Andulička - 4.

7. dubna 2010 v 18:41 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Uběhl nějaký čas, Andulka měla dost práce jak doma, tak na své zahrádce, ve skleníku. Pozapomněla na návrh bratra ohledně podnikání. Jen si zjistila přes kamarádku, že tím ,,osiřelým synem" byl Karel, o pět let starší a dosud svobodný. Byl to skutečně poměrně pěkný muž, ale bylo o něm mezi lidmi známo, že je přímo ovládán svou ovdovělou matkou.



Ta mu kazila každou sotva začínající známost tím, že začala lamentovat, jak zůstane sama , nemocná na hospodářství, když její syn odejde a pokud by si přivedl děvče domů, těžko by si s ní rozumněla. Matka nesnesla, aby jí někdo zasahoval do domácnosti. S ohledem na její nemocné srdce, Karel nakonec vždy poslech a známost ukončil.
S tím hospodářstvím to nebylo tak hrozné, jak matka říkala. Měli jen slepice, králíky, občas pěstovali husy, kačeny, aby využili výpěstků na menším poli a poměrně velké zahradě, ale poslední dobou už jen ty slepice a králíky. Měli psa a kočku a to bylo tak všechno.

Karel dělal mechanika u jednoho sedláka, který si k hospodářství pořídil zámečnickou dílnu na opravu zemědělských strojů a nářadí. Tak mohl zaměstnat několik mužů ze vsi. Pokud neměli práci v dílně, pomáhali v hospodářství. Měli ještě jednu výhodu, že si mohli v dílně opravit i své stroje a nářadí a nemuseli za ně platit. Jen tu dobu , kdy je opravovali , nedostali zaplacenou.

Jednou se Karel vrátil z práce domů a našel matku na kanapi v kuchyni. Myslel, že usnula, tak šel uklidit nákup, který podle jejího ranního přání zajistil, zkontroloval, zda mají slepice a králíci žrádlo a vodu. Bylo mu sice divné, že pes sedí u dveří do kuchyně a nechce jít ven, ale nenapadlo ho, že by bylo něco v nepořádku.

Matka se neozývala nápadně dlouho, tak se šel podívat, co se děje. Sáhl jí na ruku, pak na čelo, bylo chladné. Zavolal sice záchranku, ale ta již nebyla nic platná. Matce selhalo srdce a pomoc nepřišla včas. Karel si vyčítal, že nebyl doma, když ho matka potřebovala, ale přece musel do práce.

Zůstal sám a kromě práce a starosti o domácnost, zvířata, pole a zahradu neznal nic. Jen málokdy se zastavil po práci na pivo v hospodě. Tam mu kamarádi doporučovali, ať se konečně ožení, nemůže přece být sám, ale on se jen smutně usmál a řekl, že neví o žádné, která by ho chtěla. Andulčin bratr mu jednou připomněl, že on má přece svobodnou sestru, která také nemá na známosti čas, ať se s ní blíže seznámí. Karel ale věděl, že Andulka má nemocnou matku, od které by asi nechtěla odejít. On dům také nechce opustit.

Kdysi se mu dokonce líbila, ale dojížděla tehdy do školy, měla oči jen pro spolužáka a Karel si netroufl a ani neměl moc možností ji oslovit. Ten rozdíl pěti let byl přece jen dříve znát.

Andulka musela jet ráno autobusem do města matce pro léky a také chtěla vyřídit potřebné žádanky kolem její důkladné prohlídky v nemocnici. Když se odpoledne vracela, všimla si, že od nich nějak rychle odchází bratr, jakoby to měl vypočítané, aby se s ní nesetkal. Autobus se z města vracel jen v určitou dobu, kterou všichni znali nazpaměť. Otec ještě nebyl doma a matka ji přivítala nějak rozpačitě. Andulka si okamžitě vzpomněla na bratrův plán požádat o pomoc rodiče. Tak mu to vyšlo, že byla doma jen matka.

Snažil se ji přesvědčit, aby mu rodiče ručili majetkem, když mu nemohou půjčit větší obnos. Matka byla ještě po záchvatu nesvá, omámená uklidňujícími léky, tak mu nijak neodporovala. Naštěstí mu nic nepodepsala, jak chtěl. Měl sebou nějaké papíry, ale ona je nechtěla bez otce podepisovat, přestože jí Jarda tvrdil, že je s otcem a Andulkou domluvený. Když ji nepřesvědčil, prosil ji, ať se přimluví u otce, že by nic neriskovali, on všechno splatí bez problémů. Andulu nemusí s tím ani obtěžovat. Nerozuměla tomu moc, ale slíbila přímluvu.

Naštěstí, sice nesouvisle, ale povykládala Andulce, co bratr chtěl a ta se jí snažila vysvětlit, že by mohli přijít o všechno, kdyby plán Jardovi nevyšel a nemohl brzy splácet. To matka nemohla pochopit, že by je Jarek chtěl připravit o dům, zahradu a kousek pole. Tátovi raději nic neřeknou, aby se na Jardu nerozlobil, že chce tak riskovat.

Andulka matce nevyprávěla o všech plánech bratra, hlavně ne ten o ní a možnosti přivdat se někam do domu, kdyby náhodou něco nedopadlo. O rodičích a jejich případném osudu už vůbec ne. Zlobila se na bratra a jeho bezohlednost, slíbila si, že bude dávat dobrý pozor, aby rodiče nějak nepřemluvil. Oni neví, jak to chodí v poslední době se splácením půjček. Nikdy je neměli, kupovali jen to, na co našetřili.

Musela si přiznat, že by mladší muž v domě byl zapotřebí. O Karlovi nejprve neuvažovala, zdál se jí příliš nespolečenský, samotář. Vlastně je jako ona. Nedovedla si představit, o čem by si spolu povídali. Neviděla ho poměrně dlouho, neznala ho blíže. Nakonec si uvědomila, že o něm nějak moc přemýšlí. Je už tou samotou snad omrzelá?
Nečekala, že se s Karlem v brzké době setká...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavlína Pavlína | E-mail | 7. dubna 2010 v 21:32 | Reagovat

Teď jsem zhltla 1, 2, 3 i čtvrtou Anduličku a už se těším na další :)

2 rucuk rucuk | E-mail | 7. dubna 2010 v 21:41 | Reagovat

1-Pavlína, snažím se to neroztahovat daleko od sebe, ale je třeba to číst postupně, aby se neztratila návaznost děje. Obyčejný život, žádný horor, že? Nevím, jestli bych se měla pustit do něčeho takového, je toho zlého kolem dost.

3 Pavlína Pavlína | E-mail | 7. dubna 2010 v 22:05 | Reagovat

2)rucuk - já si vás tady v té spletici najdu, nebojte se :) Takto to opravdu vypadá. Když to zažijete - nic moc, ale jak to máte sepsané, vypadá to jinak. Takový je život. Proto se píší historické romány a různé autobiografie. Má to řád i kouzlo.

A horory ne, prosím. Stačí mi zprávy a jednání parlamentu či senátu ČR :)

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 7. dubna 2010 v 22:11 | Reagovat

Ono je to vždy problematické. Když nevybírá, nevybere, když si dá na čas, přebírá co zbylo.

S Karlem může dát dohromady vztah z rozumu a povinnost k rodičům vymezit s bratrem jednoduše. Lichý měsíc já, sudý ty. Starat se o rodiče, kteří zobou synovi z ruky a být na forhontě, je na draka. Rodiče dožívají a na ni život čekat nebude.

Andulička by měla zapřáhnout představivost a nějakou  kamarádku, aby o tom Karlovi získala informace. Ono i v obchodě, od pošťačky, na obecním úřadě a jinde se dá ledacos zjistit ( ještě stále existují "dohazovačky" ze záliby ).

5 rucuk rucuk | E-mail | 7. dubna 2010 v 22:43 | Reagovat

4-nar.soc.Jdete na to docela dobře, však ona si zjišťovala co a jak, ale ne každý se dovede vnucovat a i při sňatku z rozumu by měla být alespoň malinká jiskřička, protože to by nebyl manželský život, ale živoření.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 7. dubna 2010 v 23:50 | Reagovat

5 rucuk

Jiskřička je už v tom, že si ho oťukává. Je přece známo, že partnerský výběr vede žena, byť si muži ( tedy spíše namyšlení hoši myslí opak ). Než se sami k něčemu rozhoupou, jsou už odhadnuti, zváženi ( a shledáni lehkými ). Divil bych se Anduličce, kdyby nejednala stejně. Vnucovat se nemusí, jen ostych je nutno odložit a vzít věc do ruky sama. Jednoduše to svézt na bratra, že jí dělá dohazovače a co o tom Karel ví! Jest-li je to pravda ( musí působit přesvědčivě ) proč si nepromluvil s ní a přímo. Ať on řekne co řekne, ona musí vézt rozhovor svým směrem.  Nechci aby se o mně mluvilo za mými zády. Chci  vědět  co v tom uděláš! Navrhuji ti ( asi se znají, přejít na důsledné tykání ) čas na rozmyšlenou. Sejdeme se ( vybrat tiché, ale veřejné místo mimo bydliště a místní kravské rozhledy ) a probereme to. Přece jsme dospělí a nepotřebujeme dohazovače ( už ne ). Tak nějak bych to řešil s dnešním rozumem.  Dobrou noc.

7 rucuk rucuk | E-mail | 8. dubna 2010 v 9:04 | Reagovat

6-nar.soc.-dobrý postup. Ono stačí jen se zahledět do očí, pokud reaguje, sám si cestu k ženě najde. Pokud ne, ať nechá tak. Mám to vyzkoušené. Když se žena nechce s mužem bavit, má se přímému delšímu pohledu do očí vyhnout.

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 8. dubna 2010 v 9:57 | Reagovat

7 rucuk

Dobrý den.

Bavíme se hypoteticky a s životními zkušenostmi, které aktéři neměli, takže může dojít k dalšímu posunu mimo realitu.

Jenže Karel byl pod matčiným vlivem a snášel to, až si zvykl. Není pro žádnou ženu dobré, nechat ho "zvlčit" nevymezenými pravidly. Pohled z očí do očí je hezký, ale vyřčené slovo je závaznější. Pro mužskou psychiku tedy rozhodně ( musí vědět na čem je ). Z ženské iniciativy, je možno časem slevit. Počáteční výhodu z aktivity bych nepodceňoval.

9 rucuk rucuk | E-mail | 8. dubna 2010 v 10:24 | Reagovat

8-nar.soc. Každý má jinou metodu. Ale ono se tomu pohledu někdy říkalo,, koketování". Jednou ve 14 letech! jsem se zadívala směrem k jednomu klukovi 16 letému, nic moc nebyl-podotýkám- on se mne zeptal : Co koketuješ?  a já: Co to je? Začal cosi koktat... To jsem byla nezkušená, dnes to možná ví každé malé dítě:-)))

10 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 8. dubna 2010 v 11:40 | Reagovat

9 rucuk

Máte pravdu v tom, že oční kontakt je silný a mnohdy určující.

To okukování, má své kouzlo. Je pochopitelné i bez řečí, jenže jeho význam se stejně musí vyslovit.

Seznámil jsem se se ženou v kavárně Astra na Václ. náměstí, jednou v září 1961. Zašel jsem tam ve dvojici s dalším voj. řidičem z Teplic, který spal ten den v Praze. Když mne někam vezmeš platím do 50Kč. Přišli jsme tam, taneční kavárna, stolky odsazené převážně páry nebo kolektivy z párů. Pro vojáky vlastně nic. Sedli jsme, dali si 2dl červeného vína, poslechli muziku ( vstupné 10.-, víno 10.-, malá večeře 15.- ) a můj kredit byl pomalu pryč. Najednou přišly tři dívky, měly rezerv. stolek pro čtyři. Dobře viděly na parket. Dvě byly dost při těle a třetí  měla tmavé vlasy, výraznější hranatou bradu a krásné oči. Seděla jakoby uprostřed. Spusila hudba ( tedy šraml,  housle, pianino, saxík a buben ), zvedl jsem se a šel hned pro tu dívku, co mne zaujala.

Její pohled na věc po letech.

Stále doma v podnájmu u babičky s 3 letým chlapečkem, jen práce, praní, kluk, nemoc, nákup, kluk, nemoc, práce a pořád dokola. Spolupracovnice ji ukecaly na nové šaty a doprovodily ji do taneční kavárny ( vždyť doma obrosteš mechem ). Z toho boje s babičkou, "kam zase lezeš, tobě nestačilo co máš" ( byla vdova od 17 let - s manželem otěhotněla hned na poprvé, on ji zatajil dočasně zjizvenou tuberkulozu, která v soužití propukla do katastrofálního konce ), jsem byla otrávená a nechtěla jít nikam. Konečně zde sedím, ať mají holky radost a ježišmarjá, přišel sem na sto vrchů voják. Nějaké ucho a smrdí benzinem ( čistil jsem flek na koleně ), kriste pane, bylo mně to zapotřebí?  Kluk kecá, jak mladá vrána, no uvidím co bude dál. Končíme, holky jdou spolu s tím druhým na tramvaj a mne to ucho provází pěšky domů. Není to daleko a stejně to vezme za chvíli konec. Mele hubou a já mám problém. Co zas bude doma! Už je 1 hod. v noci a řekla jsem že přijdu do 11. Už je těch řečí dost, teď´ se bude ucho divit, jako ti dřívější, když se dověděli, že mám kluka. No tedy, hodilo to s ním, řeči skončily, teď rozvažuje, jest-li má cenu jít se mnou dál. Dovedl mne až k baráku, je to asi slušný chlapec, dám mu tel. číslo i když se babka vztekne.

11 rucuk rucuk | E-mail | 8. dubna 2010 v 12:29 | Reagovat

No vidíte, ten pohled z druhé strany je docela zajímavý. To jste si domyslel, nebo vám to paní časem prozradila? Možná by nebylo špatné trochu toho pokračování i z její strany. Určitě by povzbudilo osamělé maminky a dodalo chuť k novému vztahu. Vztah k dítěti je určující.

12 sona sona | E-mail | 8. dubna 2010 v 12:44 | Reagovat

10:Tak to je moc hezke...uplne mi bezel pred ocima film:-)

rucuk:Ten vas pribeh taky nema chybu..ctu jednim dechem..diky

13 Pavlína Pavlína | E-mail | 8. dubna 2010 v 20:11 | Reagovat

10) nar.soc. - A vidíte! Jde to, ne? Z ucha se stal chlap a podle toho, jak jsem vysledovala z virtuální hospody u Josefa, máte se rádi a co je hlavní - držíte pospolu. Hodně štěstí vám i vaší paní :)

14 rucuk rucuk | E-mail | 8. dubna 2010 v 21:28 | Reagovat

13-Pavlíno, mám tu čest osobně znát toho,, chlapa" i jeho paní a víte, že  ona má pořád pěkný kukuč a vůbec se nedivím, že je do ní pořád (podle mého pozorování) zamilovaný. Ono se pozná podle různých maličkostí a pohledu lidí  na sebe- takových těch náhodných, kdy se nekontrolují- jestli mají k sobě pěkný vztah. Jako nejdůležitější považuji tu skutečnost, když si své ženy  muž váží (a ona jeho).

15 Pavlína Pavlína | E-mail | 8. dubna 2010 v 22:13 | Reagovat

Tak to má být. To je štěstí, mít vedle sebe - tedy spíš při sobě dvě spřízněné duše. :)

16 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 9. dubna 2010 v 0:13 | Reagovat

10 pokračování

No rozmýšlel jsem se, mám zavolat, nemám. Jezdil jsem s gazíkem u voj. kontrarozvědky, oddělení Voj. stavby-stará Kotva na nám. Republiky. Někdy v civilu, někdy v zeleném, bydlelo nás tam 5 řidičů v upravené kanceláři a dostávali jsme peněžní náhradu za voj. stravu denně 19,60Kčs ( 1961 ) a měli  k ruce telefon se státními, vojenskými a tajnými čísly..

Zavolal jsem v úterý odpoledne po službě ( 17 hod. ) ozval se starší hlas, co chci, proč s ní chci mluvit, o čem a vůbec má práci a nemá čas - konec. No sakra, teď to nevzdám. 15 minut a znovu, mám štěstí ten hlas už znám, je trochu zastřený, odpovídá tiše. Chtěl bych ji pozvat do kina. Na Pankráci hrají "Zlatý věk grotesky". V sobotu večer by mohla. Sláva, fičím na Pankrác ( samozřejmě načerno gazíkem - ohlásil jsem, že jedu pro benzin k pumpě na vltavském nábřeží. Za 50 minut jsme zpět s dvěma lístky. Mám radost jakomalý Jarda.

Ráno befél, gazík jede na správu, vezmi si něco na spaní, budeš k dispozici v Hradci Králové, je tam pátrací akce a budeš tam několik dní. Kolik? Nevím, to se dovíš až na místě. Vrátím se v sobotu? Asi ne. Hergot, zavolat už nemůžu, čeká na mně kapitán. Beru sportovní pytel s mundurem a teplákama, kecky kartáček na zuby a ručník. Svištím do Dejvic, přibíráme dva bouchače. Žvaní dost vulgárně, až je kapitán seřve. Přijíždíme do Hradce, vyhazujeme bouchače, dispozice je do Týniště. Tam čeká další kontráš ( toho znám ještě od pluku ) hned si mně všiml, tak jsem tě přece dostal. Budeš se mít jako v ráji. Lempli nám pláchli, teď je honí esebáci. My si uděláme hon na králíky, udělám je na cibuli, pak si zajedeme do pivovatu na pivo a uděláme plán do pondělka ( ženské s tím už počítají ). Já bych se chtěl vrátit v sobotu, nepadá v úvahu. Mohl bych si zavolat? Kam na oddělení. Proč? Mám tam lístky do kina, aby je kluci vrátili nebo šli místo mně. Á tys to měl dohodnuté s nějakou holkou? No když už to prasklo, ano. Holek je jako much, však ona počká a když nepočká, bude jiná. Jedem! Jsme ve vojenském prostoru plném vojenských skladišť, kilometry a kilometry silnic v lese, všude běhají divocí králíci. Kontráš má brokovnici a já s kapitánem Dremzou ( tlustým vyžírkou ) nadháníme, máme 4 králíky. Po chvíli se střídáme, Dremza nic netrefil, dostal jsem pušku po prvé do ruky, musíš předsadit než vystřelíš. Za chvíli mám tři ušáky. Dobrej, zní pochvala domorodce. Jedem na ubytovnu, kontráš tam má pelechy, koupelnu, kuchyň a už kuchtí. Stáhl králíky, upravil nasolil opepřil, naházel je do hrnce, k nim cibuli a buhví co. Už se to vaří. Za 40 minut, dlabeme samotné masíčko, jedna balada. Pak kastl piva na vrch a prý pojedem do pivovaru ( mám v sobě 4 desítky ). Chci si zavolat. Odemyká mi kancelář, vytahuje vodku, dostal jsem za každého králíka malého panáka. Konečně jsem se dovolal do Prahy do ubikace. Lístky si koupí kolega. Honem volám Mileně, že bohužel nemohu v sobotu, jsem na služební cestě.

No jistě to znám a cvak. Jsem pod parou, tak se ani nevztekám. Ti dva zatím vyžahli vodku a jedem  pro pivo do pivovaru. Deset kastlů trůní v gazíku a řinčí po kostkách.

V pivovaru večer čeká informátor na kontráše. Něco na něj mají, protože hned tahá plné kastle piva, ten místní kontrabrácha s ním má pohovor a Dremza otvírá pivo za pivem. Vezmi si je akorát vychlazené. Neboj, nikdo si nás nesmí všimnout, jen hleď nevjet do škarpy, aby se to nerozbilo.

Vyžahl jsem ještě dvě desítky, je 22 hod. vidím všechno dvakrát, když odjíždíme. Kontráši usnuli a ploužíme se "domů".

Najednou červené světlo mává na silnici - kontrola. Zpomaluji lomcuji sousedem, prý neser mně a jeď. Zastavuji, co je, kontrola. Soudruhu řidiči vystupte, kontráš se probral, nikam nechoď, vytahuje brokovnici a hlásí, vidíš ten průkaz, my jsme od vnitráků tak neotravuj. Jedeme dál. Ve služebním bytě jsme dorazili králíky, vyťafli kastl piva a jdeme na kutě. Ráno je v chodbičce louže, jak rybník, Dremza nemohl najít vypinač a na záchod netrefil. Byli jsme tam služebně až do pondělka, kdy došlo pivo. Králíka nemusím mít na žádný způsob.

17 sona sona | 9. dubna 2010 v 11:46 | Reagovat

16:Tak to je fakt napinave...:-).Pripomina mi to meho tatu...kraliky taky nejedl ze stejneho duvodu..kdo vi jestli jste tam nebyli spolu:-)))

18 rucuk rucuk | E-mail | 9. dubna 2010 v 18:34 | Reagovat

nar.soc.- prosím, pokračujte, sice si  myslím, že se to spravilo, ale je to zajímavé. Já počkám aspoň do zítřka s tou Anduličkou 5., no a pak byste mohl pokračovat třeba i v  Kavárničce, aby to bylo pěkně pohromadě. Také román na pokračování. Díky..

19 Johanes Johanes | E-mail | 9. dubna 2010 v 18:48 | Reagovat

Taky mám ženu Anduličku.

Letos v červenci tomu bude rovných 60 let,kdy za mnou přišla na řeku,kde jsem byl na rybách.Sedla si vedle mne,prohodila pár slov a zapoměla se.Zůstala na celý život a už nikdy neodešla.Po 10 letech kamarádství a mladé lásky jsme se vzali.Letos v lednu jsme spolu oslavili zlatou svatbu.Zmiňuji se o tom proto,že jsem nesmírně šťasten,že jsme spolu po celý život nemuseli nic řešit rozumem,pokud jde o ten krásný a jedinečný vztah mezi mužem a ženou.Měli jsme to štěstí,že vše jsme dokázali řešit citem,tedy láskou,porozuměním,toleranci a tak.Vychovali jsme spolu tři dcerky a dokázali jsme se i oba postarat o naše staré rodiče.

Dnes máme s Anduličkou vypěstovaný krásný zamilovaný kamarádský vztah,který je nenahraditelný.Nikdy nás nezatěžovaly majetkové poměry(tedy ty sňatky z rozumu).Přál bych i ostatním tak krásně prožitý život v rodině,jaký máme my dva s Anduličkou.Přeji pěkné dny do nastávajícího jara.

20 rucuk rucuk | E-mail | 9. dubna 2010 v 20:07 | Reagovat

19-Johanes, udělal jste mi velkou radost. Je pěkné, že po tolika letech dovedete o svém manželství tak hezky psát. I kdyby občas byla bouřka- to svědčí většinou o tom, že vzájemný cit nevyhasl, lidi si nejsou lhostejní - zvládli jste ji zřejmě dobře. Ať vám to spolu ještě dlouho vydrží a zdraví vám aspoň relativně dobře slouží. Dodatečně k té zlaté svatbě gratuluji.

Ještě dodatek: vážím si toho, že můj článek čtou lidé různého věku. Díky.

21 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 10. dubna 2010 v 15:32 | Reagovat

19 pokračování

Úterek byl vždy boží dopuštění. Nový náčelníka, major Šácha, studoval v SSSR pět let a zapoměl česky ( jako kdysi Remek ). Mluvil najednou třemi řečmi, ruštinu prokládal slovenskými  tvary, kterými kurvil češtinu. Nejvíc ho vytáčelo, že se každý  opět zeptal co si přeje. Aby si upevnil disciplinu, zavedl vždy v úterý 2 hod. školení. Nechal se slyšet,  že sbližování s SSSR jde mílovými kroky, brzy budeme sovětskou socialistickou republikou ( tak to neodhadl ) Novotný vyhlásil českou socialistickou republiku! V přípravě na tu sovětskou bratrskou náruč ( také jeho perla ), se musila denně kupovat ruská PRAVDA v azbuce a  každé úterý  se dělal týdenní přehled zpráv se čtením kolem stolu. Všichni kontráši z toho byli na větvi. Největší gaudium způsobovali "podezřelí". To byli důstojníci od protivýzvědné služby  gen. štábu z doby před únorem 1948. Měli trvale zaražený postup na úrovni kapitánů, každý znal nějakou cizí řeč, ale rusky uměli jen chlastat.

Teď dostali do ruky PRAVDU s úkolem přečíst žádaný článek, přeložit a objasnit podstatu sdělení. Bohužel neuměli ani ruské bukvy ( písmena z azbuky ). To byla neskutečná psina, když četli v azbuce doslovně CCCP. Šácha řval jako tygr, što eto, skolko, ja budu gavarit, že rozvědčík si musí umět poradit se vším, vy duraci ( vy blbci, ale tomu také nerozuměli ).

Já jsem exceloval, protože jsem si musil louskat provozní návod ke gazíku v ruštině a čemu jsem nerozumněl, s tím jsem šel za Šáchou, což on mylně považoval za uvědomnělost.  Nakonec za mnou chodili "podezřelí" na radu, co je to za bukva. Nasmál jsem se dosyta, až se mi to nevyplatilo. Jeden uvědomělý a skutečný durak, nadp. Soukup, byl při čtení taky seřván a měl noční službu na oddělení ( ta byla každodenně + 2 řidiči v pohotovosti - bylo to v době "berlínské" krize ). Na večeři jsme směli jen po dvojicích ( při tom nás bylo pět ). Jeden musil jít pro gáblík lampasákovi. Prvně šla hotovostní dvojice max. na 1/2 hodinu.

Další dvojka měla s vědomím službu konajícího čas až do 22 hod.

Šel jsem v 8 hod. na večeři s Vepřounem do PRDu (Pražského Reprezentačního Domu ) do plzeňské restaurace.

Jo, kdo byl Vepřoun? Byl to řidič, který se z přetlaku hormonů, oženil před vojnou, protože musil. Nikdy nedovedl vysvětlit, jak se to stalo, ani jaké opatření proti těhotenství oba učinili. Někdy byl úplně mimo, když se o tom bavil. Prý my jsme skoro nic nedělali, jen jsme seděli na lavičce, měla lehké šaty a tak. Pak najednou mně chytil její táta pod krkem a hned "ty všiváku, zkurvils nám dceru, tak se chystej, bude svadba". Mám doma ročního kluka a viděl jsem ho dvakrát.

Svadba mu šla k duhu, než šel na vojnu, tak ho vykrmili ( tím mu padli do noty ) protože stále myslel jen na jídlo a pivo. Jako voják měl přes metrák ( já jen 68kg ) a byli jsme stejně velcí. Stále vzpomínal na ženu, jak má malinké rozkošné bříško, kulatý zadek a prsa do rozevřené dlaně. K tomu nemám co dodat, neměl ani její fotku a nikdy za ním nepřijela.

Jo, tak ta večeře.

S Vepřounem to bylo těžké. Když měl peníze, sežral půl restauračního jídelníčku. Chodilo nám měsíčně buď 589 nebo 608.-Kčs na stravu, k tomu 75.-Kčs žoldu a 100.- příplatek za vlastní cilvil, měsíčně vyplácel kpt. Havel na oddělení.

Můj plán byl jednoduchý, měl jsem cest. vkl. knížku, žold, příplatek a 200.-Kč ze stravného jsem si hned po obdržení uložil. Se 400 stovkama ( rozděleno po 100.-Kčs do ponožky, do každé náprsní kapsy a poslední do peněženky) jsem skoro vždy měsíčně vyšel i s dvěma lístky do kina nebo do taneční kavárny. Jenže večeře s Vepřounem byl týdenní bankrot.

Dostávali jsme peníze v balíčcích po sto papírových trojkorunách. Zrovna to úterý se "bralo" Vepřoun byl týdením hladem uplně zelený ( o tom jak vařil, zase jindy ) a v plzeňské restauraci trumfl i Balouna ze Švejka. Dlabal po řadě z jídelníčku a zapíjel plzeňskou dvanáctkou. Ve 22 hod. jsem ho tahal z restaurace, abychom to stihli než nás blbec Soukup dá, z potřeby bdělé aktivity, do zápisu o službě. Nevyšlo to, venku jsem zjistil, že Vepřoun nechal na stole voj. čepici. Opřel jsem ho o zeď PRDu a vrátil se. Když vykouknu ven, už ho zpracovávala voj. pořádková hlídka ( žádný voják bez vycházkové knížky nesměl být mimo kasárny. Nám zase na potvoru nic nepodepsali, abychom se dlouho nezdržovali venku. Když nás chytila hlídka, stačilo úvezt, jsem řidič na relutách, byl jsem se najíst, tady je  tel. číslo. Hlídku seřvali telefonem tak, že salutovala do telefonu ( to jsem sám viděl ). Jenže ožralý škytající řidič kacející se u zdi, byl průser a tak jsem zamířil rychle k Prašné bráně a zadem ke staré Kotvě. Výtahem na oddělení.

Soukup už řval, že jsme v hlášení a když jsem mu řekl, že nás zdržela a Vepřouna zadržela hlídka, řval ještě víc.

Takže dohra s tímto blbcem byla ráno u náčelníka, byl jsem obviněn, že jsem přihlížel, jak se Vepřoun podnapil a nijak jsem tomu nezabránil. Tím se vrhla špatná pověst na celé oddělení, protože je to v zápisu o službě a Vepřoun je v posádkovém vězení. Soukupa seřval Šácha zvlášť, že si vyprošuje zapisovat hovadiny, kterými mu Soukup podráží kariéru. Můj velící kpt Havel, mi dal 14 dní zaracha. Co teď, s tou dívkou, jak ji to mám vysvětlit?

22 rucuk rucuk | E-mail | 10. dubna 2010 v 21:14 | Reagovat

Jo, vojna, to byly zážitky. Nyní, už po letech se nad tím dá i usmát,  že? No, to jsem zvědavá, za jak dlouho po prvním setkání jste se za tou dívkou dostal...

23 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 11. dubna 2010 v 1:40 | Reagovat

21 pokračování

Ještě, že existuje telefon. Ve středu po 17 hod. se pokusím Mileně zavolat. Je to sice podezřelé, asi mi věřit nebude, ale nic jiného mi nezbývá. Uličku a číslo domu si nepamatuji a příjmení vlastně taky ne, takže psaní je vyloučeno ( všichni spisovatelé pokračují v časově  zmařeném setkání písemně, jen já mám pro svoji blbost smůlu ).

Tel. zvoní a nikdo to nebere, začíná se stmívat, kde by mohla být? Zkusím to ještě později. Zatím  jdu na večeři ( tedy po tom včerejším bankrotu v PRDu si musím utáhnout opasek a něco

ušetřit na budoucí rande ) do mléčného baru, kde je jedna holka při těle a bere i na vojáky. Dostane se tam za cukrblik velké kakao ( za cenu malého ) a poškozené loupáky 5 ks za 1Kčs.

Vepřouna ráno pustili ( kpt. Roškot kontrabrácha na Velké Praze = dnes Paladium, ho hned vyreklamoval měl proto dva důvody) a Vepřoun zatím kouká jako vrah. Má to za pár a neví jestli nebude 3 dny nasluhovat ( za 14 dní má jít do civilu ). Zatím se to vzalo, jako zapití civilu a nejvíc trpím já, protože mám sloužit do konce r. 1961.

Roškot měl dva důvody. Za prvé zalíbit se Šáchovi zatušování basy Vepřouna a za druhé, poučení z mimo řádky před půl rokem ( dohlížet bděle na basu ).  To bylo tak, v březnu hlídka z posádky, lízla ožralou roťačku od spojařů ( v podstatě studující ze spojařské školy, kterou pustili po půl roce na vycházku ) a protože se s hlídkou dala do hádky, zabásli ji. V base se vyslíkla skoro do naha ( bylo tam teplo od sousední kotelny ) a "svedla" závodčího. Otevřel basu a střežil provinilou na slamníku vleže. Když se jeho obchůzka prodlila, šli ho strážní hledat a skončili v grupáči. Při půlnoční obchůzce devéťák ( důstojník ve službě Dozorčího Vojskového Tělesa ) s pomocníkem našli celou skupinu v plné aktivitě s extázním křikem té nadržené holky. Nečekali na nic, zamkli basu a šli se radit. Devéťák to zhodnotil, že bude nejlíp nic nepsat a ráno to rozehnat. Pomocník ( taky záklaďˇák ) to měl sledovat. Výsledek byl, že sledovací pomocník tam vlezl taky. Takže jedna holka, závodčí, tři strážní a pomocník DVT si  následně pobyli v base asi 14 dní. Chodil jsme okolo pro gazík a občas bylo tu holku slyšet, jak nadává nebo zase ukecává strážné.

Roškot z toho měl těžkou hlavu, takový případ mimořádné události nikdo nepamatoval a on musil vézt výslechy všech ve službě, jejich selhání, projednat to s Prokopem ( voj. prokurátor ). Bylo to na hraně, protože byla ohlášena ( u nás už nařízená ) pohotovost ( kvůli berlínské krizi ). Nakonec to Prokop pustil, aby se to u voj. soudu nestalo dalším divadlem. Roškot dostal "noty", souhu kapitáne,to je naposled!!! Jako kdyby on to zorganizoval. Ale to jsem odbočil.

Zatelefonoval jsem později a měl vyloženě štěstí, Milena byla sama doma s kloučkem. Babička prý přijede za chvíli ze hřbitova, jezdí vždy ve středu očistit hrobku ( á dobrá informace ). Milena vyslechla moji anabazi, projevila dobrou vůli, že tedy dobře, snad se setkáme za 14 dní.

V jejím podání to později znělo sice jinak.

Telefon z Týniště ji trošku rozhodil, protože s kinem už počítala a připustila, že za to nemohu. Ovšem zaracha za večeři nevzala ani náhodou. Myslela si "ucho se tvářím jako milius a zatím na večeři chlastá. Dostal zaracha a dobře mu tak, stejně má pořád moc řečí, alespoň zkrotne".

Známost byla zčásti zachráněná, ale jak dál? Nedá se svítit, musím něco vymyslet.

V té době letěly bezšvé punčochy. V Bílé Labuti je občas mívali i dopoledne a byl nutný  kontakt s prodavačkou. Řidič Jiří  tam znal jednu Jitku s číslem tel.  Občas jí volal a hned štrádoval do Biskupáku, jako umýt auto, které tam měl v teplé garáži ( podzemní garáže v biskupském dvoře hned za Bílou Labutí ). Zatím pelášil do BL pro bezešváky. Já to dosud nikdy nepotřeboval, ale ted se fígl hodil. Jiří byl dva dny na jízdě, tel. byl napsaný na seznamu. Zavolal jsem Jitce, že mně Jirka uložil zeptat se  jest-li nemají bezešváky. Prý ano, ale jen jednu krabici a to stačí na půl hodiny. Hned jsem mazal za Havlem, "souhu kapitáne, mohu jít do garáže? Co tam? Měl bych umýt gazíka z toho Hradce, jo v pořádku a brzy se vrať. Můžete mi podepsat odchod do vycházkové knížky na hodinu ( po včerejším extempore i musil ) ? Dej to sem a nepřetáhni?" Letím pryč, abych to do BL a zpět stihnul. Na auto hodím bobek, když, tak netekla voda. Vracím se za chvíli s dvěma páry punčoch (jedny stály 47.-Kč ) platil jsem Jitce  rovnou 100.-Kčs ( tak to dělali všichni, kdo je získali ).

Jeden pár daruji Mileně, teď na podzim je unosí.

Druhý pár dám výdejní kuchařce v závodce v podzemí Kotvy. Budu mít zdarma polívku, chleba kolik chci a "oběd" bez masa

( vždycky jim zbyde omáčka s rýží - to už vím ) nejméně na celý týden. Nakonec.jsem tam šlohl ještě na okýnku ponechaný malý hrnec ( od kaše pro nějakého dieťáka ) na vaření. Máme na oddělení umývárnu s plynovým vařičem a budu si vařit.

24 rucuk rucuk | E-mail | 11. dubna 2010 v 11:02 | Reagovat

Ahá, materialista, jsem zvědavá jestli to hned zabralo-počítám, že si řekla- lakomý tedy nebude!

25 rucuk rucuk | E-mail | 11. dubna 2010 v 11:13 | Reagovat

nar.soc.-prosím dejte pokračování do Kavárničky, napíši dnes asi Anduličku -5 a pak by sem už tolik lidí nezabrousilo, což by byla škoda. Povídání je mooooc zajímavé. Už jsem vás o to požádala i v Kavárničce. Doufám, že se nezlobíte.

26 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 11. dubna 2010 v 19:43 | Reagovat

Rucuk

Dobrý večer.

Pokud Vám to nevadí, mohu to přehodit celé (opravit chyby a rozsekat na více "kousků" ). Zatím píšu, jak to ze mne leze, bez ohledu na délku, asi to není ono. Chtěl bych nějak zvýraznit tehdejší móresy některých kontrabráchů v náhledu na ženy a lidi vůbec, které mně nepřímo formovaly a ovlivnily i v životě po vojně.

27 rucuk rucuk | E-mail | 11. dubna 2010 v 21:51 | Reagovat

nar.soc. nevadí, udělejte to, jak vám to vyhovuje. Pokračování vč. těchto částí příběhu je tedy už v Kavárničce na duben. Na shledanou tam. Komentovat jednotlivé části lze  samozřejmě také.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx