.

Bloguji od 11.srpna 2008 - - k této vzpomínce přidejte 1 rok.
Jsem tady s Vámi ráda, jste zde všichni vítáni.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Andulička - 3.

6. dubna 2010 v 0:00 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

K večeru si matka lehla, nějak ji bolela opět záda, otec se díval na televizi, byl doma, takže Andulka odešla do svého bytečku. Odtud pak šla navštívit bratra . Jarek ji už očekával. Jeho žena dávala spát děti, tak si sedli a on začal vyprávět o svém úmyslu využít nejbližší kus pole, kde je opravdu úrodná půda k pěstování zeleniny a některých žádaných plodin a dodávat je jako bioprodukty do obchodů i k přímému prodeji, bude-li zájem.


Andula- tak jí bratr na rozdíl od druhých říkal, je přece odbornice a mohla by mu poradit či spíše pomoci s rozdělením pole na záhony, ale tak, aby mohly být obdělávány mechanizmy a jen potom ty práce jemnější by byly zajišťovány ručně. Ona, případně někdy i jeho žena, či její matka střídavě s péčí o děti. Pokud možno by to měli zvládnout raději v rodině, aby i případný zisk později zůstal doma.

Přidala se k nim i jeho žena a dohadovali se, kolik záhonů a čeho by měli pořídit. Andula však měla námitky. Slyšela, že na takovou pěstitelskou činnost jsou určité předpisy a pak by mohl Jarek dostat i nějakou dotaci. Jak chce ale nakoupit sadbu a ostatní potřebné věci? Navíc takové pěstitelské pole je nejlépe mít buď ohrazené nebo chodit při dozrávání úrody hlídat.

Jarda mávl rukou. To se zajistí. Je však pravda, že si bude muset na počáteční výdaje půjčit a on už má jednu půjčku na opravu hospodářských stavení a také by potřeboval malý traktor a přívěs. Rodiče manželky mu už nemohou půjčit a do rodičů svých už dostal podíl, který našetřili s vědomím, že sestra by ho stěží vyplácela. Tak se oklikou Andulka dověděla, že s ní počítají na chalupě a navíc už nemají asi moc peněz, když bratra vyplatili. Jestlipak to mají potvrzeno? Jen ji tak napadlo, proč s ní o tom nikdy nemluvili? Rozhodovali o ní, dokonce bratr to věděl a zřejmě mu to vyhovovalo, ale jí nic neřekli.

Nadšení z toho, že by mohla být samostatná, spolupracovat s Jarkem ji pomalu přecházelo a řekla si, že bude opatrná, než něco bratrovi slíbí. Vytasil se nakonec s návrhem, že by mu mohla ručit na další půjčku nebo si sama vypůjčit, zaručit se domem a zahradou a on by jí to splácel, samozřejmě až bude mít nějaký výdělek. Andulka strnula. Co to vymýšlí? Copak ona má nějaké peníze na splátky? A jak může ručit domem, když není její? To, že je bratr vyplacený neznamená, že už rodiče přepsali dům na ni. Vůbec se o té možnosti doma nemluvilo. Řekla mu, že to ona rozhodovat nemůže, musí to sám projednat s rodiči.

Jen jednou se jí matka zmínila, že by si měla hledat takového muže , který by byl ochoten se k nim přistěhovat. Nechali by jim svůj byt a sami by šli dozadu, do jejího. Když to stačilo jí a bratrovi, bude jim to také stačit. Na nějakou přístavbu teď nejsou zrovna peníze. Tak to asi bylo v té době, kdy vyplatili bratra.

Jarek nebyl nadšený jejím rozhodnutím. Spoléhal se prý na ni, že rodiče nějak přesvědčí. Andulku také napadlo, kam by asi šli, kdyby bratr nemohl splácet a ztratili by dům i zahradu? Copak už o tom nebylo dost zpráv? Jarek jen s úsměvem řekl, že by rodiče byl schopen ubytovat v jedné světnici na čas u nich a ona by si něco určitě našla, mohla by se někam přivdat. On ví o jednom muži, který je sám na chalupě, protože mu nedávno zemřela matka- vdova. Je sice o něco starší, ale pracovitý a dobrák. Možná by bylo dobré , aby se s ním Andula blíže seznámila, aby se náhodou nenaučil chodit do hospody. Dokud žila matka, držel se doma, ale teď by mu mohlo být smutno.

Jeho sobectví a představa , že by snad chtěl klidně dům rodičů i prodat, jeho dohazování mužského, kvůli jejímu zajištění bydlení, jen aby mohl uskutečnit své plány ji překvapily a poměrně rychle se rozloučila. Takhle si to bratříček vymyslel. Švagrová nic neříkala, zřejmě jeho plány znala.
Řekla jim , že neslibuje nic, rodičům ať o tom záměru bratr raději neříká, mohlo by je to hodně ranit. Matka potřebuje klid a své prostředí, táta by se určitě rozčilil. O tom, s kým se ona seznámí si rozhodne sama. Zatím má práce dost doma a bude se ptát i jinde.

Po cestě domů jí vrtalo hlavou, koho tím ženichem Jarek myslel? Vzpomínala , která starší paní nedávno zemřela. Poptá se, přece skoro všechny mužské z vesnice zná. Byla zvědavá, ale ten večer měla o čem přemýšlet a určitě neusne tak hned. Nevěděla, že doma na ni čeká otec, který ji hledal v pokoji, protože matka měla zase jeden ze svých záchvatů. Neřekla, kam jde a on se bál, že se třeba do rána nevrátí. Je dospělá, má právo být, kde chce, ale kvůli matce mohla říci, jestli se ještě dnes
vrátí.

Oddechl si, když se vrátila. Nic nevyčítal, jen ji honem posílal k matce, která ji volala. Bylo to jako obvykle, doktor byl už na cestě, otec ho zavolal. Injekce i tentokrát pomohla, ale lékař upozornil na skutečnost, že nemoc bude čím dál horší a bylo by třeba opět důkladné vyšetření. Třeba se tentokrát už příčina najde.
Andulka si vzpomněla na bratra, který byl vlastně zcela mimo tyto starosti a jeho plán v duchu zavrhla. Pokud chce něco podnikat, tak sám. Ona chce mít svůj život a teď má především starost o matku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 6. dubna 2010 v 14:41 | Reagovat

Jo tak tyhle plány v rodině znám.

Je to jako na cinknuté šachovnici. Někdo přijde z nápadem, rodiče ( omezení ) se nachytají na vějičku a platit bude ten třetí, který se vše dozví, až nakonec. Taky jsem byl náchylný zobat v dospělosti stále rodičům z ruky. Jen díky mojí ženě, která už podobnou anabazi prodělala, se mi dostalo řádné nestranné oponentury a konečně jsem byl "odstaven".

Rodiče mají nárok na pomoc svých dětí, vhodné je aby na ni nespoléhali, jako na jedinou a k tomu samozřejmou.

Společnost přece jen postoupila od dob výměnků a obecních pastoušek. Pokud je některý z rodičů trvale nemocen, je třeba situaci řešit co nejdříve, než se vyčerpá dobrá vůle. Existují pečovatelské služby státem dotované za přiměřený peníz, alespoň přes týden. Pracující děti nelze přetěžovat a mít nakonec podíl na jejich ztrátě zaměstnání pro komplikace v rodině. Rovněž Léčebny pro Dlouhodobě Nemocné  jsou zde od toho, aby poskytly rodině oddechový čas v péči o nemocného.

Vytloukání klínu klínem, zneužívání pomoci od ochotných dětí  je nezpůsob. Pokud jsou rodiče naživu musí si pomáhat především sami. Dcera je jejich pokračovatelkou a neměli by jí to v životě stěžovat.

O vyčůraném bratrovi je z pozice Anduličky škoda slov, vykopat z dosahu a hned.

2 rucuk rucuk | E-mail | 6. dubna 2010 v 15:05 | Reagovat

1-nar.soc.- líbí se mi, že máte řešení. Zkušenost je neocenitelná, ale je nutno počítat s lidskou povahou, pocitem odpovědnosti. Touha vymanit se mnohdy silná, ale horší je ji uskutečnit. Pár takových  případů znám, takže se promítají do děje. Nechci to příliš rozebírat, jsem ,,zaujatá" také bych to řešila radikálně, ale někdy to opravdu jaksi nejde...Divil byste se, kolik takových ,,vyčůraných" sourozenců existuje. Většinou až po smrti rodičů se projeví ,,jak" se mají nebo nemají rádi- majetek je kolikrát rozdělí na mnoho let.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 6. dubna 2010 v 15:33 | Reagovat

Podal jsem jménem rodičů žádost o restituci majetku. Byl jim "vykoupen" dům, ale bývalé zemědělské stavby do odhadu nevzali, prý je užívá JZD. To dostalo cosi zaplaceno a rodiče nic. Odhad z r. 1972 činil celkem 215 000Kčs. Odhadce jmenovaný poz. úřadem ho v r. 1994 revidoval na 428 000Kčs.

Za neoprávněně zabrané pozemky další nároky vyčíslené na restituční nárok 632 000Kč. Splatný proti vrácení 215 000Kč státu.

Sestra radila rodičům, aby mi nedali plnou moc, protože se "napakuji" a oni utřou hubu. Otec zemřel v r. 1997 a věc se zase zastavila. nakonec mi dala časově plnou moc matka.

Inkasoval jsem směnku na 505 000Kč, založil  matce spořící konto s 5% s každo měsíční možností jeden den manipulace.

Další směnku na 117 000.- jsem inkasoval za pozemky a 10 000Kč s návrhem na zaslání hotvosti na účet. když jsem udal matčin účet ( měl jsem k němu papíry, ale nikoli podpisové právo ) reagoval úřad, že konto neexistuje, bylo zrušeno. Banka se se mno nechtěla bavit, když jsem předložil všechny papíry připustili, že matka podepsala zrušení konta před dvěma měsíci a peníze byly převedeny na účet do Spořitelny ( komu a kam odmítli ). Matka mi věc zapírala a sesta jí sekundovala. Když jsme sdělil, že nemohu přijmout peníze a inkasovat další směnku rozvázaly, že peníze převedla na sestřin bězžný účet, aby z nich mohla podle potřeby čerpat.

Samozřejmě bezúročně. Proč se nezeptáte než něco zblbnete? Každý měsíc byl jeden den účet otevřený, kdo teď bude platit úroky (dělaly cca 1000Kč měsíčně )? Jak sis mohla přivlastnit cizí peníze na osobní účet? Vedlo to k rozbroji. Na to konto chtěla sestra po matce připast barák, aby  se prý o ni mohla postarat a já ať si vezmu pozemky.

Další tři sourozence nebrala vůbec v úvahu.

Převzal jsem peníze zpět, vložil je do dluhopisového fondu a po smrti matky je dědicky rozdělil. Navrhl jsme dědickou dohodu ( schválenou soudem ) převzal vše proti vyplacení  1,6 milionu Kčs. Přesto mně sestra stále očerňuje, loni jsem vyplatil  podle dohody dříve splátky ve výši 1,2 mil. Kč. Budu za černou ovci, protože jsem její spády překazil a jistou spravedlnost všem zajistil.

Když chcete rozeštvat lidi, hoďte mezi ně peníze.

4 rucuk rucuk | E-mail | 6. dubna 2010 v 16:36 | Reagovat

Nejen peníze, dovedou se pohádat i o staré věci, o maličkosti...

5 matka matka | 6. dubna 2010 v 18:06 | Reagovat

nar. soc.

To mi něco říká.

6 mali.vata mali.vata | 6. dubna 2010 v 22:34 | Reagovat

Také ze svého okolí znám několik takových případů - čtyři sourozenci, matka zemřela když byli malí, otec nedávno a došlo na dědické řízení... jeden ze sourozenců s otcem žil ve společné domácnosti celý život. Dělí se garáž, chatka a malý pozemek a byt 3+1, kde bydlel otec s tím sourozencem. Jeden z dětí se nejprve vzdal veškerého dědictví, ale netušil, že mu byla zamlčena spoustu věcí, o kterých nevěděl - jiný hmotný majetek, peníze v hotovosti a když to zjistil, změnil svůj nezájem. V momentě byl tou největší zrůdou na světě - vždyť předtím nic nechtěl a teď najednou chce? TO, že se choval pouze stejně jako jeho tři sourozenci a nechtěl si nechat líbit, že z něj dělají debila, to nevideli. Jó i taková může být vlastní rodina. Nebo jiný případ - bohatí manželé si slušně vydělávali a nenechali ani své nebližší na holičkách a dělili se (i když to opravdu není zvykem) se svou širší rodinou: s rodiči a svými sourozenci ---tím způsobem, že jim vždy část peněz darem dali. Jaké bylo jejich překvapení, když již tolik peněz neměli a tudíž již neplánovali s obdarováním svých příbuzných další rok a dotyční příbuzní si o obnos řekli?????

7 rucuk rucuk | E-mail | 7. dubna 2010 v 13:59 | Reagovat

To je nejhorší pocit, když dáváte a pak už to nejde . Přestože si o to určitě ti nejbližší neřeknou, mají pocit, že je nějak šidíte. Také by je ani nenapadlo, že byste případně mohli potřebovat jejich výpomoc vy. Proto je nejlepší, mírnit se a raději si na horší časy něco odkládat. Většinou kdo rád dává, nerad přijímá- necítí se při tom dobře:-))

8 matka matka | 7. dubna 2010 v 14:22 | Reagovat

Je to tak. Já prosila o pomoc na poli, alespoň při trhání meruněk, ať si je příbuzní otrhají a prodají, marně. Po letech mi bylo vyčteno, že jsem celé roky jen rejžovala. Zapomněli, že měli možnost pomoci sobě i mě.

No nic, nyní jsem rovněž černou ovcí a oni mohou pro změnu pracovat na poli a rejžovat.

9 Pavlína Pavlína | E-mail | 7. dubna 2010 v 21:22 | Reagovat

Majetek, stáří, vyčůraní sourozenci. Ani nevíte, jak i mě je smutno, že se mí rodiče nechali "oblbnout" a co se stalo z mé sestry (brácha zemřel před 14-ti lety), pod vidinou snadného přístupu k důchodu a dědictví.

A Andulka je bezvadně napsaná, paní Růženko :) - a držím jí pěsti pro štěstí :)

10 rucuk rucuk | E-mail | 7. dubna 2010 v 22:49 | Reagovat

Díky, budu se snažit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama






Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx