Proč se lidé mračí?

11. února 2010 v 21:26 | Ruža z Moravy |  lidé kolem nás
Dalo by se říci, že povaha je lidem daná. Po předcích zdědí někdo povahu veselou, lehkovážnější, klidnou a proplouvá životem bez ohledu na události bez potíží, s veselou tváří, úsměvem. Není to pravda. Chování člověka je utvářeno nejen rodiči, prostředím, rodinou, ve které vyrůstá a později chováním učitelů i spolužáků. Také chováním spolupracovníků, kde je však již více odezvou jeho vlastního chování. Hlavní vliv na chování člověka má však život v rodině, jednání partnera.


Dám příklad, ve kterém osvětlím vývoj chování mladé ženy, ale pozor, není nikde řečeno, že naopak muž nemůže být stejným negativním způsobem chování ženy ovlivněn.

Mladá rodina. Nejprve byli novomanželé šťastni, spokojeni, ale pomalu, pomaloučku se manželka stávala terčem manželovi kritiky. Drobnosti, špatně ustlaná postel, neumyté nádobí ihned po obědě, neúplný nákup. Manžílek měl chuť na teplou večeři, ale žena přišla později z práce a dovolila si jen namazat chleba a obložit ho tím, co bylo v ledničce. Co dělal manžel? Měl přece těžší, odpovědnější práci a musel se odreagovat docházkou do sportovního oddílu, kde se tak unavil, že po příchodu po koupeli zasedl k televizi a očekával trochu pochopení od ženy.

S příchodem dětí sice někdy zašel i do jeslí, či později do školky pro dítě, možná se i chvíli s nimi prošell, ale většina prací v domácnosti zůstávala na ženě. Nástup do práce po mateřské její povinnosti nezměnil, snad jen nemusela vařit obědy, ale již kvůli dětem vařila teplé večeře. Neexistovalo, aby někam odešla a nezajistila předem vše pro bezchybný chod domácnosti.
A to měla být ještě manželovi k dispozici , pokud měl chuť laškovat. Jak to dopadlo, když odmítla nebo muž usnul, než se ona sama dostala do postele? Kritika, rýpání, hanění, obviňování z frigidity. Opravdu nejlepší metoda, jak jí znechutit i to jediné, co ji kromě dětí ještě bavilo.

Tak se stalo, že pro samou honičku a neustálou kritiku, snahu se rýpání vyhnout a dělat vše co nejlépe, přestala dbát o sebe, navíc se tvářila spíše ustaraně, nerudně. Úsměv u ní viděly jen děti, když si pro ně udělala chvilku každý den před usnutím. Manžel jí začal vytýkat neustále špatnou náladu. Kazila prý radost ze života nejen jemu, ale i dětem, když se vracela zamračená domů. Také v práci, se jí kolegové spíše vyhýbali, kamarádky se jí neozývaly, protože neměla nikdy čas a pořád spěchala.

Nastalo dilema, když si to uvědomila. Podívala se do zrcadla a zjistila , že její nespokojenost se životem je vidět i na její tváři. Spousta vrásek neúměrných jejímu věku, povislé koutky úst, rezignovaný pohled pohaslých očí. Co měla dělat? Změnit způsob života, udělat razantní změnu?
Nebylo to lehké, po tolika letech zvednout hlavu, bránit se třeba i vtipně, ale důsledně výpadům muže. Možná by neuškodilo, kdyby mu poradil odborník, ale je těžké sebestřednému člověku najednou říci, že se nechová správně vůči partnerce. Možná to viděl doma a považuje to za mužný přístup...

,,Nemálo lidí vděčí za své úspěchy v životě ani ne tak svému vědění a umu, jako příjemnému chování. Pokud člověk chce, aby k němu byli lidé milí a ochotní, musí sám šířit dobrou náladu." (podle A.Vondrové)

Dodávám, je to možná věc umění ,,hrát", ale především považuji za nutné, oddělovat chování k jiným lidem a zvláště k dětem a reakci na chování partnera. Nikdo přece nemůže za to, jaké máte prostředí doma a pokud by každý měl své těžkosti řešit nepěkným chováním k ostatním lidem, bylo by to nespravedlivé. Také je to tak trochu vykompenzování života nedobrého, když se snažíte vyhladit vrásky občasným úsměvem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zirk Zirk | 11. února 2010 v 21:38 | Reagovat

To autorka :

ale nějakou vinu měl i její manžel s tou kritikou - nebo né:, to si ta žena neuvědomila?

2 rucuk rucuk | E-mail | 11. února 2010 v 21:44 | Reagovat

1-Zirk, však to tam píši, že ji právě jeho kritizování ovlivnilo negativně. Nebo snad myslíte, že byl v právu? Někdo  má vsugerováno, že musí vychovávat nejen děti, ale neustále i manželku a vlastně ji psychicky deptá.

3 Přemysl Čech Přemysl Čech | E-mail | 11. února 2010 v 21:47 | Reagovat

Někteří lidé jsou nevychovatelní....   :-)))

4 Zirk Zirk | 11. února 2010 v 21:57 | Reagovat

Osobně se domnívám, že ten typ manžela kterého popisujete má psychopatické  skony či rovnou lze řici, že by on sám mělo vyhledat odbornou pomoc. Ta manželka  dělá zásadní chybu že se jen neustále podřizuje.

5 caracola caracola | 12. února 2010 v 12:14 | Reagovat

Popisujete docela sobeckého sebestředného manžela.Nic tak neobvyklého. Je ale potřeba říct,že on a jemu podobni,byli vychováni ženou-matkou..Ta potom klidně mazánka hodila na krk své následnici a ta se patrně bude dopouštět stejných výchovných chyb u svých synáčků. Jinak by tenhle typ již dávno vymřel.Že to není životně nezbytné,dokládají zástupy slušných a spolupracujících manželů.

6 Petr Petr | 12. února 2010 v 12:40 | Reagovat

Podobného tátu jsem měl i já.Možná proto, možná ne, ale tento typ manželů přímo nesnáším.Proto doma nakupuji, vařím(denně), peru, uklízím.Nemáme to vždy striktně rozdělené, ale jak to vyjde.Zatím(už roky) žádný problém.Vaření a nakupování mě přímo baví.Moje mamka to teď neřekne přímo, ale vidím na ni že má z toho vnitřne radost.Zezačátku pochybovala, teď už ne.

Jinak rodiče se rozedli.A je to tak lépe.Hlavně kvůli mamce.Ale na tátu jsem taky nezanevřel.Mám přeci jen jednoho.

7 rucuk rucuk | E-mail | 12. února 2010 v 13:47 | Reagovat

Všude je něco. Pokud je matka rozumná, nemá radost z toho, když nejsou její děti v manželství šťastné. Pokud to doma není zvláště ideální- jsou časté hádky kvůli rozdělení odpovědnosti za chod domácnosti, musí vést děti k tomu, aby byly ve své domácnosti jiní, vyhnuli se takovým sporům.

Matky mají říkat synům: Co se naučíš, bude ti dobré. Vaření, nákupy, úklid - hlavně svoje věci uklízej, protože žena by to mohla považovat za zásah do jejího soukromí. Vyplatí se domluvit se ženou třeba předem, co ráda dělá a co ne. Naši kluci museli umět dělat doma průběžně všechno. Jen vaření se mnou, když sami chtěli. Umývali  schody, nábytek, okna u sebe v pokoji, umí vařit, opatřit dítě, prostě co je třeba. Aby případně plně zastoupili ženu.  Tím se nechlubím, byla to nutnost pro život a vyplatila se. Jejich ženy si na ně nestěžují, ale i kluci měli štěstí, ony jsou na všechno také šikovné, takže nebyl problém.

8 rucuk rucuk | E-mail | 12. února 2010 v 13:50 | Reagovat

Tady ale jde o chování. Říkávala jsem jim, pokud se dovím, že jsi na ženu hrubý, nepřej si mě. Nedovolili by si žádnou hrubost. Jsem ráda, že jejich ženy by si to ani nenechaly líbit, nějaké ponižování a podobně. Ony nemusí být rány  i slovy lze ublížit a to hodně.

9 Jurasek Jurasek | 12. února 2010 v 16:05 | Reagovat

Autor:PROČ SE LIDÉ MRAČÍ?

PROTOŽE JSOU NASRANÍ! Jurášek. )).-D

10 Jurasek Jurasek | 12. února 2010 v 16:11 | Reagovat

5 Caracola:.Ta potom klidně mazánka hodila na krk své následnici ....

Nevěřím ani náhodou.Takové matky se dětí nezbavují ale nedokázala synáčkovi zabránit.............a dnes jej vdění podporuje....nebo ne?

11 matka matka | 12. února 2010 v 16:24 | Reagovat

Dnes mi přišla na návštěvu jedna známá. Také má podobného manžela. Jak to vyřešila? Omlátila mu o hlavu pánvičku. A nyní se snaží v dobrém rozejít.

12 GARGAMEL GARGAMEL | 12. února 2010 v 16:44 | Reagovat

Je složité posouditvinu,ona může být i jinde než v mzži.Je pravda,že muž,má-li nějaké mindráky z práce tak by se neměl projevovat doma nadáváním a sekýrováním.Měl by zauvažiövat,že žena mu ty nervní stavy nezapřičinila a tak by jí neměl využívat achovat se tak jak by se choval za nirmálního manželství.Tohle už nelze považovat za normální,když to muži řeší výbuchy doma.Takový stav ale může být i opačný,vždytů se tak zrovna může žena projevit a věc je obdobná.Nikdy by nemělo platit,že žena je služka,ale je to přeci na obou si sednout a vyříkat si to.Jednou se rozhodli,že se chtějí a tak by to mělo zůstat po celou dobu soužití,jinak je jediné řešení-jít od sebe a to je to co mnoho lidí neudělá a raději trpí všechna příkoří.Mají-li děti,tak oto horší to je protože ublíží hlavně dětem a to je ta nezodpovědnost.

13 GARGAMEL GARGAMEL | 12. února 2010 v 16:46 | Reagovat

promin"te mi ty kopance v pravopise,jdu z domova a tak jsem si nekontroloval co píši.Jsem zbrklý,omluvte mě.

14 Mila Mila | 12. února 2010 v 16:54 | Reagovat

V dnešní době dostaneme, ke každé zakoupené věci, návod k použití. Pravda, četla jsem i několik publikací, jak se k sobě mají manželé chovat,jak řešit různé situace, ale......a tady je ten kámen úrazu.....nejsme produktem "jedné výrobní linky" a tak každý, byť sebe lepší "návod", nemůže být dogma.

S nějakými pravidly, pokud se to tak dá říci, se musí začít na samém začátku....zamilovaní lidé jsou přístupní a lze dojít k jistým dohodám či kopromisům...pak už záleží na povaze každého jednotlivce.

Říká se, že stokrát nic, umořilo osla....ale také, že i míru milovný pejsek, je-li zahnán do kouta, může pokousat.

15 rucuk rucuk | E-mail | 12. února 2010 v 18:05 | Reagovat

14-Mila, tak pejsek ano, je trpělivější a trvá dost dlouho, než kousne, kočka je lepší v tomto, sekne drápkem ihned , třeba i po svém páníčkovi, když se jí něco nelíbí. Prapůvod smířlivosti žen je i v jejich výchově. Pokud jsou sestry, dovedou se lépe bránit mužům, sestra, která žila s bratrem nebo i dvěma, je ,,služkou" vlastně odmalička. Co může kluk, holka nemůže, nehodí se to atd. Také musí dělat doma mnohem více. No, snad to lidi znají v mnoha rodinách.

16 MIRA MIRA | 12. února 2010 v 20:39 | Reagovat

Pro autorku, Juráška a vlastně pro všechny...

:-)

http://www.youtube.com/watch?v=rWaBZX8-5Go&NR=1&feature=fvwp

17 rucuk rucuk | E-mail | 12. února 2010 v 23:19 | Reagovat

16-MIRA a já jsem přidala něco, co mi přišlo emailem a je to k tématu do článku...:-))

18 Vaclav Vaclav | E-mail | 13. února 2010 v 9:31 | Reagovat

to co popisujete, se dá také klasifikovat jako domácí násilí. Násilí nemusí být jen fyzické. Takový tip muže je opravdu zakomplexovaný a psychicky narušený jedinec. Ale jak jste podotkla, jsou takové i ženy. Akorát na rozdíl od chlapů se nestydí s tím vyjít na veřejnost. Ale chlap by to nepřiznal ani nejlepšímu kamarádovi. Pro chlapa by to byla větší potupa, než samotné týrání.

Teď nechci napsat, že se ke mně žena taky tak chová, ale odpovím na jednu vaši větu: Dám příklad, ve kterém osvětlím vývoj chování mladé ženy, ale pozor, není nikde řečeno, že naopak muž nemůže být stejným negativním způsobem chování ženy ovlivněn.

Než se žena vzhlédla v tom mladíkovi, tak jsem také měl úsměv na líci, ale po tom jsem o něj (a nevím, jestli definitivně) přišel. Já vím, to je jiné téma. Ale kdyby se chovala tak, jak píšete, tak by mně ten úsměv také přešel.

19 rucuk rucuk | E-mail | 13. února 2010 v 16:53 | Reagovat

18-Václav-  Ženská nevěra má podle zkušeností z různých příběhů lidí zdroj v podstatě trojí: l. je dán povahou ženy- má prostě ráda změnu i v osobě svého zájmu a těžko ji předěláte. 2. partner je příliš submisivní, poddajný, vlastně až ,,odporně" hodný a zase záleží na povaze ženy, jestli to ocení nebo mu zahne- prý z nudy... 3. Manžel je viz článek shora, případně se přidá žárlivost bez příčiny a další chování ženy je nasnadě. Buď hrdinně uteče nebo se mu,, pomstí " nevěrou. Tak to jsou až krajní případy- existuje něco i mezi tím- krátkodobé odreagování, útěk od reality..

20 JM JM | 13. února 2010 v 23:24 | Reagovat

Dobré téma.

To co popisujete je takové utahování šroubu. Ta žena zřejmě nebyla taktik. Na chlapy se nesmí silou ale fištrónem. V mém slovníku nikdy nebylo slovo JÁ CHCI, ale, až budeš mít čas, prosím Tě, mohl bys udělat.......

21 rucuk rucuk | E-mail | 14. února 2010 v 11:52 | Reagovat

20-JM, to je dobrý způsob, ale jak na koho. Některému chlapovi to nestačí - někdy- říci chtěla bych, až budeš mít čas. Spíše říci je třeba, mám práci, udělej to, pokud možno co nejdříve. Víte, v dlouholetém manželství je také někdy třeba jemné vydírání. Nechce se ti, dobře, až budeš mít hlad, já nebudu moci... Řekne: To je vydírání- jo, je. Sklouzne to do žertovnější, upřímné roviny a jde to. Žena by měla poznat, co na jejího muže platí hodně brzy. U nás se nejlépe uklidilo, když jsme se pohádali o ,,volovinu" a rozčertění, neklidní jsme začali uklízet :-)))Léčba prací, víte?

22 rucuk rucuk | E-mail | 14. února 2010 v 12:25 | Reagovat

Tak jsem si teď vzpomněla na jednu věc: Když si na něco vzpomínáte- usilovně- automaticky svraštíte čelo, takže se mračíte. Proč se nedá přemýšlet ,,usilovně" a smát se? Nevíte?

23 Hanako Hanako | 16. února 2010 v 12:36 | Reagovat

22 - rucuk  Jak to ale vypadá, když přemýšlíte usilovně nad něčím moc pěkným a příjemným? Přeji dobré odpoledne.

24 Vaclav Vaclav | 16. února 2010 v 12:41 | Reagovat

22) když máme starosti, trápíme se s něčím, že nám to nejde, tak nad tím přemýšlíme. a přemýšlení vede k napětí a soustředění. a nakonec k trápění a pocitu neštěstí. a to asi vede k tomu, že svraštíme čelo, zvážníme, ztratíme jiskru v oku, poklesne nám ret.

zato smích je o uvolnění, zábavě, nesoustředění. nemusíme na nic myslet, nic nás (v danou chvíli netrápí). a tak se soustředíme a cítíme se šťastní. tak se smějeme, protože jsme uvolnění

ps: hodně laicky řečeno. ale jinak je to tím, že při napětí nám fungujou v těle jiné látky, než při uvolnění. ale to už je debata o emocech a jejich vliv na člověka.

přeji hezký den s těmi správnými emocemi.

25 rucuk rucuk | E-mail | 16. února 2010 v 14:14 | Reagovat

24-Václav- Je pravda, že úsměvem provázíme spíš pěkné pocity, vzpomínky na něco milého a pak se usmíváme, aniž si to možná uvědomujeme. Stejně je ale nejvíce uvolňující, když se člověk něčemu řehtá, až  mu tečou slzy. Kdo se tak umí smát, uvolňuje zřejmě užitečné látky v těle. Když jsem byla jako děvče v plícní léčebně, nesměli jsme plakat, hned přišla sestra a bavila se tak, aby to dítě přestalo plakat. Naopak nám zajišťovali takovou zábavu, abychom se smáli. Každý týden byl film, ale nevzpomnám si, že by byl některý smutný...

26 Koshka Koshka | 20. února 2010 v 16:55 | Reagovat

Umanuty protejsek ma asi vetsina zen doma. Krik a plac nic nepomuze, vycitky nepochopi, proste nerozumi, co tim sdelujeme. A tak uz nemluvim, kdyz je to hodne zapotrebi, nevarim, jen tak kdyz uz vazne cely den nebo dva neji, protoze ma za to ze manzelka je vlastne sluzka jeho zaludku, doma me prakticky nic nezajima. A tak se bavim, kolik vydrzi. Pak si mysli ze me dostane na nejakej vtipek, ale uz nejsem tak mlada, abych se zasmala a hloupe si myslela, ze odted to bude jiny a ze jsem se proste mylila. Na vtipky nereaguju a hele, ono se doma vari a stara se aspon castecne o me. A jde to, jak je videt, v tichosti a s vyrazem nezajmu to rezaty kolo zacina fungovat. No jo, nemame deti, zatim, ale kdyby jsme je meli, radsi se s nima sbalim sama a nekam vyrazime udelat si hezky den a ne se stvat doma a mit ho nehezky, vzdyt prece nemusim.

27 rucuk rucuk | E-mail | 20. února 2010 v 21:25 | Reagovat

26-Koshka- když jsou děti, nemají moc rády, když rodiče spolu nemluví, mají podvědomý strach, že se rozejdou. To až jsou starší, dokáží říci, ,,když se nesnášíte, pořár se hádáte, proč se nerozvedete?" Pokud byste však v průběhu let chtěli od sebe, přitom třeba nebyl alkoholik, ale jen ,,nervák", hádali jste se, ale neprali, není to důvod k rozvodu. A nemluvit spolu před dětmi je dost nemožné už kvůli provozu domácnosti.

Víte, pokud si člověk dá na jednu stranu dobré vlastnosti a na druhou ty nedobré, ono to vyjde možná tak, že těch dobrých, důležitých pro život je nejméně stejně jako těch nedobrých. Pokud si tedy nechcete hlavně na stará kolena po odchodu dětí převrátit život úplně naruby, rozmyslíte si  rozchod moc dobře. To myslím na obě strany - nejen pro ženy. Oni ti následníci také nebývají ideální. Hotové lidi k obrazu svému těžko předěláte.

28 Hanako Hanako | 21. února 2010 v 9:44 | Reagovat

26 Koshka Nechci být za radilku, ale zkusila jste mu podrobně vysvětlit co vás trápí a co se vám nelíbí. Snad mi muži odpustí, ale mám zkušenost, že na nějaké náznaky a domýšlení nemají v hlavě "šuplík". Někdy je lepší říct v klidu ne, nelíbí se mi to a hlavně proč.   Myslím, že je lepší mít trochu"italské manželství", než nemluvit a úžírat se. Nejsem psycholog, jen moje letitá zkušenost. A když to nevychází? Nevzdávat to, máte se snad ještě rádi, i když třeba jiným způsobem než na začátku. A mimochodem, ti dědci(postarší pánové) dovedou být protivnější než za mlada.

29 rucuk rucuk | E-mail | 21. února 2010 v 14:57 | Reagovat

28-Hanako, dobrá rada, ale někdy je každá zmínka o tom, co se vám nelíbí braná jako urážka a,, vybarování" (to snad víte, co to je- nepatřičné výmysly a připomínky).  Pokud to je jednou, dvakrát, třikrát, ale několikrát za život, vzdáte to a myslíte si svoje. Rádi? Jak rádi? Některý člověk bere druhého jako inventář, nutné zlo k zajištění svých potřeb. Pokud to ten druhý nedělá v tom pořadí, jak si představuje, je to důvod k invektivám, brblání, srážení důstojnosti . Bezvýchodná situace donutí člověka k mlčení, hledání náhradních radostí v životě (což je opět záminka k výčitkám). To jen popisuji, jak to někdy  vypadá, víte? Přeberte si to...:-))

30 Hanako Hanako | 21. února 2010 v 16:30 | Reagovat

29 rucuk Přebrala jsem si to, vím že mám štěstí na partnera, se kterým se nakonec nějak dohodneme a občas musí ustoupit jeden nebo druhý. Někdy to je nelehké pro oba, byly i těžké okamžiky, ale stále se snažíme. Jinak bychom to spolu nevydrželi 4O let. Nic není ideální, stále se dokážeme pěkně "porafat".

31 rucuk rucuk | E-mail | 21. února 2010 v 19:53 | Reagovat

30-Hanako, to my se,, rafáme" letos už 49. rok- že já se tak brzy vdávala!!!:-)))

32 JM JM | 21. února 2010 v 22:49 | Reagovat

28 hanako

Při přečtení Vaší  poslední věty jsem si vzpoměla na vyprávění jedné starší známé. Při prudší výměně názorů se svým vzteklým manžílkem  mu řekla asi toto: "Já nemůžu za to, že ty už nemůžeš".  Pro jistotu stála ve dveřích.

33 rucuk rucuk | E-mail | 22. února 2010 v 11:23 | Reagovat

32-JM, to jste mě rozesmála. Kdyby byl chytrý, opáčil by: Nediv se, jde mi jen na druhou a ta se těžko hledá:-))

34 rucuk rucuk | E-mail | 28. února 2010 v 21:26 | Reagovat

Tedy myslím ta ochotná jít s ,,dědkem"- zadarmo:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama



Jde se spát, díky za návštěvu a na shledanou...

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx