Vyprávění z Věstníku Bezkydy-Jeseníky

12. března 2010 v 22:35 | Ruža z Moravy |  Z historie života
věstník
Tentokrát vás seznámím s Historií jedné lyžařské tury Ropička-Prašivá, kterou popsal humorným způsobem vůdce R--r.(Opsáno přesně z věstníku- jen trochu zkráceno) Pro ilustraci pár obrázků:




Po cestě přes Beskydy
Pustevny v březnu













Bezručova chata plná dřívkařů- šum a hluk, venku mráz a drobný sníh. Odchod- hore zdar, skol, nazdar - šest párů lyží, připínání výjezd. Výstup k rozhledně, mrazivý vítr, zjištěn směr sjezdu, teď - sjezd ,,šusem" prořídlými keři, malý záhyb. Vidím lavor již hodně starý -překonán šťastně a dále.
Divné házení, levá noha vyletěla z kolejí, nedobrovolný půlobrat a správný ,,vozembuch". Rychlé vstávání a oprašování, jakoby se nic nestalo (jedu poslední!), nadávka, třeba na sníh a pak dále přes Kotař. Kam teď? Kotařem nebo pod ním? Kotařem ! Výstup, vrchol a dlouhé rozmýšlení -jak to dopadne? Kuráž!
Z počátku pomaloučku, zkusit záhyby - hrome, lyže jedou kam samy chtějí, ale co, je to jedno!
Šus- lavor - vana - zas lavory - přelet - pád se saltomortalem. Hledání pravé a levé nohy, vyškrabování sněhu z rukávů, za krkem - a hlas hezké vystupující židovečky: ,,Das müssen Sie in Telemark fahren!" - No jo, chci se otočit, lyže se ale samy točí dolů. Šmarjá - z cesty! Sak.....bánfraj!! Hůl pryč, čepice pryč -kupa lyžařů, valná hromada. Proč neuhnete, když jedu šusem? Těžké vstávání, hledání hole a čepice. Konečně -půlobrat a již to opět jede šusem, ale já přece nechtěl - jejda - hop....hop....šmarjá, chyťte mě! Smích - bez pádu a ohromná radost!

V sedle vítání, gratulování a oprašování. Výstup na Kyčeru. Sníh prima a za chvíli opět sjezd. Projetá i neprojetá cesta, jak kdo chce a já, inu , jak chtějí lyže. Šus - parádní sjezd- velkolepé - rychlík je hadra - báječné - co to? Hustý keř, honem vlevo, lyže však schválně vpravo, pravá špice lyží v keři, pak moc obratů nad sněhem a buch! Honem vstávat , než se druzí obrátí a dále. Zatáčka vpravo, les vlevo a lyže táhnou stále jen k lesu. Strom -honem ,,zadní" brzda! Vstávání a dále do sedla - konečně to stojí. Utírání smrtelného potu a výstup pod Prašivou do lesa.
Prašivá-Beskydy-nyní
Kotař- nyní




Za krátko mírný sjezd, malá rovinka a opět sjezd. Houpačky, levá, pravá, dvě levé, moc levých a pravých - hlava se točí, hází to až k rovince, kde matička země opět přitahuje a líbá studenými polibky až kdesi na zádech. Dále přes Prašivou, malý výstup kolem lesa- zatáčka vpravo na mýtinu. Pane, to to fičí - záhyb vlevo! Jen kdyby to šlo! Něco jako telemark - pařez - a buch!

Nevadí, dále do lesa a stále dál. Moc, moc stromů a málo děr. Ne do děr, vždycky do stromů! Konečně cesta - vše dobré se mnou a zlé pryč. A přece to jede pěkně, je to úvozová cesta, stromy se mění v dřevěnou zeď vlevo i vpravo. Lyže letí a já s nimi. Konečně rovina - u chaty!


Oprašování, Tesárek, jedna velká vojkovická! V chatě hurááá! Kolik vozembuchů? Já?- No dovolte, přece ani jeden, copak na to vypadám?
A přitom hladím své ubohé otlučené tělo...



Komu to snad připomene jeho spanilou jízdu na lyžích, alespoň v počátcích, vězte, že i před tolika lety sebou lyžaři tloukli o zem, naráželi do stromů a keřů a přesto to stále zkoušeli, protože pobyt na horách, čerstvý vzduch, ladný i neladný pohyb nic nenahradí. Tak pokud to ještě jde, lyžujte, sezona skončí a budete se těšit na další... Třeba...
Na Lysé
Lysá Hora
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenál z Hané Zdenál z Hané | 14. března 2010 v 11:33 | Reagovat

Růženko,tak to já si pamatuji ještě jak vypadala stará rozhledna na Lysé,než vyhořela.Měl jsem tam kamaráda číšníkem,občas jsme vnoci na sebe blikali sylnými lampami,to jen na důkaz přátelství.Z Visalají od mé koliby bylo vidět pokud nebylo mlhavo stožár.Jednou jsem se vsadil,že tam za ním vyjedu Velorexem(tenkrát se mu říkalo-pytlík na mrzáky,nebo mongomerák),a věřte,že když bylo málo sněhu,tak jsem tam dojel.Vyhrál jsem tenkrát za sázku litr Slovignaku,to už dnes není k dostání.Bylo to smrduté a měl jsem pocit,že piji mydlinovou vodu.Ale sázku jsem vyhrál.To jsou krásné vzpomínky.Později to tam vyhořelo a dnes tam v té nové věži dělá servírku Marie za svobodna Pavlosková,ségra mého kamaráda,ke kterému se chystám,až se vzmůžu nanějaký automobil.On tam dělá soukromého vlekaře.Postavil si tam svůj šlepr nad svým domem a takto podniká.

2 rucuk rucuk | E-mail | 14. března 2010 v 20:09 | Reagovat

1-Zdenku, tak to je zajímavé! Jednou jsem také musela ochutnat Slovignak a opravdu měl mýdlovou chuť. Neměla jsem v té době s alkoholem žádné zkušenosti, stejně mi nechutnalo vlastně ani víno. Velorex měl protější soused, byl invalida a jezdil v něm jako čertík. Říkával, že mu vyhovuje a má malou spotřebu. Nikdy jsem v něm ani neseděla, tak nevím jak se v něm cestovalo. Jeden kolega z Vítkovických staveb zdolával každý týden jízdu do Beskyd Trabantem a nedal na něj dopustit. Klidně vyjel až na chatu, když  nás tam vezl na jarní prázdniny. Víte, aspoň ty vzpomínky se vynoří, když tady tak čtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx