Andulička - 5.

11. dubna 2010 v 21:10 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Andulčin bratr si nedal pokoj s tím nápadem, dát dohromady Andulu s Karlem. Žena mu sice říkala, ať to ponechá náhodě, ale on jí tvrdil, že léta utíkají, Andulce bude za chvíli 27 a také Karel čím bude starší, tím hůř se bude dávat dohromady se ženami. Věk 32, ale dnes není už vůbec vysoký, berou se mnohem starší, oponovala mu žena. Leda tak vdovci nebo rozvedení, tvrdil Jarda.



Slíbila mu tedy, že zkusí Andulku pozvat k nim pod záminkou, že potřebuje pohlídat děti a Jarda ať si pozve Karla, jako k nějaké pomoci a pak na chvíli pro něco odejde a nechají je samotné. Snad se spolu začnou bavit, poznají se a nebude třeba o ničem mluvit. To si Hana - jeho žena vymínila. Andulku už trochu zná, mohla by se zatvrdit a bylo by po námluvách. Jarda přece dobře ví, že je Andulka na něj dost rozlobená. Tak se stalo.

Hana zavolala Andulce k večeru, jestli by jí nemohla pohlídat děti. Rodiče nebudou doma, Jarda má něco naslibované kamarádovi, že budou dělat, ona by měla jít k doktorovi na kontrolu. Andulka jí to slíbila. Na druhý den připravila doma matce věci k vaření a odešla k bratrovi. Děti už na ni čekaly, měly ji docela rády. Pokud byly na návštěvě u druhé babičky a dědečka, ona si s nimi hrála, ukazovala jim kytičky, krmila králíky i slepice. Nenudily se s ní. Byly ještě malé, chlapec, Jaroslav po tatínkovi, měl 4 roky, děvčátko Lucinka jen o rok a půl méně. Lucinka byla moc roztomilá, začala zrovna mluvit souvisleji a Jarek byl takový malý rozumbrada. Hrozný kutil, prý po tátovi.

Když se na ně ten den Andulička dívala, uvědomila si, že by docela ráda takové caparty měla. Dosud neměla příležitost ani čas o tom uvažovat . To není dobré, bude jí to ležet v hlavě a zbytečně se bude trápit. No, musí se postarat o ty caparty, aby něco nevyvedli. Jarečkovi dala z krabice stavebnici a pro Lucinku měla připravený papír a pastelky. Ta malá hrozně ráda čmárala a aby to neodnesly zdi nebo nábytek, měla pro ni Hana vždy připravený papír. Andulička ji učila malovat jedním tahem husičku, Lucinka čmárala, vlastně malovala a smála se svým výtvorům.

Vrzly dveře do místnosti, kde si s dětmi hrála, ozvalo se zaklepání a vešel muž. Kde se tady vzal Karel? Andulka ho hned poznala, přestože ho moc často nevídala. Pozdravil a zeptal se, jestli neviděla bratra. Karel byl překvapený, že vidí Andulku místo Hany. Vysvětlila mu, že hlídá děti, Hana je u doktora na kontrole .
Věděla od Hany, že Jarek šel do dílny na statek za otcem pro nějaké nářadí, prý se co nevidět vrátí. Jestli chce počkat tady, ať si sedne. Karel byl v rozpacích a tak se začal bavit s malým Jaroslavem a pomáhal mu se stavebnicí. Andulka se s Lucinkou smála a nevšimla si, že ji Karel poočku pozoruje. Prohlížel si ji a říkal si, proč ještě nemá svoji rodinu. Taková pěkná holka! Jestli je tak vybíravá, nebo snad nemá ráda muže? To nepřipadá v úvahu, vzpomněl si, že byla zakoukaná do svého spolužáka. I bratr si z ní dělal v té době kvůli tomu legraci.

Andulce bylo trapné se nebavit s Karlem, tak se ho zeptala, co je u něj nového po smrti maminky. Pořád je to stejné. Do práce, domů, něco nakoupit, postarat se o zvířata. Moc času na zábavu mu nezbude. Na oplátku se jí zeptal, co ona. Andulka se rozpovídala o rodičích, o své péči o domácnost hlavně v té době, když matka má záchvat- bolest. Také se bavili o jejím skleníku.

To Karla zajímalo, protože sám také pěstoval ledaco na zahrádce již za života matky. Společné starosti i drobné radosti byly příčinou, že se spolu docela dobře bavili, mezitím si pohráli s dětmi a Andulka mu nabídla, že uvaří čaj nebo kávu, protože musí také dětem dát svačinu, kterou Hana připravila. Pojedli společně s dětmi a když se objevil Jaroslav, vypadali jako spořádaná rodinka.
Jaroslav si v duchu řekl, už bez postranních úmyslů, že by byli opravdu pěkný pár a pokud se nedají dohromady bude to škoda.

Karel pomáhal Jaroslavovi s výměnou střechy u kůlny a Andulka se dále starala o děti. Bylo docela hezky, tak se šli dívat na tátu a ,,strejdu", co dělají. Andulka musela uznat, že Karel i Jára se dovedou postavit k práci. Po obědě se vrátila Hana od doktora, Jaroslav poděkoval Karlovi za pomoc a přislíbil mu na oplátku pomoci na domě, až bude potřebovat, protože Karel odmítl jakoukoliv odměnu.
Hana s Jardou to vlastně zařídili tak šikovně, že oba odcházeli společně a dokonce zjistili, že je Karel ani Andulka už neposlouchají a baví se spolu o něčem strašně důležitém...

Dohadovali se ,,světe div se", jestli hnojit zeleninu a čím nejlépe. Skončilo to vyjádřením Andulky, že ona tomu musí rozumět, když to studovala. Zasmáli se nakonec a Andulka pozvala Karla, ať se případně přijde podívat na její skleník, když jí nevěří. Moc tomu nevěřila, že to bude brzy, plácla to jen tak, ale Karel měl z jejího pozvání radost a umínil si, že ho využije co nejdříve. Doprovodil ji až k domu, smál se, že bude aspoň vědět, kam jít. Jako by dávno nevěděl, kde bydlí. Podali si ruce a vypadali oba spokojeně. Rozhodně měli oba o čem přemýšlet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 11. dubna 2010 v 21:26 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :)) Najde Andulka štěstí? Snad ano, přála bych jí to.

2 rucuk rucuk | E-mail | 11. dubna 2010 v 21:55 | Reagovat

S ohledem na rodiče a jiné okolnosti to asi zas tak jednoduché mít nebude. Ono se to vyvrbí:-))

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 12. dubna 2010 v 11:10 | Reagovat

Řekl bych, že už snad mají nějaké partnerské zkušenosti ( spíše negativní ) a jsou oba jakoby zapouzdření. Bude to trvat než "rozvážou".

4 Kunc Kunc | 12. dubna 2010 v 19:09 | Reagovat

Začíná se to rýsovat jako noha v nohávě, ale život není tak jednoduchý a přímočarý. Přeji jim ať to vyjde.

5 Bitzer Bitzer | E-mail | 13. dubna 2010 v 16:32 | Reagovat

Určitě jim to vyjde.Kdyby se setkali v baru nebo v hospodě,nebyl bych tak optimistický!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx