Andulička - 2.

4. dubna 2010 v 16:54 | Ruža z Moravy |  Moje povídky


Bylo po Velikonocích. Pro Andulku uběhly v klidu. Zastavilo se u nich jen pár malých chlapců koledníků, ze starších jen kamarádi jejího bratra a bratr se přišel podívat na rodiče a při té příležitosti i na ni. Od rána měla stejně dost práce. Oteplilo se poměrně, tak se věnovala zahradě za domem. Měla tam s pomocí otce a bratra udělaný skleník, kde si pěstovala vždy kromě zeleniny i kytičky.

Otec sice brblal, že na co kytky ve skleníku má, ale ona si to nedala vymluvit a trvala na tom, že si je tam bude pěstovat. Také bylinky alespoň po jednom či dvou květináčcích. Vždyť to byl její obor a nechtěla ,,vyjít ze cviku", jak říkala. Stále doufala, že se nakonec bude svému oboru věnovat. Skleník měla hezký, byl spíše delší a jen necelé 3 metry široký. Uprostřed jí vyhloubili otec a bratr na její přání do hloubky skoro metru cestičku, vlastně takový koridor, který zpevnili prkny na bocích a položili v něm v jedné řadě dlaždice. Procházelo se tudy dobře . Na obě strany byly záhonky a dosáhla až k jejich kraji.

Mezi záhonky měla mezery jen tak velké, aby se rostlinky nerozrůstaly do vedlejšího záhonu. Byla spokojená, když se tak hrabala v hlíně, vysazovala předem vypěstované sazeničky nebo jednotila mrkev, či petržel, plela záhonky. Skleník měl dostatek sluníčka, takže poměrně brzy vypěstovala salát, ředkvičky a ostatní zeleninu. Zahrada za skleníkem nebyla moc velká, bylo tam jen pár ovocných stromů, od každého ovoce tak jeden až dva, v koutě měli založený kompost, podél plotu z jedné strany maliny, z druhé několik druhů rybízu a angreštu. Od nejrannějších druhů až pozdní větší plody.
Jeden větší záhon na ranné brambory, jeden na řepu, další menší na kukuřici a na jahody. Lemovaly je plůtky, ke kterým sázela hrášek, fazolky. Na zadní straně domku, obrácené k jihu se pnula réva.

Měli jen pár slepic, ve dvou boudách králíky, psa a kočku. Větší zvířectvo se už k nim nevešlo. Dům nebyl rozsáhlý. Dvě světnice na náves, za nimi kuchyně, spížírna a přes chodbu koupelna a WC, které byly přestavěné z komory. Z chlívku pro kozu a části kůlny si svépomocí bratr s Andulkou zařídili pokojík, s oknem na dvorek. S chodbou rodičů spojený dveřmi se skleněným okénkem zastřeným záclonkou, kterými viděli na vchod do domu na konci chodby.

Andulička tak viděla i na skleník, který byl postaven až po odchodu bratra z domu, z části zahrady. Bratr měl svoji část poměrně velkého pokojíku oddělenou jen skříněmi a Andulka si nakonec tu oddělenou část ponechala jako ložnici a do dvora jako obyvací pokojík. Pořídila si tam dokonce malý kuchyňský koutek s vařičem, mikrovlnkou. Měla i svou menší televizi, protože se nechtěla dohadovat s matkou o to, jaký program bude sledovat. Stejně moc na to neměla čas. Ještě jednu výhodu ten její byteček měl. Dvojité dveře na dvorek. Ze dvora se dalo jít nejen do zahrady, ale menší brankou, většinou zamknutou, mezi domy na náves.

Ten východ z domu používal bratr, když chodil za svou dívkou. Andulička tudy chodívala za kamarádkou Zdenkou, se kterou jezdily do stejné školy. Ta se však záhy vdala a měla v této době už dvě malé děti. Na Andulku neměla čas a ta k ní také moc nechodila, protože jí bylo někdy líto, že jí léta tak ubíhají a na rodinu zatím ani nemůže pomýšlet. Sama si nepřipadala nijak stará, vdávat se jí ani nechtělo, ale aspoň známost s nějakým milým chlapcem, by jí proti mysli nebyla.

V den, kdy byl bratr u nich, jí nadhodil, že by pro ni měl nějakou práci, ale ještě to musí promyslet. Chce k hospodářství v něčem podnikat a její znalosti by se mu hodily. Tehdy mu řekla, že by stejně mohla chodit jen na kratší dobu. Nemůže matku nechat samotnou. Bratrova žena byla v té době doma s dítětem a možná by mohla vystřídat Anduličku u matky. Nebo by mohla alespoň zaskočit zkontrolovat, zda něco nepotřebuje.

Matka byla schopna uvařit, ale ty nepředvídatelné záchvaty museli hlídat. Andulička by se dostala z domu aspoň krátce. Byla by mezi lidmi. Pokud by to vyšlo, mohla by být zaměstnaná a měla svůj příjem. Bratr ji ujistil, že by nepracovala zadarmo. Nemá o tom před rodiči zatím mluvit, pokud vše nebude vyřízené a jisté. Možná by protestovali předem. To je přece samozřejmé.
Uběhl delší čas od této rozmluvy, Andulka už si nedělala naděje, že se v jejím životě něco v brzké době změní. Až jednou jí bratr volal, že s ní potřebuje mluvit, jestli by však nemohla přijít raději k nim. Slíbila, že večer přijde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 4. dubna 2010 v 20:11 | Reagovat

Nějak to zavání levotou. Jakou práci bratr Anduličce nabídne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx