Andulička- 11.

29. dubna 2010 v 17:53 | Ruža z Moravy |  Moje povídky

Přešel více než měsíc od návštěvy Jany u Karla, infarktu Andulčina otce a částečného sblížení Karla s Andulkou. Několikrát se sešli, ale jen na kratší dobu, protože Andulka nechtěla matku nechávat dlouho samotnou. Otec byl ještě v nemocnici. Jeho stav byl stále kritický, lékaři však dávali naději, že se může z nejhoršího dostat.



Bratr Jaroslav doporučoval Andulce, aby přemluvila matku k řádnému vyšetření, protože se mu zdálo, jakoby matka byla v jakémsi útlumu. Měla strach z bolesti, která byla občas dost velká a proto si brala stále více léků. Stávala se na nich závislou. Při návštěvě jí Jarek domlouval a podařilo se mu ji přesvědčit, aby do nemocnice šla. Nakonec bude blízko manželovi, možná by ji k němu i pustili. O tom sice Andulka pochybovala, ale mamince to neřekla. Jarek slíbil, že maminku do nemocnice zaveze po domluvě s nemocnicí.

Po maminčině odjezdu se pustila Andulka do velkého úklidu. Využila nepřítomnosti rodičů a dala jim byt do pořádku. Za pomoci bratra Jarka i Karla vymalovala všechny místnosti, uklidila. Připravovala byt na návrat rodičů. Pečovala přitom o skleník, zahradu, občas si i něco uvařila a tak jí čas ubíhal. Karel byl šťastný, že ji může navštěvovat, pomáhat jí. Na oplátku se domluvili, že mu zase Andulka pomůže dát dům do pořádku. Karel jí neprozradil, že už po smrti maminky vše vyklidil, vymaloval , ponatíral, takže domek, zahradu i dvorek má v pořádku. Byl rád, že bude určitě překvapená. Nebudou mít co dělat a mohou se věnovat sobě.

V ten den, kdy Andulce sdělili, že je otec z nejhoršího venku a maminka bude mít všechna vyšetření za sebou, Karel přišel na návštěvu.. Řekl Andulce, že to s ní myslí vážně, má ji moc rád a pokud ho má také ráda, mohli by uvažovat o společné budoucnosti. Byla šťastná, připadala si jako puberťačka, která dostala první pusu. Má ho prý ráda, jako zatím nikoho neměla.

Zjistila už dávno, že jeho doteky jsou jí příjemné a nebránila se, když v ten den byly stále intimnější. Karel zůstal do rána. Druhý den nemusel do práce, doma měl domluveno se sousedkou, že nakrmí slepice i králíky. Naplánoval si to, že nebude celý den doma. Sousedce řekl, že má domluvenou nějakou práci . Šibalsky na něj mrkla, domyslela si, že v tom bude nějaká žena, protože Karel byl v poslední době veselý tak, jak ho nevídala.

Karel s Andulkou se domluvili, že svoji známost už nebudou tajit. Věděl to stejně Jarek se ženou a nejbližší sousedi si také všimli častých návštěv Karla v poslední době, ale nic neříkali a zřejmě jim přáli, že našli jeden druhého.
V neděli se vypravili ke Karlovi domů. Dopadlo to, jak si Karel představoval. Andulka byla mile překvapena pořádkem, který měl doma i okolo domu. Měl dokonce v mrazničce připravené nějaké maso, ledničku měl plnou různých potravin. Dali se do přípravy oběda. Žertovali, smáli se, jako by spolu byli již dlouho. Při obědě Karel zvážněl a na dotaz Andulky, co ho trápí, začal vyprávět o svých zážitcích s Janou. Jako by ji přivolal.

Zrovna když skončili jídlo a Andulka se nabídla, že umyje nádobí, což Karel rezolutně odmítl, někdo zazvonil u branky. Pak se branka otevřela a k domu šla Jana. Karel si vzpomněl, že branku nezamkl a teď toho litoval. Do domu by ji nepustil, ale ona už viděla, že je doma a drala se dovnitř. Nestačil jí ani říci, že její návštěva není vítaná a ona vešla do místnosti, kde seděla Andulka.

Jana se zarazila a tvářila se, jako by narazila na nemilou, nečekanou návštěvu. Otočila se na Karla se žádostí, aby je představil. Andulka sice Janu neznala, protože v době , kdy s Karlem chodila, jezdila ještě do školy, ale napadlo ji , že to bude ta nevítaná bývalka. Čekala s napětím, jak se Karel zachová. Ten se rozhodl: představil Janě Andulku jako svoji snoubenku a Andulce řekl, že Jana mu zřejmě přinesla ten dlužný obnos, který jí už dávno půjčil. Klidně přidal, že s Janou kdysi chodil, ještě za života maminky, ale rozešli se. Však jí o tom vyprávěl, pokud si vzpomíná. Andulka přikývla a mile se na něj usmála.

Jana zrudla, začala koktat, že ještě ty peníze nemá, chtěla se prý s ním dohodnout, že mu to vrátí později. Myslela, že by se mohla trochu zdržet na návštěvě, když se tak dobře znali a popovídat si, jak žijí. Andulka jí najednou řekla, že ona ví, jak to mezi nimi bylo a je a bylo by dobré, aby raději šla svou cestou a na Karla vzpomínala v dobrém. Peníze může poslat poukázkou, adresu zná. Karel se na Andulku podíval udiveně, ale zároveň radostně, protože takovou ji ještě neznal.

Po odchodu Jany, která spíš vyběhla než odešla, Andulku objal a zatočil se s ní radostí. Krotila ho a tvrdila, že je možná Jana pomluví, rozhlásí bůhvíco po vesnici. Budou muset po návratu maminky , případně při návštěvě v nemocnici rodičům o své známosti říci, aby se to nedověděli od cizích lidí.
Jak to rodiče přijmou? Snad si uvědomí, že Andulka nemůže zůstat sama a má právo žít svůj život. Určitě se o ně postará a Karel jí v tom nebude bránit, ale pomáhat. Nakonec bratr Jarda by si měl uvědomit, že nemá jen rodiče své ženy, ale i svoje. V poslední době se dost zajímal o vše, co se doma dělo a pomáhal alespoň s odvozem a návštěvami v nemocnici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 18:09 | Reagovat

No a to by mohl být konec...

2 Pavlína Pavlína | E-mail | 29. dubna 2010 v 18:57 | Reagovat

No a co svatba? A co místní drbny? To by jste to nějak moc rychle smetla ze stolu, paní Ruženko :)))

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. dubna 2010 v 20:03 | Reagovat

Přece došlo na má slova. Vyběhl s rajdou a vyjasnil si stav.

Skutečná svatba, jak to odhaduji, už byla a dělat cirkus pro pomluvy se už dnes nenosí. Tedy v mužské populaci rozhodně ( a nakonec není svatba, nemusí být rozvod ).

4 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 20:39 | Reagovat

No, ono tam určitě ještě něco bylo kolem té jejich známosti a pochybuji, že by rodiče ,,skousli" nějaký poměr bez svatby, ale to už si případně mohou čtenáři domyslet...ne?

5 Zdenka Zdenka | 29. dubna 2010 v 22:02 | Reagovat

já to tušila, že si Andulička poradí :-)

6 Hanako Hanako | 29. dubna 2010 v 22:08 | Reagovat

Zvládli to dobře oba. Paní Ružo máte zase pěkné záhlaví. Ten pejsek asi vytrávil a šel za novými kostičkami,ne? Dobrou noc.

7 rucuk rucuk | E-mail | 29. dubna 2010 v 22:15 | Reagovat

6-Hanako, zvládli. Kvůli tomu svátku čarodějnic, jsem to záhlaví vrátila- tak se na smrtku musí:-))

8 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 30. dubna 2010 v 7:18 | Reagovat

Růženko,tak jsem se celou dobu nevměšoval do tohoto seriálu,je však pravda,že jsem to vždy hezky pročítal a když už jste ho ukončila,posílám velkou pochvalu.Bylo to pěkné,sice mnoho nečtu,ale tady jsem se pochlapil.Je hezké,jak lidské osudy někdy vyjdou a je smutné jak někdy dopadnou,je to prostě osud,ten máme každý z nás.Mějte se a zase něco pište!Zdravím!!!Z.

9 sona sona | 30. dubna 2010 v 12:02 | Reagovat

Konec dobry vsechno dobre:-))

A tak to ma byt,bo tak je to spravne:-)

Krasny den vam preji a tesim se na novy "Harlekyn":-)

10 rucuk rucuk | E-mail | 30. dubna 2010 v 16:22 | Reagovat

Tož to je dobré:-)) Harlekýn! Až na to, že v Harlekýnkách popisovali jak ji hladil, co dál dělali a to v mých povídkách chybí. Mám pocit, že je lepší se domýšlet jak se sbližovali, jak spolu prožívali lásku. Tady šlo spíše o zdolávání těžkostí, pocity osamocených lidí. Je jich dost mezi námi, kteří těžko hledají protějšek, blízkého člověka a každý z jiného důvodu. Hodně takových lidí je poznamenaných vztahy v rodině. Podvědomě se vyhýbají negativním zážitkům ve své rodině. Existuje dvojí ,,výchova". Ta která člověka formuje v dobrém, ale také taková, kdy si dítě řekne : Já takový,vá nebudu. Bohužel mnohdy se léty mění povaha člověka a podvědomě jedná tak jako rodiče kdysi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx