Nerudný ,,děda"- 9.

17. března 2010 v 18:11 | Ruža z Moravy |  Moje povídky
Zdenina matka Jindra, slyšela úporné zvonění. Když zvedla domácí telefon u dveří a zeptala se, kdo je tam, uslyšela jen sípot:,, mami, otevřete, prosím!" Zdálo se jí, že poznala Radkův hlas. Otevřela tedy a čekala, kdy se Radek objeví. Když dlouho nešel, šla mu naproti. Viděla ho sedět na schodech, vlastně skoro ležel, byl ve tváři potlučený a zdálo se, že mu odněkud teče krev.



Zazvonila na Jožku, Ota i Zdena byli ještě v práci, měli se každou chvíli vrátit. Jožka jí pomohla Radka postavit na nohy, ale řekla, že ho dají raději k nim, nenechá ho s Jindrou samotného. Ani by ho samy neodtáhli. Jožčin manžel také nebyl doma. Pokud bude třeba, zavolají pohotovost. Radek nevypadá dobře. Zřejmě ho někdo zmlátil. Pořád jen blekotal, ať nikoho nepouštějí, že ho chce někdo zabít...

Než se stačily dohodnout, jestli mají tu záchranku zavolat, slyšely, že šel Ota domů a také Zdena se vracela. Mluvili spolu ještě na chodbě. Zavolaly je dovnitř a oni se rozhodli nechat Radka pro jistotu převézt do nemocnice. Doktorovi, který se záchrankou přijel řekli Radkovu adresu i telefon domů k manželce, pro případ potřeby. V žádném případě nechtěli, aby je třeba z nemocnice volali kvůli němu. Stejně ještě museli vypovídat všichni, co se stalo, jak to bylo, protože nemocnice poslala na policii hlášení o neobvyklém úrazu.

Radek nechtěl říci, kdo ho zmlátil a bodl pod žebro. Sice to byla naštěstí povrchní rána, ale krvácela dost. Bylo jasné, že má strach. Nakonec musel říci, kde naposledy byl a pak už nebylo těžké zjistit, že mu to musel udělat někdo, komu dlužil větší částku a nevracel ji. Zůstalo to v šetření.
Po této zkušenosti a po důrazném upozornění ženy, že se s ním rozvede se rozhodl, že se půjde léčit. Byl nejen náruživý hráč, ale už i alkoholik. Snad to pomůže, jinak neví, jak by skončil. Bylo mu jasné, že se Zdenou už v žádném případě počítat nemůže.

Zdálo se, že to nejhorší mají Ota a Zdena za sebou. Nakonec stanovili datum svatby, objednali posezení v nedaleké restauraci, pozvali kromě matky Zdeny , dětí a jejich rodin, jen paní Jožku s manželem.
Svědky jim byli nakonec syn Zdeny a dcera Oty. Obřad byl krátký, ale hezký, v restauraci nakonec bylo veselo. Paní Jožka stačila upéct svatební dort, koláče, které s ní dokonce tvořila i Jindra. Při té příležitosti ji Jožka iniciativně přemluvila, aby sama navrhla Otovi a Zdeně, že půjde do spodního menšího bytu a oni mohou bydlet nahoře. Nechala si to sdělení na poslední chvíli, takže už to před svatbou nemohli provést, ale nevadilo jim to.

Zdena se zatím nastěhovala k Otovi, matka si chystala věci, které si vezme sebou. Při té příležitosti začala postrádat i tu vázičku - dárek od muže a nějak jí došlo, že ji musel ukrást s ostatními věcmi Radek. To ji tak nazlobilo, že u ní ztratil pověst slušného člověka a uznala, že k Otovi se nemůže vůbec rovnat.

Za krátký čas se ozval Otův syn, mrzelo ho, že nemohl přijet na svatbu. Ota mu slíbil, že nebude dlouho trvat a pomůže mu k cestě domů, alespoň na návštěvu, penězi. Všude je chleba o dvou kůrkách, synovi se v Australii líbí, práci už má docela slušnou, takže se tam vrátí. Má tam lásku, přátele, zvykl si. Tatínek už má zase svůj život , začíná vlastně po mnoha smutných, osamělých letech znovu.

Otovi už bylo 56 a Zdeně 46 let, ale připadali si jako dva mladí, zamilovaní. Měli oba své zkušenosti, spíše smutné, ale mohli alespoň doufat, že v nejbližší době budou mít klid. Jen zdravotní stav maminky jim dělal starost. Museli ji střídavě s Jožkou hlídat, ale nenápadně, protože si nechtěla přiznat, že jí paměť neslouží tak, jako dříve. Trvalo skoro dva týdny než si přestěhovali své věci do většího bytu, maminka si vzala dolů své oblíbené křeslo, nějaké nádobí, skleničky. Co bylo třeba dokoupili nové.

Když měli vše v pořádku, pozvali domů dceru s Liduškou, která už před svatbou říkala Zdeně babi a její mamince babulko, aby prý poznaly, na koho volá. Udělala tím oběma a hlavně Jindře, velkou radost.
Dcera byla trochu ještě zaražená, ale musela uznat, že tatínek opravdu ,,ožil" natolik, že z něj byl chlap plný elánu, zdaleka tedy už nebyl ten ,,nerudný děda", jak to vypadalo ještě před pár lety.
Zvonek


Tak to je konec celkem neromantické povídky. Sláva všem, kteří dočetli do konce .
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavlinaxx pavlinaxx | E-mail | 17. března 2010 v 21:00 | Reagovat

Bylo to krásné a ze života .... i když v životě to dost často nekončí tak dobře

2 rucuk rucuk | E-mail | 17. března 2010 v 21:23 | Reagovat

1-pavlinaxx- toho nedobrého zažili myslím oba dost. Také to ukazuje, že ani lidé ve zralém věku nemusí na život ve dvou rezignovat. Takových je hodně, přestože to třeba nezavrší svatbou.

3 palcerik palcerik | E-mail | 17. března 2010 v 22:22 | Reagovat

Ufff, to jsem si oddechla, že to byl konec dobrý. Těch nepěkných konců je kolem tak moc, že ráda čtu o těch dobrých:-))

4 rucuk rucuk | E-mail | 17. března 2010 v 23:07 | Reagovat

No, ten Radek, nevím, nevím. Jestli na něj žena počkala, když mu už tehdy ,,zahýbala". To už je ale něco jiného...

5 rucuk rucuk | E-mail | 17. března 2010 v 23:47 | Reagovat

Tak , teď jsem zvědavá, jestli si konečně Jurášek přečte celou povídku. Mám tam ten zvonek. Počítám, že na tom najde tolik  ,,much," že by nakonec bylo lepší, aby ji  nečetl. No, každému se nemusí vše líbit.:-))

6 matka matka | 18. března 2010 v 0:05 | Reagovat

Tož tak :-)

No což, mám radost, že alespoň některé příběhy v životě dopadnou dobře :-)

A tím že mám radost, mohu se usmívat, a udělat radost někomu dalšímu :-)

7 matka matka | 18. března 2010 v 0:06 | Reagovat

No a když ne, ať koukaj na TV :-)

8 rucuk rucuk | E-mail | 18. března 2010 v 9:34 | Reagovat

7-matka- :o))) bať, bať

9 matka matka | 18. března 2010 v 10:24 | Reagovat

Ale rozhovor s lidmi, i když jen přes internet, je myslím příjemnější.

A já se těším, až se třeba Jurášek opět ukáže :-)

Nemůže pořád jen pracovat, dávat,

může také dostávat a přijímat :-)

Alespoň tu trošičku, co si zde snažíme dát,...

10 rucuk rucuk | E-mail | 18. března 2010 v 10:33 | Reagovat

9-matka, věřím tomu, že se objeví, přece to slíbil!?!

11 matka matka | 18. března 2010 v 11:30 | Reagovat

Ano a těším se :-)

12 matka matka | 19. března 2010 v 7:17 | Reagovat

Teda, abych pravdu řekla, spíš bych potřebovala pochopit, slíbil mi, že pochopím. No co už. Chytému napověz, hloupého kopni. Myslet si mohu své, ale jistotu samozřejmě nemám, a tak o svých domněnkách mlčím jak Fučík :-)

13 rucuk rucuk | E-mail | 19. března 2010 v 14:00 | Reagovat

12-matka- nějak mu  to trvá, možná má v rodině nějakého Josefa a nemá čas chodit na blogy.  Nebo  se prokousává všemi kapitolami, jak slíbil. Uvidíme (nebo také ne):-))

14 matka matka | 19. března 2010 v 17:27 | Reagovat

13 rucuk

Já bych to neřešila, pomohl mi, já se snažila pomoci jemu, ví, že se může vrátit, zbytek je na něm :-)

Já dnes běhala se synem celý den po úřadech, třeba má také nějaké zařizování, práce se vždy najde :-)

15 Kunc Kunc | 19. března 2010 v 19:56 | Reagovat

Konec dobrý, všechno dobré.

16 Pavlína Pavlína | E-mail | 19. března 2010 v 21:22 | Reagovat

To: rucuk

Od prvího dílu až po poslední jsem všechno přečetla. (Jako všechno od vás :)  ) Skvělé ! Realistický příběh několika obyčejných lidí. Co život splete jako culíček si ani někdy neuvědomujeme, ale jak se to hodí na papír... Gratuluji paní Růženko, opravdu se mi to líbilo. Posílám krásné pozdravení :)

17 rucuk rucuk | E-mail | 19. března 2010 v 23:05 | Reagovat

16-Pavlína, tak jsem ráda, že se vám to trochu líbilo. Tvrdím pořád, že nejlepší příběhy tvoří sám život. Co vše se semele třeba v jedné rodině různých příběhů. Jen vezmu-li tu naši. Od srpna 2008 jsem v jednotlivých kapitolkách popsala příběhy různých příbuzných a to jsem s nimi žila vlastně jen krátce a jen co jsem zaslechla namátkově vyprávět, vysledovala, dala k sobě co tam patřilo. Budu sbírat dále,, domýšlet, dokreslovat. Pokud by někdo měl námět, příběh -  krátký, může mi  ho poslat  na email. Možná by zpracovaný (samozřejmě anonymně) zaujal lidi.

Děkuji, bude se mi dobře spát po takové ,,pochvale".

18 rucuk rucuk | E-mail | 21. března 2010 v 22:52 | Reagovat

Tak Jurášek to asi nečetl- škoda. Těšila jsem se na jeho připomínky...

19 rucuk rucuk | E-mail | 27. března 2010 v 10:47 | Reagovat

A navíc na nás- tedy na mne asi zanevřel. Nebo, že by s jarem měl moc práce? Nemoc ani nechci připustit, i když, kdo ví...?

20 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. září 2016 v 21:26 | Reagovat

Dočetla jsem a ráda ji zařazuji do soutěže o Ocenílka - Vícedílné povídky. Gratuluji...

21 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 27. září 2016 v 10:33 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti to líbilo. Je to vlastně ze života, jen doplněné ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jdeme spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx