Andulička- 1.

2. dubna 2010 v 16:53 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
jaro

Dívala se z okna, pozorovala, co se na návsi děje. Říkalo se tomu sice náves, ale následkem přistavěných a opravených stavení se prostor poněkud zúžil. Bydlela s rodiči v jednom ze stavení, které zůstalo téměř v původním stavu. Jen okna byla poněkud zvětšena a provedeny opravy na omítce a plotu včetně branky. Její starší bratr se přiženil do dalšího stavení nedaleko a k tomu pak díky příspěvku rodičů svých i manželčiných přistavěl samostatné bydlení pro tchyni a tchána. Jeho žena byla jedinou dcerou, tak veškeré mužské práce musel s tchánem dělat on. Na vlastní rodiče mu již nezbýval čas.



Andulička, jak jí říkali rodiče a kamarádky, byla na dřívější poměry vlastně ,,stará panna". Bylo jí už 26 let a neměla dosud vážnou známost. Přes veškerý pokrok ve vesnici, modernizaci bydlení, se lidé v názorech na rodinný život nijak zvláště nezměnili.
Andulička vystudovala ve městě střední zemědělskou školu, obor pěstitel- zahradník, jenže nemohla najít uplatnění ve svém oboru. Ve vesnici už nebylo družstvo ani státní statek, jen samí soukromí zemědělci. Vlastně tam díky restitucím zůstali jen čtyři velcí sedláci. Malí rolníci, kteří kdysi měli u těchto statkářů najatou půdu, obdělávali je a pak byli členy družstva zestárli a jejich potomci většinou odešli do města nebo do města za prací dojížděli.

Andulička chtěla také dojíždět a také tam dojížděla do jednoho zahradnictví nějaký čas. Vlastně dokud byl bratr doma a maminka byla ještě zdravá. Ta se již několik let potýkala s nemocí , o které ještě nebylo zřejmě moc známo. Mívala časté záchvaty bolesti v zádech a přes veškerá vyšetření lékaři nedovedli říci, co je zdrojem bolestí. Ani roetgen neobjevil příčinu. Zdálo se, že jsou na páteři drobné nárůstky, ale ty by asi nemohly být pravou příčinou. Matka už nechtěla na žádná vyšetření chodit, jen brala při záchvatech silnější prášky a případně si lehla. Nakonec dostala částečný invalidní důchod.

Pro dceru to znamenalo, že bude muset rodičům více pomáhat. Aby odešla do města trvale , vůbec nepřipadalo v úvahu. Otec byl ze staré školy a zajišťoval si nárok na důchod, do kterého mu ještě několik let chybělo tím, že dělal mechanika u jednoho ze sedláků, který byl ochoten ho zaměstnat a pak ho půjčoval i druhým sedlákům, samozřejmě za úhradu nákladů. Doma tedy moc nebyl a sotva stačil provádět menší opravy na domě. Andulička byla tedy zatím v domácnosti. Sousedka jí doporučila, aby se zajímala o možnost péče o rodinného příslušníka, ale nešlo to zatím, protože matka měla jen částečný invalidní důchod.

Andulička vzpomínala na čas, kdy jezdila do města do školy, na spolužáka, který se jí moc líbil a vypadalo to, že ona jemu také. Marek se jí často smával, že je Nanynka, má takové starodávné jméno a ona dělala uraženou, ale nezlobila se na něj. Dojížděl do školy také z vesnice, ale z vedlejší vesnice a tak spolu jezdili jen tu jednu zastávku, Marek pak jel dál.
Po maturitě odejel Marek studovat na Vysokou školu zemědělskou do Prahy a už se viděli jen jednou, na domluveném setkání maturantů po 5 letech. Byl právě dostudovaný inženýr a Andulička se s ním jen pozdravila a prohodila pár slov. Chystal se vrátit do Prahy a ještě nějaký čas případně studovat.

Moc se mu nechtělo vracet domů, kde by ho čekala jen práce na statku. Bude ale muset. Jeho starší bratr sice byl doma, ale vypadalo to, že by statek neprospíval, pokud by to záleželo jen na něm. Marek se svěřil jednomu bývalému spolužákovi, že je zamilovaný do jedné dívky v Praze, učitelky a snaží se ji přemluvit, aby s ním později odjela na vesnici. Mohla by případně učit ve městě a dojíždět těch pár kilometrů by nevadilo. Jana však byla zvyklá na život ve velkém městě. Ráda chodila do divadel, měla hodně známých a na vesnici se jí nechtělo. Při další zábavě a povídání se to Andulička doslechla a zesmutněla. Měla sice během těch 5 let několik nápadníků, ale žádný se jí tak nelíbil jako Marek a stále doufala, že někdy, někde se setkají a on pozná, že ho má ráda a chtěla by s ním být. Byla opravdu hezká. Měla pevné , pěkně tvarované, štíhlé tělo, delší tmavé vlasy, šedozelené oči pod tmavým obočím, plné rty. Pleť spíše snědší, ale ne moc tmavou, hladkou. Mužům se líbila, jen její zdrženlivost, zdánlivý chlad, je trochu odrazoval.



Rodiče samozřejmě neměli zájem, aby si někoho našla, zvláště ne jinde, než ve vesnici. Věřili, že se o ně dcera postará a tak vždy, když o ni měl někdo zájem, dali mu najevo, že ona musí zůstat doma a ten dotyčný by se měl případně přestěhovat k nim. Zájemce sice hned nedal najevo, že o to nestojí, ale pomalu se odtahoval , až to sama Andulička ukončila. Tak čas ubíhal a ona byla čím dál více sama.


Ten den vypadala náves nějak čistější, vyzdobená. Na vesnici se připravovala oslava velikonočních svátků.
Několik dobrovolníků se snažilo vyhrabat staré zvyky a obnovit je. Život na vesnici by se tím poněkud oživil a třeba by přitáhl i mládež natolik, aby nejezdila za zábavou do města.

Andulička byla zvědavá, jestli se objeví někdo i u nich. Vnucovat se nechtěla, ale toužila po společnosti mladých. Zapojila by se ráda třeba do výzdoby. Zatím to však vypadalo, že na ni zapomněli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 old+boy old+boy | E-mail | 2. dubna 2010 v 17:13 | Reagovat

Díky za pěkné povídání a to nejupřímnější přání vám milá paní.

2 rucuk rucuk | E-mail | 2. dubna 2010 v 17:29 | Reagovat

1- Díky za přání, to povídání může mít pokračování- život dělá různé kotrmelce...

3 babka babka | 2. dubna 2010 v 18:19 | Reagovat

Pěkné, trošku si s námi hrajete.Už pod tím stará panna, jsem čekala něco jiného,  pak jsem čekala  zase něco jiného a jiného. Dobře se to četlo.

4 babka babka | 2. dubna 2010 v 18:20 | Reagovat

Že by parodie na vesnický román? Tak pokračujte.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. dubna 2010 v 12:25 | Reagovat

Vidím v historce jistou slabinu, ve výchově dívky.

Copak bratr nemá povinnost postarat se o rodiče?

Není naopak správné, aby rodiče spoléhali na sebe a nikoli na dceru? je přece známo, že děvčata mají hmotně horší podmínky do života. Stále existuje zlehčování žen a nižší odměna za stejnou práci. Stále přetrvává, že muži se zajímají aktivněji o ženy. Když se k tomu přidá neodbytná povinnost trvající 7 dní v týdnu je mladý život uvězněn. Rodiče mají právo na nezbytnou pomoc, ale nikoli stálou péči na hranici sebeobětování.

6 rucuk rucuk | E-mail | 3. dubna 2010 v 21:07 | Reagovat

5-nar.soc.-O to právě jde. V životě to tak vypadá. Něco podobného se stalo tetě. Učila se dobře, začala chodit dokonce do gymnázia, ale v 15 letech ji ze školy vzali rodiče, protože se stejně vdá, tak nemusí studovat. Oba synové chodili do střední školy- obchodní akademie,prý- jeden hodně nadaný, ale docela lajdák, ale dodělal ji, druhý svědomitější- vystudoval a celý život dělal na finančním úřadě, později i učil- vypomáhal na ekonomické zemědělské škole. Dcera se sice vdala, měla syna, ale v 25 letech ovdověla, přestěhovala se k rodičům a kromě pár let za války a dvou po válce  byla v domácnosti,bydlela s nimi v domě a.po druhé se vdala a byla zase jen v domácnosti.... Tak bývá to tak?

7 rucuk rucuk | E-mail | 3. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

To ale je poněkud jiný případ než ta Andulička...

8 jan+rich jan+rich | E-mail | 16. dubna 2010 v 22:00 | Reagovat

Co to tady RUCUK probouzí,láska je samozřejmě  rozhodující.Milujte se a množte se.Navzdory RUMCUKU.Rich.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx