a pořád teče voda v záchodové míse. Jdu se na to podívat, zavřu vodu, sundám nádržku a je to jasné. Plovákový ventil má místo hřídelky strčenou sichhajcku. Za opravu si chlapík vzal 10 kč bakšiš a napsal hodinu OPBH.

Naštěstí to bylo zjištěno v neděli odpoledne. Jdeme s Kájou a Milenou na lupičskou procházku s kombinačkami v kapse. Potřebuje někde uštípnout měděný drát asi 2 milimetry silný.

Chodíme kolem plotů v Grébovce, vše je rezavé. Jinde i natřené, ale měď nikde. Musíme někam kde jsou vilky z první republiky. Konečně jsem našel plot kde je opravováno měděným drátem, který hledám. Milena odvádí Káju kousek dál, já si jako zavazuji botu na podezdívce plotu a ustřihnu 5 cm toho drátu. Vracíme se, z drátu udělám hřídelku, nasadím, zavěsím nádržku a neteče ani kapka.

Konečně jsem uznán i babičkou za celého chlapa, který i něco umí. Teď jen aby to vydrželo. Pokračování

249 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. dubna 2010 v 9:10 | Reagovat

247 dodatek

Paní Ruženo dobrý den,

Máte hodně pravdy s tím shromažďováním krámů. Jenže vše má svůj význam. Moje žena měla tvrdé mládí ( narodila se v měšťanské rodině ) v 7 letech byla předána do pěstounské péče, která se vyvinula v hmotnou tíseň. Při nešťastném úniku z tohoto prostředí, si ještě pohoršila. Na každou maličkost se musela "nadřít" a se mnou to při třech dětech, jenom platu a stavbě domku ( z nutnosti ) neměla také růžové. Vždy bažila po knihách a pěkných věcech. Nikdy na to nezbylo. Až teprve od r. 1985 (kdy se mi vyměnil v práci vedoucí ) jsme si mohli "odplivnout". Postavit dcery do života a postupně sice s obtížemi ( kde nejsou ) si nějakou korunu utratit pro sebe.

Teď, kdy žena překonala zdravotní potíže, má z pořízení drobných, ale hodnotnějších  věcí  osobní uspokojení a radost. Aťsi je barák omšelý a s trhlinami, pro zmíněný účel vydáme peníze raději. Něco milého, zde nakonec po nás i zůstane.

250 sona sona | 27. dubna 2010 v 10:34 | Reagovat

249:nar.soc.

Moc se mi libi vase povidani opravdu..

Pripomina mi to me vlastni rodice..a za to vam dik.-)

251 Zdenka Zdenka | 27. dubna 2010 v 12:08 | Reagovat

Dobrý den :-)

Shromažďování krámů .... no, na minulýc trzích jsem teda neodolala, koupila jsem nový ubrus na stůl do kuchyně, protože ty co mám doma, při pohledu na něj načisto, ale načisto vybledly. Jaký že je ten nový plastový ubrus? Inu nádherný. Jsou tam stromy, srny, jeleni, kačeny, voda,... vše v nádherných pastelových zelenkavých barvách, trošku hnědé jsou kořeny, tedy kmeny stromů,... neodolala jsem a koupila nějaký ten cm navíc. Manželovi se to tak zalíbilo, že navrhl ubrus rozstřihnout napůl a druhou polovinu schovat na příště. Netušil, že jsem koupila uještě jeden, stejně zbytečně velký kus do foroty. Tak ho dostane na vánoce :-) Bude legrace :-) Jinak nosím hadry staré mnoho, mnoho let, nové koupím, až se staré rozpadnou :-) Teda skoro :-)

252 rucuk rucuk | E-mail | 27. dubna 2010 v 13:51 | Reagovat

Také nosím věci dlouhé roky. Vždy na chvíli přestanu (třeba při změně postavy- chtěla bych to odnést do Charity- nakonec po pár letech- zase změna postavy , je mi to dobře) pak na tom něco předělám, podle mého muže ,,dělám na bačkory ostruhy" a nosím to zase. Ale to jen v případě, že látka na tom oděvu stojí za to: nemačká se, není vybledlá. Tak jsem chtěla dát pryč také několik povlečení, které jsem nepoužívala, ale co máme kočky a ony mě ,,vyhání" z postele tím, že mi stahují deku nebo mi nosí kuličku, abych ji házela  a přitom vyskočí nahoru, převlékám častěji a tajně doufám, že ta stará povlečení brzyx ,,zařvou".

253 rucuk rucuk | E-mail | 27. dubna 2010 v 13:55 | Reagovat

S tím toulání dětí je to asi po generacích stejné. Většinou  kolem  pátého roku. Já jsem jednou byla zavedena do školky a když se nikdo nedíval, prošla jsem přes zahradní branku ven a toulala se ,,naštěstí" kolem hřiště vedle Baťových domků, kde jsme v jednom bydleli. Ale stejně mne sháněli a našli až odpoledne. To děvče, které u nás vypomáhlo, protože byla maminka v nemocnici to ani tatínkovi neřeklo.

254 rucuk rucuk | E-mail | 27. dubna 2010 v 14:06 | Reagovat

První syn v 5 letech po odchodu souseda (, který ho ochotně vzal se svou dcerou do školky, ale nezkontroloval, jestli šel do třídy a nechal děti v šatně se převlékat), také  odešel klidně přes celé náměstí a ulicí k naší tetě, kde před tím asi dva dny kvůli nachlazení pobýval. Řekl jí, že ho posílám- chodila jsem kolem do práce, tak tomu teta věřila a muž, který pro syna šel do školky se vrátil bez něj. Učitelka myslela, že je ještě doma, tak nikdo nic nevěděl. Náhodou jsme se šli podívat k tetě, napadlo mě, jestli tam není, ale ten strach!!! Byl tam a honem ochotně šel spát, aby nedostal nářez, přestože jsme jej nebili. Byl hodné dítě. No a druhý to udělal podobně, když jej u doma starší bráška ,,hlídal", tak s tříkolkou se také vypravil vedlejšími cestami k,, babičce"-mé tetě. Chytil ho až před závorami přes trať můj bratr, který šel od babičky a přivedl nám ho, už jsme jej hledali... Toho třetího jsme pak celá rodina nespustili z očí, aby něco podobného neprovedl.

255 rucuk rucuk | E-mail | 27. dubna 2010 v 14:07 | Reagovat

u domu hlídal-

256 JM JM | 27. dubna 2010 v 23:17 | Reagovat

252

Paní Růženko, charita nebere jen tak něco. Oblečení musí být vyčištěné chemickou čistírnou a mají určené dny a hodiny, kdy to odebírají.  A proto, co vyřadím, končí ve sběrných surovinách.

257 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. dubna 2010 v 23:27 | Reagovat

Dobrý večer,

napsal pokračování k 248 a zmáčkl jsem Esc a všechno je pryč, tak až zítra. Dobrou noc.

258 Zdenka Zdenka | 28. dubna 2010 v 7:38 | Reagovat

Dobré ráno :-)

- Děti, stejně jako dospělí, mívají "toulavé boty".

Kdysi jsme šli na kopec na procházku, dcerka malá, vydala se ve vysoké trávě, která ji přerůstala, svým směrem. Naštěstí jme to zahlédli a sledovali ji. Úplně klidně si kráčela, mírnou nervozitu dávala najevo pouze tím, že si dala prsty do pusy, jak byla zvyklá při usínání a ddlala, oči přivírala,... za chviličku by si někde lehla a usnula ...

- věci do charity? Nikoliv, pochybuji, že by brali obnošené věci, ostatně donosím je na pole... A kožich nemám.

259 rucuk rucuk | E-mail | 28. dubna 2010 v 17:35 | Reagovat

Tak  u nás má úspěch akce Charity dvakrát do roka: Rovnou u nádraží jě sběrna nejen starého oblečení, ale i případně nádobí- samozřejmě použitelného, záclon, tašek, obuvi, ložního prádla, dek. Nemusí to být chemicky čištěné, snad jen ,,ucházejícně" čisté. Pokud se to prý nedá nosit, posílají to do dílny, kde to zdravotně postižení zpracovávají. Je tam také kasička, do které ti, co to donesou či dovezou, dají dobrovolný příspěvek  na odvoz.  Dobrá a myslím, že úspěšná akce.

260 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. dubna 2010 v 23:01 | Reagovat

248 pokračování

Je 15.12.1961. Došly reluty ( peníze na stravu) mně jako obvykle 608 Kčs, ostatním čtyřem maníkům  jen 510 Kčs. Už se zas něco děje na rotě ve Štěrboholích ( po PTP ) kde jsme vedeni ve stavu. Nikdo nás tam nikdy neviděl a tak se tamní staršinové přesvědčují pokusem ( buď nic nebo jen málo ) peníze neposlat. Má to vždy dohru, tamní kontráš vyjede na rotu seřve staršinu a prachy jsou zde druhý den. Teď jde zase delegace Jirka a Franta reklamovat. Vrací se rozesmátí, jdeme 26. 12 domů!!! Proto jim zkrátili relutu, rota to ví a Havel ne ( to jsou pořádky). Teď nastává tóčo, nikdo už nechce jezdit, aby neměl havárku. Havel mně zavolal, že jsem pověřen převzít na podpis Tatrapán od Franty, Moskviče od Vepřouna, Š 1200 od Jarka a Moskviče v biskupáku od Jirky vše do 23.12.

Mám z toho bednu, protože když to převezmu už s tím nemohou jezdit, chci vycházku na Vánoce v celku a někdo jezdit musí. Vegner se kroutí, že musí být na Vánoce se Stíhačkou ( přišla až na oddělení zjistit si, jak má služby a jestli jí nelže ). Už má pupík a očima by mohla děrovat opasky, jó Vegner si zašpásoval a teď se nechal slyšet, že kdoví jest-li je nastávající svišť vůbec jeho ( to není z jeho hlavy, v tom má prsty chlívák Fišer ).

20. 12 se hrnu za Havlem pro vycházku na Vánoce. Je to nekonečné skučení a nakonec jsou z toho dva dny Štědrý den a Boží hod. do 24 hod. Na Štěpána už sloužím až do roztrhání těla, protože ostatní jedou domů. Večer se to oslavuje na ubikaci zpěvem ( předříkávám co jsem chytil před rokem u mazáků) je to z doby PTP.

Pane štábní kapitáne, za kolik to ještě máme?

Máme to za pár, zapár, za pár jdeme do civilu.

Pane štábní sakra sakra přistavte nám studebakra!

Máme to za pár, za pár, za pár jdeme do civilu.

Přistavte nám tisíc Gázů ať odvezou starou mázu!

Máme to za pár, za pár, zapár jdeme do civilu.

Přistavte nám tisíc Eren, my už na tu vojnu serem!

Máme to za pár, za pár, za pár jdeme do civilu.  

Přilítl lampasák ve službě, co to má znamenat, že si vyprošuje zakázané zpěvy. Ale je to "podezřelý" ten nás nepráskne. Byla to ode mně blbost, všichni by z toho vylezli a já bych to odskákal, protože ty zpěvy se tradují jen u technických pluků.

Mám jiné starosti, dárky na Vánoce. Náhodou jsem si všiml malé lahvičky voňavky v Milenině kabelce a už ji mám koupenou. Kájovi velké dřevěné auto a babičce mi doporučila Milena krém na obličej, když chodí ven.

Naštěstí mi to vychází i s penězi. Konečně je Štědrý den. Táhnu  po obědě auto tramvají, lidé na mne pokukují. Zvoním, Milena otevírá, rychle auto do kabátu a na věšák, aby ho kluk neviděl, ale zbytečná starost, šel s babičkou na hřbitov.

Je příjemně zatopeno, stále holá prkna na podlaze. Stromeček ještě není zasazen a nazdoben, tak hned se dávám kudlou do práce, kmitáme než se babička s Kájou vrátí. Bohužel mají to pro nedostatek místa obráceně, napřed nadílku a potom večeři. Přicházejí už za tmy po 17 hod. všichni si berou dárky, kluk je autem unešen, hned s ním rejdí, otloukl už rohy omítky u dveří a babičku praštil do kotníku. Nu nezavděčil jsem se autem a krém to nezachránil.

Dostal jsem vázanku (Milena mně viděla ve službě i v civilu a chce to nějak vylepšit ).

Večeříme, potom si vypůjčím velkou lžíci. Ze starého  akumulátoru v garáži jsem odtrhl olověné můstky na odlévání do vody. Neznají to a odlité patvary provokují fantazii. Dnes jde Kája do postýlky až kolem 22 hod. Pak jdeme s MIlenou na chvíli ven, rozloučím se a ve 23,30 přicházím na oddělení. Hoši jsou dost zlití, byli v restauraci a zapili rozlučkovou. Jen Jirka se jako obvykle trhl a drží službu. Zítra ráno mám přebírat po něm Moskviče. Zítra naposledy slouží Franta s Tatraplánem, který jsem už převzal, snad se nic nestane ( Franta umí jezdit jak Chiron ). Pokračování.

261 rucuk rucuk | E-mail | 28. dubna 2010 v 23:30 | Reagovat

Málem se už těším na ten váš civil, přestože  se asi budete těžko loučit s Milenou, když jste nebyl z Prahy...

262 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 0:36 | Reagovat

Ještě jeden dotaz- či doufání, že budeme pokračovat v další kavárničce v květnu. Prostě přesuneme to povídání dále, ano? Je to  vlastně o lásce  lidí a to se do května hodí. Ostatní se mohou pěkně přidat a nějaký  příběh připsat. Tak dnes jsem to opravdu přetáhla, ale pro dnešek dobrou noc všem opozdilým čtenářům.

263 JM JM | 29. dubna 2010 v 0:59 | Reagovat

Dobrou!

264 Vaclav Vaclav | 29. dubna 2010 v 12:21 | Reagovat

OBČANÉ,

VE DNECH 28. A 29. KVĚTNA 2010 SE KONAJÍ VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY. OBČANÉ, DOSTAVTE SE K VOLBÁM, VYBERTE STRANU SVÉMU SRDCI NEJBLIŽŠÍ A ZAKROUŽKUJTE POSLEDNÍ 4 KANDIDÁTY (ZÁKONEM DANÉ MAXIMUM) NA VOLEBNÍM LÍSTKU STRANY, KTEROU JSTE SI VYBRALI.

Toto jsou obyčejní lidé jako my. Nezkažení korupcí moci. Volební zákon praví, že každý kandidát, kterého zakroužkuje nejméně 5% voličů, postupuje ze spodního místa skokem na přední místo v krajské kandidátce a získává mandát v poslanecké sněmovně. Čím více obyčejných občanů dostaneme tímto systémem do sněmovny, tím více politických štamgastů vytlačíme z předních míst kandidátek a v důsledku

tedy i z jejich vysezených parlamentních křesel. A to není vše! Volební dny jsou dva. Radíme tedy voličům, kteří půjdou volit v pátek, ať zakroužkují poslední čtyři kandidáty. Voliči, kteří půjdou volit v sobotu, zakroužkují pátého, šestého, sedmého

a osmého kandidáta od konce. Tím vznikne možnost vyřadit až osm předních politiků z jakékoliv strany! Moderní defenestrace zcela v rámci platných zákonů.

http://www.defenestrace2010.cz/

Vidíte, nikoho nenabádám k tomu, aby volil levici, pravici nebo bůhvíco ještě, pouze k výměně lidí ve vedení této země.

Prosím, pokud souhlasíte s návrhem této defenestrace, rozesílejte návod, jak jen to půjde. Jen tak můžeme opravdu něco změnit.

265 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 15:13 | Reagovat

264-Václave, nic ve zlém, ale věřím tomu, že lidé, kteří chtějí jít k volbám si vyberou dle své vůle, prosím, k takovým proklamacím využívejte hlavně svůj blog nebo články, které se týkají voleb-je jich na blozích myslím dost. Vy to dáváte asi všude a nemyslím, že by z toho ostatní blogeři měli radost. Děkuji za pochopení.

266 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 15:55 | Reagovat

Mimochodem, u ostatních mých článků, kam jste to také napsal, jsem to vymazala. Vždyť by to lidi možná otrávilo, kdyby na to narazili všude, kam se ,,vrtnou"...

267 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. dubna 2010 v 22:00 | Reagovat

260 pokračování

Z rána chvíli pařím s hochy, zítra na Štěpána jdou domů. Vojenská  správa jim "zafírovala" i třetí Vánoce. Udělali to schválně i když se řeklo, že je to kvůli grafikonu dopravy.

V 11 hod. beru kramle. Jedu si na vánoční oběd, po něm jdeme s Kájou na vycházku na Vyšehrad. Couráme sem tam, na Slavíně je dost lidí, prohlížíme si hroby významných lidí.

Pak pozorujeme řeku pod skálou, je sychravo, poprašek sněhu roztál, kloučkovi je, zdá se zima a tak rychle domů. Před barákem stojí Spartak. Milenina Máma s Tátou ( nevlastním ) přijeli navštívit babičku a jsou v plném hovoru. Rezumé je, že si přijeli pro babičku a vezmou i Káju k nim až do Nového roku, aby přišli do jiného prostředí. Hned se vše balí, kluk chce vzít i auto ( taky jim otřískal byt ). Milena dostává hrst příkazů a napomenutí, aby si dávala pozor ať nejsou v baráku řeči. Tomu púorozumím až po letech, když se seznámím s anabází Táty s Mámou v tomto bytě.

V 17 hod. sedíme sami u stolku s čajem a vánočním cukrovím.

Milena se převlékla do domácích šatů. Sundám si kopřiváckou blůzu. Jdeme do sklepa pro dva uhláky na přitopení. Sledujeme chvíli televizi, povídám jí, že teď budu mít asi 14 dní fofr s ježděním a se zaučováním nově došlých řidičů ( to mi už Havel nalinkoval ). Sám nevím, jest-li mi vůbec dají vycházku. Říkám to bez nějakého účelu, který se dostaví sám od sebe až později a v dalších dnech.

Milena se mne ptá do kdy, mám dnes vycházku. Nevím co mně ponouklo říci, že dnes mám neomezenou ( je to lež, taková neexistuje ). Tak víš co? Udělám ještě malou večeři, ty zatím roztáhni gauč, ustelu pro nás a můžeš tu spát. Uděláno.

Objevila se láhev vína, otevírám a popíjíme ze skleniček.

Večeře pryč, rozestláno, Milena se myje v kuchyni, přichází v lehké noční košili. Můžeš se také umýt, je tam dost teplé vody ( v kamnovci ), pak si vezmeš flanelovou košili ještě po dědečkovi, byl také subtilní, tak ti bude akorát. Štráduji v trenkách k umyvadlu, čochním se a nadělám všude vody. Najednou cítím pohled, ani ne na mne vyslečeného do naha, jako na podlahu. Nejsem na to připraven a jen vykoktám neboj, já to utřu, jen to chce hadr. Ten je na kbelíku pod výlevkou.

Uklidím, natáhnu si košili, je vypraná a vyžehlená. Vedle v pokoji je stolek přitažený ke gauči i s láhví, cukrovím a knížkou. Milena už leží, ozve se prosím tě,  zhasni lustr a rozsvěcí lampičku. Pustila mne vedle sebe, hned cítím tu darovanou velmi příjemnou voňavku. Ještě že jsem se ráno oholil!

Mám velmi zvláštní pocit, co jsem si vždy přál se skoro naplnilo a teď nemohu překonat ostych, který k Mileně chovám z dosavadní cudné zamilovanosti. Nějak to vycítila, napij se jest-li chceš a hladí mne na prsou pod rozepnutou košilí. Máme času habaděj, krotí moji probuzenou nedočkavost. Nespěchej, tuto chvíli máme jen jednu, měli bychom si ji užít co nejlépe. Malá smrt nás zastihne skoro zároveň, nemůžeme se jeden druhého nabažit. Několik vln nepopsatelně krásných se přelilo přes nás, když bijí hodiny 22. Milena mi leží na ruce, druhou jsem si zvedl knížku. Je to Tisíc a jedna noc pro dospělé ( jak se dovím po letech, byla součástí hmotného odbytného poskytnutého jejím otcem ).

Polohlasně čtu erotickou pohádku, když mi najednou ruka tuhne, vedle mne se stáčí ženské tělo do klubíčka a spí. V ruce mi sice škube, ale nehnu se ani o píď. Slyším hodiny je 24 hod. a jsem v průseru. Moc mi toho udělat nemohou. Budu stejně zaučovat bažanty a těch 14 dní zaracha jsem vlastně už obětoval. Milena se budí úlekem ( jak se později přiznala, ježišmarjá, tady je chlap ). Vstávám, napustím studenou vodu do sklenice a doleji vínem. Napij se, to tě osvěží. Přikládám do kamen a je hezky teplo. Zahazuji košili a milena taky, naše svatební noc má pokračování. Po 01 hod. usínáme s budíkem na 4,45 hod. Zvoní, jsme zapletení jako vánočka, vstáváme, Milena mi dělá snídani. Teď to jde ráz na ráz abych stihl tramvaj a byl na oddělení v 6 ráno, jinak se dostanu do denního hlášení.

Milena mi jde otevřít barák, je to těžké rozloučení. Vím že 14 dní se k ní nedostanu. Lituji najednou, že jsem mohl přijít po Štěpánovi až do SIlvestra jistě alespoň dvakrát. Už se stalo a teď to musím přežít. Přicházím na oddělení 5,50 ráno. Služba mi hlásí, zavařil sis ( posera nadrotmistr Vlach, sám svobodný, proto s ním vymetají volna ) mi to omluvně sděluje, s dodatkem, snad to stálo za to? Mrknu do zrcadla na umývárně, asi je to na mně vidět, že mám za sebou jedinečný zážitek. Pokračování

268 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 22:27 | Reagovat

Pěkné vzpomínky ...

269 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 30. dubna 2010 v 12:35 | Reagovat

267 pokračování

Je sedm ráno na Štěpána 1961. Hoši mají sbaleno,  vojenské tlumoky  s přiloženými kopřiváky leží pod postelemi ( budu je později předávat na rotě jmenovitě / když jsem před tím dostal ubezpečení, že je tam vše co tam být má / ). Věřím tomu, protože oni jezdili až na výjimky v civilu a tlumoky jsou dosud zaprášené.

V 7 hod.přijel Havel, aby hochy papírově propustil. Venku je nepříjemná vlhká zima a nikdo nemá zimník, jen lehké bundy ( a malé k tomu ). Dostávám příkaz vytáhnout Gáza a odvézt maníky na hlavní nádraží, kde dostanou župku ( vojenskou jízdenku ) k odjezdu domů. Trvá mi chvíli než se dostanu do posádkových kasáren ( dnes Paladium ) odkud se hrnou maníci rovněž do civilu. V průjezdu řve nějaký četař, dokonce i na mne, vrazil jsem mu průkaz pod nos, zklidnil se a za čtvrt hodiny nakládám spolubojovníky. Mají moc řečí kolem mého ranního příchodu. Nereaguji. Točím Gaze před hlavní vchod nádraží. Jsou tam pořádkové hlídky a dost husto. Jak vidí gazíka hned dělají místo ( myslí. že přijela nějaká šarže ). Zatím vyskákali záklaďáci a hned je zde kontrola, "předložte jízdní rozkaz"! Tady je. "Jak to, že nemáte zapsanou jízdu"? Mám! "Tady je jen zapsáno podle knihy provozu"? No a to stačí! "Předložte knihu ke kontrole"? Z toho nebude nic! Kniha je tajná. Pokud chcete, zapište si číslo vozu a moje jméno.

Přistupuje Vepřoun a klepe aktivnímu staršinovi na rameno.

Jest-li nechcete mít problém, pusťte ho, jinak si zaděláte  s vysvětlování u vašeho kontrabráchy. Kouzelné slovíčko kontrabrácha staršinu uzemnilo. "Jeďte pryč a nezvyšujte zde zmatek, vyštěkl, aby neztratil zbytek autority". Zpoza volantu ještě zamávám a škobrtavé soužití se spolubojovníky skončilo.

Vracím se na oddělení, Havel už zjistil, že jsem přišel ráno ( má dnes denní službu a už ji převzal) jsme zde jen dva. Hned mne zve na kobereček. Jak sis mohl dovolit přetáhnout a zrovna, když šli hoši do civilu? Souhu, jim je to jedno a trest, který mi dáte musím vydržet. Všichni si jeli opušťákem zvlášť pro civil a já jsem sloužil nebo jsem měl vycházku jen do 24 hodin. Jenže jsou chvíle, kdy odejít nemůžete, abyste neztratil tvář. Co mi to povídáš? Vojenská povinnost, skáču mu do řeči. Dnes skončila jedněm a mně skončí za dva měsíce. Jenže můj život nejsou jen vojenské povinnosti, ale také něco jiného.

Chtěl jsem po Vás vycházku do rána a seběhlo se něco  co jsem nevěděl.  Ta moje dívka zůstala doma sama, bála se a požádala mně, abych s ní zůstal do rána. No dobře, nebudem to pitvat. Teď máš 14 dní po vycházkách. Přijdou noví řidiči, měl bys jim jít příkladem v plnění povinnosti, ve službě. Při přetáhnutí příště, bych tě zde, z výchovných důvodů, už nemohl ponechat. Vrátil bych tě na rotu, protože nováčci nesmí vidět  shovívavost. Gaza nechej venku, kdyby nás někdo volal k výjezdu. Mám tedy ostrou pohotovost, je svátek a nebýt balíčku od Mileny nemám k jídlu nic. Telefonuji s ní hned, jak mně Havel propustil ( z mytí hlavy ). Jsme oba trošku smutní, mohli jsme být spolu a zatím, darmo mluvit.  

Po Štěpánovi  přicházejí nováčci ( tedy rok sloužící řidiči od různých útvarů ). Roškot jim vystavuje průkazky do kasárenského autoparku. Předávám Š 1200, Gazíka a Moskviče. Tatrman ( tatraplán )   čeká na posledního. Je to vyučený automechanik, nějaký namyšlený a permanentně naštvaný. Tatrman má pravostranné řízení, což mu ve městě věc neulehčuje. S každým jezdím povinné kolečko po těch zašívárnách stbáků a kontrášů, aby tam trefili sami při telefonické žádance. Je to těžší, nic si nesmějí zapisovat ani dělat do plánu Prahy znaménka. Na větší ježdění nemám čas, protože vozím střídavě s Vegneram náčelníka a jeho zástupce. Dostal jsem po Jirkovi v biskupáku Moskviče, ale je to líná lemra. Má výhodu, že dobře topí a má rádio. Teď jsem pořád v civilu, šedomodré kalhoty, šedý služební tříčtvrteční kožich přes šedomodré proužkové sako, je moje dnešní podoba.

Náměstek jel odpoledne do Vysočan a poslal mne zpět. S Moskvičem pod civilním číslem a v civilu se šinu k pracovišti, kde Milena v 15 hod. končí. Vychází z baráku, ještě s těmi dvěma kamarádkami. Jdu jí na proti, všechny mne vidí a "nevidí", že jsem to já. Zastavím se pozdravím, svorně se všechny tři zaškaredí, že jim kdosi maří ženské řeči. Konečně se Mileně rozsvítí oči, holky ahoj. Dívají se divně, když se políbíme na chodníku. Teprve teď jim to došlo. Vy u jste v civilu? Dnes ano a jest-li chcete, mohu vás odvézt místo tramvaje. Hned jsme všichni v Moskviči. Po cestě do Nuslí je postupně vysadím na tramvajové spoje. Za rohem u baráku se na chvíli s auťákem skyji, abychom se mohli chvilku ještě zdržet. Milena mívá cestu asi hodinu, tak její příchod po našem půlhodinovém rozloučení není nikomu nápadný. Dostávám číslo tel. na pracoviště, abychom si mohli zavolat podle potřeby. Trapčím, zpátky než bude po mně sháňka. Je asi 16,00 hlásím se Havlovi. Dobrá Vegner má volno a v 17 hod. vezu náčelníka domů do Dejvic.

Pokud je zájem, mohu pokračovat ( byl jsem na vojně do konce února 1962 ) popisem vývoje vlastní známosti, která trvaá dodnes. Třeba nashledanou.

270 Vaclav Vaclav | 30. dubna 2010 v 12:41 | Reagovat

rozumím a nebudu sem politiku zatahovat. ale ten názor (převzatý) se mi líbil a souhlasím s ním. opravdu je to dobrý nápad, jak udělat změnu v systému. ale jak říkám, sem si půjdu dát kapučínko a jinak nic :-)) a děkuji že jste to nechaly alespoň tu. hezký den přeji.

271 rucuk rucuk | E-mail | 30. dubna 2010 v 16:44 | Reagovat

270-Václave, nemám nic proti obsahu , ale ono to opravdu stačí dát k jednomu článku, možná obsahem bližšímu a hlavně ke svému blogu. Je přece dost čtený a kdo chodí ke mně, je většinou návštěvníkem i u vás, ne? Můžete k tomu kapučínu povídat. Nějaké své zážitky, zkušenosti. Ono se v kavárně i o politice někdy hovoří, ale spíše způsobem, jako nar. soc. - v průběhu různých událostí. To k životu patří. Tak jen přijďte. Věřím, že ta další kavárna v květnu vám dá inspiraci i ke nějakému komentáři.

272 rucuk rucuk | E-mail | 30. dubna 2010 v 16:48 | Reagovat

269- nar.soc. Vůbec nepochybujte o tom, že je zájem o vaše vyprávění. Čte se to jako povídka, taková ze života. Jen ať čtenáři vidí, jak to chodilo a při všech těžkostech kvetla láska i v průběhu života těch zralých. Hlavně to, že vám vydržela po celý nelehký život. Takže od zítřka vás rádi uvítáme v další květnové kavárničce. Pozdravujte doma.:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx