♥♥♥♥♥♥♥♥


Andulička - 8.

19. dubna 2010 v 23:02 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Kapitola 8.

Karel nemohl uvěřit svým očím. Když přišel blíž, poznal v té ženě jednu ze svých bývalých známostí - Janu. Byla jen o tři roky mladší než on a bylo to opravdu dost dlouho, co s ní chodil. Jedna z těch, které se jeho matce nejméně líbila. Říkala o ní, že je to taková nafrněná "strojna". Pravda, oblékat se uměla, ale na celkem tradiční vesnici to bylo opravdu dost nezvyklé, elegantní i vyzývavé oblékání.



Jana nemohla Karlovu matku ani vidět. Kritizovala ji, že pořád dělá z Karla kluka, který musí poslouchat a dělat vše, co matka požaduje. Karel byl jako mezi dvěmi mlýnskými kameny a neměl tehdy z té známosti dobrý pocit.
Jednou se Jana doslova s jeho matkou pohádala, když zrovna nebyl doma a ona přijela bez ohlášení, protože zrovna měla čas. Matka se vyjádřila v tom smyslu, že Karla nahání a chce se usadit na jejich chalupě, že pořádná dívka nechodí za chlapcem sama, ale počká si na něj třeba před domem. Jana tehdy vyběhla vztekle ven, počkala si na Karla a dala mu ultimátum. Buď bude chodit s ní a matka se k ní bude chovat slušně nebo se rozejdou. Karel chtěl vědět, co se stalo, vyslechnout i matku a to Janu tak rozčililo, že se sebrala a šla pryč s tím, že už ho nechce vidět a najde si chlapce, který bude stát jen o ni.


Na toto si vzpomněl Karel, když Janu uviděl. Nebyla sice tak upravená, jak byl zvyklý kdysi ji vídat, zdála se mu nějaká pobledlá, zřejmě se nenamalovala. Nebylo mu vhod, že ji vidí. Vzpomněl si na Andulku a krásný pocit z její společnosti. V duchu ty dvě porovnával. Najednou si uvědomil, že Jana se objevila tak náhle, nečekaně, co asi chce?

Ta samozřejmě čekala, že ji pozve dál, ale vyzval ji jen, aby si sedla na lavičku, která byla před domem a zeptal se, co ji sem přivádí.
"Omlouvám se, že tě nezvu dál, ale nebyl jsem celý den doma, chci jít ještě nakoupit a pak nakrmit zvířata, uklidit trochu doma. Musím zítra do práce, mám si nadpracovávat dnešní volno."
"Mohu ti pomoci, když jsi teď sám, je toho na tebe jistě dost."

Zbystřil pozornost.
"Jak víš, že jsem sám?"
"Cestou od autobusu jse se stavila v obchodě, nechtěla jsem přijít s prázdnou, aspoň kávu a pár loupáčků, kdyby bylo třeba, nebo jsi nebyl doma, abych měla pro sebe. Byla tam starší paní a ta se mne vyptávala kam jdu a když jsem jí řekla, že za starým známým ze školy, tak ochotně sdělila, že ti zemřela maminka, děláš u jednoho sedláka mechanika a žiješ sám."
Jana nevěděla, že ta paní netušila, že je konkurence pro její dceru, asi by mluvila jinak. Když přišla Olga do obchodu, matka jí povykládala o té návštěvě a kam měla namířeno. Olga byla zaražená a matce domlouvala, že toho tolik o Karlovi neměla říkat. Bůhví, co ta ženská chce. Nějaká jeho bývalá.

Jana se ke Karlovi doslova vnucovala, začala mu se vzlykáním vyprávět o svém nevydařeném manželství. Není ještě rozvedená, ale vypadá to tak, že co nejdříve bude. Muž ji začal dokonce bít, musela utéci z domu a teď se tam bojí vrátit. Karel se zeptal na její rodiče.
"Jsou také rozvedeni, mají nové partnery a ti ji neradi u nich vidí." Přiznala, že nemá kam jít.
"Nemohl bys mne tady aspoň pár dní, Karle, nechat bydlet? "
Zhrozil se.Kategoricky prohlásil, že to není možné, chodí do práce, má známost a nehodlá o ni přijít.
Škemrala, aby alespoň dnes ji u sebe nechal, je už dost pozdě hledat někde nocleh. Navíc by potřebovala půjčit nějaké peníze, aby mohla případně jít někde do hotelu nebo penzionu a nepřekážela mu tady. Prý vyběhla z domu jen tak, neměla možnost si nějaké peníze vzít. Podle cestovní kabely a elegantní kabelky, kterou u ní viděl při příchodu, to tak ale nevypadalo.Představil si, co by si asi pomyslela Andulka, kdyby se dověděla , že tady měl bývalou lásku dokonce ubytovanou.

Najednou se mu Jana začala věšet na krk, šeptala něco o bývalé lásce, na kterou stále vzpomínala a nebýt jeho matky, možná by dnes byli svoji a podobné řeči. Karel ji trochu zprudka odstrčil a řekl, pokud jí má pomoci, tak jen trochu penězi, ale u sebe ji v žádném případě nenechá. Co bylo je dávno pryč. Nevěděl, jak se jí zbavit.

Vtom ho něco napadlo. Sousedka, náramně zvědavá, ale také docela dobrá paní určitě zaregistrovala, že k němu šla nějaká žena. Předejde jejím informacím sousedkám a poprosí ji, zda by nemohla na jeden den Janu u sebe nechat přespat. Je to bývalá spolužačka ze školy, náhodou projíždí a nemá další spojení. On musí brzy ráno do práce, Jana hned ráno odjede, tak aby nemusela být u něj doma sama.
Janě řekl, že musí něco zařídit, ať chvilku počká a vyběhl ven. Jana nelenila. Prohlížela si celkem uklizený byt, napadlo ji, že to byla jen výmluva, že nemá uklizeno, ale zajímalo ji víc, jestli někde nenajde nějakou korunu. Na obvyklých místech, kam ukládají ženy peníze na nákupy nic nebylo a pak ji napadlo, že z něj peníze vytáhne, takže bude lepší na nic nesahat.

Karel se vrátil i s paní sousedkou a ta udivené i rozlobené Janě nabídla na dnes ubytování i se snídaní. Karel to s ní vyrovnal předem. Sousedka v té ženě poznala jeho někdejší lásku, ale nic neříkala. Nakonec je vidět, že Karel už o ni nestojí a zřejmě se jí chce zbavit. Pomůže mu ráda.
Když si Jana, dost nazlobená, brala cestovní tašku a kabelku, vytáhl Karel tisícovku . Bohužel víc doma nemá, drobné si musí nechat na nákup.
Dal ji Janě schválně před sousedkou s tím, že s vracením spěchat nemusí, pokud jí to pomůže, ať na něj vzpomíná v dobrém. Popřál jí, aby to s manželem dobře dopadlo, nebude to snad tak zlé . Rozloučil se s ní jen podáním ruky. Všechno tak, aby sousedka, nenápadně postávající u dveří viděla, že s Janou nic bližšího nemá.

Po jejich odchodu rozčileně přecházel po místnosti a přemýšlel, jestli by neměl Andulce nějakým způsobem o té návštěvě říci, než se to doví od někoho jiného. Rozhodl se, že při nejbližší příležitosti jí to řekne. Netušil ovšem, že šla náhodou nakoupit nějaké drobnosti do obchodu, kde jí Olga při řeči povykládala, jako takovou novinku, že za Karlem přijela nějaká paní. Nevěděla, že to Anduličku zajímá z jiného důvodu, než si Olga myslela. Ta sice nedala nic najevo, ale zneklidněla. Počká, jestli se jí Karel pochlubí, pokud jí to vůbec řekne. Čekala na jeho zavolání, schválně mu nevolala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 JM JM | 20. dubna 2010 v 9:28 | Reagovat

Sedávej panenko v koutě, budeš-li poctivá, zůstaneš tam sedět!

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 20. dubna 2010 v 11:01 | Reagovat

Paní Ruženo s tím Karlem, je to nějak nahnuté.

Chodil s rajdou ( jak jeho matkya správně odhadla ) a snad to ukončil nebo hraje na přestávky? Podle toho, že ji "půjčil" tisícovku, je ještě větší trouba, než jsem čekal. Pustil vodu na její mlýn. Teď se jí teprve nezbaví, bude mu chtít peníze vrátit, samozřejmě podle receptu rozhoďnožek. Když zabere, je to blbě, když nezabere, má škodu a ostudu navíc.

I ve městě natož na vesnici platí, že kdo vybírá přebere.

3 Pavlína Pavlína | E-mail | 20. dubna 2010 v 14:15 | Reagovat

No "japato", nejdřív Karla nikdo nechce a teď se snad o něj ženské budou prát :))) A jestli je Karlovi souzená Andulka a Andulce Karel, tak se najdou :)))

4 Hanako Hanako | 21. dubna 2010 v 12:48 | Reagovat

Proboha, jen ne navazovat na něco, co dávno skončilo. To obvykle špatně dopadne!

5 Kunc Kunc | 21. dubna 2010 v 20:05 | Reagovat

Rozehrála jste ten příběh opravdu rafinovaně. Tím že Andulička  má konkurenci se vše vyhrotí. Ale určitě ke Karlovu prospěchu. Fandím mu a věřím že vše dobře dopadne.

6 rucuk rucuk | E-mail | 21. dubna 2010 v 21:21 | Reagovat

No jo, ale ono to tak párkrát v životě je. Sice se říká: dvakrát do jedné řeky nevstoupíš a já bych se  opravdu nevracela ke staré lásce, přestože by třeba nebyla špatná. Každý,, konec" známosti poznamená city člověka,  ať je z kterékoliv strany a navíc, jen pokud je člověk mladý, pár let nic  neznamená, ale povaha se málokdy zcela změní, snad jen rozum je více na místě, když zestárne. Uvidíme, jsem sama zvědavá, jak se to vyřeší:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama







Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx